Mrtvý a mrtvější

Akio -> Fixovat si ruku při běhu bylo velice...komplikované. Několikrát ses do ní uhodil a pěkně jsi se zapotil, než se ti konečně podařilo dát jí správně do šátku asi takto. Špatná zpráva byla, že jsi kvůli tomu zpomalil a tak téměř celý tvůj tak těžce vyparcovaný náskok byl ten tam. Navíc žádné místo kolem kterého nebo přes které jsi běžel nebylo vhodné nebo bez mrtvol a tak nastala dlouhá a zběsilá

honička:

V ní se do prodásledujícího davu občas nějaké zombie přidali a nebo zase odpadli či je pozabíjeli ještě nepromění obyvatelé Rukongaie. Nakonec jsi se dostal před jedny stáje pro velké divočáky. Žádní divočáci tu již nebyli, ale oteřená vrata vypadala dost pevně...

Satoshi -> Šouravé a chraplající zvuky se pomalu, ale jistě, přibližovali...
Až nakonec na tebe zpoza rohu vykoukl jeden shinigami 4.divize.
Měl ovšem žluté oči s černými bělmy a bílé výrůstky na obličeji.
Navíc jakmile tě spatřil, rozběhl se plnou rychlostí na tebe s jasným úmyslem ti ublížit...

Raiden a Yoshiro -> Vaše hlučná konverzace asi přitáhla nějaké zvědavce...
Pokud jste si je pořádně prohlédli, mohli jste zjistit, že mají žluté oči s černými bělmy a zvláštní bílé výrůstky na obličeji. Bylo jich osm a stáli v kruhu kolem vás. Jejich výrazy by se daly popsat jako hladové...

Aki Maki

Knihy měl přehozené v tašce přes rameno. Položil ji na zem a jednoduše překryl nejbližším listím. Poté si prohlédl okolí, aby věděl, kde je popřípadě hledat. Poté si založil ruce na zátylku a šel pomalým krokem za Reizem. Podíval se na tu spoušť.
Třeba nás jen vítají zpátky..
Zavtipkoval a pousmál se. Bylo to maličko nevhodné, ale to je prostě Aki. Abych pravdu řekl, tak to Akiho poměrně zajímalo. Musel to být schopný nepřítel, pokud tohle dokázal. A to se Akimu líbilo.
Odlož knihy a maličko to zamaskuj. Sejdeme se u té skupinky těch lidí, půjdu na před. Třeba jim hrozí nebezpečí..
Poznamenal s úsměvem na tváři. Konečně nějaká akcička, to se Akimu velice zamlouvalo. Pomocí shunpa si to tedy namířil rovnou k té skupině.

Eyuurin

Šla spolu s ostatními bránou. Chtěla se optat na to, co se bude dít, ale jediné co stihla, bylo otevřít pusu a z ní vypustit pouhé "hééé". Průchod se začal třást a než si to Rin stihla uvědomit, tak padala někam a padala rychle. Než dopadla na zem, do něčeho nabourala a to se rozbilo, nakonec dopadla na zem. Ležíc na zemi slyšela křik. "Co to..?" Chtěla se zvednout, ale moc se jí to nedařilo. křik neustával, spíše naopak. Byl celkem hysterický. To ji znepokojilo. Konečně se jí podařilo se zvednout. Rozhlídla se po ostatních a uviděla podkapitánku a Eshena, kteří již stáli na nohou. Poté se podívala okolo a všimla si čehosi... "Co to sakra je?" optala se tiše. Naneštěstí si jich ty potvory všimli jich. Rin jen koukala na jejich jedinečný vzhled a po těle jí projela husí kůže. "Fuj." pronesla pouze.

Akio

Přes převeliké útrapy se mu podařilo si ruku zavázat v poloze, kdy mu nezavazela ani ho tolik nebolela.
Nicméně to způsobilo že živoly ho začaly dobíhat a místy se k nim začaly přidávat ještě další kolegové.
Honička ho začala vyčerpávat a taky mu lézt na nervy.
Chvíli to trvalo, ale nakonec našel stáje pro divočáky, které měly na první pohled masivní odolná vrata.
Zabouchl je tedy za sebou, zapřel a vyčkával zdali odolají.

Akio -> Ano, dveře hrdině odolávali...aspon zatím. Navíc za sebou na konci stájí jsi měl další otevřená vrata a u těhlech žádní zombící nebyli nebo si je přinejmenším neviděl. Možná se konečně naskytla příležitost, jak jim uniknout!

Akio

Dveře zatím odolávali, což bylo dobře, protože při proběhnutí stájemi se mohl mrtvolkám ztratit z dohledu. Vydal se na druhou stranu stájí, nicméně cestou si zběžně prohlížel okolí, zdali nenajde nějakou další, příhodnější zbraň, než stativ který mu visel přes rameno. Pokud nic nenašel, pak vyšel druhými dveřmi a pokud zde nebyli zombí, tak se pokusil ztratit v uličkách, tentokrát už si na mrtvoly dával bacha.

Akashiya Masamune

Zahlédla jsem, jak se na nohy škrábe i Eyuurin. Její fuj mě pobavilo. Natočila jsem hlavu směrem k ní. "Bereš mi ta slova přímo z úst." šeptala jsem, ale takovým způsobe, aby to Eyuurin i Eshen slyšeli. "Mám nepříjemný pocit, že to není nic dobrého. Raději to nebudeme rozčilovat." pokračovala jsem v šeptání nešeptání. "Neviděli jste A.....Sakra, jak to bylo....Arisu?" dodala jsem ještě.

Izumi Razaki

Kido se nepovedlo... důvod byl zřejmý - pokusil se ho seslat doktor. Přesto jsem nezkoušel udělat nic dalšího, abych ve své mysli mohl dál svalovat vinu na doktora. "No, zřejmě nefunguje no... to by možná věděl Satoshi... nicméně to nic nemění na tom, že musím do 3. divize..." řekl jsem potvás é, co jsem se dostal na břeh a úplně kašlal na to, že jsme totálně mokrej. "Pokud chcete, můžu vás doprovodit do nemocnice... ale pak se rozdělíme..." řekl jsem mu

Daisuke

Účes mu celkem parádně držel a mokré svršky vyždímal, takže už nevážili tunu, jen lehce studily.
Chápu...doprovod bych ocenil...pokud nefunguje kido...nedá se chodit po vzduchu...je možné předpokládat že i jiné věci spojené s Reiatsu nebudou fungovat...
Pak se napřímil, zapřel se o hůl a připravil se na cestu.
Proto bych ocenil doprovod někoho, kdo umí být drsný i bez těhle reiatsu věcí...
Upřel zrak na Razakiho.

Izumi Razaki

"No to je při nejmenším mrzuté..." řekl jsem understatement století. Přeci jen to vše bylo asi tak 99% našich bojových schopností. "No, pokud narážíte na to, jak jsem uškrtil toho menose, tak to byla spíš nehoda..." řekl jsem a alespoň si párkrát vzduchem švihnul Batarielem. Netušil jsem, jak to co se děje ovlivnilo ostatní naše schopnosti, jako bylo uvolnění zanpakuto, ale nejspíš jsem se to sám bál zjistit. "Fajn, vyrážíme... čím rychleji budem v nemocnici tím líp... "  řekl jsem a doufal jen, že to doktor nebude brát moc jako urážku svého krypl-stavu*

*Razakiho nazory na lidi z pohybovým omezením se nezbytně neshodují s mými...

Akio -> Ve stájích jsi zahlédl pouze koryta, kyblík a sedla.
Na starně byl i stojan na vidle, ale ten byl prázdný.
Když jsi pak vyšel, zjistil jsi, že na druhé straně opravdu žádní zombí nejsou a tak ses mohl vydat v relativním klidu dál.
V těchto uličkách už nebylo tolik lidí ani zombí...vlastně tu bylo pusto a prázdno, což nebyl úplně příjemný pocit, protože jsi byl už jen kousek od sídla rodu Ukitake.
Po pár dalších uličkách sis všiml, co je asi důvodem, že máš tak snadný průchod v jinak tak nesnadném filleru.
Kolem malého domku ve vedlejší ulici, který si viděl skrz průchod, bylo celé stádo zombijí a snažilo se probourat dovnitř.
Takže cesta k tvému domu, který jsi už viděl před sebou byla volná.

Eshen

Než se stihl k podkapitánce dostat, už sama stála na nohou. Eshenovi se lehce zamotala hlava, a až teď si uvědomil, že celý ten pád podcenil. Bolelo to mnohem víc, než si ze začátku sám snažil nalhat. Když vybalancoval první zamotání hlavy, všiml, si, že už i Rin se dokázala postavit na nohy. To bylo více než dobré.
Pak si ale stihl všimnout, že ty zrůdy si stihli všimnout jich. To už nebylo dobré ani trochu. Mezitím dívky něco povídaly. To ale Eshen moc nevnímal, protože se mu hlava zamotala znovu, a protentokrát skoro upadl. Jen tak-tak se udržel na nohou. Takhle by to mohl být dost rychlý příběh..
chytil ale poslední slova podkapitánky. Doopravdy, Arisu pořád ještě nikde. Eshen se začal rozhlížet, jestli ji někde neuvidí, ale nespouštěl z očí tu skupinku hladových ex-duší před sebou. Kdyby zaútočili, Eshen neměl v plánu být hned zňamnutý.

Arisu
Zdálo se, že byla poslední, na koho se čekalo, a tak bez jakéhokoliv zdržování vběhla do brány, aby ostatní nemuseli již dál čekat. Netrvalo dlouho a cosi jí z průchodu vyhodilo ven a těžče dopadla na zem. Projela jí vlna bolesti, tentokrát ne kvůli hlavě, ale kvůli síle dopadu. Uslyšela zvuk nějakého rozbíjejícho se předmětu, a tak si myslela, že něco rozbila svým dopadem ona. Rychle se vyškrábala na nohy a otočila se.
"Promi..." spustila rychle, aby se omluvila za ztráty, které způsobila, ale zasekla se, jelikož spatřila jakési postavy se žlutýma očima rozbíjející vše okolo a došlo jí, že za ten zvuk můžou ony. Odevšaď se ozýval hrozný křik a panoval zde zmatek. Tohle nebylo prostě normální. Chvilku nevěděla, co má dělat. Pak ji ale došlo, že by se prvně měla dostat k týmu. Rychle se začala rozhlížet po okolí a snažila se zorientovat. Konečně v dálce uviděla něco modrého a domyslela si, že to budou vlasy Eshena, a tak se za ním dala do běhu.
"Omlouvám se, zase jsem poslední..." řekla jemu a velitelce, a pak něklidně začala pozorovat ty podivné postavy. Co jsou zač? položila otázku sama sobě.

Yoshira a Raidena obklíčila nějaká podivná skupinka. Kapitán deváté divize se snažil chovat se slušně k náhodným lidem, které potkával na ulici, jenže ti většinou nevypadali jako kupa nenažraných úchylů, kteří nejspíš neměli zrovna nejčistší úmysly. "Uhněte, hajzlové," zavrčel naštvaně a tasil meč. Nevědě, co jsou zač, bylo mu to upřímně úplně ukradené. Musel se dostat domů a ochránit svoji rodinu. A hodlal to udělat, i kdyby se měl probojovat přes tuhle podivnou sebranku.

Eyuurin

S úšklebkem se podívala na podkapitánku. "R´Tak to se velice omlouvám." pronesla šeptem. Možná to nebylo vhodné, ale zněla pobaveně. Střelila pohledem po Eshenovi a všimla si jeho zavrávorání. Svraštila čelo, ale nic k tomu neřekla. Rozhlídla se po okolí, jestli někde neuvidí stát Arisu. Zrovna k nim běžela, takže se Rin ulevilo, že jsou všichni.
Její pohled se opět zaměřil na ty "rohaté" potvory. Otočila se na kapitánku. "Co budeme dělat, podkapitánko?" optala se opět šeptem. Nějako se jí nezamlouvala představa, že by se detailně seznámila s kořínky kytiček díky někomu tak kurióznímu.

Reizo Kami

Zastavil se a pohlédl na něj. "Jo... třeba
Lehce se pousmál a poté shodil i svoje knihy. "Umm... dobře"
Lehce se pousmál. Ještě jednou ty knihy zvedl a přikryl je listím hned vedle kam je položil i Aki. Vytvořil slabší barieru aby je nenašel nějaký kolemjdoucí a neukradl nám je. Poté vyrazil rychlejším krokem za Akim. Už nebyl ani tak ukecaný jako předtím, ani tak usměvavý, ostatním by se i mohlo zdát jakoby to ani nebyl on sám, ale bylo to u něj i docela běžné.

Akashiya Masamune

Konečně se k nám připojila i Arisu. To bylo plus. Když se Eyuurin zeptala co dál, jen jsem pokrčila rameny. "Těžko říct. Fakt se mi to nelíbí. Raději je obejdeme zezadu a zkusíme se dostat blíž do Seireitei." navrhla jsem a snažila se pomalu dostat z těch trosek. Ještě jsem koukla na Eshena. "Jsi v poho? Potřebuješ pomoc?" zeptala jsem se, protože nevypadal dobře.

Eshen

Arisu se, díky bohu, objevila, a tak už byla jejich skupina kompletní. Problémem ovšem bylo, že vlastně jejich skupina nebyla nějak dvakrát silná.. jistě, měli podkapitánku, ale pak tu byli tři víceméně obyčejní Shinigami. A to nebyl vůbec ideální stav. Co se ale dalo dělat. Eshen věřil svým schopnostem, a z misí ve Světě lidí, věřil i ostatním. Spolu to určitě dokážou..!
Až teda bude jasné, co vlastně mají dokázat. Nevěděli totiž, jak špatná situace doopravdy je. Jde o jejich přežití, a nebo o přežití celé Seireitei? Nebo celé Soul Society? Obtížné si vůbec jen představit.
Hlava ho stále bolela, ale zdálo se, že s rovnováhou takové problémy nebudou. Jistě, pořád se mu svět trochu motal, ale nebylo to něco, s čím by měl zatěžovat podkapitánku. "Bude to dobrý. Pojďme." odpověděl jí tedy, a vydal se za ní, pomalu z trosek.

Arisu

Na chvíli odrtrhla pohled od těch podivných postav, a podívala se na Eyuurin, když se Akashiy zeptala, co budou dělat. Stejnou otázku měla chvíli předtím v hlavě i ona a byla ráda, že to nemusí říkat ona. Mluvení nebylo zrovna její parketou.
Jakmile podkapitánka rozhodla, že se pokusí dostat dál do Seiretei, kývla hlavou na souhlas. Trochu ji ty postavy, znepokojovaly a cítila, že i ostatní z týmu jsou minimálně trochu vyvedeni z míry, a tak aby trochu všechny zbavila případných obav, pokusila se o úsměv a odhodlaně řekla: "To zvládneme," i když si tím nebyla jistá.
Tentokrát ale nechtěla jít poslední jako obvykle, trochu jí ty postavy, které brzy nechají (pokud vše půjde dobře) za sebou, naháněly husí kůži, a tak přidala do kroku, aby šla aspoň vedle Eshena, cítila se tak trochu líp.

Eyuurin

Poslouchala odpověď podkapitánky. "Dobrá. Stejnak se mi nelíbí představa tanečku s těmito, ehm, krasavci." pronesla tiše, spíš sama pro sebe než pro ostatní. Pomalu se začala vyhrabávat s trosek. Poté se vydala za ostatními. Došla Arisu a srovnala s ní krok. S úsměvem se na ni otočila. "Jasně že to zvládneme." souhlasila s ní, i když si tím sama nebyla stoprocentně jistá. Ovšem chtěla tomu věřit. Na druhou stranu, ty postavy co měly za zády... Nebyla z nich bůh ví jak nadšená. Proč to, sakra, nemohla být normální mise, s normálním průběhem, normálním návratem a normálním odpočinkem u sklenky alkoholu..? ptala se sebe sama očkem přitom pokukovala po skupince, ke které patřila. Nechtěla se jim ztratit a bloudit tady sama.

Akashiya, Eshen, Eyuurin a Arisu -> Ať jste si o reakcích tě "krasavců", jak je pěkně nazvala Rin, mysleli cokoli, oni se o vás velice zajímali. A nejen to, dokonce šli k vám a nevypadali, že by si s vámi chtěli jen potřást rukama. Cenili zuby a šinuli se ne zrovna pomalu vaším směrem. Nejprve jen asi čtyři, ale potom je následovali další a další.

Daisuke a Razaki -> Váš přátelský rozhovor mohla vyrušit skutečnost, že na druhý břeh rybníka než na který jste vylezli, přišla osoba. Nebyla nijak vysoká. Její oblečení, které kdysi bývalo krásným kimonem, bylo celé potrhané, a vy jste díky tomu viděli, že její tělo je celé pokryté nějakými bílými výstupky. Na místě, kde by člověk měl pravou ruku, měla tahle osoba velký, bílý pařát s mnoha prsty a výběžky, které evokovaly spíš větev než končetinu. Její široce rozevřené oči byly celé černé. Na polovině hlavy měla ještě zbytky dlouhých, černých vlasů.

Aki a Reizo -> Vypadalo to, že lidé si vás stále nevšimli. Pořád byli zaujatí něčím, co jste neviděli, protože vám překáželi ve výhledu. Ovšem zblízka jste uslyšeli, že nějaké zvuky přece jen vydávají... ovšem nebyla to mluva. Bylo to takové podivné chroptění až sípání.

Aki Maki

Došel blíže k těm lidem. Byli dost..weird. Nebyl si jistý, jestli se mu k nim vůbec chce mluvit, ale přeci jen se nakonec odhodlal.
Zdravím, mé jméno je Aki Maki. Jsem kapitán 10. divize. Mohli by jste mě prosím obeznámit s momentální situací v Rukongaii a Seireitei?
Snažil se to říct co nejmilejším tónem. Zároveň, se ale snažil aby to znělo aspoň maličko chytře a autoritativně. Byli to přeci jen obyvatelé Rukongaie a on byl shinigami. Musel mít nějakou úroveň.

Eshen

Nezdálo se, že by se tahle banda individuí nechala prostě odignorovat, a proplížit kolem nich. Ne, už bylo pozdě. Všimli si jich. A rozebíhali se k nim.
Eshen už nečekal na žádné rozkazy od podkapitánky. Tady už plížení jen tak nepomůže. Vytasil svojí zanpakutou. Ještě jedním pohledem zkontroloval, jestli jsou všichni pohromadě. Zdálo se, že ano - vedle něj byla Rin i Arisu, i kapitánka se pořád skupiny držela. "Myslím, že bychom měli zůstat pohromadě." řekl Eshen, ještě než se dostal první z oškliváků na dosah jeho zanpakutou.

Tomisura Raiden

Byli obklíčeni kroužkem fanoušků metalu, nebo tak něco, protože se na ně netvářili zrovna nadšeně. A co víc, celkově byli jejích xichty divný. Yoshiro už tasil zanpakuto, která sice sloužila jako obyčejná katana, ale na tyhle by snad měla stačit. Raiden zatím netasil, pouze si trochu vykasal rukávy a oprášil si dlaně. "Tak... kdo si dojde pro facku?" zeptal se jich a přivřel oči. Pohledem přecházel od jednoho protivníka k druhému. Bojovat na blízko uměl dobře, byl přeci členem 2. divize nějakou tu dobu, takže se chlapci měli čeho bát. Pokud tedy kladli odpor, dostali nejspíše po tlamě takovou, že budou nadosmrti srkat steaky brčkem.

Arisu

Doufala, že se jim vyhne, ale ošklivě se zmýlila. Žlutoocí stalkeři jejich přítomnost už asi vzali úplně na vědomí a začali se k nim zezadu plížit. Vypadalo to, že se jim už jen tak nevyhnou, proto se jim asi budou muset postavit tváří v tvář. Vytasila svou zanpakutou po vzoru Eshena a jemně po ní přejela rukou. Je škoda Fujifuru nutit, aby se zašpinil krvní (pokud ji vůbec mají) těhle monster, ale co se dá dělat... pomyslela si.
"Ano, to bychom měli..." odpověděla prostě, jelikož jí lepší odpověď v tuto chvíli nenapadala. Kdyby se náhodou rozdělili, hned by ho našla podle jeho modrých vlasů, které jsou vidět na míle daleko, či si to aspoň Arisu myslí.