Mrtvý a mrtvější

Akio -> Byl jsi ve světě lidí, kde jsi byl koupit dárky pro Suki a dcerky. Už jsi pořídil všechno, cos chtěl, a byl jsi velice spokojený sám se sebou, stejně jako se vším, co se skrývalo v několika barevných, papírových taškách, které jsi hrdě držel v rukou. Měl jsi velice dobrou náladu, dokonce sis i pískal. Nezbývalo než se vrátit do Seireitei a obdarovávání mohlo začít! Už ses těšil na rozzářené ksichtíky všech tří svých princezen, až jim ukážeš, cos pro ně sehnal.

Satoshi -> Seděl jsi v Las Noches a vychutnával sis čaj. Nikde nikdo kromě tebe nebyl, Jiten někam zmizel a ostatní se strachy rozutekli, takže sis užíval kromě čaje i samotu a ticho. Bylo to velice relaxující.

Yoshiro a Raiden -> Byli jste ve světě lidí, kde jste měli velice důležitý úkol - najít a zneškodnit zbývající členy Reimei. Už jste byli naprosto potrhaní a zničení a už jste opravdu nevěděli, kde by se ještě nějací mohli skrývat, takže jste usoudili, že možná bude pomalu na čase se vrátit a ohlásit úspěšně provedenou misi.

Eyuurin, Eshen, Arisu a Akashiya -> Mise pro začátečníky s dozorem už začínaly být unavující, ale snad se konečně toto období schylovalo ke konci. Všichni tři nováčci si vedli ve světě lidí velice dobře a jejich mentorka Akashiya vlastně už nemusela vůbec do ničeho zasahovat. Zneškodnili jste několik hollow, kteří dělali problémy v jistém zapadlém městečku, a už jste se těšili na pořádný odpočinek ve vlastní posteli, neboť celou dobu lilo jako z konve.

Daisuke a Razaki -> Vaše mise byla přísně tajná. Vaše mise byla tak tajná, že ani Satoshi nevěděl, že jste právě v Huecu Mundu. Vaše neuvěřitelně epicky tajná mise, která je tak tajná, že ani vy, ani já nevíme, co jste vlastně dělali, byla u konce. Jestli se vám zdařila či ne, to je tajné. Ale jedno není tajné a to fakt, že jste měli písek už absolutně všude a nechtěli jste být v tomhle příšerném světě ani o minutu déle.

Aki a Reizo -> Váš úkol byl eskortovat v pořádku domů jakéhosi šlechtice ze vzdálené části Rukongaie. Byl se podívat v Seireitei v knihovně a za bezpečí na cestě vám nabídl, že si od něho můžete vzít, kolik knih jen budete chtít. Byl to vášnivý čtenář, avšak obával se toho, že jeho život bude brzy skončen a jeho knihy zplesniví zapomenuté na jeho poličkách. Opravdu měl velice zajímavý výběr. Většinou červenou knihovnu. Ale co, čte se to? Čte. Vzali jste si tedy vše, co vás aspoň trochu zaujalo, a právě jste byli na cestě zpět, k Seireitei už vám zbývala snad jen slabá hodinka chůze.

Všichni kromě Akia, který s sebou nemá vysílačku -> Náhle ve vaší vysílačce, která byla součástí povinné výbavy (v Satoshiho případě v interkomu, který ho pojil se Soul Society) něco zarachtalo a zašumělo. Potom jste uslyšeli hlas členky 12. divize, Sakury. Její hlas byl rušený statickým šuměním a sotva rozeznatelný. "Všem týmům mimo Seireitei… Seireitei je v kritickém stavu…nep-AAAAH!" Byl to velice krátký vzkaz, který skončil vyděšeným výkřikem. Nic dalšího nenásledovalo.

Yoshiro měl jako vždy kompletně zničené oblečení. Už to bylo takřka zvykem. Hlasitě si povzdychl a smutně se podíval na svého kolegu z osmé divize. "Měli bychom se vrátit. Tady už stejně není do čeho píchnout." Už se chystal otevřít bránu senkai, když se ozvala vysílačka, ze které se ozvalo, že Seireitei je v kritickém stavu. Yoshiro se bleskově otočil na kapitána osmé divize, jestli to taky slyšel, a když se ujistil, že ano. Okamžitě otevřel senkaimon. "Seireitei, tady kapitán Ruyichi, ozvěte se," pokusil se navázat spojení. "S kapitánem Tomisruou jsme na zpáteční cestě. Nemohli by jste nám poskytnout nějaké další informace? Seireitei? Haló?" Skoro jako by mluvil do prázdna. Co se tam proboha dělo?

Aki Maki

Nebyl zrovna zastáncem tohohle druhu literatury. Když přijímal tuto misi, tak doufal v zajímavější čtivo. Ale teď už bylo pozdě litovat svého rozhodnutí. Najednou se něco začalo ozývat z vysílačky. Aki nikdy nebyl moc na techniku. Vzkaz ale přesto přijal. Vlastně nemusel nic dělat, jen poslouchat. Nechtěl ale přiznat, že s vysílačkou neumí vůbec manipulovat, natož odpovědět, a proto pouze vysílačku vrátil opatrně do kapsy.
Už mě to tahání těch knížek unavuje. Myslel jsem, že na takovou práci budu mít lidi..
Prohlásil i přesto, co se zrovna před chvílí stalo. Znělo to jako jasný vzkaz, že v Seireitei se něco děje. Něco opravdu vážného. Aki to ale asi nebral příliš vážně. Bylo tedy jen na Reizovi, aby Akiho přesvědčil vyrazit.

Tomisura Raiden

Jo, tohle bylo dlouhé a nekonečné odpoledne ve světě lidí. Vykosili tunu blbečků, hejno volů a bandu idiotů, mezi kterými bylo jen několik lidí, kteří stáli za to a proto bylo jejích oblečení značně zlikvidované jako v každém správném příběhu. Už vlastně více méně razili na cestu zpátky, když se ozvalo z jejích vysílaček nouzové volání o pomoc. Hovoru s vysílačkou se chopil Yoshiro, Raiden nijak nezasahoval, jen odněkud vylovil lahev s vodou a začal do ní pěchovat šest šumáků najednou, tak jak to měla Sei ráda. Když Yoshiro nechtěně dovolal, nabídl mu Raiden pití se slovy: "Šumák? Seiina poslední zásoba." Pak chvilku čekal jeho reakci, sám zatím nepil a nakonec s jiskrou v oku položil ještě jednu, mírně důležitější otázku, která mohla rozhodnout o osudu světa: "Vafle nebo toasty?" Pak se však opravil: "Navrhuji jít zachránit náš domov, zrovna před týdnem jsem zasadil kedlubny a nechci, aby mi je někdo zrasoval, až mi z divize a okolí bude dělat ementál." Klidným pohybem synchronizované ruky a zanpakuto pak otevřel Senkaimon... pokud to šlo.

Izumi Razaki

Plnit přísně tajnou misi v doprovodu krypla ve světě plném písku a hollow - zkrátka ideální situace. Nechápal jsem, proč se neustále všichni snaží mojí trpělivost napnout k prasknutí, ale snažil jsem se k tomu přistupovat profesionálně. Když mi zahučela vysílačka, tak jsem se divil, že vůbec funguje. Vysypal jsem z ní písek a pokusil se chytit zprávu znova, ale zdálo se, že bylo poměrně rychle utnuté. "Co říkala?" otočil jsem se na doktora a nepoužitelnou vysílačku radši zase schoval. Zaskčípal jsem zuby a vyplivl zrnko písku, které mi uvízlo mezi zuby...

Jakmile byla brána otevřena, rozběhl se dovnitř a mířil co nejrychleji na druhý konec. "Tvoje kedlubny jsou určitě důležitý," řekl Raidenovi, než se otočil s celkem nepříjemným výrazem. "Nicméně já mám rodinu, které možná hrozí nebezpečí. Nemám čas na vtipy, Raidene," odsekl a použil shunpo, aby se co nejrychleji dostal ke dveřím do Seireitei. Samozřejmě ho mrzelo, že byl škaredý na svého kamaráda. Ale už od chvíle, kdy slyšel, že se v Seireitei děje něco špatného, měl nějaký podivný pocit, kterého se chtěl zbavit, ale nešlo to. Jako by měl v břiše obrovskou tíhu. Ke komunikaci se jen tak někdo nedostane a navíc by neposílali zprávu až do světa lidí, kdyby to nebylo opravdu vážné.

Daisuke

Byl na přísně tajné misi s člověkem, který vyloženě nesnášel 4.divizi. Co horšího se mohlo stát, krom tohoto a všeho toho písku, který měl na místech, o kterých ani nevěděl že je má...a to byl doktor.
Když tak pomalu kráčel mlčky vedle Razakiho, ozvala se vysílačka, kterou měl Razaki u sebe.
Nemám ponětí, ale znělo to naléhavě... Zamračil se a zatřepal hlavou. Ve vlasech měl pískoviště což mu na náladě nepřidalo.
Jak se vlastně dostanem do Seireitei?

Akio

Pomalu se vracel z Reálného světa, kde byl nakoupit nějaké dárky pro své ženy.
Byl veselý, protože měl plné tašky dárků a nemohl se dočkat, až se vrátí a uvidí výraz svých holčiček.
Přendal si tedy tašky do jedné ruky a druhou uchopil svou zanpakuto. Tu poté zarazil do prostoru a otevřel Senkaimon...průchod domů.
NAskočil dovnitř a pomalými kroky se vydal vstříc Seireitei.

Izumi Razaki

Vzdychl jsem a podíval se na doktora. "Podívejte, kapitáne... já vím, že vaší specializací je léčení, takže vám chybí praktické dovednosti... ale... no možná že bude lehčí když to udělám, než abych to vysvětloval..." řekl jsem. Ačkoliv jsem se Henryho už zbavil, tak mi po něm zůstala alespoň malá část užitečných schopností - především znalost o tom, jak otevřít bránu do a z Hueco Mundo. "Navrhuju spěchat doktore... doufám že zvládnete krátkodobě trochu zrychlit... ta brána nebude stabilní dlouho... " řekl jsem a otevřel bránu do Seireitei. Na doktora jsme nečekal, to byl jeho boj. Pokud byla Seireitei v ohrožení, tak jsem musel spěchat...

Eshen

Jejich mise šla poměrně dobře. Byl ve světě lidí, chránil, stával se silnějším, a byl tam se třemi dívkami. A pršelo. Co víc by si měl člověk přát.. snad jen už saké.. nebo nějakou jinou dobrůtku...sakra, když nad tím takhle přemýšlel, měl na něco chuť. Ale stejně se už budou brzo vracet, ne? Tyhle mise pro nováčky ho už nebavily..
Tak nějak koukal do země a přemýšlel o důležitých věcech (ne vážně - přemýšlel jen o jídle), když v tu chvíli se ozvala jeho vysílačka. Eshen úplně zapomněl, že vůbec něco takového má, ale když slyšel nezřetelný hlas, uvědomil si, že se z něj magor ještě nestal, a že to není jeho vnitřní já. Každopádně, zprávu vstřebával.. Hlavou se mu honila spousta myšlenek. "Co se stalo? Co se bude dít? Kdo to byl? Proč je hladový? Jak se dneska má kapitánka Suki? A jaké je počasí v Tokiu?"
Znáte to, důležitý, k tématu věci.
Každopádně, všechny svoje myšlenky shrnul do všeříkajícího, tichého: "Hmmm..." když dořekl tuto graciózní a celkově úžasnou větu, jeho pohled zachytila vůdkyně jejich skupiny, podkapitánka Aka. Eshen čekal rozkazy, či pokyny.

Satoshi
Vychutnával jsem si konečně klid ve svém vlastním sídle. Konečně klid. Není špatné si občas zaskočit na dovolenou. pomyslel jsem si, ale pak to přišlo a věděl jsem, že jsem raději neměl nic pustit z části nevědomí. Ozvala se Sakura. Narozdíl od ostatních jsem měl i čistý obraz, ale ten se po chvíli ztratil. Saku? Saku! zkusil jsem ještě stabilizovat spojení, ale to se nepodařilo Skvěle... zrovna když to začínalo být příjemné. řekl jsem potichu a trochu se mi zkřivil výraz ve tváři Pokud se mi nedaří znovu nastavit spojení, znamená to, že je to horší, než to vypadá. analyzoval jsem a už nebylo důvodu dále čekat, vzal jsem šálek čaje, dopil jej a po vzoru japonských kolegů jdoucích do boje jsem jej roztřískl o zem Las Noches a otevřel Gargantu

Akashiya Masamune

Mise pro nováčky bylo příjemné odreagování, i když jsem tomu zprvu nevěřila. Měla jsem v hlavě úplně vymeteno. Mohla jsem si to dovolit. Nováčci byli bezvadní. Jen to počasí to kazilo. Zmoklá až na kost. Ani vlasy mi nechtěli držet v drdolu. Avšak vidina mé milované teplé postele mi dávala naději. Zrovna když jsem chtěla svolat nováčky ke mně, že už vyrazíme domů, zapraskala mi vysílačka. Vyprskla pár slov, z kterým jsem pochytila jen - "Seireitei je v kritickém stavu". "O-ouuuu." řekla jsem si pro sebe a střelila pohledem po všech nováčcích. Už tak nějak čekali rozkazy. "Okamžitě se vracíme." vykřikla jsem na všechny a než se seběhli ke mně, tak jsem otevřela Senkaimon. Jen co se brána otevřela, počkala jsem, až všichni vstoupí. Pro jistotu, nechtěla jsem je někde ztratit. Pořád jsem za ně byla odpovědná. "Šup, šup. Dělejte!" popoháněla jsem je trochu.

Daisuke

Se krapet zamračil, protože už čekal co z Razakiho vyleze. Naštěstí to bylo něco velmi plodného, byl to průchod, který uměl Razaki bůhví proč otevírat.
Působivé... Řekl, když se průchod otevřel. Nicméně Razaki mu formálně oznámil, že je krypl a na ty se nečeká, i když on to chápal.
Vešel do průchodu a vytvořil(za předpokladu, že je to jako Garganta) pod svými nohami malou plošinu. Pomocí Hainawy se pak přichytával vzdálených částí Razakiho stezky a přitahoval se mnohem rychleji, než by byl schopen chodit.
Hainawu již předtím používal jako prodloužení svého dosahu, nekže to pro něj nebylo nic moc nového.

Izumi Razaki

Spěchal jsem skrze bránu, měl jsem opravdu zlé tušení. Přeci jen to volání znělo docela naléhavě, ale více mě znepokojoval fakt, že bylo tak rychle utnuto. V Seireitei sice zůstalo mnoho schopných shinigami, ale i tak jsem se radši chtěl přesvědčit. Proběhl jsem velice rychle skrz bránu a popravdě se ani neohlížel na kapitána Steina, byl dost schopný, aby dokázal projít bránou sám. Na druhém konci jsem vyběhl až příliš rychle a na chvíli ztratil pevnou půdu pod nohama. Udělal jsem velice efektivní salto a dopadl na nohy. Rozhlédl jsem se kolem sebe, ani jsem netušil kde mě to vyplivlo...

Reizo Kami

Reizo také nebyl zrovna nějaký čtenář ale pár knih už měl zasebou tak si vzal jen ty co se mu aspoň trochu líbili. Byla to jedna z jeho prvních misí takže byl rád za každou zkušenost kterou měl ikdyž se mu ten šlechtic příliš nelíbil. Když šel spolu s Kapitánem Akim zpět do Seireitei tak mu náhle v jeho vysílačce zněli jakési hlasy. Ze začátku jim nevěnoval příliš pozornosti ale když zaslechl že je něco v nepořádu tak náhle zbystřil a zastavil se. Poté co si vyslech Akiho naříkání odpověděl.
"Ehm... Kapitáne nemyslíte že by jsme měli spíš trochu přidat do kroku?"
Naprosto ignoroval jeho naříkání. V obličeji vypadal docela klidně, patřil spíše mezi ty klidné který málo co dokáže rozhodit.
"Co se mohlo stát?" Zamyšleně přemýšlel nad všemi možnými variantami. "Že by někdo zaútočil na Seireitei? Nebo nějaká vzpoura?"

Aki Maki

Stále pokračoval volnou chůzí, když v tom ho přerušil Reizo. Zastavil se a pohlédl na něj.
Nevím, jestli se mi líbí tón, kterým si to řekl. A navíc si semnou nesdílel můj zármutek, ohledně tahání knížek..
Podíval se poměrně přísným pohledem na Reiza. Ten pohled držel zhruba dvě vteřiny. Brzy přešel opět v úsměv.
No tak mě nezdržuj a utíkej..!
Zasmál se a pomocí shunpa poskočil dopředu. Brzy zjistil, že by Reizo nebyl schopný, se Akiho držet. Proto zpomalil do normálního běhu.

Reizo Kami

"Omlouvám se, nemyslel jsem to nějak zle."
Když uviděl kapitánovo Shunpo, nebo spíše ani pořádně neviděl uvědomil si že by ho jen zdržoval. Přiskočil k němu také Shunpem. V Shupu byl spíše průměrný nebyl nějak moc pomalí ale v rychlosti také zrovna moc nevynikal.
"Měl by jste jít napřed, později vás doženu, nechci vás zdržovat, sám jste to řekl
Běžel dál vedle něco pouhým během. "Knihy můžeme nechat tady, ukryji je v bariéře aby nám je někdo neukradl." V tvoření beriér a celkově ve tvorbě kido byl už na Akademii ve třídě nejlepší.

Aki Maki

Skočil před Reiza s nataženou rukou. Poměrně snadno ho zastavil. Pro Reizu to nemusel být zrovna příjemný způsob, jak zastavit. Možná se maličko po nárazu Akiho ruky do jeho hrudi mohl i zakuckat.
Měl by ses naučit rozpoznávat mé výrazy..
Na tváři tentokrát úsměv neměl. Takže šlo možná o dost vážnou konverzaci.
To s tím zdržováním, byla pouhá výzva. Měl bys pochopit, že se vás budu snažit vyprovokovat. Občas budu možná i zlej, ale to jen proto, že chci vychovat pořádný Shinigami.
A ejhle, máme tu Akiho úsměv.
Možná si o mně slyšel pár špatných věcí, ale nenechávám členy své divize na holičkách. Takže zaber na ty nohy a jdeme..
S úsměvem ho plácnul přes čumák a opět pokračoval v běhu směrem k Seireitei. Už nebyli daleko.

Eyuurin

Mise, které se účastnila, probíhala normálně. Podařilo se jim zneškodnit několik hollow a ona získávala na sebevědomí. Jen to počasí jí krapet kazilo naprosto úchvatnou náladu. Pršelo, tudíž byla promoklá na kost, byla jí zima a vlasy měla přilepené k hlavě.
Zrovna se chtěla podkapitánky Aki zeptat, co bude v plánu teď, když se ozvalo zapraskání v její vysílačce. He? Co to...? To, že má něco jako vysílačku, jí úplně vypadlo z hlavy. Tudíž byla trochu překvapená, když se z ní ozval hlas. Víc překvapená byla ve chvíli, kdy vyslechla to, čemu by se dalo říkat hlášení. Zaraženě se podívala na podkapitánku, čekajíc na pokyny. Chvíli na to již podkapitánka otevřela bránu Senkaimon a čekala, až projdou. Rin se rychlím krokem vydala k bráně.

Arisu

Právě se necházeli kdesi ve světě lidí, zabili pár otravných hollow a ještě k tomu krásně pršelo. Měla ráda déšť, ale začínala ho dnes mít pomalu pokrk, jelikož byla promočená na kost a začínala jí být zima. Navíc již byla trochu unavená - v boji s Hollow využívala své mrštnosti, rychlosti a celkově fyzické zdatnosti a nyní jí z toho bolelo celé tělo. Aby toho nebylo málo, šíleně ji dnes z jí neznámého důvodu bolela hlava. Najednou jí u ucha šíleně nahlas zachrčela vysílačka a zhoršila bolest hlavy. Skousla dolní ret částečně kvůli náhlemu přívalu bolesti, kterou jí způsobila vysílačka a částečně kvůli tomu, že jí ta vysílačka začala štvát a skoro podotkla něco o těchto hrozných chrčících přístrojích, ale radši sama sebe včas zastavila oním skousnutím rtů. Nemělo by smysl na vysílačky nadávat, nikdo s nimi stejně nemůže nic v tuto chvíli udělat.
Byla od ostatních ze skupiny trochu dál, jelikož ji zaujal kus starých novin ležících na cestě, ze kterého nyní už ale díky dešti zbyl jen promočený kus čehosi. Když velitelka jejich skupiny Akashiya rozkázala, že se mají hned vrátit, ihned vyrazila rychlým krokem směrem k Seikamonu, stejně už nemohla nic z toho promočeného kusu novin přečíst. Jaká škoda, chtěla se dozvědět něco o tom, co se momentálně v tom lidském světě momentálně děje.
Přes hustý déšť se snažila spatřit zbytek svého týmu, uviděla zatím jen Akashiyu, a tak na ní kývla, aby ji ujistila, že už jde. Radši se dala do běhu, aby zbytečně nezdržovala, nebyla si totiž jistá, jestli není poslední, na koho čekají.

Eshen

Kapitánka se viditelně rozhodla, že není proč čekat, a Eshen nemohl nic jiného než nesouhlasit. Kývl na její pokyn, a počkal, dokud neotevře bránu. Mezitím už se jeho myšlenky konečně začali trošku víc točit kolem problému, který se před nimi možná objevil. Co se mohlo dít tak naléhavého..? Těžko říct. Každopádně, samotná podkapitánka vypadala docela rozrušeně, a tak Eshen usoudil (jaký to génius), že by to asi taky měl brát vážně. Jakmile byla brána do Soul Society otevřena, Eshen se tam plnou rychlostí vydal. Vážně, nebylo proč čekat.. a třeba se tam akorát chystá nějaká oslava nějakého kapitána.. Jakože.. "Překvapení!" Tam by mohlo být jídlo, a to by se mladému, modrovlasému Shinigami doopravdy zamlouvalo.

Tomisura Raiden

Raiden očekával podobnou reakci a když se rozešel za Yoshirem, mohl jeho kolega pocítit, že se podstata energie kolem Raidena změnila. Nebyla tak klidná, vířila a drásala okolí. I jeho výraz se změnil. Během běhu položil Yoshimu ruku na rameno. "Já vím... dělal jsem si legraci," pronesl chladnějším hlasem a v jeho očích se zablesklo. "Tentokrát příjdou hrdinové jako první... a ochrání svojí rodinu a své město," pokračoval dál tím vážným hlasem a uvázal si zbytek vrchní části oblečení a haori kolem pasu, aby mu náhodou v jeho drsné chvilce nespadly kalhoty. Ještě pak na svého přítele mrkl a rozeběhl se ještě o něco rychleji. Musel přeci chránit svojí divizi a ostatní za každou cenu!
Hned jak byla cesta u konce, doufal, že se dostanou dovnitř přímo hlavní branou Senkai, aby byli v centru Seireitei.

Daisuke

Razaki se rozhodně na kryply neohlížel...za to by měl dostat minusové bodíky.
Nicméně na druhou stranu Daisuke jeho spěch chápal...to volání znělo naléhavě a on doufal, že dorazí včas.
Chvíli po Razakim vylezl z brány. Opatrně se zastavil a rozhlédnul se kde že to vlastně je.

Yoshiro a Raiden -> Ovšem nestanuli jste tam, kde jste to čekali. Místo hladkého přistání na druhé straně senkaimonu vás čekalo několik nepříjemných, bolestivých kotrmelců a tvrdá ulice Rukongai. Už v prvních okamžicích vám bylo jasné, že je opravdu něco velice v nepořádku. Do nosu vás uhodil pach kouře a ještě něco jiného... velice nepříjemného a děsivého, ale nedokázali jste to zatím zařadit. Nebyl to ani tak pach jako spíš... pocit.

Aki a Reizo -> Konečně jste stanuli na vrcholu jednoho kopečku, odkud jste pěkně viděli na část Rukongai obklopující Seireitei a samozřejmě také shinigami město samotné. Ten pohled nebyl povzbudivý. Z několika míst v Rukongai i Seireitei stoupal černý dým a zezdola jste slyšeli podivné zvuky a křik duší.

Razaki a Daisuke -> Dostali jste se kus nad Seireitei. Pohled, který se vám naskytl, byl hrozný. Sedmá a osmá divize byly v plamenech, menší ohně hořely i na dalších místech Seireitei a na mnoha místech jste zaznamenalo boj. Ovšem to bylo vše, co jste si stihli prohlédnout, neboť jste v následujícím okamžiku začali přes všechna svoje snažení padat k zemi.

Akashiya, Eshen, Eyuurin a Arisu -> V půli cesty se ale průchod začal celý třást a nakonec se zhroutil. Bylo to hodně chaotické a taky bolestivé, protože vás to vyhodilo nekontrolovaným letem ven. Dopadem ale chaos neskončil. Okamžitě na vaše smysly začaly útočit velice neodbytné vjemy. Slyšeli jste vyděšený křik a ječení několika lidí, slyšeli jste rány nějakých padajících věcí, zřejmě jste svým dopadem něco poničili. Ale jak jste brzy zjistili, váš nevysvětlitelný příchod nebylo to, co způsobovalo křik. Ne, zdrojem paniky byl zástup mnoha postav, které útočily bez milosti na vše, co se jim postavilo do cesty. Na první pohled to byly obyčejné duše... ale na druhý pohled už jste si všimli žlutých očí s černými bělmy a mnoha bílých výstupků na jejich tvářích a všech odhalených částech těla.

Akio -> Prošel jsi bránou, ale na druhé straně to vůbec nebylo tak klidné, jak jsi čekal. Z nějakého důvodu brána nevyústila v hlavním senkaimonu Seireitei, nýbrž tě prudce vyhodila někde úplně jinde. Letěl jsi a letěl, až jsi cítil, že ses o něco zarazil a to něco se poměrně tvým nárazem zdemolovalo... Bylo to... tvoje květinářství. A nemusím asi říkat, že většina dárků taky nepřežila. Navíc jsi cítil strašnou bolest v pravé ruce... zlomil sis ji v pádu.

Satoshi -> Místo, kde ses vynořil na druhé straně, tě mohlo překvapit. Byl jsi totiž... v kanalizačním systému pod Seireitei. Jsou dvě možnosti. Buď jsi to tam velice dobře znal, protože jsi tyto cesty často používal kvůli své světloplachosti. Nebo jsi tam nikdy nebyl, protože gentleman tvého formátu přece nechodí do kanálu, a tak sis svou lokaci musel vydedukovat. Ať tak nebo tak, slyšel jsi za rohem nějaké velice divné zvuky, znělo to jako chroptění, sípání a škrabání.

Tomisura Raiden

Tak... tohle se opět nepovedlo. Takhle tvrdé přistání měl naposledy, když poprvé použil Senkaimon a vykoplo ho to na úplném okraji Rukongaie. A teď už zase žral hlínu. To nebyl nejlepší příchod hrdinů, co měli zachránit Seireitei, ale co se dalo dělat. Když se Raiden pak nadechl a postavil, ucítil pach, kouř... divné pocity a podobně. "Co to sakra...?" zavrčel spíše řečnickou otázku, protože Yoshiro na tom byl nejspíše podobně jako on. Rozhlédl se kolem a snažil se zmapovat situaci. Rukongai zřejmě tentokrát nikdo neevakuoval, takže to nejspíše mohla být trochu globální pohroma. Ale, rytíři světla byli tady! Teď už se jen sebrat a všechno zachránit. Sranda byla, že ani nevěděli, co od čeho měli zachraňovat. Ale ten pocit, který se míchal s vlivem okolí, ho mírně mrazil. A to přitom Raidena nezmrazil ani žádný Akiho pokus o ledové tentononc!

Daisuke

Měl takový divný pocit v kolenou. Bylo to...jako když doskočíte na pevnou zem a ona najednou uskočí. Prostě necítil protitlak, který se normálně tvořil, když člověk stál. Nicméně na ten krátký okamžik, než otravná gravitace začala fungovat, si všiml obrazu zkázy pod sebou.
Zatraceně...tohle nevypadá dobře! Bude jistě spoustu zraněných. Měl bych vyrazit do nemocnice.
Tou dobou už si ale s Razakim vesele padali. Bylo to velmi uvolňující po vší té chůzi, kdyby jen na konci nenásledovalo nepříjemné rozmáznutí o zem.
Bakudō no 37. Tsuriboshi! Vykřikne instinktivně a mezi budovami vytvoří měkkou dopadovou plochu.
Takhle to mohla být i celkem zábava...jako na trampolíně.


Akio

Byl asi magnet na ne příliš příjemné cesty, protože se mu Senkaimon bůhvíproč zhroutil pod nohama a on se nepříliš příjemně proletěl. Při svém letu zdemoloval nějaký dům, který se následně ukázal být jeho květinářstvím.
Sakra...ještě jsem to tu ani nesplatil... Zamračil se. Na tyhle věci už začínám bejt starej... Pohled na dárky ho ještě víc utvrdil v tom, že si nechá 1.divizí proplatit výdaje za zničené věci, kvůli tomu, že senkaimon nedostává pravidelnou údržbu. Pak ale pocítil, že něco není v pořádku...ruka...nebyla tak důležitá...když jeden žije s instantní lékarničkou v těle.
NAsměroval regeneraci do ruky a rozhlédl se okolo.
Zvuky boje? Kouř? Neznámá Reiatsu?
Pak se mu srdce téměř zastavilo.
Suki! Bleskově vyrazil ke svému domku, dárky nechajíc tam de je položil.