Mrtvý a mrtvější

Arisu

Sledovala zombie hrnoucí se bránou hlouběji do Seireitei. Na nápad Aky přikývla. Někdo by je vážně měl zastavit. Jenže pokud chtějí někomu v Seireitei pomoci, musí nejdřív tou bránou projít a ne se tu společně se zbylými zombie uvěznit. Jak ale projdou, když jich tam je tolik? Znovu si vzpomněla na ten svůj nápad s tím, že by je jeden odlákal a zbytek by prošel dovnitř...jenže co by pak dělala ta "návnada"? Nechala by se sežrat. Arisu se zašklebila.
To by asi moc vhodné nebylo, řekla si v duchu a přemýšlela dál.
Chtělo by to nějakou dobrou schopnost zanpakutou, která by ty zombie třeba odhodila od brány a oni by mohli rychle projít než se na ně zombie vrhnou.
Podívala se na své společníky. Jenže kdo z nás má něco takového? Samozřejmě by se nejvíc hodilo něco, co by všechny zombie během pár sekund vyřídilo, ale to tu asi také nikdo nemá...

Začala přemýšlet o síle Fujifuru a jeho tornádech. Tornáda dokážou do vzduchu vyhodit víc postav najednou....To znamená, že bych tam teoreticky mohla naběhnout, donutit ty zombie, aby za mnou běželi, vběhnout do nějakého těsného prostoru, kde by musely všechny ty obludy stát v jedné řadě, pak hodit tornádo, tím je všechny vyřídit nebo aspoň na chvíli zdržet, pak vyskočit třeba na střechu, rychle proběhnout bránou, a pak bychom všichni společně mohli tu bránu nějak zavřít...
Odfrkla si, když jí došlo, že vlastně jen rozšířila svůj nápad o návnadě a tu návnadu udělala ze sebe. Ne že by jí to nějak vadilo, ale bylo to prostě moc riskantní. Radši tedy zatím mlčela a čekala, jestli někdo nepřijde na něco méně šíleného a pokud ne, kdyžtak jim pak sdělí ten svůj rozšířený nápad o návnadě. Možná nad tím až moc přemýšlela...

Eshen

Podkapitánčin nápad se mu zamlouval. Doopravdy, měli by zastavit, nebo alespoň zdržet, proud těchhle "zombíků" do Seiretei. Jenomže, jak? Nebyla to žádná lehká práce. A navíc, pak by se oni sami už do Seiretei nedostali. A to by mohl být dost problém.
Eshen přemýšlel, až se mu z jeho hlavy kouřilo, ale to nijak nepomohlo. Nebyl to zrovna ten typ, co by dělal hodně plánů - spíš ten, co do toho po hlavě šel, vysekal, a vyhrál. To byla jeho normální strategie. Ale to by tady nešlo.
"Řekl bych, že první pravidlo je - nesmíme se rozdělit. Kdokoli izolovanej zemře." poznamenal Eshen to, co měl na srdci nejvíc. Protože, podle něj to byla pravda. Mezitím co přemýšlel, neustále koukal kolem sebe.. Nechtěl, aby ho něco kouslo, mezitím co on by se nedíval.

Izumi Razaki

"Fajn, tak doktore... půjdeme nejkratší cestou, potichu a nebudem se zdržovat nikde... jasný? Kdyby něco držte se zpátky a nechte mě to vyřídit... a pokud se rozdělíme... tak se sejdeme ve 4. divizi, dobrá?" zeptal jsem se a ukázal na cestu která nás měla nejrychleji dovést k divizi. Ty potvory byly velice pomalé se zdálo. Dalo se jim docela dobře utéct kdyby to bylo nutné. Bál jsem se ale, co se nám může cestou podělat...

Tomisura Raiden

S Yoshirem se zřejmě trochu nedorozuměl, tudíž mu prostě řekl, když byli blízko poklopu: "Zalez, já budu návnada." Pak začal dělat o něco větší kravál, aby šli po něm a to dalo snad Yoshimu dost prostoru, aby jim otevřel cestu do Seireitei. Nevoňavou, ale nutnou. Raiden pak běžel kolem domu doprava, pak znovu doprava, pak ještě jednou a nakonec znovu doprava, čímž by se měl dostat na původní cestu a ocitnout se tak snad kousek od vlezu do kanálu, který snad už byl otevřen.

Akio

Nebyla? Pomyslel si. Stále to bylo lepší, než kdyby řekl, že byla mrtvá. Takhle byla stále šance, že žila a Akio se jí hodlal držet. Jakmile se mu podařilo se dostat dovnitř, okamžitě se vrhl ke Keiko. Prsty jí jemně projel po tváři a zkontroloval, zdali je v pořádku. Pak teprve se otočil k Yasumarovi. Vypadal hrozně a k tomu byl raněný a celý od krve.
Jak se držíte Yasumaru?

Daisuke

Přistál Razakimu v náruči a na tu malou chvíli se cítil tak nějak bezpečně. Byl to podivný pocit, připadal si na chvíli, jako by byl Razaki jeho maminka a on byl jen dítě. Zatřásl hlavou a vyhnal ty hloupé myšlenky z hlavy, na toto nebyl čas. Pak se postavil na nohy a rozhlédl se okolo, zatím to vypadalo klidně.
Dobrá Razaki-san...budu hned za vámi...maximálně o nějaký ten kilometr pozadu...pokud se něco semele, nebudu se vám plést pod nohy, pokud teda neuvidím, že máte vážné problémy.

Izumi Razaki

"Fajn, zkuste na nás moc nelákat pozornost... vyrážíme..." řekl jsem doktorovi a vyrazil kupředu. Snažil jsem se pohybovat tak rychle, jak to jen šlo, aby mi doktor stačil, hledat bezpečnou cestu směrem ke 4. divizi. Potřebovali jsme nějaké informace o tom, co se tu děje. Zkusil jsem zase aktivovat vysílačku, kterou jsem měl stále u sebe (a která samozřejmě byla vodotěsná). Potichu jsem do ní promluvil v naději, že mě někdo uslyší. "Tady kapitán Izumi... mířím ke 4. divizi... slyší mě někdo? Může někdo vysvětlit co se tu děje?" zkusil jsem štěstí

Daisuke

Mah Vzdechl ublíženě, jako by měl snad v plánu pouštět cestou sirény nebo co. Pak se tedy pomalu vydal za Razakim, šel s odstupem asi dvou metrů, připraven tasit a sekat do čehokoli co se objeví a půjde Razakimu po zádech. Snažil se jí t co nejtiššeji a sledovat okolí, aby měli pro případ včasné varování.

Satoshi -> Ze začátku byly chodby zcela prázdné, ale jak jsi se blížil více ke středu, tak se občas z postraních uliček vyřítili zombie. Nikdy ovšem nezaútočili tak, aby jsi z toho měl větší potíže. A jak jsi postupoval dál, uslyšel jsi jak něco organického silně mlátí o cosi kovového. Dunění znělo od vysílácí místnosti.
Pokud jsi se rozhodl tam jít (určitě ano), mohl jsi si všimnout dalších totálně zničených dveří a velké hordy nemrtvých, kteří se snažili dobít do další místnosti, která byla ještě zavřená...aspon zatím.

Yoshiro a Raiden -> S jednou věcí jste nepočítali a to s tím, že tyto zombie nejsou tak hloupé, jak by se mohlo na první pohled zdát a proto když jste se rozdělili, oni udělali to samé. Takže jste měli každý za sebou svůj vlastní zástup rozpadajících fanoušků a fanynek.
Ten povyk k vám naštěstí nepřilákal pouze zombie, ale i pomoc. Protože jak jinak by se dala vysvětlit staříkova hlava, které zrovna vykoukla z onoho kanálu a začala na vás hulákat, at pohnete těma šunkama, že to neudrží otevřené moc dlouho?


Myamoto Usagi

Značně pobaveně jsem se náhle otočila na Akiho. Ani já jsem si nebyla úplně jistá, jestli za to může jeho otázka, tovární úsměv nebo prostě jen alkohol. I když mi to bylo popravdě jedno.
Ano, cestlovali. Protože my už jsme tu asi tak... Podívala jsem se na prastaré hodiny nad barem, které stejně nefungovali. ...dost hodin. Byli jsme tu již před tím, než ten chaos vypukl a proto tu stále ještě jsme. Střízlivíme... Dodala jsem nakonec, aby to pochopil.
Říká se, že ti opilí mají vždy štěstí, ale zkoušet si to právě při invazi nemrtvých se nám zrovna nechtělo... Abych svým slovům dodala absurdní absurdity, popadla jsem další láhev a pořádně jsem se z ní napila. Přidáte se.....pana..tedy pane? Posunula jsem lahev směrem ke kapitánovi 10.divize. Třeba s ním konečně začne být sranda, když si přihne...

Satoshi
Prošel jsem dál bez nějakých větších problémů a konečně jsem se dostal k cíli Funkční dveře! blesklo mi hlavou a začal jsem si pohrávat s myšlenkou toho, že aspoň tyhle dveře bych mohl nechat v celku, takže jsem se postavil za hordičku zombie a pronesl Drazí kolegové, tyhle dveře bych rád tady nechal, nechci aby mi někdo lezl do řemesla rozbíjení dveří. během svého monologu jsem vzal nejbližší zombie za hlavu a zkusil ji desintegrovat, což by díky tomu, že desintegrace nefungovala na principu reiatsu mělo fungovat, pokud z nějakého důvodu nefungovalo, tak jsem rozdrtil lebku zombie a přešel ke zbytku, abych zachránil dveře.

Akashiya Masamune

"Oka, už tu přemýšlíme moc dlouho." řekla jsem po chvíli. "Rozdělila bych se na dvě skupiny. Na jaký, to nechám na vás. Jedna odláká aspoň většinu těch zombií a druhá skupina nejdříve ukrytá, pak pronikne dovnitř a zavře dveře, aby se dovnitř nedostali další." nemělo cenu tu dál čekat na smilování.

Eshen

Bylo těžké to takhle říct, ale byla to pravda. Doopravdy se tady zdržovali moc dlouho. Bylo to nebezpečné, a k ničemu. Nic lepšího už stejně nevymyslí. Teď ale přišla ta nepříjemná, velmi nepříjemná otázka - kdo bude v jaké skupině?
Eshen se nikdy nebál smrti.. ale až tak moc svůj život zahodit taky nechtěl. Podíval se bezradně po všech ostatních. "Jestli se do toho nikomu nechce... budu návnada." řekl nakonec. Dost možná z nich byl nejrychlejší, co se týkalo normálního běhu. A dívky třeba budou mít šanci uniknout.. A možná i on sám..

Aki Maki

Díval se na Myu. Nevěděl co přesně si o ní má myslet. Přišla mu jako alkoholička bez budoucnosti, ale přesto na ní bylo něco hrozně šarmantního. Levou rukou nakonec uchopil tu lahev. Šlo vidět, že ještě vteřinku dvě váhal, ale přesto nakonec promluvil.
Dobrá tedy, dnes si dáme pauzu. Pročistíme hlavy, ale zítra musíme vymyslet, jak budeme dál postupovat..
Pozvednul flašku a pokývnul děkovně hlavou. Poté se dlouze napil. Poté flašku položil na stůl a usmál se.

Arisu

Dostali se opravdu do dost špatné situace. Zdálo se, že budou muset rozhodnout, kdo do jaké skupiny půjde. Jedna bude návnada a možná její členové i umřou ve spárech těch nehezkých zombie a ta druhá...no ta bude asi brzy hezky v klídku odpočívat za tou bránou. Vzpomněla si na ten svůj nápad s tornády. A proč by to jako nešlo? pomyslela si. Podívala se na Eshena a odfrkla si. "Je možné, že to sám nezvládneš. Dva lidi si ale aspoň můžou pomáhat. A navíc..." stočila svůj pohled na tu kupu zombie před bránou. "nemám rozhodně v plánu nechat se zabít těmihle monstry. Takže jdu do toho s tebou! Společně to snad nějak zvládnem."

Razaki a Daisuke -> V této části Seireitei zřejmě nebylo nic, co by ty stvůry ještě zajímalo, takže jich tu bylo docela málo. Navíc jste šli potichu a relativně pomalu, takže jste nevzbuzovali jejich pozornost. Když Razaki aktivoval vysílačku, nikdo se na druhém konci neozval. Ovšem jeho hlas a hučení z vysílačky zaujalo asi čtyři zombíky, kteří do té doby mlátili hlavama do zdi domu. Začali se otáčet vaším směrem.

Aki, Usagi -> Zrovna když jste se rozhodli dát si pauzu, začalo se ozývat praskání dřeva ze směru dveří.


Yasumaru

"Uspal jsem ji kidem, které se používá pro zraněné," vysvětlil nejdřív Akiovi, proč se jeho dcera nehýbe. Potom teprve odpověděl na jeho otázku. "Já... tedy... jak se držíte vy?" zamžoural na něj, zatímco se šklebil na svá polámaná žebra.

Izumi Razaki

"Sakryš... pojďte, rychle... " řekl jsem potichu doktorovi. Nečekal jsem, že tak tichý zvuk je přiláká. Nehodlal jsem ale riskovat potyčku s nimi, mohlo by to přilákat další a na to jsem neměl čas. Doufal jsem, že doktor zvládne jít dost rychle a zárpveň dost potichu abysme se jim ztratili.

Akashiya Masamune

"Dobře. Dohodnuto." řekla jsem né moc šťastně. Ale zvolili si to sami, tak jsem to respektovala. Taky je možné, že za branou to bude jen a jen horší. Těžko si vybrat. "Až budete připravený, vyrazte." Kývla jsem na Eshena a Arisu. "Jo a.......snažte se to přežít." dodala jsem. V překladu to znamenalo "hodně štěstí". A potom už jsem jenom zalezla, aby mě nebylo vidět.

Eyuurin

Sledujíc okolí poslouchala ostatní. Když podkapitánka řekla, že se rozdělí na dvě skupiny a tím, že jedna bude návnada a druhá projde bránou do Seireitei. Ti, co budou návnadou budou ve velkém nebezpečí, neboť na sebe strhnou hodně pozornosti a ti zombie za nimi půjdou. Ovšem co my víme o situaci uvnitř? Může to tam být dokonce ještě horší jak tady... Tok jejích myšlenek přerušil až Eshen s Arisu, kteří se rozhodli pro to, být návnadou. Stále se jí nelíbilo, že by se měli rozdělit, ale jiná varianta nejspíš nebyla. Proto jen kývla, že rozumí a stejně jako Aka se víc skryla.

Satoshi –> Možná to byl pro tebe šok, ale ano, jakmile jsi promluvil, zombie jak na povel ustali s dobíváním a všechny naráz se na tebe vrhli. A bylo jich hodně, navíc jsi neměl moc místa k manévrování. Jediná pozitivní věc byla, že desintegrování zafungovalo...tedy aspon u té jedné, ovšem ted se jich na tebe řítilo přibližně šestnáct...


Myamoto Usagi

Pozorně jsem sledovala jeho dilema nad flaškou a na jeho řeči jsem pouze souhlasně přikyvovala i když jsem je poslouchala stylem jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Následně se napil, což mě trochu překvapilo, protože jsem odhadovala, že takovému pokušení v této situaci spíše odolá. Na oplátku jsem se na něj pak taky pousmála a už jsem šahala přes pult po další skleničce, když jsem zaslechla praskání dřeva.
Výborně! Zrovna ted se ty dveře rozhodnou, že si povolí...to je tak typické...
Proti svým předchozím pohybům, jsem se překvapivě rychle a mrštně přehoupla přes bar. Ty hřebíky už nebudou potřeba! Za chvilku tu máme nevítané hosty! Zařvala jsem na ty dva dozadu a pak jsem se otočila zpět na Akiho. Doufám, že naši nový zákazníci budou mít rádi molotovův koktejl. Dábelsky jsem se zazubila a začala jsem zbylé láhve vyskládávat na pult. Moc toho tady použitelného nezůstalo... Poté jsem si vždy utrhla pruh látky ze svého rukávu, namočila jsem ho do alkoholu a zazátkovala jsem ho do jedné z připravených lahvý, tak aby kus čouhal ven. Jakmile jsem měla hotovo šáhla jsem do kapsy pro zapalovač, který tam ovšem nebyl. Rychle jsem žačala prohledávat další místa, kam jsem ho mohla dát, ale nikdy jsem ho nenahmatala. Taichou, vy asi u sebe nemáte zapalovač, že? Zeptala jsem se a přitom jsem se začala porozhlížet po něčem jiném, čím bych to mohla zapálit.

Akio

Pohladil svou dcerku a když si vyslechl co Yasumaru udělal, tak přikývl chápavě hlavou. Chápu...jsem...rád, že jste jí odsud dostal...Suki by si to tak přála...
Řekl a v jeho tváři se zazrcadlila bolest, kterou si před chvíli prošel. Počkat? Kido? Jak...jak jste to dokázal? Já zkoušel jakoukoliv shinigami aktivitu a nic nefunguje... Na otázku jak se cítí on jen kývnul hlavou. Zlomená ruka...nevypadá, že by se léčila...dost mě to omezuje ale jinak...jsem v pořádku... Pak se zahledí Yasumarovi do očí. Co se tady stalo Yasumaru? Kde se tu vzali, proč má žena musela zemřít?

Daisuke

Jak to tak vypadalo, tak zombie na ně stejně přišli, nejspíše kvůli vysílačce. Když na něj Razaki promluvil, jen tiše přikývl a začal kulhlat rychleji, aby se stratili z dohledu těch mrtvol. Snad nedojde na boj...

Aki Maki

Vstal ze židle, jeho levá ruka automaticky uchopila rukojeť jeho zanpakuto. Podíval se na Koi s velkým, přátelským úsměvem.
Drahoušku, skleničku vody prosím. Mám takovou menší alergii na alkohol, pokud ho nezapíjím..
Vytasil zanpakuto jen tak na půl. Pořád si nebyl jistý, jestli nebude lepší utíkat, než se tu bránit. Těch zombie bylo opravdu hodně.
Reizo, připrav se..
Pravil a vytáhnul poměrně rychle zanpakuto. Ve vzduchu s ní švihnul, aby to vydalo takovej ten super cool zvuk. Úsměv na jeho tváři se ještě protáhl. Už nepřemýšlel o úteku, chtěl bojovat..! Jeho tělo začal zaplavovat adrenalin.

Reizo Kami

Když na něj zařvali měl zrovna strčenou hlavu v nějaká skříni kde hledal právě ony hřebíky. Když na něj zařval i Aki tak se docela i lekl a vrazil vrškem hlavy o okraj skříně.
Jauvajs...
Nahodil takovej pokr-face a jen odpověděl.
Samozřejmě... rozumím.
Pousmál se, zavřel skříňku a vyběhl směrem ke dveřím. Stoupl si kousek od Kapitána, prstem povytasil katanu a byl připravenej kdykoliv seknout. V jeho obličeji bylo vidět takový otrávení, nebavilo ho když něco trvá až příliš dlouho.
Chci vás jen varovat že na boj z blízka nejsem až tak kvalifikovaný, mám rači boj na střední vzdálenost.

Izumi Razaki

Naznačil jsem doktorovi posunkem aby se ztišil a pokračoval dál v cestě. Tyhle nevypadali, že by nás mohli dohnat, ale vždycky tu mohli být další. Bylo... nezvyklé se plížit v Seireitei... obvykle jsem mohl odpařit jakékoliv nebezpečí které by se objevilo... ale jen se svým mečem... to mohlo být... řekněme složitější. Snad se ve 4. divizi dozvíme něco víc...

Eshen

Nebylo, co víc dodat k této celé situaci. Obě skupiny se budou muset vystavit nebezpečí, ne že ne. Ale jedna koneckonců přeci jen bude návnada. Eshen úplně nechtěl, aby Arisu šla také, ale ona sama se zdála, že chtěla. A takové rozhodnutí by se prostě mělo respektovat. Stejné učinil i on. Ale bylo mu to tak trochu líto.
"..Hodně štěstí." pronesl směr Aka a Rin. Budou ho potřebovat. Obě dvě skupiny.
"Arisu.. připravena?" zeptal se své společnice, která ho bude doprovázet útěkem před smrtí. Všechny svaly v něm pulzovaly, cítil se napružený. Tohle bude důležitý, zatraceně důležitý běh.

Satoshi
Vypadalo to, že fungovalo všechno. Takže skutečně... nesystematické použití funguje. analyzoval jsem bryskně, ale neměl jsem čas pokračovat v analýze, protože se na mě vrhla skupinka experimentálních pohybujících se věciček. V rychlosti jsem analyzoval prostředí a přepočítal počet soupeřů 2, 4, 8, 16... aspoň chodí v mocninách dvojky... neodpustil jsem si vtípek a připravil jsem se k boji. V levé ruce desintegrační schopnost, v pravé meč Tak jo, pokud chci něco s tímto udělat, budu muset být tím, kterým jsem nikdy nebyl. rozhodl jsem se a vtrhl do víru zombie. Vzhledem k malém prostoru bylo poměrně pohodlné zarazit meč do více hlav, takže jsem tohoto faktu využil.

Razaki, Daisuke -> Bohužel rychlý pohyb nebyl dobrá volba. Ještě víc jste tím ty čtyři zaujali a oni se vydali k vám. Také nebyli tak pomalí, jak jste možná čekali, naopak. Běželi pěkně rychle a nebyla šance, že by vás při vašem současném tempu, byť svižném, nedohonili. Vypadali jinak než "žena", se kterou jste měli tu čest v zahradě rodiny Kuchiki. Tihle si zatím zachovávali mnohem víc lidskosti, vlastně je od normálních shinigami odlišovaly jen oči, které měly žluté s černými bělmy, a kůže, na které se začínaly objevovat malé, bílé výrůstky.

Aki, Reizo, Usagi -> Koi, která byla úplně na druhé straně místnosti, než byl bar, se jen ohlídla na Akiho, který na ni halekal, že chce vodu. Jen obrátila oči v sloup a pokračovala ve hledání hřebíků s Reizem a dokonce jich našla pěknou bedýnku, jenže to vypadalo, že na to už je pozdě. Popadla tedy krabici a přispěchala ke kapitánovi a bývalé kapitánce, které ladným obloukem hodila zapalovač. Možná nebyl nejlepší nápad zapálit to tady, když se nemůžou dostat ven... ale ona rozhodně nebyla člověk, co by kazil zábavu. Jakmile se postavila k těm třem, dveře povolily a dovnitř se začaly hrnout ty smradlavé bestie toužící po... po čem vlastně? Těžko říct. Po mozcích, po krvi... Možná prostě jen chtěli více borůvek...


Yasumaru

Při zmínce o Akiově ženě popotáhl a musel si utřít oči rukávem, ale statečně s tím bojoval.
"Já... já nevím, Ukitake-san. Všiml jsem si, že je něco v nepořádku, když jsem procházel Rukongai, a věděl jsem, že nejste doma, zamířil jsem hned sem... a pak... Nevím prostě, co se stalo. Když jsem byl uvnitř, nedokázal jsem se po pár minutách už léčit, ale také nevím, proč duševní schopnosti přestaly fungovat..." Nakonec jen zavrtěl hlavou, opravdu neměl pro Akia jedinou užitečnou informaci. I když vlastně... "Vybavuju si ale, že Suki-chan odvedla ráno Aiko-chan do školky, víte, do té nové, jak se jmenuje po nějakých jednorožcích... prý aby nechytila rýmu od Keiko-chan," pohlédl na andílkovskou tvář spící holčičky. Přál si, aby spala co nejdéle. Jak tohle věděl, to mohlo být trochu divné, ale on prostě jen měl dnes na Suki štěstí, takže ji potkal po cestě... úplně náhodou.