Mrtvý a mrtvější

Akio -> Proskakování stěn se na tobě podepsalo...roztrhal jsi si své zažloutlé haori.
A díky nekvalitnímu nábytku jsi měl v prstech několik třísek, ale byl jsi zpět na ulici a za tebou se hrnulo už asi jen sedm zombijí.

Akio

Fakt, že potrhal otcovo haori mu nijak nevadil, protože to bylo jen oblečení. Mělo sice sentimentální hodnotu, ale to mu teď bylo jedno. Vyskočil ven a za ním se vrhlo posledních sedm zombie. Popadl tedy pořádně svůj meč a vrhl se proti první, které se pokusil useknout hlavu, aby se moc nezdržoval. Pak se vrhl na další bodnou ranou z boku do hlavy.

Akio -> Jedna, dva, tři....až sedm nakonec popadali všechny pozůstalé zombie jako shnilé hrušky. Byl jsi spocený a celý od krve, ale stálo to za to...teda možná, protože jsi ještě stále neveděl co a nebo kdo se v onom stále zminovaném domku nachází.
Domek byl navíc stále dost výrazně zabarykádovaný.

Akio

Podařilo se mu mrtvol zbavit, i když se dvěma rukama by to šlo lépe...proč si jen musel tu jednu zlomit. Nicméně nakonec pobil všechny i když byl notně zpocený a celý od krve. Pak se otočil k zabarikádovanému domku. Pokud mu ten někdo uvnitř neotevře, musel by se dovnitř probíjet, což by mohlo trvat.
Pomalu k němu došel a zaklepal na dveře.
Haló? Slyšíte mě? Už jsou pryč...otevřete!

Akio -> Chvilku se nic nedělo, ale pak se ozval ztrápený, ufnukaný a velice známý hlas Yasumara Kuchikiho. Ukitake-san! J..Jste to opravdu vy?.....................Já......já nemůžu otevřít... Hlas se mu třásl a sotva si ho slyšel. Poté už jsi neslyšel nic kromě nepřestávajícího vzlykání.

Yoshiro na Raidenův návrh reagoval přikývnutím hlavy a také se snažil najít nějaké vstup do kanalizací. Ono s bandou oživlých mrtvol, co vám chtějí ukousnout půl ksichtu v patách, to ale není nic lehkého. Probíhali tolika ulicemi a míjeli další postranní, ve kterých klidně nějaký ten kanál mohl být. Yoshira ještě napadlo, že by klidně mohli zkusit najít nějakou vyvýšenou pozici, ale z toho rychle sešlo, když si uvědomil, že zombies by asi jen tak neodešli a akorát by je tam obklíčili, takže by neměli šanci. Kanál byl lepší nápad.

Yoshiro a Raiden -> Trvalo to velice dlouho a oba jste už cítili únavu z těch neustálých malých potiček a toho nekonečného úprku, ale nakonec jste na jednom pidi náměstíčku zahlédli zavřené víko od kanálu.
S hordou zombíků, kteří vám dýchají na záda, ale bude asi koplikované ho otevřít...

Satoshi
Výborně. zhodnotil jsem svůj výkon, už jsem dlouho nezabil nikoho jenom tak, bez toho, abych dodávat Steinovi nový materiál. Samozřejmě první věc byla, že jsem ještě chvíli čekal, ale nevypadalo to, že by se už mrtvola chtěla zvednout. Takže skutečně rána do hlavy tyhle individua zničí. analyzoval jsem a nejdřív píchnul mečem do ruky a odebral vzorek do jedné zkumavky a poté jsem se opatrně přiblížil k mrtvé mrtvole (ano, velmi pravděpodobný oxymóron) a odebral vzorek i z ní To by mohlo stačit. Teď se dostat do laborky.

Arisu

Velitelka rozhodla, že se pokusí proniknout dál do Seireitei a Arisu z toho sice moc nadšená nebyla, jelikož se dost obávala toho, co by tam na ně mohlo skočit, ale řekla si, že jinou možnost stejně nemají. Musí dostat Seireitei zpátky...přeci ho nenenechají těm žlutookým neiteligentním tvorům. "Dobře," odpověděla velitelce a zadívala se na tu zaseklou potvoru. "Co s ním tedy uděláme?"

Satoshi -> Odebrat vzorek z odříznuté ruky bylo ještě jednoduché, ale u mrtvoly, která ti odplouvala splašky to byl docela problém...
Ovšem rozhodl jsi se, že ho stejně potřebuješ, takže jsi musel seskočit do té krásně vonící "vody", chytit si onu mrtvolku, vzít vzorek a poté se opět vydrápat na chodníček.
Poté co jsi konečně vylezl, již se zkumavkami bezpečně ukrytými v plášti,
jsi byl celý od ......

Razaki, Daisuke -> Sice to bylo dost náročné, ale nakonec se Daisuke vyškrábal na vršek zdi i se svou hůlkou. Podíl na tom mělo i to, že Razaki "žebřík" držel, protože sám o sobě opravdu moc stabilní nebyl. Když ho pustil, žebřík se rozpadl... Zůstal z něho jen jeden trám, po kterém se ale s trochou umu taky dalo vyšplhat. Daisuke zatím už měl přehled o situaci za zdí. Bylo tam ticho. To nebylo během dne běžné, jindy tam chodilo mnoho lidí navštívit svatyně a trh, ale teď tam nikdo nebyl. Vlastně při podrobnějším pohledu se zdálo, jako by se tam přehnala tsunami. Všechno přeházené, rozbité a potrhané a dokonce... i několik mrtvých těl. A ne zrovna v pěkném stavu.

Aki, Reizo -> Utíkali jste bezprizorně ulicemi, Seireitei ještě bylo flák cesty od vás. Všude to vypadalo stejně bezútěšně. Ať už to, co změnilo duše v ony monstra, bylo cokoli, zasáhlo to snad celý Rukongai. Najednou jste vběhli do ulice, která byla poněkud živější. Ozýval se tam zvuk boje, který přicházel od hospody. Zřejmě se tam ještě několik přeživších bránilo, ale hordy potvor je pomalu ale jistě zavalovaly...

Akashiya, Eshen, Eyuurin a Arisu -> Zatímco jste se mezi sebou potichu bavili, ta kreatura se na vás začala blbě koukat, ale pořád se nemohla vymotat ze své pasti. Nebyli jste až tak daleko od východní brány Seireitei, ze svého stanoviště jste už viděli zeď, která město obklopovala.


Yasumaru

zažil strašný šok, proto byl tak mimo a brečel jak malá holka. Úplně klidně se procházel po Rukongai a říkal si, jak je hezky, když na něj najednou vyskočilo nějaké individuum a chtělo ho sežrat. A pak další a další! Chudák Yasumaru nevěděl, co si má myslet, ale po chvíli pochopil, že je to vážné. Okamžitě se tedy vydal směrem, kde tušil Suki-chan a její děti, naštěstí byl úplně náhodou poblíž, vůbec se neochomejtal okolo jako nějaký stalker nebo tak něco. Jenže Suki-chan... Suki-chan ho taky chtěla sežrat. Asi ještě nikdy v životě se tak strašně nelekl. Bylo to hrozné. Ta hodná, něžná, krásná Suki-chan... byla pryč a místo ní nad jejími dvěma dětmi stála nemyslící obluda, která ji ukradla. Potom Yasumaru zažil ještě další věci... boj s tou obludou, krátkou honičku se skupinou dalších, které ho poškrábaly, velice nešikovné zranění, díky kterému zjistil, že jeho schopnosti nefungují... ale nic z toho nebylo tak strašné jako když poprvé uviděl znetvořenou tvář Suki-chan.

Eshen

"Jo. Měli bysme zkusit zjistit, o co tady jde.." pronesl Eshen, "A případně nakopat do zadele 12. divizi." řekl si ještě pro sebe, ale to už radši nahlas ne.
Pak se otočil směrem k chycenému nepříteli. "Nu, můžeme ho zabít, ale pochybuju, že by řekl naše plány. Jestli si nikdo nechce špinit ruce, řek' bych, že ho tady klidně možem nechat." řekl svojí myšlenku. On sám neměl se zabíjením problémy, ale.. tenhle nevypadal, že by se nějak moc dokázal bránit, a zabíjet někoho takového, to se mu nelíbilo.. Navíc, pravděpodobně to býval obyvatel Rukongaie..
Eshen se od nemrtvého otočil směrem, který určila Aka. Jakmile vyšla ona, on jí následoval.

Daisuke

Bylo to náročné a zdlouhavé, ale nakonec se mu podařilo vyšplhat na zeď a rozhlédnout se okolo. Naneštěstí se za ním žebřík rozpadl a na Razakiho zbylo šplhání.
Shlédnul dolů na Razakiho a promluvil tak akorát nahlas, aby to Razaki slyšel, ale ne moc, aby to slyšeli ty věci.
Děkuji za pomoc Razaki-san. Odsud to vypadá klidně a prázdně, až nebezpečně klidně...není tu ani živáčka, mám silné obavy kam se poděli.
Rozhlédl se znovu, jestli si nevšimne něčeho zajímavého a taky, zdali by se po vršku zdi nedalo bezpečně dostat až ke kasárnám 4.divize.

Akio

Yasumaru? Téměř vykřikl skoro v překvapení, dokonce zapomněl použít zdvořilost, ale to mu bylo upřímně u kakánku.
Jakto, že nemůžete otevřít? Opřele se zdravou rukou do dveří. Jsou....jsou... Hlas se mu na chvíli zlomil, protože se bál toho co mohlo následovat.
Jsou s vámi mé dcery? Vydralo se z něj nakonec.
Suki...ona...já...ztratil jsem ji...řekněte....řekněte mi...prosím...že....že jste tam byl...že jste to byl vy...že jste je zachránil.

Izumi Razaki

"To se dalo čekat..." řekl jsem, když se zřítil ten "žebřík". Přesto svůj úkol splnil a to bylo hlavní. Začal jsem se sápat nahoru po zbytku a za pomoci dveří. "Vůbec se mi to nelíbí... neslyším žádnej boj... nechce se mi věřit že by ty... stvůry dokázali takovou spoušť... děje se tu něco divného. Nebudem čekat, jdeme... dokážete to doktore? Nic ve zlým, ale neznám vaše pohybové schopnosti zase tak dobře.... "

Aki Maki

Zamnou..!
Okřikl lehce Reiza s úsměvem na tváři. Nemyslel to nějak zle, jen chtěl mít jistotu, že ho Reizo bude následovat. Namířil si to rovnou k té hospodě.
Pokus se dostat dovnitř, já je zkusím maličko odlákat. Udělejte lehčí obranu. Nějakou barikádu nebo tak, ale abych se ještě dokázal vrátit jasný?!
Řekl za běhu Reizovi. Zanpakuto měl pořád v ruce, tak se nemusel zdržovat vytahováním. Doběhl k zombie, které se stále snažili dostat do hospody a pár jich pěkně zezadu setnul. Poté postupně odstupoval a zanpakuto přitom mlátil do věcí kolem a povykoval. Pokud se nějaký osamělý jedince odtrhl od stáda, tak ho hned sekl. Měl v plánu usnadnit Reizovi cestu do hospody. Sám chtěl poté udělat obkliku druhou ulicí a dostat se do hospody též.

Reizo Kami

Celou době běžel hned kousek za ním. Katanu měl zastrčenou, ale jednu ruku měl pořád připravenou aby ji mohl kdykoliv vytasit.
"Dobře Aki-Taicho... Rozumím."
Našel si místo u okna kde jich bylo nejméně. vytasil svoji zanpakuto a pár jim setnul hlavu, poté skočil do okna. Při svém skoku skrz oknu si lehce pořezal levou ruku, nebylo to nic vážného ale ani nic příjemného.
"Vemte stoly, stoly, židle... prostě všechno co půjde a pořádně to tu zabarikádujte. Venku je kapitán 10. divize tak aby se ještě dostal dovnitř... ROZUMÍTE?"
Když jim rozkazoval cítil se velice šťastný, připadal si jako king. Jen kdyby to bylo v jinou situaci.
"Takže tohle okno nechte prozatím volné."
Ukáže na okno kterým proskočil a Usměje se.
"Jsem 3. důstojník 10. divize tak okamžitě pohněte a nezahálejte, jasný?
"Tohle se mi začíná líbit... ale"
Všimne si svojí ruky z které mu teče krev.
"Jauvajs, tohle trošičku bolí."
Utrhne si kus svého haori a obváže si s ním své zranění. Je už na to zvyklí, jako malý kluk měl pořád něco takového.

Akashiya Masamune

"No jen aby nás nepřekvapil." řekla jsem s úsměvem a přitom si otřela pot z čela. "Ten jeho pohled se mi nezdá." Dívala jsem se na zombií. "Raději se pojistíme." dodala jsem ještě a šla zombií rozpůlit hlavu na dva kousky. "Promiň." pronesla jsem ke stvůře se žlutýma očima a sekla. Pak jsem se otočila na ostatní a mávla na ně, že jdeme. Vyrazili jsme k nejbližší bráně. "Držte se spíše ve stínu a dělejte minimální hluk. Pořád o nich nic nevíme a výhoda překvapení by se hodila." doporučila jsem.

Myamoto Usagi

Jen tak tak jsem stála u jediného pootevřeného okna, abych jako správný shinigami, který má ochranovať duše, zkontrolovala, kdo to tam vyvádí ten nezombíjovský povyk.
Než jsem ovšem stačila něco vykoumat, tak si tím oknem někdo (Reizo Kami) proskočil!
UŽ JSOU TADY! Zařvala jsem varovně a okamžitě jsem přetáhla onu osobu po hlavě, již téměř prázdnou lahvý od whisky, co jsem měla v ruce. Poté jsem s mírným kymácením poodstoupila, abych ho mohla dorazit svojí zanpakuto.
Než jsem stihla zasadit smrtelnou ránu, tak jsem si naštěstí přeci jen všimla, že to je shinigami a né zombík. Takové plýtavání dobrým pitím... Hned se dal do rozdávání rozkazů, tak jsem ho nepřerušovala a s úsměvem jako sluníčko na hnoji jsem čekala téměř na místě. Když skončil, tak jsem se konečně taky ozvala. Těší mě. Zkusila jsem mu potřás rukou, ale když to ani na potřetí nevyšlo, raději jsem pokračovala. Já jsem Usagi Myamoto, 3. důstojník 1.divize a pokud se lépe kouknete, tak už jsme zabarykádovaný, jak nejlíp to tu jde. Jo a mimochodem jedna z těch dvou támhle...je Koi...taky shinigami. Ukázala jsem na místo, kde jsem dvakrát viděla svou bývalou členku.
Dáte si něco k pití? Zeptala jsem se nakonec ze zdvořilosti.

Satoshi
Jo, jo, kanálová voda. pomyslel jsem si, když jsem vylezl zpět, ale to bych nebyl Satoshi, kdybych z čehokoliv nedokázal vytěžit možnost zkoumání Tohle bych ovšem mohl využít jako zkoušku čichu těch zombie. přitakal jsem si, ano to byl dobrý nápad, takže jsem nechal svůj zapáchající plášť na sobě a pokračoval směrem ke kanálům 12 divize

Eshen

Eshen souhlasil s osudem chyceného zombie, akorát by se o něj nedokázal postarat sám. Proto, když Aka vykonala, co bylo potřeba, uznale na ní kývl a usmál se. Byla pravda, že by bylo nebezpečné ho tam nechat jen tak.
Nebylo ale času nazbyt. Měli by odsud zmizet. Musejí zjistit, co se děje. Bylo Seiretei taky napadeno?..Nu, bylo, ale, jaká je situace tam? Vždyť tam bylo několik kapitánů.. museli se přece alespoň nějak ubránit, ne? I jeho kapitánka byla zrovna v Seiretei..
"Suki.."
Eshen se nadechl a vydal se směrem k nejbližší bráně, za Akou.

Arisu

Pohled toho zombie byl opravdu divný, a tak byla ráda, když se ho Aka zbavila. Vydala se za ostatními a cestou se rozhlížela okolo sebe. Nikoho zatím neviděla. Že bychom všechny ty bestie zabili? Ne, to asi ne...jěště tu někde musí být...uvažovala a s neklidem pozorovala okolí. Jak jsou na tom asi ostatní? Žijí ještě, že jo? ptala se sama sebe a přála si znám odpověď. "Nikdy bych si nepomyslela, že se někdy všichni staneme svědky téhle invaze žlutookých zombie..." poznamenala potichu.

Eyuurin

Sledovala pohledem toto zombíka, který se chytil mezi stánky. Když mu Aka rozsekla hlavu na dvě části, jen se zamračila. Setřela si pot z čela a kývla podkapitánce na znamení, že rozumí. "Rozkaz..." pronesla směrem k podkapitánce.
Myslí se jí proběhla děsivá otázka. Co je se Seireitei? Přála si, aby bylo Seireitei v pořádku, ale měla pocit, že to je opravdu jen její přání. Jak jsou na tom ostatní..? Doufám, že jsou v pořádku. Že se nic nestalo kapitánce, ani jejím dětem.

Reizo Kami

Podíval se na Myamoto. Neslyšel ani jedno slovo co řekla.
"hm... Kdo jsi?"
Naklonil hlavu a usmál se.
"A proč jsi mě vůbec majzla tou lahví nebo co to bylo..."
Trošku zvýšil hlas ale vypadalo to spíše srandovně než-li "strašidelně". Poté si teprve všiml jejího Haori které měla na sobě.
"Shinigami?"
Znovu pouotočil hlavou, tentokrát koukal takovým překvapivým až pitomým pohledem.

Satoshi -> Cestou jsi vypozoroval, že všechny jejich smysli jsou pravděpodobně na stejné úrovni jako u normálního člověka. Řídí se instinkty, necítí bolest a zabít jdou pouze po useknutí, probodnutí či rozbití hlavy. Taky se zdá, že mají větší fyzickou sílu. V dolních chodbách Seireitei jich ovšem moc nebylo, takže ti nedělali žádné potíže a mohl jsi se tak vcelku jednoduše prosekat, až pod východ, který vedl do kasáren 12.divize.
Splašky na tobě mezitím už zaschly...


Myamoto Usagi

Koukala jsem na něj jako na....no na idiota.
To jsem ho flákla tou flaškou, tak silně nebo už mezi shingami pouštěj kde koho...?
Hele. Štouchla jsem do něj. Zaprvé se netyká někomu, komu ses ještě ani nepředstavil a to ani když ti o hlavu právě rozbil hrozně drahoou láhev od whisky.... Smutně jsem se pokusila zaostřit na střepy. A za druhé... Zvedla jsem hlavu, ale možná až příliš rychle, jelikož jsem pak musela chvilku počkat dokud se mi nustálil výhled. ...já už jsem vám své jméno říkala, ale protože vám asi nateklo to pití do uší... Amatér ...tak to zvopakuju...Usagi Myamoto. Na drink už ho znova nezvu...

Reizo Kami

Povzdechl si, narovnal se a podíval se v klidu na ní.
"Dobře... Dobře, pardon. Na provokování asi nejni ten nejlepší čas.
Složil si ruce kříž a usmál se.
"Asi by jsme měli začít od začátku. Jmenuji se Reizo Kami, 3. dustojník 10. divize jak jste asi pře chvílí slyšeli.
Začal si mnout místo kam ho praštila tou lahví od whisky. Pak si všiml že má i celé oblečení od té Whiskey. Zase se na ní trochu podíval, ale tentokrát takovým lehce uraženým výrazem.
"A příště prosím vás použijte aspoň prázdnou láhev... za 1. byla toho whisky docela škoda a za 2. jsem teď celej od něj.