Ruiny

Podivné ruiny staré stavy v Hueco Mundo.

___________________

Celé to tu bylo celkem rozlehlé, takže pro důkladný průzkum by se skupina měla rozdělit. 

Eshen

Pomocí Shunpa se po poušti brzy dostali na místo, kam se pravděpodobně dostat měli. Písek už měl všude.. jakože vážně. Měl ho plné zuby, a to možná i doslova. Ale.. byli na místě, a to bylo důležité.
Cestou ani moc nepřemýšlel o ničem. Věděl, že by se měl soustředit. Hueco Mundo je místo zatraceného nebezpečí, a bez velkého soustředení by to nemuselo dopadnout dobře.
Každopádně, Eshen si místo pomalu prohlédl. Bylo to.. nu, velký. "Nemám páru co to je.." začal větu Eshen, pokračujíc dramatickou pauzou... "ale, je to sakra velký." dopověděl. V tu chvíli by se hodil dramatický střih na celou ruinu, s nějakou dobrou, temně znějící hudbou.
Měli by se rozdělit, ale Eshen nebyl ten, co by určoval strategii. Podíval se tedy na mozek, zrzavé vlasy a prsa celé operace - na podkapitánku Aku. Co zavelí, to Eshen vykoná. Protože, takový je.

Akashiya Masamune

Zastavila jsem se před ruinami. Byly...podivné, staré a hlavně rozlehlé. "Hvízd." hvízdnutí to celé vystihovalo. Pokrčila jsem rameny a otočila jsem se na skupinu. "Musíme se rozdělit. Zatím se rozdělíme na dvě skupiny, pak se můžete dělit dál, jak bude potřeba." řekla jsem pro začátek. Z malého batůžku, co jsem měla sebou jsem vytáhla tři vysílačky a rozdala je. "Když narazíte na něco divného, podezřelého, a tak dál. Okamžitě dejte vědět, i kdyby to byla prkotina. Třeba se to může hodit." poučila jsem je ještě. Cítila jsem se teď hrozně důležitě. "Oka, kdo chce jít semnou?" zeptala jsem se hned na to. Ať se rozdělí sami.

Eyuurin

Když bylo po představování a zopakování cíle mise, vydali se na cestu. Shunpem to netrvalo moc dlouho, ovšem i tak měla písek naprosto všude. Nejmíň nadšená byla z písku ve vlasech. Ten tam budu mít ještě měsíc... stěžovala si sama sobě.
Na zahvízdání zastavila a otočila se na Aku. Převzala si od ní vysílačku a jen kývla na srozuměnou. Když padla otázka, jak budou rozděleny skupiny, prohlídla si pozorně ostatní. Popravdě jí bylo jedno, s kým bude. Nechala rozhodnutí na ostatních a podívala se na ty ruiny a pořádně si je prohlédla. Zatím je jen zběžně projela pohledem, ale teď se na ně zadívala na docela dlouho. Jako kdyby měla zásek.

Kitsune


Shunpovali jsme a shunpovali nějakou dobu, ne moc dlouho, ale i tak se mi písek dokázal dostat snad všude. Bylo to nepříjemné, jak mě zrnka písku škrábala na kůži a já věděla, že i když je vyklepu, během chvíle tam budou znovu. Nakonec jsme dorazili na místo určení, přesněji k ruinám.....rozlehlým ruinám.....hooooooodně rozlehlým ruinám. "Wow!" vypadlo ze mě, když jsem si prohlédla velikost toho komplexu zřícenin. Přemýšlela jsem nad tím, že to tu budeme prozkoumávat asi hodně dlouho.
Když promluvila Aka, otočila jsem se na ní, přikývla na její návrh a převzala od ní vysílačku. "Dobře, budu hlásit každý podezřelý zrnko písku." pověděla jsem z legrace  na její slova o hlášení.
"Mně osobně to je jedno." odvětila jsem na otázku o rozdělení. V duchu jsem si však říkala, že bych asi měla být spíše v druhé skupince, aby byly naše síly aspoň trochu vyrovnané.

Akashiya Masamune

Odfrkla jsem si. Ruce jsem si zkřížila na hrudi. Ještě nedávno byli aktivní jako něčím nadopovaný a najednou všichni dělali, jako kdyby tu nebyli. Jaká otrava. No ale nakonec se probudili k životu a začali i mluvit. "Dobře tedy, bude to Eyuurin, Kitsune a Artemis, já a Eshen. Námitky? Žádné! Výborně. Pokračujeme." rozkázala jsem, kývla jsem na Eshena a vyrazila směrem do těch ruin.

Eshen

Než sám stihl něco říct k nerozhodnosti jeho společnic, podkapitánka Aka to už dokázala za něj. Rozhodla tak jak rozhodla. Strategicky by teoreticky měla jít s tím nejslabším.. takže, brala ho za nejslabšího? A neměla náhodou pravdu? Eshen neměl páru, jak je na tom Rin se sílou, ale.. co když Aka ano? Inu, co se dalo dělat. Také mohl být důvod ten, že Rin a Kitsune si spolu docela dobře rozuměli, už od začátku. Možná to bylo jen dobře.
Eshen rozsekl proud myšlenek, a začal se soustředit na věci důležitější. Kývl na souhlas na Aku, a vydal se hned za ní do ruin. Rin a Kitsune si určitě poradí.. Bude to dobrá mise. Dobrá a klidná.. Je to jen průzkum něčeho dávno opuštěného...
..snad.

Kitsune

Aka nakonec rozhodla za nás a my s Rin skončili spolu v týmu. Vydali jsme se přesně opačným směrem než druhá skupinka tvořená Akou s Eshenem. Šli jsme poměrně krátkou dobu, až jsme dorazili k nějakému vchodu do jakési budovy. "Co to může být?" zapřemýšlela jsem na hlas. Hádání k čemu tahle stavba je nám ani nepomohl fakt, že tam byla tma jako v pytli. "Asi s sebou nemáš baterku, co?" zeptala jsem se Rin a při tom se snažila vymyslet nějaký způsob, jak onu chodbu, jak se zdálo,  alespoň trochu osvětlit. Moc se mi do té tmy nechtělo, bůh ví, co tam je a jestli to vůbec někam vede. Nemluvě o tom, že jít po tmě by znamenalo zakopávání o všechno možné a vrážení do všeho možného, třeba zdí.

Akashiya Masamune

Vůbec by mi nevadilo, kdyby celá mise probíhala stylem: nic moc se nedělo. Aspoň by 12. divize neměla pravdu, a tak. No nic. Došla jsem až na okraj velké praskliny v zemi. Lehce jsem se nahnula, abych se podívala do té praskliny. Třeba se mi podaří něco zahlédnout, prozkoumat se má všechno.

Eshen

Chvíle cesty byla chvílí poklidnou. To ovšem mohlo skončit.
Kus před Eshenem se válela nějaká deska. Bylo lehké si ji všimnout. Eshen se rozhodl, že by jí mohl prozkoumat. Na rozdíl od všeho ostatního, ta deska se nezdála být na cucky.
Bylo na ní něco napsáno. Ovšem, pro zklamání Eshena, nedokázal přečíst, co to tam vlastně je. Psáno se to zdálo písmem, které nikdy předtím neviděl.. nebo viděl? Nu, určitě ho nedokázal přečíst. Otočil se směrem na Aku, která tam u něčeho stála, a pomocí Shunpa se objevil hned vedle ní. "Je tam nějaká deska. Na ní něco napsanýho. Neznám písmo." pronesl, a kývl hlavou tím směrem, kterým se deska nacházela. Třeba by Aka písmo znát mohla, a měla by se na to podívat - to tím chtěl naznačit. Jeho pohled ale zachytila i ta trhlina, která zachytila i pohled podkapitánky. "A co je sakra tohle?" pomyslel si, když zamračeně sledoval trhlinu v zemi. Bylo tam snad něco?

Eshen

Prvního praskání si vlastně ani nevšiml. Druhého si všiml. Pozdě.
Než stihl nějak zareagovat. Snad zavolat varování, či sám sebe dostat do bezpečí - už padal. Eshen neměl rád padání. Byla rychlá. Padalo se jen dolů.. a dopad stál většinou taky za prd.
Pokusil se použít nějakou ze svých shinigami schopností. A..hmm..nic. To se dalo čekat. Zatracené Hueco Mundo trhliny a jejich skryté vysavače reiatsu.
Každopádně, pak do něčeho narazil. Bokem. Bolelo to. Hodně. To byla chvíle, kdy Eshen zařval bolestí.. a taky to byla chvíle, kdy začal padat tak nějak.. jinam, než podkapitánka. To asi taky nebylo dobře.
Každopádně, každý pád má svůj konec, a překvapivě, tenhle byl do měkkého. Nepřekvapivě - do písku. Nestálo to za nic.
Každopádně, přežil. A to bylo důležité. Jeho bok ale píchal nehoráznou bolestí. Asi to nebylo dobré. Uklidnil se, a začal pomalu, hluboce dýchat. Všude byla tma, a on potřeboval zjistit, jak vážné to zranění je. A tak to zkusil, jak moc ho to bolí při dýchání.. mohlo by to být třeba zlomené, žebro, nebo tak.
Každopádně, pokusil se postavit.. ať už se mu to podařilo, či ne, určitě ale začal lovit vysílačku. "P-Podkapitánko..v pořádku? Jste v pořádku?" zeptal se, i když to pravděpodobně bolelo.

Eshen

Z vysílačky nevyšel žádný zvuk. Existovaly momentálně 3 možnosti - Buďto byla Aka mrtvá, nebo se zrovna necítila na konverzaci, a nebo ten krám nefungoval. Nebylo těžké odhadnout, jaká z možností to bude, vzhledem k tomu, že se neozvali ani zvuky Kitsune či Rin s vyděšeným "CO SE STALO?!" nebo tak.. znáte to. Ženský..
.. každopádně, i když ten krám nebyl k ničemu, radši si ho ještě schoval. Člověk nikdy neví, kdy se ještě bude hodit kupka šrotu..
Byl v tom sám. Sám, ve tmě. Sám, ve tmě, A NA TOM ZATRACENÝM PÍSKU!.. No.. i když.. zachránil mu život. Pro jednou by ho Eshen objal, ale bok ho bolel dost na to, aby se sklonil tak hluboko.
Místo toho radši začal používat ruce. Hmatal kolem sebe, jestli něco nenahmatá. Když nefunguje zrak, hmat by mu měl pomoci.. snad.

Akashiya Masamune

"Deska s písmem? Tak se jdu podívat." stačila jsem ještě odpovědět, než pode mnou praskla země. Nestihla jsem ani vykřiknout, a že jsem chtěla. Toužila jsem zastavit pád, ale nešlo to. Proč to sakra nešlo? Stěží jsem zahlédla, že Eshen padá jinam. "Eshene!" vykřikla jsem, ale už to asi neslyšel. Padala jsem strašně dlouho, to jistě nemůže skončit měkkým přistáním. Zvláště když se pode mnou stále roztrhávala země. Ale zas tak tlustá jsem přeci nebyla. No nakonec jsem přistála.....do něčeho....co jsem raději ani nechtěla vědět co je. Vyskočila jsem na nohy. "Fůj. Fůj. Fůj. Fůj." opakovala jsem. Hrozně to tu smrdělo. "Já chci pryč." bědovala jsem si pro sebe. Díky bohu jsem zahlédla nějakou díru, ze které vycházelo světlo. "Všechno je lepší než tohle." zhodnotila jsem situaci a začala se přesouvat k díře. Snad se mi podaří tou dírou vylézt.

Eshen

Zdálo se, že nějaká cesta ven přeci jen existuje. Ven z jámy. Zatraceně divné jámy. Kdo sakra vůbec stavěl tuhle budovu?! Proč by tam někdo dělal dlouhou, úzkou místnost na dně ničeho? S PÍSKEM? A taky tu byly stupínky. Jako, logiku to dávalo ještě menší, ale na ty už se Eshen tolik nezlobil, protože, taky by se mohlo stát, že mu zachrání život. No, a taky ho možná zabijí. Uvidí se.
Dobré bylo, že Eshen byl dobrý ve fyzičce. Dříve, jako zloděj v Rukongai, si musel poradit bez nějakého reiatsu. Vlastně by se dalo říct, že se tady na dně ničeho obsahující pouze písek, vracel zpátky tam, kde začínal. Třeba si cestou projde celý jeho, zatraceně krátký život. A třeba tam najde smrt. Jak poetické...
.. Co se dalo dělat. Eshen skousl bolest, která stále lehce pulzovala z boku. "Nu.. když jsem sem spadl, a přežil to, když spadnu znova, třeba... třeba to protentokrát bude na hlavu.." pronesl do ticha místnosti, uchechtl se, a začal pomalu hledat stupínky, po kterých se pokoušel dostat nahoru.

Eyuuurin

Jak podkapitánka rozhodla, stalo. Tudíž teď Rin byla ve skupině s Kit a Artemis. Nevadilo jí to, Kit jí připadala milá a Artemis ani zmiňovat nemusela. Společně se vydaly opačným směrem, než Aka a Eshen.
Netrvalo to dlouho a narazili na něco, co připomínalo nějaký vchod. Ovšem že by bylo vidět nějako dovnitř, to se doopravdy říci nedalo. Otočila se na Kit a ušklíbla se. "Mno, víš, obvykle s sebou nosím minimálně dvě, ale dneska bohužel nemám ani jednu. Fakt smůla." pronesla a udělala krok blíž k tomu vchodu. Bylo to nebezpečné, věděla to, ale tak co jiného zbývalo? Nic. Uvažovala, jestli na ni něco z tý tmy nevybafne, třeba nějaký hollow. Upřímně doufala, že tam nidko nečeká, nechtěla se stát hlavním chodem v něčí večeři.

Akashiya Masamune


Začínalo to být horší a horší. Tak strašně jsem se chtěla dostat z toho pryč. K díře jsem se dostala celkem rychle, problém ale by, že jsem se tou úzkou dírou nemohla protáhnout. Jaká to otrava. Aspoň jsem prozatím koukla, co se skrývá za dírou. "Ehmmm?....Pochodně? Co tady dělají pochodně? To tu opravdu něco je?" ptala jsem se sama sebe. No nehodlala jsem v té smradlavé díře zůstávat déle, než bylo nutné. Trochu jsem od díry ustoupila, jednou rukou jsem si zakryla oči, abych si je neporanila a druhou jsem natáhla před sebe. Nejdříve jsem tišeji začala odříkávat zaklínadlo a nakonec jsem hlasitě vykřikla: "Hadō #31. Shakkahō ". Chtěla jsem si tak vytvořit větší díru, kterou bych už prolezla.

Eshen

A přitom se lezlo tak dobře. Eshen byl vlastně docela borec - v takové tmě lézt... Už už se chtěl pochválit, když v tu chvíli sklouzla ruka. Jak typické. Cliché. Prostě, jde to dobře, a pak sklouzne ruka. A.. znova už to taky zkusit nepůjde...
.. protože když už tak padal za svým starým známým - pískem - propadl nejen ním, ale nějakou další.. kdovíčím, do další části budovy. První myšlenky byly o světle.. další o labyrintu. Pak přišel dopad. Nepříjemný dopad. Co by dal za kupu toho zatraceného písku.
"Tahle budova dává smysl, asi jako dort babičky kapitána 14. divize.." pronesl Eshen. Ne vážně. Měl by najít toho architekta, co tohleto stavěl, a pořádně mu všechno vytmavit. Vždyť, jaký blb by dal labyrint tak strašně pod zem? To tam nikdy nikdo nemohl najít! Nebýt Eshenovi neuvěřitelné.. inu, no, Eshenovosti, tak by ten labyrint nikdy nikdo neviděl. Achjo.
Každopádně, znal labyrintové triky.. měl by si něčím značit cestu. Jenže.. čím? Rozhlédl se. Musel nechat, že červené osvětlení bylo do situace cool. Fakt se to hodilo. Eshen se přiblížil červené pochodni. Třeba by v ní mohl být nějaký materiál, co by mohl použít na vyznačení své cesty..

Kitsune

"Hmm..tak to je špatné." zhodnotila jsem to a oplatila jí úšklebek. Do té tmy se mi moc nechtělo, tmavého prostředí jsem měla v nedávné době dost, ale asi tam budeme muset, přeci jen to byla průzkumná mise.  
Náhle se ozvaly podivné zvuky. Nelidské zvuky. Nikdy jsem nic takového neslyšela a navíc se to přibližovalo. Vycházelo to odevšad, jen z té podivné chodby ne. Osud je proti nám. blesklo mi hlavou. Prostě do té chodby budeme muset. Artemis byla neklidná a podle všeho vyděšená. To bylo špatné znamení. Podívala jsem se na Rin a ukázala směrem k chodbě. "Myslím, že ta chodba už nezní jako špatný nápad." pronesla jsem, sebrala odvahu a vlezla do chodby spolu s Artemis, která od těch zvuků chtěla co možná nejdál stejně jako já.

Akashiya Masamune

Co nejrychleji jsem vylezla ven z díry. Hned jsem se venku z toho hnusu cítila lépe. Avšak jen pro zvědavost jsem se otočila, abych se tedy podívala, co tam do mě naráželo. Občas jsem si říkala, že bych jen tak snadno neměla podlehnout své zvědavosti. Ta situace byla i teď. Udělala jsem velkou chybu, že jsem se podívala. Udělalo se mi nevolno a když jsem si znovu představila, že vlastně tohle mi zachránilo život, tak se mi chtělo blinkat. Raději jsem poodešla několik kroků pryč a snažila se uklidnit. "Tak tohle se nikdo nesmí dozvědět." řekla jsem si pro sebe. Byla by to velká potupa. Najednou jsem si vzpomněla na vysílačku, když jsem jí vytáhla z kapsy, v ruce mi zůstalo jen pár kousků toho, co mělo být vysílačka. "Ohhhhh....to se může stát jen mě." zabědovala jsem a praštila zbytkem vysílačky o zem. Když jsem vychladla, rozhlédla jsem se po svém okolí. "Tak kudy?" tápala jsem.