Mrtvý a mrtvější

Myamoto Usagi

Nenápadně (dost nápadně) jsem sledovala čúrek krve, který stékal Reizovi po hlavě. Aspon do chvíle než začal mluvit. Ehm...ano překvapivě slyšeli...
Takhle vypadá jako opice... Napadlo mě, když si mnul hlavu. Pak ovšem opět promluvil, čímž mi zcela zničil představu o opici, protože ta by se tak hloupě určitě nevyjadřovala.
On si člověk zrovna nemůže dvakrát vybírat, čím útočníka praští, když si přímo před ním prolítne oknem...můžete bejt rád, že to byla jen láhev a né zanpakuto... Povzdechla jsem si. Na tohle ještě nejsem dost opilá... Udělala jsem čelem vzad a houpavým krokem jsem došla zpět k baru. Koi, můžeš mu prosím laskavě vysvětlit, že je mi té tisícileté whisky víc líto než jeho uniformy? Díky. Posadila jsem se na barovou židličku a otevřela jsem další flašku tentokrát jakési čiré tekutiny.

Tomisura Raiden

Tak tohle vypadalo zase jednou na složitou situaci. Kdo by řekl, že jim bude dělat problém nějaký podělaný poklop do kanálu, žejo?! Mít tak trochu reiatsu, zavrčel Raiden v mysli a začal přemýšlet, jak by mohli vniknout dovnitř. Problém byl, že tenhle plán znamenal zastavit a to by se určitě líbilo i těm chlápkům za nimi. "Co když je jeden půjde nahánět kolem bloku budov a ten druhý to zatím nenápadně otevře?" nadhodil nápad Yoshirovi a pokud ho odsouhlasil, počkal na vhodné místo, kde by se mohl bělovlas nenápadně ztratit a na moment se hodlal stát návnadou jen on sám.

Akashiya, Eyuurin, Eshen a Arisu -> Co nejvíc nenápadně, jak to šlo, jste postupovali směrem k Seireitei. Když se vám otevřel konečně pohled na bránu, bylo to celkem děsivé. Byla úplně ucpaná zástupem těch potvor, které sem přicházely z Rukongaie. V Seireitei se zřejmě ještě někdo bránil a hluk boje a vidina čerstvého masíčka je lákala dovnitř.

Daisuke, Razaki -> Po té zdi se bohužel do čtvrté divize dostat nedalo, obklopovala pouze zahrady rodiny Kuchiki. Když se Daisuke rozhlížel, všiml si na rohu vzdálenějšího domu nějakých dvou postav, které se tam velice divně ploužily. Mezitím Razaki velice ladně vylezl po trámu na zeď.

Aki -> Tvůj plán se zatím dařil a ty jsi pomalu likvidoval jedno monstrum za druhým, ale ještě pořád jich bylo dost.

Usagi -> Koi z nějakého důvodu byla za barem a leštila skleničku, jako by jí to tam patřilo. Když sis sedla, opřela se o pult naproti tobě a podala ti onu vyleštěnou skleničku. Sama si taky otevřela novou flašku. Reiza si jenom pochybovačně změřila zdálky, ale nic mu vysvětlovat nešla.



Yasumaru

"Ano... je tu se mnou Keiko, Ukitake-san!" uslyšel Akio zevnitř tlumeným hlasem. Ovšem Keiko byla z nějakého důvodu asi klidná, protože ji ještě neslyšel za celou dobu zabrečet. "Zabarikádoval jsem se tady, ale jsem zraněný a je těžké..." ozvalo se dále zevnitř, ale konec věty nebyl jasný. Potom se začalo ozývat nějaké škrábání a vrzání, asi se Yasumaru přece jen snažil to, čím zajistil dveře, odsunout.

Izumi Razaki

"Fajn doktore... seskočím dolů, pak vás nějak sundám dolů a vydáme se do 4. divize co nejrychleji jasný? Nebudem se zastavovat dokud tam nedorazíme... zkusíme se vyhnout těm potvorám když to jen trochu půjde... nebo máte lepší plán?" zeptal jsem se. Ty potvory sice nepůsobili zatím moc nebezpečně, ale mohli toho umět víc než jsem čekal. Navíc kdo mohl tušit kolik jich tu bylo. A pořád jsem zrovna nemohl ovládat svoje schopnosti.

Eshen

Cesta k bráně trvala jenom chvilinku, a to i přesto, že všichni byli dost opatrní. Nechtěli být spatřeni, a to v tenhle moment doopravdy dávalo smysl. Za chvilku ale už mohli vidět na samotnou bránu, a krásný pohled to tedy nebyl...
"Hmm, asi tam má koncert Ciley Myrus.." napadlo Eshena, protože takhle přesně to vypadalo. Obrovská masa osob bez mozku, natlačení na jednom místě, pro jeden cíl.. pchh. Každopádně, Eshen ukázal směrem k bráně. "To asi jen tak neprorazíme.." poznamenal, a už se snažil vymyslet nějaký plán, jak na to.

Satoshi
Vypadalo to, že smysly neměli zombíci nijak zlepšené, což bylo výhodné, protože to vypadalo, že možnost skrytí se postupně zvyšovala. Po zničení pár otrapů jsem se blížil své destinaci. Kdybych měl zopakovat, co jsem se dozvěděl, tak toho zase tolik nebylo. Ale skutečně to vypadá, že jsou silnější, než jejich původní schránka... to by mohlo způsobit problém, pokud by našli místo úkrytu. dřív než jsem mohl zaběhnout do dalších detailů, tak jsem dorazil do průchodu Tak, co na mě čeká tady. řekl jsem si ještě předtím, než jsem zkusil otevřít vstup

Aki Maki

Na tváři měl sice úsměv, ale pokoušel se maximálně soustředit. Hlídal si záda a boky, kdyby náhodou přiběhli další zombie z jiné ulice.
Bez reiatsu byl boj mnohem namáhavější a brzy ho začala vyčerpáním pálit levá ruka.
Mmmm...
Ano, Aki bojoval levou rukou. Všiml si, že nyní už by nemuselo být tolik obtížné utéct a dostat se též do oné hospody. Sekl tedy ještě další dvě monstra a mírnou obklikou běžel k tomu oknu. Reizo už mu evidentně usnadnil práci tím, že okno vysklik předním. Aki se tedy elegantním skokem dostal lehce dovnitř.

Reizo Kami

Podívá se na Myu.
"Jo... kdyby jsem jen nějakej útočník.
Poté od ní odkloní pohled a jde si sednou do nějakého rohu. Utrhne si i kus druhého rukávu a obváže si s ním i hlavu. Hned jak si doobvázal hlavu tak Aki proletěl oknem.
"Dobrý den Aki-taicho... jak jste se bavil?"
Podíval se na něho a jen se lehce pousmál.

Satoshi -> Když jsi vykoukl zpod uvolněné dlaždice, zjistil si, že na prostranctví před kasárnami 12. divize nikdo není ani nic zajímavého tam nebylo, až na pár krvavých šmouh na zemi.


Myamoto Usagi

Vzala jsem si skleničku od Koi a nalila jsem si do ní dalšího panáka.
Rychle jsem ho do sebe kopla a pak jsem se otočila na naší novou barmanku.
Chápeš...jak se někdo jako on může stát třetím důstojníkem?
Protože já ne... Víc jsem říci nestihla, jelikož oknem proletěla další osoba.
Na to už jsem němala sílu ani nijak verbálně reagovat a proto jsem raději opět vztala, vrávoravě jsem došla k zabarykádovaným dveřím a cedulku na nich jsem otočila na stranu ZAVŘENO.

"Dobře!" odsouhlasil. "Kdo bude návnada?" zeptal se Raidena, který neupřesnil svůj plán. Yoshiro neuměl číst myšlenky, takže nevěděl, že Raiden to chtěl vzít na sebe. Samozřejmě jako správně odvážný kapitán by byl ochotný udělat to samé a nalákat zombies na svoje krásné masíčko. "Nemáme ale moc času, za chvíli nás doženou," upozornil kapitána osmé divize a ještě se pro jistotu ohlédl, aby byl schopný odhadnout kolik času zhruba mají. Moc ne no.

Aki Maki

Bez jediného slova a s poměrně tvrdým výrazem na tváři šel k baru. Došel k výběru alkoholu. Hádám, že jako v každém baru, byl vyskládán za barmanem na poličkách. Jednu patro poličky, nebo jak to nazvat, silně uchopil a silným trhnutím ji vyndal. Těch pár flašek co na ní byly ignoroval, takže se většina z nich na zemi rozsypala. Ono prkno co vyndal donesl k tomu oknu, kterým před chvílí přišel a položil ho přes něj.
Upevni to. Hádám, že brzy přijdou..
Pravil Reizovi. Poté se vydal směrem k Mye.
Jste jediní, co přežili?
Řekl celkem na tvrdo. Situace byla vážnější než si myslel, teď už šlo o život i jemu. To byl taky důvod, proč se choval tak chladně (ještě, že poblíž nebyla žádná klika..) a neměl náladu na představování.

Reizo Kami

Všiml si výrazu který měl Aki. "hm? takhle jsem ho snad ještě nikdy neviděl." Poté se podíval na Myu.
"Ehm... máte tu prosím vás nějaké hřebíky nebo něco čím bych to nějak mohl upevnit?"
Vypadal docela klidně ikdyž trochu potrhaně.
"Chudák alkohol."
Nebyl sice nějakej dobrej piják ale občas si něco málo dal a velice mu chutnalo.
"A mimochodem... všechno jsem slyšel."
Na chvíli nahodil uražený výraz, poté se vrátil zpět k přirozenému.

Daisuke

Když se tak rozhlížel, zjistil, že po zdi se nikam nedostane, což ho nakrklo. Také si všiml dvou postav, které se pomalu ploužili v uličce nedaleko.
Myslím, že když mě chytíte až skočím, tak to bude v pořádku, i když nesmírně trapné. Řekl suše a pak upozornil na mrtvoly.
Támhle jsou nejspíš dvě z nich...měli bychom dávat pozor, sice nedokážu sprintovat, ale dokážu se pohybovat tiše jako myška...
Pokýval hlavou. Byl známý svou schopností vyšetřit pacienty způsobem, že někdy ani nevěděli že u nich byl.

Akio

V jednu chvíli jeho srdce zaplesalo i zabolelo. Byl rád, že Keiko je s Yasumarem, alespoň jedna z jeho dcer přežila, myslel si. Když si však uvědomil, že to nejspíš znamená, že Aiko...nedokázala na to pomyslet, snažil se věřit, že ji buď Yasumaru prostě nezmínil, nebo jí odnesl někdo jiný.
To zvládnete Yasumaru! Povzbudil ho a začal se pokoušet vytrhnout nějak dveře z pantů.
A....Aiko? Zeptal se pak velmi opatrně bojíc se toho co mohlo přijít.

Satoshi
Nikde nic? trochu mě to překvapilo, takový stav znamenal, že na mě za chvíli skočí horda zombie. No nic... stejně to přijde jednou. zhodnotil jsem a odtáhl dlaždici a vystoupil na prostranství, dlaždici jsem vrátil na původní místo, ale tak, aby bylo co nejjednodušší ji opět odsunout a vyrazil jsem do svého království

Izumi Razaki

Zachytil jsem se výstupků na zdi a opatrně dopadl na zem na druhé straně. "Podívejte doktore, tohle není skrytá kamera... skákejte, chytím vás... a pak se budeme plížit k vaší divizi... takže prosím..." řekl jsem a připravil se chytit doktora. Pokud jsem si všiml, tak nejbližší příšery byly docela daleko, takže jsem měl čas... nějakej. Čtvrtá divize byla poměrně daleko a třetí ještě dál, nechtěl jsem ztrácet čas...

Daisuke

Si povzdechl, už dříve byl odkázán na cizí pomoc, ale aby ho chytali jako dámu v nesnázi strávit život tady nahoře se mu nechtělo. Popošel k okraji zdi, zavřel oči a nadechl se. Pak se zdravou nohou odrazil do hloubky pod sebou...ruku s holí natáhl co nejdále od Razakiho, aby ho nemajznul po palici, za to by mu asi kapitán 3 divize moc neděkoval. Pak už cítil jak padá a padá a padá.

Izumi Razaki

Na vteřinu jsem vytřeštil oči, protože místo aby se spustil nebo tak něco, tak prostě skočil... a odrazil se u toho. Kdybych ho nechytil tak si zláme obě nohy... tak jsem se pokusil ho hold chytit. Opatrně. Lepší když se zabije on než já přece jenom... bah, dokázal jsem už daleko těžší věci než chytit doktora... nicméně tohle byla věc, kterou si určitě do životopisu nedám...

Eyuurin

Cesta k bráně netrvala dlouho. Všichni se snažili být co nejvíce nenápadní. Nakonec se jim podařilo k bráně dostat. Avšak to, co na ně čekalo... Rin na to chvíli jen beze slova zírala.
Brána byla úplně ucpána těmi příšerami a další se tam hrnuli. Slyšela hluk boje, takže jí došlo, že tam nejspíš je někdo živý. "Proboha, kolik jich tu je..?" hlesla. Určitě jich po celém Soul Society musí být tisíce, ne-li ještě víc, pomyslela si a zamračila se. Nevypadalo to zrovna na vábnou vyhlídku budoucnosti. Ovšem vzdávat se bez boje nebyl zrovna její styl. Začala uvažovat, jak se skrz tu masu dostat bez toho, aniž by někdo z nich byl zraněn, nebo nedej bože zemřel.
"Až tohle celý skončí, bude to chtít pořádně velkou úklidovou četu." zamumlala sotva slyšitelně.

Arisu

Cestou k bráně se snažila potichu našlapovat. Když spatřila tu masu zombie u brány, trochu vytřeštila oči a skoro vydala hlasité "Eeeh" ale na poslední chvíli tomu zabránila, přeci jen ty příšery bych si jich mohly díky hlasitým zvukem všimnout, a pak se na ně vrhnout a...ne na to nechtěla myslet. Proto se radši zamyslela nad tím, jak tuto situaci vyřešit.
"Vevnitř jsou asi ještě nějací lidé," začala šeptem mluvit k ostatním,"sice jsme, tedy až na Aku, všichni nováčci, ale narvhuji jejich pozornost zkusit nějak odlákat, abychom se mohli dostat dovnitř a případně ošetřit zraněné..." s ustaraným pohledem sledovala tu hordu zombie," tohle podle mě nemůžeme jen tak porazit sami, sice je to celkem riskantní, ale zatím mě nic lepšího nenapadá..."
Rychle se podívala na Aku, omluvně zvedla ruce a trochu nevědomky zvýšila hlas. "Doufám, že to nevyznělo tak, že tu chci velet nebo něco takového, jen se snažím přijít s nějakými relativně konstruktivními nápady."

Satoshi -> I když jsi vylezl, žádná horda zombíků se neobjevila...zatím. Všude byl klid a až příliš velké ticho. Mohl jsi si také všimnout, že pravděpodobně několik kasáren jiných divizí je v plamenech.
Tvá cesta probíhala v klidu, dokud jsi se nedostal před hlavní dveře. Ty už totiž na svém místě nebyly a místo toho se válely na zemi...Dalo se soudit, že byly vyraženy zevnitř...
Uvnitř svítila pouze červená světla, které poháněl záložní zdroj energie. A sem tam od někud vyšlehly jiskry. Prostě chodba vypadala jakoby ní před nedávnem proběhlo stádo divokých nosorožců. A z útrob výzkumného centra jsi zároven zaslechl vzdálené, ale ted už dobře známé chrčení...


Myamoto Usagi

Stále od dveří jsem přihlížela divadílku desáté divize.
A Když Aki zničil polovinu vystaveného alkoholu, jen jsem nesouhlasně zavrtěla hlavou.
Jak smutné. Moct používat shnupo...mohla jsem ten nevinný alkohol zachránit...
S povdechnutím jsem se otočila na Reiza, který měl další přihlouplou otázku.
Vypadá to tu snad jako železářství? Poznamenala jsem směrem k němu, ovšem pak jsem se musela obrátit na chladného kapitána 10. divize, protože ten měl snad ještě hloupější otázku. Překvapivě ne. Majitel s jeho ženou jsou schovaní ve vypnutém mrazáku támhle vzadu... Ukázala jsem na chodbu vedle baru. Bylo toho na ně trochu moc...
No a zbytek štamgastů se rozutek hned, jak se tu ty oživlé mrtvoly objevily...
Pokrčila jsem rameny a šla jsem se posadit zpět na barovou židličku vedle Koi.

Akashiya Masamune

Schovaná za zdí jsem plně uvažovala nad naší situací. Mnula jsem si bradu a přitom vydávala zvuky jako "hmmmm" a "noooo". Vnímala jsem nováčky kolem sebe, ale odpověděla jsem jim až po chvíli. "V pořádku. Jen mluvte, společně třeba aspoň na něco přijdeme." odpověděla jsem Arisu. Znovu jsem se podívala na situaci u brány. "Je jich tam moc, to je pravda. Chce to nějak zavřít tu bránu, aby dál nemohli dovnitř. Nějaké nápady? Možná nějak rozbít vrchol brány, aby sutiny zatarasily vchod." navrhla jsem. Ale jak se dovnitř dostaneme my?" zarazila jsem se po chvíli.

Aki Maki

Vůbec se mu nelíbil Myi nezájem o celkou tuto situaci. Rozhodl se tedy pro jiný přístup. Upravil si haori a levou rukou si poupravil vlasy. Poté nahodil jeden ze své řady úsměvů.
Takže jste cestovaly jen takhle dvě? Nepotkaly jste celou cestu někoho jiného?
Začal přemýšlet nad dalšíma krokama. Nemohli zde zůstat, tady by se dlouho neubránili. Potřebovali více do středu Seireitei. Možná tam bude více zombie a cesta bude nebezpečná, ale jakmile vyčístí vnitřní prostory, tak by mohli nalézt další přeživší, tedy jestli nějací jsou, a byli by dostatečně zajištěný.

Satoshi
Nevypadalo to, že moje kasárny jsou na tom tak špatně, jako ostatní, které hořely a podobně. Ale samozřejmě zdání klame a už pohled na vnitřní dveře odhalil opak. Takže budu potřebovat nové dveře. analyzoval jsem situaci no a vevnitř jsem samozřejmě slyšel to, co jsem slyšet nechtěl Takže mi někdo vlezl do výzkumu... To není dobré, ale potřebuju vědět, jak jsem na tom. s mírnými obavami jsem se vydal do svého centra, to jsem právě teď potřeboval a pokud bych měl zabít pár walkerů, tak budiž. Za zničení mého království si to jen zaslouží

Reizo Kami

Jen si povzdychl a pootočil hlavu od Myi.
"S tou asi žádná řeč už nebude... mno nevadí"
Pousmál se a jen v klidu odpověděl.
"Co já vím... třeba i jo."
Mrkl na Myiu. Vstal a šel se porozhlédnout po něčem čím by tam to prkno připevnil... nebo cokoliv jiného.

Razaki, Daisuke -> Shinigami schopnosti sice nefungovali, ale fyzické výcvik vám nikdo vzít nemohl, takže se Razakimu podařilo Daisukeho chytit a ani jeden z vás se u toho nepřizabil. Byli jste trošku pomlácení, no... ale nic vážného. Potvory na rohu si ničeho nevšimly. Čtvrtá divize byla přece jen blíž a pokud jste se oba rozhodli zamířit nejdřív tam, mohli jste postupovat po široké třídě, kde jste sice byli na očích, ale zas byste hned viděli blížící se nebezpečí. Nebo jste to mohli vzít trochu delší cestou menšími uličkami kolem kasárny divize páté. Kolem ještě stále panovalo poměrně úplné ticho narušované jen chroptěním těch dvou na rohu kus od vás.

Akashiya, Eyuurin, Arisu a Eshen -> Zatím jste se v klidu a bezpečí domlouvali a nikdo vás neohrožoval, i když to mohlo kdykoli skončit.


Koi

se začala smát, když její bývalá kapitánka dala na dveře cedulku ZAVŘENO, protože v současné situaci jí to přišlo celkem vtipné. Ovšem smích jí hned přešel, když kapitán 10. divize urval poličku, kterou měla za sebou. Proč to okno nezaslepil třeba deskou stolu? Ta bylo dokonce větší! Ne, on si musel vzít poličku. Nicméně už to bylo vykonáno a nic se s tím nedalo dělat. Začala tedy hledat nějaké hřebíky. Byla si jistá, že tady určitě nějaké mít budou, jen nejspíš ne v lokále... Ukázala Reizovi, že by se měli jít podívat dál do hospody, kde by možná mohla být nějaká krabice s nářadím nebo něco podobného.


Yasumaru

"Aiko... Aiko se Suki-chan nebyla," mohl slyšet Akio mezi hekáním, které Yasumaru vydával zřejmě během odstraňování zátarasu. Teď, když věděl, že na druhé straně nečeká smrt (možná) se s novou silou opřel do snahy se odtud dostat a po nějaké době se mu to za Akiovy pomoci i podařilo. Když se konečně vylámal ven, byl na něho celkem smutný pohled. Byl celý od krve, špinavý a poškrábaný, v pravé ruce ovšem držel Akiovu dceru. Vypadala, že spí... Měla zavřené oči a nehýbala se.