Ruiny

Akashiya Masamune

"Vrrrrrr." zavrčela jsem svou odpověď na tlačítka a páky v cizím jazyce. Proč tu není 12. divize, když jí člověk potřebuje? Proč vlastně nešla s námi? Proč.......Uffff. Už ani nemám sílu nadávat. To je hodně špatné! Že by mě ta oliheň nějak otrávila? Hmmmmm, nebýt téhle mise, tak sedím ve svém pokoji a piju jeden ze spoustu druhu čaje, které na mě z poličky koukají....ach, jak já se těším zpět. Možná bych zase mohla kapitána pozvat na čaj. Minule se mu to líbilo. Tak proč ne.... No znáte to, člověk si přemýšlí o kravinách, které ho zrovna napadnou, aby utekl realitě a najednou zapomene hlídat okolí a hlavně sebe. Většinou se pak stane nehoda. Například se někdo jako já jednou rukou opře o ten panel s tlačítky a páčky. Pohled zasněný někam do stropu.

Akashiya Masamune

Jak se místnost třese, tak to nevěstí nic dobrého. V nejlepším případě propad do slizu, v tom nejhorším propad do slizu s olihní. Začala jsem se chytat konzole, ale nebylo moc za co. Naštěstí se protentokrát jen otevřely tajné dveře. "Uuuuu. Tajné dveře. Ty chci taky." řekla jsem si pro sebe a vyrazila k nim. Samozřejmě obezřetně. Jednou už mi setkání s oštěpy stačilo. Raději jsem si teď dávala větší pozor.

Eshen

"Rád vás vidím. Tihle týpci jako společnost nejsou nic moc." pronesl, když slyšel Kitsune odpovědět. V té větě bylo hodně paradoxů. Například to, že je vlastně vůbec neviděl, protože už tam zase byla tma, jakou ani v pytli nenajdete. A taky ho neviděli ukazovat na Menose, ze stejně temných důvodů.
Pak ale trošku zvážněl, když si uvědomil, že na Párty s nimi tam byla velká skupina jiných Pařanů. Vůbec nevěděl, proč tam vlastně předtím tak stáli, ale pochopil, že se pravděpodobně nesnaží vyvolávat duhu.
"Tak, co tu máte vy? Nějaký info?" zeptal se, když seskakoval ze zbytku Menose dolů, se zanpakutou stále vytasenou. Nezdálo se, že by ta banda divnotýpků byli nějak útoční, přinejmenším, když je předtím viděl, jen tak tam stáli, bez nějakých větších známek chuti k pořádné Párty.
"Třeba tady měli nějakou romantiku a já jim to pěkně pokazil." pomyslel si Eshen, ale to nahlas neříkal. Kitsune a Rin by se to možná nemuselo úplně líbit. A to dokonce i kdyby to byla pravda.

Kitsune

"Nápodobně. I když, umírat do vysílačky jsi mi nemusel." odvětila jsem Eshenovi do tmy. S tím mě naštval. Nejprve mě vyděsí smrtí v přímém přenosu a pak se tu jen tak objeví jako by nic. Ale i tak jsem byla ráda, že je tady, stejně tak Rin. Už tu chyběla jen Aka. Podle okolních zvuků jsem usoudila, že se příšery zatím nehýbou. Ani Artemis zatím nijak nereagovala, takže to byla asi pravda. Už teď jsem si na svůj imaginární seznam věcí, co si s sebou vzít příště na misi připsala baterku. 
"No...renegerující příšery, zlomenou nohu a Rin má vypíhlý oko. O těch potvorách ti toho moc neřeknu. Jen to, že se nehejbali, dokud jsme na ně koukali a dokud jsem jedný z nich neusekla šišku. Jenže...jaksi jim ty hlavy dorůstaj." pověděla jsem Eshenovi vše, co jsem věděla. "Jak to vypadá nahoře? Odtamtud jsi...tak hrdinsky zakročil, ne?" zeptala jsem se ho ještě a při tom bedlivě sledovala a naslouchala okolí.

Eyuurin

Stála už pevně na nohou a mávala přitom rukama kolem sebe, aby našla Kit, když uslyšela funění a dupání. Velmi povědomé zvuky. Přes páteř jí přeběhla husina, neboť přesně toto slyšela, než se objevil pan Vypíchoko. Její pocit se ukázal jako správný ve chvíli, kdy okolí zalilo rudé světlo. Ovšem i tak toho moc neviděla. A když si uvědomila, že to světlo bylo ve skutečnosti cero, které vypálil nějaký hollow...
Když na několik těch příšer spadl menos a na něj Eshen, úlekem s sebou cukla. Z toho rychlého pohybu jí zatočila hlava a mírně klopýtla vzad. Navíc se o slovo přihlásili i její rozseknutý záda. Sakra. Čtyřka asi bude mít dost práce, až se vrátíme... Pokud se vrátíme. Když bolest trochu ustoupila, otočila hlavou na Eshena.
"Taky tě ráda vidím." odvětila. Jelikož byla okolo tma a navíc jí chybělo oko, tak toho opravdu moc neviděla. Ale i tak se snažila rozhlížet po okolí, hlavně kvůli faktu, že tu byly ty potvory. Když se na ně Eshen optal, počkala, co poví Kit a popřípadě doplnit, co věděla ona.
"Navíc jsou pěkně rychlí... A míří na oči" Tu druhou větu spíš jen tak zamumlala, neboť si nebyla jistá, jestli takhle útočí na všechny, nebo jestli je ona něco extra.

Eshen

"Umírat..cože?" zeptal se trošku překvapeně, když z Menose seskočil. To fakt vůbec nevěděl, o čem to Kitsune mluví. Jeho vysílačka byla zničená už od začátku.
Pak si tedy poslechl popis situace. Nezdálo se to dobré. Eshena hned napadl oheň jako možné řešení. Ale, on žádné ohnivé schopnosti neměl, a i kdyby zbytek ano, tady dole se stejně schopnosti používat nedaly, takže.. Stejně tak s ledem.. Regenerace byla, paradoxně, strašlivě nebezpečná zbraň.
"Je tam spousta Menosů. Jeden z nich na mě spadl... a takovým nějakým způsobem jsem se dostal sem." pronesl, aby vysvětlil situaci nahoře. To, jak předtím musel hodně, hodně rychle utí... takticky se oddálit, to už jim říkat nemusel.
"Předpokládám, že nevíte o žádné cestě ven.." pronesl, ale spíš to bylo takové přemýšlení nahlas.

Eshen

Jak se soustředil na to, aby zaslechl odpověď od Kitsune, ani si pořádně nevšiml toho nepříjemného pocitu, jakoby na něj někdo dýchal. To, že ho někdo pštil, ovšem slyšel až moc dobře. Buďme upřímní - lekl se tak, že kdyby se lekl jen o trošíček víc, pravděpodobně by mohl měnit kalhoty. Díkybohu to ale až tak hrozné nebylo. Tedy, to leknutí.
Ale, jak se lekl, jeden reflex zastavit neukázal - jeho pravá ruka, ta, ve které držel svoji zanpakutou, prostě vylétla tím směrem. Sekl mečem právě na místo, od kterého slyšel ten hnusný pštící zvuk, který někdo prostě udělat musel. Připadal si tady podobně sklíčeně, jako když se plazil šachtou plnou jedovatých pavouků, bez cesty tam či zpět.
Jakmile sekl, vrátil okamžitě meč do připravené pozice. Neviděl nic, ale udržel si postoj válečníka. Když už nic jiného, alespoň se tak cítil lépe. Po jakékoli známce zvuku, ve které by hned nepoznal Rin nebo Kitsune, by znovu sekl. Regenerace nebo ne, jen tak rozkousat se taky nenechá.

Akashiya Masamune

Sci-fi místnost byla teda hodně malá, když už tajnou chodbou nepokračovala. Jistě to musela být nějaká řídící místnost. Určitě neměla jen jeden východ, ale kdo se má v té cizí řeči vyznat. Také jsem sebou od 12. divize mohla dostat nějaký překladač. Jistě si ho příště aspoň vyžádám. No a co teď? Tajné dveře dobrý, ale co ten tobogán? Co když zase skončím v tom slizu. Třeba je to nějaký odpadkový koš pro ně a tohle cesta, kterou tam dokloužu. "To nehodlám riskovat!" rozhodla jsem se nakonec. Odstoupila od dveří a přešla k jiné desce s páčkami a svítícími tlačítky. Třeba najdu nějaký jiný východ. A s touto myšlenkou jsem zmáčkla jedno z tlačítek.

Akashiya Masamune

"Ouuu. Špatné tlačítko." řekla jsem si pro sebe. "Ahaaaa. Ona je na něm lebka. Toho jsem si taky mohla všimnout. Pche, jak staromódní...No pár věcí se tím vyřeší, ale já pořád nemám ten raketový pohon a přilbu, abych si mohla odfrčet. Měla bych si to začít psát. Jinak si to zase zapomenu zabalit." přemítala jsem nad situací. I přes odpočítávání se mi stále na tobogán nechtělo. "Nooo, ták. Trochu štěstí by se mi teď hodilo." špitla jsem si pro sebe a zkusila ještě nějakou páčku a čudlíky, ve snaze odpočítávání zastavit.

Akashiya Masamune

Najednou mě začalo cosi studit na hlavě. Po tom, co jsem si šáhla rukou do vlasů, a pak ruku vrátila, zjistila jsem, že je to zmrzlina. JAHODOVÁ! Zamračila jsem se. Připadala jsem si jako kornoutek na točenou zmrzlinu. Oni si přidali zmrzlinu do řídící místnosti? A tlačítko na ní dali hned vedle toho červené s lebkou? Jsou normální?! Udělala jsem tedy krok stranou, aby na mě zmrzlina přestala téct, protože jsem cítila jak mi pomalu zamrzá mozek a zpomaluje se mi myšlení. Zmrzlina? Tady?.....Ehhmmm. Co jsem to chtěla udělat? přemýšlení se mi hodně zpomalilo. Rozhlédla jsem se s nadějí, že si vzpomenu. Jé hele tobogán! zajásala jsem nadšeně. Zamrzlí mozek dělá své. Skočila jsem tedy do chodby bez schodů. "Vííííííííííí." užívala jsem si jízdu a jela tam, kam chodba vedla.

Eshen

Eshen poznal, že jeho útok nikoho netrefil. Na to byl zkušeným bojovníkem dost. A taky poznal, že si s pštením neřádi asi jen tak pokoj nedají.
Normálně by asi něco řekl směrem k Rin a Kitsune, ale jak tam byla tma, skoro zapomněl, že tam s ním jsou. Soustředil se spíš na boj, který mohl přijít.
Když uslyšel vedle sebe znovu ten nepříjemný zvuk, vyrazil proti němu levou rukou. Chtěl to, cokoli tam bylo, první uchopit, a pokud to se mu podařilo, tak to chtěl hnedka seknout, aby to nemělo moc dlouhou dobu na nějaké protiúdery.

Akashiya Masamune

"Vííííííííííííííííííííí." Jízda to byla rychlá. "Vííiii? Díra v zemi zase obrovská. "Ouuvííííí." A mozek stále zamrzlí. Kido by jistě pomohlo, ale to by muselo fungovat, a pak bych si hlavně na nějaké musela vzpomenout. Těžký to den. Postavit se na nohy a skočit, by moc nepomohlo, to bych si ty hnáty zpřelámala na maděru a ještě bych letěla dírou dolů. Možností by jistě byla fůra, ale mozek pořád stávkoval. Aktivoval se jen základní pud sebezáchovy, který velel, zaseknout se prsty a patami do země a snažit se zpomalit, nebo dokonce včas zastavit.

Eshen

... A zase nic. To nebylo vůbec příjemné. Zdálo se, že cokoli ho tam štvalo, bylo zatraceně rychlé. Bojovat v téhle tmě... to ani nebyl boj. Zdálo se, že ti neřádi vědí, jak na to, a že jsou na tmu zvyklí. To se ovšem o mladém členovi 6. divize nedalo říci ani v nejmenším.
A v tu chvíli ucítil nepříjemnou, docela intenzivní bolest vzadu na hlavě, a než se nadál, už by padal. Ale nepadal, protože jeho vlasy držela.. pravděpodobně stvůra. Jestli to byla Kitsune a dělala si z něj srandu, tak za to zaplatí.
Ale to nebylo zrovna pravděpodobné. "Auug." ozval se Eshen, když to trhlo... Ono, za vlasy je to dost nepříjemné. Až mu z toho brýle poskočily. Každopádně, rychle bodl směrem za sebe.. ale na to, aby neprobodl sebe, si dával pozor. To by bylo přinejmenším trapné.

Eshen

Klad? Konečně se trefil.
Ta nepříjemná část? Zapomněl, že tak nějak spadne, když se teda už konečně trefí.
Nu, pořád lepší, než být tahán za vlasy, protože takový vytrhaný vlasy, to uplně strašně dokáže zničit image.. Dokázali byste si představit kapitána s vytrhanými vlasy? Pchmmm.. To by musel být pořádný amatér..
Každopádně, Eshen se překulil směrem, kde slyšel další pštění. Jestli tam něco chytil, prostě to držel, a jestli ne, tak se rychle pokusil dostat na nohy.

Eshen

Už ho to nebavilo. Kdyby měl jakýkoli, naprosto jakýkoli zdroj světla, tenhle "souboj" by byl úplně o něčem jiném. Upřímně, už si nevěděl moc rady. Stál tam tak, koukal kolem sebe, a poslouchal pštění úplně všude. Mělo cenu, aby se pokusil někoho trefit, a nebo by to měl zkusit nějak jinak? Nevypadalo to, že by s borci byl nějak moc pokec..
"Shhh?" ozval se Eshen, docela nahlas, koukajíc na ostatní. Vyvolá to víc pštění? Třeba by se na něj mohli všichni naštvat, a nadělat z něho lečo mámy Menosové...