Mrtvý a mrtvější

Izumi Razaki

"Fajn... jděte dál doktore... doženu vás..." řekl jsem doktorovi a zastavil jsem. Otočil jsem směrem k nim. Jakmile se přiblížil první tak jsem mu zarazil Batariela do oka. Odkopl jsem ho směrem k těm ostatním. Netušil jsem, co jsou zač a kolik si pamatují z toho co byli předtím... ale tak jako tak nebylo v Seireitei moc lidí, kteří by se mi mohli rovnat v síle nebo v šermířském umění. Tak jako tak jsem je ale nepodceňoval. Dalšímu, který se dostal dost blízko jsem rosekl hlavu a pokračoval jsem v sekání dokud nebyli všichni mrtví. Kdyby se přece jen některý z nich dostal k útoku, tak jsem mu jednoduše rozbil hlavu pěstí... fakt jsem doufal, že to nepřiláká další nestvůry... ono těžko jde sekat lidem hlavy potichu...

Akio

Nechtělo se mu věřit, že tohle přišlo jen tak zničeho nic.
Pomalu dýchal a snažil se trošku zklidnit. Pak se Yoshiro zmínil o Pink fluffy unicorns. Cože! Vykřikl překvapeně. To znamená...že...že by tam ještě mohla být... Řekl a v očích se mu zaleskla naděje, že zachrání i svou druhou dcerku. Yasumaru...dokážete...běžet? Já totiž sám nést Keiko nemůžu aniž bych nás nemohl bránit. Podíval se na zbídačeného Yasukapra. Navíc vás tu nemůžu jen tak nechat. Vykoukl ze dveří, jestli je stále klid.

Daisuke

Rozhodl se poslechnout Razakiho a vydal se poklusem kupředu. Přeci jen, takhle se ho Razaki nemusel snažit chránit a mohl se soustředit na boj, i když Daisuke by mu nejradši kryl záda. Protože ťukání jeho hole vydávalo moc velký hluk, proměnil ji škubnutím v meč což ho spomalilo, ale zase tak nepřitahoval pozornost. A v případě útoku se mohl bránit.

Arisu

"Ano, hodně štěstí," zopakovala. Doufala, že tuhle invazi zombie všichni přežijí, a pak se někde sejdou nad šálkem kávy a budou se smát vzpomínkám na tuto situaci. Kéžby to tak bylo... přála si v duchu Arisu a snažila se tomu i věřit.
Otočila se na Eshena. "Jsem připravená jako nikdy," odpověděla a sama se musela ušklíbnout nad tím, že to znělo jako z nějakého akčního filmu.

Razaki, Daisuke -> Měli jste štěstí, nic dalšího už nepřišlo. Tato oblast byla opravdu dost vyprázdněná. Ke kasárnám čtyřky jste se dostali už bez problémů, ale tím zřejmě klid končil. Kasárny vypadaly strašně. Asi polovina už ani nestála, spíš ležela v troskách, také jste viděli známky požáru, který už nehořel. Hemžilo se to tam monstry, především v oblasti, kde se pod zemí nacházela márnice. Tam se nejspíš paradoxně uchýlili přeživší. Mezi bestiemi jste zahlédli jednoho nebo dva podobné ženě ze zahrady, ostatní byli podobní té čtveřici, co jste potkali po cestě.


Yasumaru

párkrát zamrkal, a potom přikývl. Byla spousta míst, kam by chtěl jít, například domů, aby zjistil, jestli jsou všichni v pořádku... Nicméně záchrana malé holčičky byla nejspíš smysluplnější, navíc ve školce můžou být i další děti, které je možná potřebují. Posunul si Keiko v náručí, aby s ní mohl běžet.

Izumi Razaki

Jakmile jsem rozsekal všechny ty šmejdy tak jsme nerušeně pokračovali ke kasárnám 4. divize. Bohužel nebyly zrovna v dobrém stavu. "Hele doktore... tohle mě mrzí... ale není tu už nic co bysme mohli dělat... zdá se... je tu moc těch potvor na frontální útok a jistě chápete že musím vidět, zda je 3. divize v lepším stavu..." řekl jsem. Upřímně jsem doufal že je... 3. divize byla výborně zásobená, nacvičovali jsme mnoho tréninků a podobně... ale bál jsem se co tam najdu

Akio

Než se Yasumaru připravil, prošel ještě zběžně pokoj a dům hledajíc něco užitečného. Jakmile uviděl, že je Yasumaru připraven, pokynul mu a opatrně vyšel na ulici. Rozhlédl se napravo a nalevo a když bylo čisto tak vyšel ven. Šel napřed před Yasumarem a díval se po možných hrozbách. Jeho kroky mířily k Pink fluffy Unicorns.

Daisuke

Podíval se na svou divizi, tedy to co z ní zbylo. Pak se otočil k Razakimu.
Jistě...už vás nebudu zdržovat, já...poohlédnu se po přeživších...a po bratrovi...
Na tváři měl těžce čitelný výraz. Bolelo jej co se stalo s jeho divizí, ale to teď bylo to nejmenší, byl čas hledat přeživší. Hodně štěstí Razaki-san.

Aki Maki

Tak bojuj na střední vzdálenost..
Poznamenal s úsměvem k Reizovi. Brzy byla první zombie u něj. Aki jí hned elegantně seknul. Rád bojoval jen jednou rukou, přišlo mu to mobilnější a stylovější. Meč nesvíral křečovitě, ale spíš tak ladně a lehce. Jeho styl mohl spoustě bojovníkům připadat jako umění. Stále máchal ladně zanpakuto a sekal zombie za zombie. Na tváři měl pořád úsměv a očkem sem tam kouknul na jednoho z kolegů. Chtěl vidět, jak si vedou. Přesto se však snažil stále udržet v koncentraci.

Izumi Razaki

"Můžu pro vás udělat jednu věc... udělám kravál... nalákám je na sebe a odvedu je pryč... ať máte šanci... já se jim ztratím, ale pokud vy půjdete teď tak nemáte šanci... a víte to moc dobře..." řekl jsem doktorovi. Znal jsem Seireitei dokonale... věděl jsme kudy jít, kam nejít a kde je možný je setřást. Navíc jsem byl stále poměrně odpočatý a plný energie. Nebál jsem se, že by mě dostali...

Eyuurin

Role byly rozdány a teď už to vlastně bylo jen o štěstí a dovednostech. Podívala se nejdříve na Eshena a poté na Arisu. "Hodně štěstí." pronesla k nim. A nám taky. řekla si v duchu. Budou jej potřebovat obě skupiny, to bez debat.
Podívala se směrem k bráně. Těch zombíků tam bylo opravdu požehnaně. Bylo jasné, že se nepodaří je odlákat všechny. Tak či tak, bude to těžké. Tím si byla stoprocentně jistá. Lehce přejížděla dlaní po ploché straně Fubuki a vychutnávala si ledový chlad čepele. Trochu ji to uklidňovalo a pomáhalo jí to v myšlení.

Začala usilovně přemýšlet o jejich situaci a nejdřív si ji shrnula. Já a Hayato budeme dělat návnadu a strhneme na sebe pozornost těch krvelačných zombie, zatímco Eyuurin a Aka se pokusí proniknout bránou a zavřít ji, aby už do vnitřní části Seireitei neproudily žádné další nestvůry. Pokud se jim to podaří, budou se pořád hromadit na tomto místě, kde uvíznu já a Eshen....Ano to bude opravdu skvělé, nevím, jak to chceme přežít... začala se jí zmocňovat panika, ale pak sama sebe donutila se uklidnit a vrátila se ke svému chladnému uvažování.
Jestli to tedy chceme přežít, měli bychom spolu hodně spolupracovat. Jenže je zde dost velkou nevýhodou, že nevzájem neznáme schopnosti toho druhého. Nevím, co umí zanpakutou Eshena, ale schopnost Fujifuru bych mohla dost účině použít na odhánění těch zombie...
Když si konečně promyslela celou situaci, kývla, spíš jen sama pro sebe.
"Máš nějaký plán?" zeptala se Eshena, ještě než se pustili do plnění svého očividně sebevražedného úkolu. "Pokud ti to nebude vadit, budu ti krýt záda. Postarám se o útoky zezadu a ze stran, pokud to půjde..."