Ruiny

Kitsune

Už už jsem viděla, jak se Eshenova hlava rozprskává všude okolo po ráně od Obra. Byla to děsivá představa, ale pořád jen představa. Eshen stihl uskočit, jenže to už si to kladivo mířilo zezadu. Jak se tam sakra dostal tak rychle? Naštěstí jsme stihli s Artemis včas uskočit. 
A to už se ten náš kamarád nekamarád dostal, tou svou skoro až shunpovskou rychlostí, až k Rin. Sakra, jak může bejt něco tak velkýho, takhle rychlý? bleskla mi hlavou otázka. 
Na nic jsem nečekala a co nejrychleji se snažila dostat za Obra v snaze seknou ho zanpakuto, co nejvíce zezadu nad patu. A Artemis se pokoušela o to samé na druhé noze. Stále jsme však byly připraveny uskočit, kdyby něco.

Eshen

Díkybohu, Eshen byl dostatečně rychlý na to, aby se Obrovu útoku vyhnul. Eshen si ani nechtěl představovat, co by z něj zbylo, kdyby se mu to nepovedlo.. ale co už.
Eshen ovšem dopadl na svojí bolavou nohu a to způsobilo nepřekonatelný proud bolesti, kvůli kterému se mladý Shinigami skácel jako hruška. "Daah." ulevil si Eshen, když opět vstával. Zanpakutou v levé ruce chytil pevněji. Bylo na čase něco dělat.
Pak ale Obro Eshena překvapil. Nepokračoval v útocích na něm, ale pomocí nějakého dost divného Shunpa se dostal ke Kitsune a pokusil se jí rozmáznout. Ta, naštěstí, byla v pozoru, a dokázala taky uhnout. Pak se ale, neřád, chystal zaútočit i na Rin, jejíž zranění vypadala asi ze všech nejhůř.
"Ani se jich nedotkneš." pomyslel se Eshen, když se jal kulhat, jak rychle jen uměl, směrem k Obrovi. Pokud na něj šel zezadu, chtěl ho seknout do stehna. Pokud zepředu, tak do ruky. Hlavně, aby Rin nechal na pokoji. Dívky trpěly už dost... a Eshen jen jednou imaginárně umřel, a teď měl pár zranění. Obro byl viditelně nevyrovnaný protivník, zvlášť bez schopností používat reiatsu..

Akashiya Masamune

Opatrně jsem nakoukla do díry. No nekoukalo tam na mě nic dobrého. Mohla jsem umřít. A krutou smrtí. Ale hlavně jsem mohla umřít. Odsunula jsem se zase o kousek dál od díry, vzala do rukou svou zanpakutou a políbala ho. "Děkuji." projevila jsem zanpakutou své díky. Pak jsem jí uklidila zpět do pouzdra a rozhlédla se po okolí, abych našla nějakou bezpečnější cestu dál.

Eshen

Ne, tohle nebylo dost. Obro jim prostě neprodal ani jeden f.. no, vůbec ho to nezajímalo.
Eshen neměl takovou ránu v levé ruce, jako v pravé, buďme upřímní. Ale, to nebyla dobrá výmluva. I kdyby ho mohl seknout se zanpakutou v ruce pravé, i tak by si toho Obro pravděpodobně ani nevšiml. Bylo potřeba něco udělat. Něco jiného, než mu sekat do jeho tlustých, špinavých nohou.
Na otázku "co?" se ale bál sám sobě odpovědět, protože kdyby se o to pokusil, věděl by, jak moc hluboko v záchodě právě jsou. Eshen si všiml Rin. Jak se ten neřád rozmáchl. "Prosím, uhni." zašeptal Eshen sám sobě v duchu. Nechtěl vidět rozmázlou mrtvolu přímo před sebou. Ale, k ní už by to nestihl. Mělo ho to napadnout dřív. Místo toho poodskočil. Snažil se najít nějakou chybku, nějakou slabinu. Cokoli. Kde měl Hollow díru, jestli byla vidět..? A tak..rychlé zpozorování situace. Rin by už zachránit nestihl.. a to sekání nikam nevedlo.

Kitsune

Obro měl snad kůži z ocele nebo tak něco. Ať jsem sekala, jak jsem chtěla, Akamaru skrz jeho kůži neprošel a spíš se jen tak odrážel. Tohle nemělo cenu. Musím něco vymyslet! K Rin bych to už stejně nestihla. Měla jsem běžet spíš k ní, než k tomuhle.....opancéřovanému bůh ví čemu. Zvedla jsem hlavu a podívala se na Obra zezdola. V tom mě napadl jeden velmi šílený a zároveň také odporný plán. Být v anime, stekla by mi kapka potu po tváři. Za todle mě Akamaru zabije... blesklo mi hlavou, když jsem se odrážela, abych se dostala Obrovi někam do výšky té jeho obří zadnice. Promiň, Akamaru. pronesla jsem v duchu a zarazila Obrovi svou zanpakuto tam kam slunce nesvítí. Hned na to jsem se zdravou nohou odrazila od bližší z jeho půlek, abych Akamara z té tmy vysvobodila a dostala se zároveň, co nejdál od toho nekamaráda. Tohle už muselo bolet i takovou zrůdu, jakou byl Obro.

Eyuurin

Viděla, jak se ten obr rozmáchnul kladivem a mířil jím na Eshena. Ten se naštěstí dokázal vyhnout. Poté najednou obr zmizel. Buďto byl rychlý, nebo už ona blouznila.
Když uslyšela ránu, jako když něco těžkého, dejme tomu obří kladivo, naráží do země, otočila se tím směrem, ale viděla jen... Kit s Artemis, jak něčemu uhýbali. Měla z toho nepříjemný pocit.
Nenapadlo ji, pootočit hlavou a podívat se, co se děje v jejím novém slepém bodě. Prostě jí to nenapadlo. Udělala to až ve chvíli, kdy postřehla pohyb stínu za zemi. Otočila se a spatřila obra, který se na ni řítil jak býk na toreadora. Mno, spíš jeho kladivo než on. Sakra.... To jediné jí prolítlo hlavou, než zareagovala. Shunpem se dostala z dosahu kladiva a zadívala se nejprve na Eshena a poté na Kit, která vytahovala z obrových půlek svojí zanpakuto. Mno, rozhodla se obra nespustit z oka, aby se znovu neopakovalo toto...

Eshen

Kitsune udělala... něco, co Eshena ani při nejmenším nenapadlo, ale co už. Zdálo se, že to doopravdy fungovalo. Jen by potom Eshen nechtěl ten meč čistit...
Každopádně, mrkl na Rin, a ta se zdála být v pořádku. Kitsune jí zachránila.
"Hezká rána." pronesl pro Kitsune, a lehce se usmál. Hned potom ale přiskočil k Obrovi. Ten zatím padl.. ale byl mrtvý? To Eshen hodlal zjistit, a tak prostě naběhl tam, kam mu spadl obličej.
Kladivo už neměl takže... nebylo nic, co by mohlo jít špatně...

Akashiya Masamune

Seděla jsem na zemi a hleděla do blba. Pomáhalo mi to v představivosti. Jinou cestu než přes propast jsem neviděla, což nebylo povzbuzující. Přeskočit to nemůžu, na to je druhý konec propasti moc daleko. Bič nemám, abych se po něm mohla zhoupnout jako Indiana Jones. Navíc mi chybí ten cool klobouk. přemýšlela jsem si. "Asi nic nevymyslím. Takže.....POMOC!" zařvala jsem.

Kitsune

Ano, podle všeho jsem se trefila do slabého místa. Obro se začal kácet k zemi a na rozmáznutí Rin neměl ani pomyšlení. Díky bohu. Upřímně...nedivila jsem se Obrovi, takováhle rána musela hodně bolet. Měla jsem ale smíšené pocity. Měla jsem radost, že Obro padl a zároveň negativní pocity z toho, kde Akamaru strávil několik okamžiků a z toho, jak se bude tvářit při našem dalším setkání. Ten mě opravdu zabije. znělo mi hlavou, když jsem kráčela k Obrovu nehybnému tělu. O něj jsem si začala Akamara otírat. Rozhlédla jsem se po těch příšerách na tribunách. Copak se jim asi honí hlavou?...Možná mi už teď říkají Obrobijec. Hmm...Hoshi Kitsune, třetí důstojník druhé divize a obrobijkyně...Jo, to zní docela dobře. pomyslela jsem si a přešla k Obrovo hlavě. Měla jsem v plánu, že jestli to oko ještě otevře, vypíchnu mu ho.

Eshen


Bylo to dobré. Obro se zdál mrtvý, nikdo jiný neútočil, slunko svítilo, jednorožci běhali po duze a jedli cukrovou vatu. Ale, nepřátelé si vždycky najdou čas, kdy jsou jednorožci nejšťastnější.
Eshen nečekal vůbec nic. Obro opět předvedl, že je rychlejší, než vypadá.. jo, a taky že není mrtvý. Eshenův kus ruky najednou chyběl.
"GREEEAAAAAH!" ozvalo se, jak Eshen zařval. Jestli to někdy bylo slovo, tak ho někdo sežral v polovině. Podíval se na svojí ruku.. nebo na to, co z ní zbylo.
Díky reflexům nebyla celá pryč, ale... jo, nebyl to hezký pohled. Eshen okamžitě klekl. Ne, že by si mohl pomoci, ale při té obrovské bolesti ho prostě probodnutá noha neměla právo udržet.
Když se trochu vzpamatoval z bolesti, namířil svojí druhou, rozklepanou rukou k ráně. Pokusil se jí nějak léčit, alespoň základně, pomocí reiatsu. "Prosím, funguj, sakra.." pronesl jinak vždyklidný člen 6. Divize, když se o to pokoušel. Nic jiného ho, zatím, v té panice nenapadlo..

Kitsune

Stát tak blízko Obra se ukázalo jako chyba. Než by někdo stačil říct Bankai, Obro už žvýkal kus Eshena. Ještě, že měl Eshen svůj pavoučí  shinigami instinkt a stihl trochu uhnout. Rána na jeho ruce nevypadala zrovna nejlépe. Pokusila bych se mu pomoci, kdyby se na mě najednou neřítila Obrova obří..z prominutím...huba. Nebyl čas na nějaké to přemýšlení, kromě obvyklého "A sakra..." a tak jsem vyskočila, přetočila se ve vzduchu a sekla mečem po obřím oku. Tohle je za Rin...a taky za Eshena. pomyslela jsem si.
Mezitím se Artemis dostala k Eshenovi a pokoušela se ho odtáhnout z obrova dosahu.

Eshen

Eshen získal výsledky léčení lepší, než jaké by čekal. Také se konečně vrátil do klidnějšího stavu, když se mu povedlo zastavit krvácení. Pořád měl ovšem v ruce díru..
Což byl dost problém, vzhledem k tomu, že na jedné ruce měl zlomené prsty, a z druhé ruky kus chyběl. Takový... neideální bojový stav. Vlastně tak nějak úplně na nic, když do toho ještě připočteme probodnutou nohu.
Nešlo ovšem neslyšet Obra. Kitsune opět zasáhla přesně. Eshen byl rád. Když se ho Artemis snažila odtáhnout z boje, jen se na ní ztěžka usmál. "Neboj, to zvládnu i sám." pronesl směrem k šelmě, a pomalu se dostal na vlastní nohy, s vahou pouze na té nezničené. Chtěl se dostat z Obrova dosahu mlácení. Teď už byl do bitvy k ničemu, takhle zraněn, a věděl to.

Kitsune

Sakra... zaklela jsem v duchu, když se mi přišlo, že jsem Obra nesekla. A nebo taky ne... blesklo mi hlavou, jakmile Obro zařval a začal máchat a mlátit těma svýma...no obříma...rukama okolo. Asi jsem ho přeci jen trefila. To znamenalo, že nás nemohl vidět. Technicky vzato nám to dávalo výhodu. Jestli i prakticky...kdo ví. Pořád jsem však dávala pozor na ty jeho ruce i hlavu, kdyby náhodou zase mířily mým směrem. Byla jsem připravena uskočit stranou. 
Artemis Eshena tedy pustila, když se začal zvedat na nohy, avšak zůstávala u něj, kdyby náhodou. Sama na vlastní zuby poznala, že proti Obrovi mi moc nepomůže, a tak se rozhodla dávat pozor na Eshena, popřípadě i na Rin.

Akashiya Masamune

"Uuuuuuuuuuuuh!" rozčilovala jsem se. Zrovna když se má objevit hrdina ve vyčištěném shihakusho, aby mě...chudinku nad propastí zachránil, tak nic. Zase je všechna práce na mně. To je fakt na prd. Tak pokračujeme. Jako správná členka 3. divize jsem si vše pečlivě rozvrhla. Tedy délka propasti, má váha, výška, síla v nohou, pod jakým úhlem budu muset skočit.... kreslila jsem si v hlavě. Byl z toho celkem pěkný obrázek, ale to jistě nikoho nezajímá. No po téhle obrázkové úvaze, jsem se tedy připravila ke skoku. Vzala jsem to raději s rozeběhem, abych nabrala rychlost a skoooooook.

Akashiya Masamune

"Oi. Oi. Oi. Oi. Oi." Máchala jsem rukama jak šílená dopředu, dozadu, nahoru a dolu. Paty se mi nebezpečně pohupovaly nad propastí. Jedno špatné cuknutí a padám. Nééééééé. Nemysli na to. Nakonec jsem se zhoupla správně a vše přežila. Prozatím. Velice rychle jsem odcupitala od propasti, abych měla jistotu, že už do té propasti nespadnu. Srdce mi opravdu bušilo. "Tohle je vážně horor." řekla jsem si pro sebe. Ještě jednou jsem se podívala směrem k propasti. Pak zpět na svoje ruce, které byly sedřené a chybělo mi několik nehtů. Krutá daň. pomyslela jsem si a vyrazila dál. Musela jsem konečně zjistit, co se tu děje.

Eshen

Eshen zdálky sledoval, co se tam dělo. Hrozně ho to štvalo. Kitsune byla v problémech. A, jak rád by jí Eshen pomohl. Strašlivě. Ale nebyl by k ničemu. Cítil se, že je k ničemu. Stál tam, pozoroval situaci a doufal, že to všechno dobře dopadne. To bylo všechno, na co se dokázal vzchopit. Na "doufání". Alespoň i Rin a Artemis byly v pořádku, ale... měl by přece pomoci! Něco udělat...
A pak se vrátilo to, co si myslel, že už si zažil. "Ale noták..vždyť jsem byl ticho." pronesl, a ani se tím směrem nepodíval. Stále sledoval Kitsune a její boj. Teď už, bohužel, byl její.

Kitsune

Obro tam sebou plácal jak ryba a suchu, ryba s nohama a rukama. Jak se mohl stále takhle hýbat? Po úderu, který jsem vhodně pojmenovala 'Tisíc let pláče', by se takhle hýbat neměl.Byl jako šváb, štvalo mě to.
A v tom Obro dupl až se země otřásla. Takové umělé zemětřesení. Jak vysoko na Richterově stupnici by se asi umístil? To teď ale nebylo podstatné. Důležitější byl fakt, že jsem z těch otřesů ztratila rovnováhu a zavrávorala. Už už jsem začala ztracenou rovnováhu vyrovnávat, když jsem si všimla Obrovi letící pěsti přímo na mě. Místo vyrovnávání jsem začala dělat přesný opak a svalila se na zem, kde jsem se přetočila na záda, abych lépe viděla, co se děje. Jakmile byla Obrova pěst zase pryč, rychle jsem vstala a raději se od něj vzdálila, abych mohla vymyslet nějaký plán. Tentokrát jsem dávala pozor i na chvíle, kdy vyskočil, nebo dupnul. Pokaždé, než se jeho nohy zase dotkli země, jsem vyskočila, aby mě záchvěv půdy minul a já znovu nezavrávorala.

Eshen

Eshen pozoroval, jak Kitsune bojuje. Neměla to jednoduché. Ve chvíli, kdy se Obro svalil na ní.. připadalo mu to trochu jako něco, co už někde někdy viděl.. ani nevěděl proč. Chtěl tak pomoci... namířil prst na Obra, a zařval: "Bakudō #4. Hainawa!" ještě předtím, než si uvědomil, že reiatsu předtím nefungovalo... A pak slyšel další pštění.
Tak. A tahle prázdninová zábava už přestala být jeho věcí. Prostě ho už to pštění fakt nebavilo. Rozhodl se, že zvolí trošku jiný přístup.
Usmál se. Pokývl hlavou, stále se ani neotáčel za hlasy. Nemělo to cenu, a on to věděl. Dal si prst před pusu, tak, jak se dělá, když chcete říct "Shhh!", akorát nevydal jedinou hlásku. Pak dal zpátky ruce podél těla, a klekl si. Ruce dal na kolena, a zavřel oči. Vypadalo to, jako nějaká zvláštní meditace uprostřed boje.

Kitsune

Uhýbala jsem a skákala a v tom přišla kolize. Obro se proti mně rozeběhl a než jsem stačila něco udělat, srazil mě k zemi. Bylo to jako srážka s kamionem, pokud ne horší. Přeci jen Obro měl osm metrů a asi i několik tun. A po kamionu přišel svěrák. Ne, ten muzikant, ale takový ten na přidržení věcí, když do nich chcete vrtat. V tomhle případě se mi chtěl Obro provrtat prstama skrz oči až někam do mozku. Nechtěla jsem prožít mozkovrt. Jenže jediné, co jsem zmohla bylo vyděšeně zírat na ty dva obří prsty mířící mi do obličeje. Byla jsem zavalená tou horou, co se se mnou nechtěla kamarádit, reiatsu nefungovalo, ostatní byli zranění...Jediné, co mě teď mohlo zachránit byl boží zázrak nebo zákrok osudu/vesmíru. V duchu už jsem se začala loučit se všemi blízkými a hlavně s Akamarem a Artemis. Dokonce mi i před očima stihl proběhnout celý můj život a že byl sakra dlouhý. Já nechci umřít....Pomozte mi někdo.... pomyslela jsem si, když se Obrovi prsty stále přibližovali k mým očím.