3. divize

_____________________________________________

Wilhelm Gure

Wilhelm se procházel po divizi. Přemýšlel o různých možnostech, které se nyní měl. Přemýšlel o nízkém počtu zkušených shinigami a přemýšlel o tom, jestli třetí divize nemá problém právě s nedostatkem členů, nejen zkušenějších. Nakonec se rozhodl, že to vyřeší tím nejjednodušším způsobem. Prostě se půjde zeptat, jak na tom trojka je a jestli může jakkoliv pomoci.
Nechtěl obtěžovat kapitána osobně a tak vyrazil směrem ke kanceláři jednoho z nejlepších důstojníků, které Wilhelm kdy viděl. Přišel ke dveřím, zhluboka se nadechl a vydechl, aby se uklidnil. Vždy byl v jejím okolí nervózní. Každý, kdo kdy zažil sílu Akiry Izumi byl v její blízkosti nervózní. Pak opatrně zaklepal...

Když Wilhelm došel ke dveřím a zaklepal, tak se nedělo nic. Teprve poté si všiml cedule, které visela na dveřích, na které stálo: "V archivu, rušit jen na vlastní nebezpečí.". Žádné další vysvětlení. Dveře byly zamčené. Archiv 3. divize byl jeden z těch, který přežil zničení Seireitei. Ne proto, že by byl nezničitelný, ale proto, že Razaki měl kopii ve svém sídle.

Wilhelm Gure

Wilhelm si jen povzdechl. Akiru rušit nechtěl. Ale nevěděl, co dělat. Napadlo ho jít za kapitánem, ale toho nechtěl rušit. Napadlo ho hledat Minu, nebo Amariho, ale o těch již několik let neslyšel. Tak se vydal na místo, kam věděl, že se vždy něco dozví. Alespoň, když tam někdo byl. Jídelny 3. divize. Určitě tam nešel jen proto, že si chtěl z nudy dát něco k jídlu.

Jídelna 3. divize bývala místem plným života, ale v poslední době v ní nebylo tolik členů jako v ostatních divizích. Razaki byl v nabírání nových členů přísnější než většina. Přesto tu bylo mnoho shinigami. Jídlo tu bylo celkem dobré. Jinak se tu nic moc zajímavého nedělo

Wilhelm Gure

Wilhelm se v klidu najedl a pak se šel znovu podívat k Akiřině kanceláři. Přemýšlel, co bude dělat, pokud tam Akira nebude. Samozřejmě počkám, jako správný člen. blesklo mi hlavou. Ale zároveň tam byl lehký červík váhavosti. A ten samozřejmě nehlodal málo. Wilhelm nebyl úplný blázen, ale měl papíry, které to potvrzovaly, protože byl chybně vyšetřen. A proto tomu věřil. Věříte-li něčemu dlouho, stanete se tím.
Proto Wilhelm došel znovu k Akiřině kanceláři, a pokud tam stále byl ten samý nápis, vyrazil prostě přímo k archivu, aniž by na to myslel.

-> Wilhelm Gure
Jídlo ve 3. divizi bylo opravdu dobré, zvlášť dnes. Sice jsi neměl tušení co to bylo, jmenovalo se to prostě "Kuchařův speciál no.7" a byla to divná směska, ale opravdu dobrá.
Poté, co ses najedl jsi se vrátil zpět ke kanceláři. Cedule tam už nebyla a zevnitř se ozývaly zvláštní rány. Skoro jako když něco velice silně naráží na dřevo...

Wilhelm Gure

Wilhelm slyšel zevnitř ony divné zvuky. Jen se zarazil a přemýšlel, co se mohlo dít. Mohla tam něco stavět. Mohla zuřivě hledat v šuplících. Mohla (a u této myšlenky se Wilhelm zarazil a začervenal)... mohla... mohla tajně trénovat stepování! Vždycky byla velmi schopná ve všem. Kdo ví, co všechno může umět. Kdo chce vědět, co všechno může umět. blesklo Wilhelmovi hlavou a zaklepal. Izumi-sama?

-> Wilhelm Gure

Po zaklepání bouchání ustalo. Nastala chvíle trapného ticha, které z nějakého důvodu bylo mnohem děsivější než ono zlověstné bouchání. Z venku se ozvalo zlověstné foukání meluzíny. Vzduch jako kdyby se ochladil o pár stupňů. Do nastalého ticha se ozvalo jedno hrozivě ledové slovo: "Vstupte..."

Wilhelm Gure

Vešel jsem. Respektive jsem si jen otevřel dveře a opatrně nakoukl. Izumi-sama. To jsem já. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli je možné nějak pomoci. S chodem divize, nováčky, nebo tak... pokračoval jsem a hlas se mi postupně ztenčoval a vytrácel. Musel jsem polknout, než by to začalo být komické. Pak jsem kývl a dodal otázku, které jsem se v té době měl spíše bát: Copak vlastně děláte? Izumi-sama.

-> Wilhelm Gure

Akira seděla za stolem, svůj obří claymore jako vždy opřený na dosah ruky. Podívala se na tebe přísným pohledem. "Chcete povýšení?" zeptala se na rovinu a sebrala ze stolu razítko. Praštila s ním o nějaké papíry, rána otřásla kanceláří. "Jen nějaké dokumenty..." řekla a hodila pod razítko podpis. Měla tam celkem slušný komínek dokumentů, které potřebovala zřejmě dodělat. Větší část jich ale už byla hotová.

Wilhelm Gure

Wilhelm si oddechl, když zjistil, že se jedná jen o razítkování. Pak ho ale Akira zaskočila. Nemyslím si, že by vyšší pozice v divizi byla něco pro mě... prohlásil mladší shinigami váhavě a dodal: Myslím si, že jsem lepší v tom lidem pomáhat... Nebo se o to alespoň snažit... Než v tom lidi vést. mluvil čím dál tím váhavěji. Pak si jen povzdechl a sklopil u toho hlavu. Když ji zvedl, byl na ní znovu zasněný úsměv: Mohu vám nějak pomoci s těmi dokumenty? zeptal se Wilhelm znovu, jako by debata předtím neproběhla.

-> Wilhelm Gure

Akira si tě změřila přísným pohledem. "Kterým lidem? Musíte sám vědět, jestli chcete pomáhat lidem jako člen divize, nebo jetli máte na to pomáhat i jako něco víc... to musíte vědět vy... já vím, že dokážu pomáhat víc než většina... proto jsem na sebe vzala tuhle roli..." nenechala tě tak lehce se vylízat z toho, co jsi začal. "Jistě, pokud chcete tak vemte tyhle dokumenty a odneste je kapitánovi..." řekla a podala ti slušný komínek dokumentů.

Wilhelm Gure

Po prvním Akiřině prohlášení nastala krátká chvíle ticha. Pak přišlo druhé sdělení a Wilhelm jen s lehkým úsměvem kývl: Chtěl bych pomáhat nejvíce jak jen to jde. Hlavně své divizi. Kapitánovi. Ale i všem ostatním. řekl poté s lehkým úsměvem. Jen se bojím, že kdybych dostal vyšší zodpovědnost, tak bych mohl něco pokazit. dodal. Během toho samozřejmě vzal komínek dokumentů, tak jemně, jak to jen s komínkem dokumentů jde. Kapitána naleznu v jeho kanceláři? optal jsem se ještě s úsměvem, připraven vyrazit hned, jak mi Akira odpoví.

-> Wilhelm Gure

Akira pokrčila lhostejně rameny (naštěstí ona je má). "Pravda, kdo nic nezkusí, nic nezkazí." řekla. Ujistila se ještě, že s papíry zacházíš jako s dítětem. "Kapitán je u sebe v kanceláři, ano... ale moc ho nezdržujte, má hodně práce..." upozornila tě ještě.

Wilhelm Gure

Zasněný úsměv na okamžik zmizel a Wilhelm jen s kývnutím sklopil hlavu. Pokud si myslíte, že bych to zkusit měl, tak to možná zkusím. odpověděl lehce podrážděněji, než by chtěl. Víceméně okamžitě si ale uvědomil, že mluví s velmi silnou důstojnicí a se slovy Omlouvám se, Izumi-sama! vyrazil z kanceláře tak rychle, jak jen to bylo pro papíry v jeho náručích bezpečné. Samozřejmě, že šel rovnou za svým kapitánem a pokud ho nic nevyrušilo, tak zaklepal několika klepnutími botou o dveře.

-> Wilhelm Gure

"Já jen řekla, že máte dělat to, co si vy si myslíte... kdybych si myslela, že na to nemáte, tak bych vás vyhodila ze své kanceláře hned potom, co jste mi nadupal u dveří..." řekla a jakmile se za tebou zabouchly dveře slyšel jsi jí zametat. Kancelář kapitána byla opodál. Po zaklepání se ozvalo
"Vstupte..."

Wilhelm Gure

Wilhelm opatrně si loktem otevřel kliku a vešel. Gure Wilhelm, Izumi-taicho. Jen nesu nějaké dokumenty od Akiry. A možná se Vás na něco zeptám. Ale Akira-sama říkala, že jste zaneprázdněn, takže pokud nemáte čas, nechám Vás o samotě. Nebo Vám s něčím pomohu, pokud bude s čím. Wilhelm se zarazil, protože si uvědomil, že toho možná řekl moc. Vždy byl v blízkosti svého kapitána lehce nervózní. Omlouvám se, moc mluvím. hlesl pak a tázavě nadzvedl dokumenty v nevyřčené otázce, kam je má dát.

Izumi Razaki

Do kanceláře vešel jeden z jeho členů s nějakým papírováním od Akiry. "Zdravím vás, prosím položte ty dokumenty támhle na tu hromádku...". Razakiho kancelář byla plná dokumentů, vše úhledně seřazeno na komínky, případně založeno v šanonech. "Akira vždycky říká, že jsem zaneprázdněn... často má pravdu. V současnosti si ale nemyslím, že bych potřeboval s něčím pomoci... všechno funguje jak má..." řekl Razaki. Jen se mírně pousmál a nekomentoval nějak to, že jeho člen hodně mluvil. "Potřeboval jste něco, kromě těch dokumentů?" zeptal se

Wilhelm Gure

Wilhelm se zamyslel. Došel ke stolu a opatrně položil dokumenty na hromádku tak, aby vypadala jako jeden sloupek, ne jako dva na sobě. Pak se zamyslel a nadhodil: Ptal jsem se Akiry, jestli nechce s něčím pomoci a ona na mě vypálila, jestli nechci povýšit. Pravděpodobně si myslí, že bych tak byl užitečnější. Ale já se bojím, že bych mohl jen spoustu věcí pokazit...
Wilhelm se zamyslel a nadhodil: V zásadě si nejsem jistý... ničím. Chci být své divizi prospěšný na maximum, ale pamatuji, že na mé první misi pod vaším velením jsem byl jen přítěží. A nechtěl bych, abych byl přítěží znovu. Wilhelm se znovu zamyslel a zmlkl, protože si uvědomil, že si měl věci lépe promyslet. Nic z toho, co řekl, ani nebyla otázka. Tak jen tázavě hleděl na Razakiho a opatrně nadhodil: Co si myslíte Vy, Izumi-taicho?

Izumi Razaki

"Inu, to musíte vědět sám, jak chcete pomoci své divizi. Měl jsem tu shinigamiho, který chtěl pomoct své divizi... a teď je z něj kuchař. Závidí nám ho minimálně 3 další divize... pravda, jednou z nich je 4. divize... a všichni víme jaké je nemocniční jídlo. Na druhou stranu je to částečně i tím, že má dobrou chukařku..." na chvíli se zastavil aby si odkašlal. "Myslím si, že jste měl pravdu... opravdu mluvíte hodně... " řekl po chvilce zamyšlení Razaki. Vypadal, že je celou tou situací celkem pobaven. "Pokud chcete, rád vám dám možnost ukázat co ve vás je... pokud uspějete výborně, 3. divize potřebuje dobré lidi. Pokud selžete... inu, to se stalo každému, občas..." řekl Razaki.

Wilhelm Gure

Wilhelm poslouchal celkem zaujatě. Je pravda, že divizi se dá pomoci mnoha a mnoha způsoby. Pak Razaki pokračoval s tím, že dá Wilhelmovi možnost ukázat co v něm je. Odpovědí mu bylo naklonění hlavy na stranu a tázavý pohled. Pak Wilhelm jen pípl: Poslouchám a jsem ochotný vzít jakýkoliv úkol, který mi uložíte, Razaki-taicho. A doufám, že Vás nezklamu! pronesl Wilhelm a postavil se do pozoru s úklonou. Teď jsem si možná celkem naložil. Mám na to, alespoň se přiblížit kvalitám, jaké měli Amari nebo Mina? Asi ne... ale... pokud se budu snažit, tak bych mohl alespoň divizi odlehčit ztrátu, kterou jejich absence představuje. blesklo mi hlavou. Tak rychlé myšlení jsem mimo boj dlouho neměl.

Izumi Razaki

Razaki si prokřupl prsty a podíval se na Wilhelma. "Raději se posaďte, tohle bude chvíli trvat..." řekl a ukázal na židli opodál. Počkal, zda se usadí, či ne a pak začal. "Před více jak sto lety se začal v Rukongai šířit chaos. Neznámé zlo začalo vydírat prosté obyvatele. Ti, kdo se podrobili se staly víceméně otroky, ti co se snažili proti tomu bojovat... jejich domy v noci začaly hořet a nikdo se nikdy nedostal ven... bylo to hrozné. V popředí toho všechno stál člověk, kterému se začalo přezdívat "Fénix", částečně pro jeho zálibu v ohni, částečně proto, že se nedal polapit a vždycky znovu povstal..." Razaki si odkašlal, sebral ze stolu hrnek s čajem a napil se. Pak pokračoval. "Inu, proč to celé vyprávím... donesly se mi znepokojivé zvěsti z okrajových částí Rukongai. Zvěsti o vydírání a záhadných požárech... potřeboval bych někoho, kdo sestaví tým a pokusí se to vyšetřit... " řekl přímo

Wilhelm Gure

Během tohoto proslovu Wilhelm pečlivě poslouchal a v duchu si organizoval informace. Pak jen nadhodil: To by se dalo zařídit, ale... nejsem si jistý, jestli by na to nebyl lepší tým třeba z druhé divize. Jsem nějak omezen množstvím lidí a divizí? začal Wilhelm. Poté dodal: Hodily by se také nějaké spisy o těchto událostech. Vím, že naše divize je jedna z těch, jejíž záznamy stále existují... dodal bělovlas. Nechtěl kapitána zklamat, na druhou stranu si byl vědom, že s nedostatkem informací by mohl nadělat víc škod, než užitku. Tím spíš, pokud ta osoba má dekády zkušeností s prcháním před zákony.

Izumi Razaki

Razaki se na chvíli zamyslel. "Radil bych omezit svůj tým na maximálně 3 členy... víc by budilo zbytečnou pozornost. Koho si zvolíte je vaše věc, je mi jedno ze které divize, pokud s tím nebudou mít problém jejich kapitáni..." řekl Razaki. Pak se zamyslel. "Spisy neexitují... bylo to ještě v době, kdy jsem nebyl shinigami, natož důstojník... ale pokud máte otázky ptejte se... zodpovím na co si vzpomenu." nabídl se