Mrtvý a mrtvější

Když ucítil, jak se o jeho záda opřel Raiden, celkem si ulevil. Tedy, po tom, co mu málem usekl hlavu, když si myslel, že je to nějaký drzý zombík.
"Souhlasím!" odpověděl na Raidenův návrh. Ono ustoupit občas nebylo vůbec na škodu. Yoshiro se opravdu potřeboval dostat do deváté divize, ale takhle to nešlo. Všiml si malé skulinky v davu, který je obklopoval a zamířil přesně tudy. Samozřejmě trochu zatahal za Raidenův rukáv, aby kapitán osmé divize věděl, kam jít. Cestou kosil všechno, co se mu dostalo po čepel.

Tomisura Raiden

Raiden na zatahání za rukáv zareagoval tak, že usekl palici zombiekovi, který se pokoušel chytit Yoshira. Hned na to začal směřovat spolu s kapitánem 9. divize stylem "vykos a jdi" pryč z této bitevní zóny. Takhle zombie srovnali skóre s klaďasama. Trochu problém. Kvantita vyhrála nad kvalitou. Zanpakuto přitom mezi nimi doslova tančila a pokoušela se zneschopňovat jednoho vedle druhého. A to chtěli zachránit jenom své blízké!

Yoshiro a Raiden -> Postupně jste se dostávali skrz tu vřavu, ale některé ze zombijí se podařilo čas od času vám uštědřit nějakou tu menší ránu do žeber nebo tak.
Proto když jste se konečně opět ocitli v uličkách Rukongaie, byli jste docela zbití a v patách jste stále měli hordu oživlých mrtvol...

Akio -> Tělo Suki se nakonec skutečně mrtvé sesunulo na podlahu.
Nevypadalo to, že by se měla znovu nějakým způsobem oživit...

Satoshi
Hm... Sasuga ore. Tohle jsem předpokládal. pomyslel jsem si, když ruka upadla a... v zásadě se nic nestalo akorát kreatůra pokračovala v útoku na pravděpodobně mé hrdlo Okay, okay, dostanu se k tobě. řekl jsem si a stále pozoroval spíše tu ruku a když byl útočník těsně u mě prorval jsem mu meč hlavou, odkopl jej stranou a očistil zanpakuto. Během toho jsem čekal, jestli se ještě probudí.

Tomisura Raiden

Úprk se zdařil, i když ne úplně bez šrámů. Raiden byl už trochu zadýchaný a problém byl, že je ti zmetci stále pronásledovali. "Co použít kanalizaci? Měla by vést až sem!" nadhodil při pochodu a taktickém ústupu, hledajíc jakýkoliv nějaký průlez dolů. Snad to tam čtyřka uklidila, nerad by se probíral hromadou starých krámů, co tam kdo naházel. A pokud to bylo možné, nerad by tam našel nějaké zombie. Přeci jen, který zombie by lezl do kanálu, žejo?!

Satoshi -> Tělo shinigamiho 4.divize po tvém odkopnutí prudce spadlo na zem, až ho setrvačnost shodila z malého chodníčku a ono spadlo do...ehm "vody"....
Dříve obživlá mrtvolka ti tak pomalu odplouvala před očima, ale nevypadalo to, že by byla ještě schopná se oživit.

Akio

Pokud by puknutí srdce vydávalo zvuk, tak by celé Soul Society vědělo, že Akiovi puklo srdce. Když meč projel tělem Suki, bylo to strašlivé.
Nebylo to poprvé co vzal život ženě, dokonce ani poprvé co toho litoval, ale tentokrát to bylo poprvé, co to zabíjelo i Akia. Když pak dopadla na zem, cítil jak jeho část prostě přestala žít...zamrzla v čase.
Se slzami v očích a po zjištění, že se tělo jeho ženy už nijak nehýbe, zabodl katanu do parket a třesoucí se rukou vzal mrtvou Suki ze země. Na rameně jí odnesl až do nedaleké postele, kde jí opatrně položil a přikryl.
Když jí prsty jemně přivřel víčka a pramen jejích stále krásných vlasů odhrnul za ucho, jak to měla ráda, připadalo mu, jako by spala. Nechal slzy kanout na její tvář a jednoduše nenacházel slov. Po chvíli se od ní prostě odvrátil, protože už nesnesl další pohled a vzal si zpět svůj meč. Pak začal prohledávat ložnici a zbytek domů v zoufalé snaze najít děti.

Akio -> Když jsi jí ukládal, mohl jsi si povšimnout, že má na předloktí celkem čerstvou sečnou ránu, kterou jsi ale určitě nemohl způsobit ty.
Jinak po tvých dětech nebylo nikde ani památky...
Ovšem pozitivní bylo, že po domě kromě pár cákanců a louže, co jsi právě vytvořil v ložnici nebylo skoro nikde stopy krve.

Aki, Reizo -> Sekali jste velice šikovně, ještě jste taky měli plno sil, takže se vám brzy naskytla příležitost dát se na útěk od těch nezvyklých stvoření, které bažili nejspíš po vašich tělních tekutinách.

Razaki, Daisuke -> Nejbližší dveře se nacházely u zahradního altánku. No, dveře... spíš taková květinová stěna. Nikde jinde v okolí nebyly žádné budovy, tedy kromě sídla Kuchiki, které bylo na dohled kus od rybníka a kromě kasárny šesté divize, která byla na konci zahrady, takže pár desítek minut chůze. Žebřík Daisuke nikde neviděl. Jen sakury.

Izumi Razaki

"Fajn..." Vytasil jsem Batariela a začal altánek přeměňovat na hromadu trámků... ty delší jsem použil jako nosné, ty kratší jsem zkosil a použil jako příčky... celé to sice bylo složitější a drželo to pohromady jen třecí silou mezi zářezy, ale nehlědě na to jak moc byly moje schopnosti omezeny tak dřevo nemholo Batarielovi klást žádný odpor... "Tak, provizorní žebřík... lezte doktore..." řekl jsem když jsem tu relativně stabilní konstrukci opřel o zeď...

Akio

Když Suki ukládal, všiml si, že má na ruce celkem čerstvou ránu. Nedokázal poznat, jestli to bylo post mortem, ale vzhledem k tomu, že tu nikde nebyly děti, a krve tu také mnoho nebylo, předpokládal, že se se tu možná někdo objevil a děti zachránil.
Mohl to být...Modos...nebo možná...Yasumaru...
Pomyslel si Akio. Yasumaru byl dlouholetý přítel a kapitán Suki. Možná sem přišel, když to vypuklo a pokusil se jí pomoct.
Ta malá jiskřička naděje...to malé světlo drželo prázdnotu, která se v něm se ztrátou Suki vytvořila, dál od toho, aby se šířila.
Akio se pak postavil, odvázal si zafixovanou ruku a shodil svršky nasáklé krví, prachem a potem.
Pak otevřel svou skříň, protože nečekal, že by se mu zombí hrabali ve věcech.
Ze spodní příčky vytáhl sadu chráničů rukou a nohou.
S notnou bolestí si zápěstí stáhl do fixované polohy pomocí chrániče, který ještě doplnil o dvě dřívka, která nasekal z polic a kterými stáhl i předloktí. S takto zafixovanou rukou by neměl mít problémy.
Regenerace musí fungovat...i když jen na minimální úrovni... Pomyslel si.
Stále žiju, což je znak, že mě hollow drží naživu. Nevím jak dlouho to potrvá, ale snad takhle zafixované srostou.
Kouknul na svou ruku. Pak si oblékl čisté shihakusho a na holeně nasadil také chrániče.
Sebral jedno z prostěradel a uvázal si z něj batůžek, který si připevnil na záda. Pak pomalu prošel celý dům a pokusil se najít něco co by mu pomohlo při hledání dcer.
Nakonec ještě ze stěny v obýváku sňal staré zažloutlé haori se znakem 13 divize a to si také oblékl. Nakonec se vrátil k Suki.
Suki... Zašeptal.

Daisuke

Žebřík nenašel a tak to oznámil Razakimu, který ihned začal dělat improvizovaný žebřík z altánu. Vy jste opravdu muž mnoha kvalit, že ano?
Řekl přátelsky a pokusil se nějak pomoci. Když byl žebřík hotov, byl vybrán jako první.
Hmm...říkáte, že když spadnu nebude to taková škoda? Popíchnul lehce Razakiho a ihned dodal.
Ještě že jsem tak hubený.
Pak začal opatrně lézt, zkoumajíc každou příčku.

Akio -> V domě už ale žádný jiný náznak kromě nedostatku krve nebyl. Po důkladné prohlídce jsi si byl ale jistý, že tam nějaký souboj proběhl, protože nábytek nebyl jen zdevastovaný, ale na několika kusech byly i rány po zanpakuto...

Akio

Naklonil se nad Suki a políbil ji na její mrtvá ústa. Jen letmo a naposledy si představil, jaká byla, co na ní miloval.
Miluju tě...víc než svůj život a vždycky budu...nevím...jestli se s tímhle někdy vyrovnám a..a.. Hlas se mu zlomil. Je mi tak líto...že jsem tu nebyl...že jsem vás neochránil. Oči se mu opět zaleskly slzami. Ale přísahám, pokud jsou naše dcerky naživu, tak je najdu a ochráním je.
Pronesl svůj slib mrtvé ženě.
Sbohem má lásko, odpočívej v pokoji...
Otřel si slzy a otočil se od ní. Už se nesměl podívat, protože by nikdy nedokázal odejít.
Pomalu vyšel dveřmi ven na ulici, kde se rozhlédl, pak za sebou zavřel a vydal se směrem ke kasárnám 6.divize. Touha najít dcerky bylo to jediné, co jej hnalo vpřed.

Izumi Razaki

"To nepopírám doktore, umím ledacos... nicméně posílám vás prvního ne jako test, ale proto, že to můžu držet a je menší šance že se to rozpadne... já si kdyžtak už pak nějak poradím..." řekl jsem a držel tu konstrukci aby doktor mohl přelízt tu zeď. Přece jenom to nebyla zrovna Ikea. Navíc jsem si nebyl jistej jak moc byl ten altánek udržovanej... nechtěl jsem riskovat že zlomím doktorovi ještě tu druhou nohu co mu zbejvá...

Akio -> Od dveří svémo domu jsi poodešel sotva pár metrů, když jsi zaslechl zoufalý výkřik o pomoc z onoho domu, který teď obklopovala ještě větší hromada zombijí.
Vypadalo to, že se už velice brzy probourají dovnitř.
Bude Akio stále netečný k cizímu utrpení?

Akio

Zastavil se a otočil se k místu výkřiku. Šlo to z místa, kam se dobývali ony zombie. Na jednu stranu to byla pro Akia výhoda, mohl se nerušeně dostat kamkoli. NA stranu druhou, ten někdo křičící mohl vědět, kdo odnesl jeho děti, nebo je to dokonce i ten kdo jeho děti odnesl. Rozhodl se tedy, že pomůže. Stoupl si doprostřed pomalu se začal plížit k domku.

Akio -> Plížení bylo zprvu učinné...aspon do chvíle, než jsi se přiblížil asi na čtyři metry od těch oživlých mrtvol, protože pak si tě jedna z nich všimla. A jí následovala další a další, takže na tebe právě běžela přibližně polovina toho původního davu.

Aki Maki

Teď, zamnou!
Zakřičel na Reiza, skopl nejbližší zombie a dal se na útěk do ulic.
Musel přece ještě někdo přežít. Přemýšlej Aki, kde by mohli ostatní být..
Říkal si v duchu a pokračoval dál ulicí směrem k Seireitei. Nakukoval za každou zatáčku doufajíc, že někoho uvidí. Věděl, že nemohou utíkat věčně a že budou muset najít nějaké útočiště, kam se schovat. Momentálně ho ale nenapadalo kam.

Akio

Využil toho, že se na něj mrtvoly rozbíhaly postupně a tak udělal výpad při němž zarazil špici svého meče do hlavy jedné ze zombí. Pak uskočil do strany a proskočil papírovými dveřmi jednoho z laciných rukongaiských domů. Při tom párkrát zařval, aby nalákal ještě pár těch mrtvol od domku na sebe. Když byl v domku, otočil se k východu a připravil se setnout hlavu první mrtvole která vešla.

Akio -> Všechno ti vycházelo podle plánu...tedy téměř...Problém nastal, když jsi zařval, protože to uslyšela i ta druhá polovina zombijí a holt jsi jim připadal jako snadnější kořist než ta osoba uvnitř zabarykádovaného domu, takže se vyhrli také za tebou.

Akashiya Masamune

Sekání šlo dobře, přímo výborně a my jsme vyhrávali. Oddechla jsem si, když bylo po všem. Měla jsem obavy z toho, že těch zombií bude moc a my je nebudeme stíhat kosit, ale naštěstí to prozatím prošlo. Otočila jsem se na nováčky. "Myslím, že ten nám stejnak nic neřekne." řekla jsem smutně. Bylo to strašné. Vždyť tyhle zombií byly .... raději nemyslet. Snad se s nákazou objeví i lék. "Zkusíme se dostat blíž do Seireitei, ale raději tak, aby jsme nepřilákali nechtěnou pozornost." navrhla jsem.

Akio

Tak trochu chtěl, aby na něj mrtvol zaútočilo víc, ale všechny? To už bylo trochu moc. Postavil se blíž ke dveřím a první mrtvole, která vešla dovnitř zarazil čepel meče do čela a pak jí kopancem vystrčil zpátky ze dveří, aby tak přehradil trochu vstup. Takhle opakoval, dokud to bylo možné.

Akio -> Nápad to byl sice briliantní, ale protože oživlým mrtvolkám vchod moc neříkal, tak se vesele probourávaly skrz papírovou stěnu a útočily na tebe z více stran.
Za to že tě ještě žádná nekousla si mohl poděkovat pouze svým chráničům a taky trochu svému šermířskému umění...aby se neřeklo.
Faktem ovšem zůstávalo, že i když tě to stálo mnoho sil, řady mrtvých začínaly řídnout...

Akio

Postupoval dozadu, jak se mrtvoly probourávaly papírovou stěnou a využíval každou věc v domě ve svůj prospěch. Skopával mrtvolám pod nohy nábytek, dalším různě barikádoval cestu. Dokonce i samotné mrtvoly se snažil skopávat tak, aby padaly kolegům pod nohy a brzdily je. Byla to makačka a dost ho to vysilovalo, nicméně to vypadalo, že mrtvoly řídnou a že by za chvíli mohl mít od téhle skupiny klid. Když jich zbývalo o něco méně, prostočil do vedlejší místnosti a pak další stěnou ven zpět na ulici kde začínal. Když jich bylo méně, chtěl využít více prostoru.

Reizo Kami

Vytáhl si kapesníček z kapsy a utřel si meč, poté ho vložil zpět do pochvy.
"Umm... Dobře" Řekl Akimu.
Běžel hned za ním, také se koukal za každý roh.
"Zajímalo by mě co se to tu děje... když my jsme jen tak vyvázli jak potom na tom musí být prostí shinigami z ostatních divizí?"