Mrtvý a mrtvější

Yoshiro si dal celkem pěkně na tlamu, když spadl na zem. To ho ale neznepokojovalo tolik jako to, co viděl, popřípadě cítil. "Stav pohotovosti, jo. Rozhodně to tak vypadá." Začal se zvedat ze země a z čela si setřel nějaký štěrk, který se mu tam při dopadu nalepil. "Musíme se dostat do Seireitei. Hned." Vykročil kupředu. Ten podivný pocit ho rozhodně nenechával chladným. Bylo to v podstatě to, co cítil už když procházeli Dangaiem. Jen se to asi desetkrát vynásobilo. Doufal, že jsou jeho děti a Konan v pořádku. "Co se tu sakra stalo?" zeptal se ještě stejně jako jeho kolega předtím řečnicky. Potom se pokusil použít shunpo, aby se do kasáren deváté divize dostal co nejrychleji.

Akio -> Čekal jsi, že rána se začne okamžitě regenerovat, což se ovšem nestalo, takže to stále dost bolelo...
Jakmile si rozrazil dveře svého květinářství, do očí, nosu, pusy a prostě všude se ti dostal štiplavý kouř. Vedlejší dům byl v plamenech a dým tak zahalil celou ulici. Kromě zvuků ohně si slyšel zoufalé výkřiky, chroptění a hrůzu nahánějící mlaskání. Díky kouřové cloně si ale nic neviděl...naopak ti začeli oči slzet a rozkašlal si se. Začínal si se dusit.

Tomisura Raiden

"Jo, to musíme," odsouhlasil Raiden a ještě dodal: "Seženem děcka, pak omrknem situaci a podle toho se zařídíme dál, jasný?" Ano, docela si Yoshiho děti oblíbil i když je viděl jednou, možná dvakrát. Měli roztomilý kukuče, takže jim museli zajistit potřebné bezpečí, aby jim nic nemohlo ublížit. A když budou v bezpečí, bude moci bělovlasý kapitán zase fungovat naplno jako kapitán, pro kterého bylo rodičovství na prvním místě, což Raiden oceňoval. Takže... směr Seireitei, hned!

Akio

Podíval se na svou ruku, která stále neregenerovala.
Copak? Došla ti šťáva? Promluvil v mysli ke svému hollow.
Když jej pak zavalil štiplavý dým, musel se vrátit zpět do květinářství a vytáhnout šátek, který koupil Suki. Tím si pak převázal ústa a nos, aby se chránil proti kouři. Na oči si neměl co dát, ale věřil, že jakmile se dostane mimo jeho dosah, nebude to třeba.
Stále se soustředil na léčení své ruky, když se vydal opět do ulic, směrem k sídlu rodu Ukitake.

Izumi Razaki

Vše dopadlo dobře. Samozřejmě za předpokladu, že vás vaše nehotová technika vyhodí někde v oblacích... nicméně jsem se nemusel ani moc namáhat, protože doktor vyvolal záchranné kido. Inu... možná přeci jen měl svá využití i v praktickém životě. Pravda, vytváření dopadových sítí není věc, kterou by člověk využíval zrovna denně, ale když už byla potřeba tak se mohl doktor hodit. "Díky doktore, nicméně teď se musíme asi vydat každej svojí cestu. Hádám, že vaší prioritou je nenocnice, mojí zase moje divize... takže... mnoho zdaru..." řekl jsem a rozběhl se směrem ke 3. divizi...

Yoshiro a Raiden -> Vaše slavná shunpa skončila tragicky. Tedy vlastně neskončila, protože nikdy ani nezačala...jen jste se opět svalili na zem.

Akio -> Šátek fungoval obstojně, což se nedalo říct o tvém léčení, které stále i přes všechnu tvou snahu nereagovalo.
Když jsi se konečně dostal z dosahu kouře, podařilo se ti proběhnout jen pár opuštěními ulicemi než jsi narazil na další podivnost. Úzká ulička do které si právě zabočil, byla poseta mrtvými těli. Podle odhadu jich tam mohlo tak patnáct...

Akio

Regenerace nefachala, což bylo dost blbé. Ono když si člověk dvě století navyká, že minoritní zranění jako probodnutí, sečné rány, popáleniny třetího stupně a podobné blbiny se hojí v řádu sekund, tak je celkem nepříjemné zjisti, že si tu zatracenou ruku nemůžete sám dát dokupy.
Nechápu co se tu děje, ale až najdu toho kdo za to může...asi si s ním popovídám na téma...neserem se slušným lidem do života!
Řekl spíš pro sebe, když tu dorazil do ulice poseté mrtvými těly. Normálě by se nad tím pozastavil...ale teď chtěl vědět co se děje s jeho ženou...jedho dcerkami...pár mrtvol pro něj nehrálo roli.

Akio -> Tvá starost o tvé nejbližší byla pozoruhodná, ale asi nebyl nejlepší nápad ignorovat něco, co ti obzvláště tak zlomyslný Gm jako já popíše jako podivnost, protože když už jsi byl téměř na konci oné uličky, něco tě velice silně chytilo za kotník a strhlo na zem, takže jsi upadl přímo na ústa.
Pokud jsi se otočil, uviděl jsi, jak se na tebe sápou ti, co jsi ještě před chvikou měl za mrtvé. Asi další chyba v úsudku...

Akio

Dobrá...ignorovat mrtvé bylo většinou jen krapet nemorální. Nicméně dnes si GM usmysleli, že je to fatální chyba...proč taky ne, když ti mrtví nebyli tak úplně mrtví. Spíš to byli...Živí mrtví...což znělo dost divně...mnohem lepší bylo nazvat to živoly.
Jen díky reflexům si Akio nerozmlátil držku, což by byl celkem rekord vzhledem k tomu, že ještě před chvílí nakupoval spodní prádlo pro svou nejdražší.
Když se po něm začaly sápat mrtvoly, využil svou fyzickou sílu a nakopl tu která ho držela za nohu, aby se osvobodil. Pokud se mu to podařilo, vyskočil na nohy a zaujal bojové postavení. Svou zanpakuto neměl, tak se pokusil poohlédnout se po nějaké od mrtvol.

"Sakra!" zakřičel, když se znovu rozmázl o zem. Yoshiro nepatřil k největším intelektuálům Gotei 13, nicméně i jemu došlo, že nejspíš nemůže používat svoje reiatsu. Aby si to potvrdil namířil rukou na zem před sebe a zkusil použít první útočné kido. (dovolím si pokračovat.) A přesně jak si myslel, vůbec nic se nestalo. "Raidene," oslovil zoufale svého kolegu. "Nemůžu používat reiatsu," oznámil kapitánovi osmé divize. Měl teď ještě větší strach o svoji rodinu. Před chvílí ještě spoléhal na to, že jeho schopnosti mu pomůžou v tom, aby je ochránil, ale to teď tak nějak padlo.

Akio -> Kop se ti podařil, ale nebylo to tvé obvyklé kopnutí...tohle zabolelo i tebe.
Když ses pak postavil do bojové pozice a rozhlédl ses, zjistil si, že jsou to jako naschvál všechno jen obyčejné duše z Rukongaie (němeli zbraně). Teda až na ty žluté oči s černými bělmy a bílými výstupky na tvářích. Kromě těch prvních třech, kteří už se vydrápávali na nohy se začal zvedat i zbytek. Akio byl sice zasloužilí hrdina, ale možná byl čas vzít nohy na ramena, dokud je stále má...

Akio

Kopnul a bolelo to. V tu chvíli si pomyslel, jestli v tomhle světě vůbec něco funguje normálně. Přišlo mu, že i dýchání za chvíli začne haprovat a on se udusí aniž by se ho namáhal někdo zabít. Teda krom těch podivínů s prázdnýma očima a nějakými výstupky. S těma si Akio moc začínat něchtěl...už jen z důvodu, že kopat do nich ho bolelo. Bál se toho co by se stalo, kdyby jim chtěl dát pěstí. Nicméně...jako každý správný shinigami věděl, kdy je dobré stáhnout se do výhodnějších pozic, což bylo právě teď. A tak začal Akio prchat z uličky.

Akio -> Otočil ses a dal jsi se na útěk, což bylo velice rozumné, ale slyšel jsi jak se ta chroptící banda dala do tvého pronásledování a k tvé smůle to nebyli žadné pomalé zombie ze starých filmů. Přímo jsi mohl cítit, jak ti "dýchají" na záda. Pádil jsi, co ti síly stačili, ale po pravdě jsi se v této části Rukongaie tolik nevyznal, protože jsi to tu normálně bral shunpem po střechách, aby jsi byl, co nejdříve, doma s rodinkou.
Brzy ses tak dostal na rozcestí, kde si neměl tušení, kterou cestou to bude ke tvému sídlu kratší...ovšem na rozmýšlení jsi neměl moc času, protože rozpadající gang se rychle blížil...takže doprava nebo doleva?

Akio

Utíkání se ukázalo jako celkem slušná možnost, i když se ty mrtvoly vydaly za ním. A poměrně rychle...živoly měly celkem elán na to, že byli klinicky po smrti. Bohužel neměly dost slušnosti, aby mrtvé zůstaly. Akio jim téměř nestíhal prchat a když dorazil na rozcestí, volil okamžitě pravou stranu...byl to zarytý pravičák.
Utíkal dál a koukal se v ulicích po něčem, čím by se mohl bránit. Přeci jen...nemohl natáhnout hordu mrtvol k dětem domů.

Akio -> Jak jsi se při běhu rozhlížel, mohli jsi si všimnout mnoha duší, které také zrovna prchali před zombíky nebo byli právě zombíky požíráni za živa a tak...
Mnoho domů mělo vylomené dveře či rozbitá okna, takže by nebylo těžké se do nich dostat, ale co by tě v nich čekalo to ví jen Gm.
Když jsi pak probíhal přes menší bezvýznamné náměstíčko, zahlédl jsi vedle kašny povalený velký stativ s připevněným starým fotoaparátem...majitel nebyl nikde v dohledu ani živý ani jako mrtvý...

Akio

Cestou viděl mnoho trpících utíkat před mrtvolami. Bylo to strašlivé. Domy byly poničené, ale Akio neměl čas je prohledávat, aby našel nějakou zbraň. Když tak utíkal přes jedno náměstí, uviděl velký bytelný stativ s fotoaparátem.
Hmm...hádám, že nafotit si pár momentek asi nebude dobrý nápad.
Za běhu popadl foťák i se stativem a pokračoval v běhu. Nejdřív ho napadlo se na ně vrhnout, pak je vyblejsknout, ale nic z toho nebylo ono.
Dal tedy dolů fotoaparát, stativ si přehodil přes rameno. U foťáku nastavil sapospoušť, blesk na tu největší sílu a když probíhal kolem jednoho vymláceného okna, položil do něj fotoaparát. Doufal, že záblesk a zvuk focení odvede pozornost mrtvol.
Při nejmenším budou alespoň zvečněni v ještě nerozloženém stavu.

Akio -> Tvůj nápad nebyl až takový propadák, jak by se na první i druhý pohled mohlo zdát. Zombie to zdrželo asi na deset sekund, což na hranici života a smrti není zanedbatelná doba, ale nakonec se opět vydali za tebou i když ted jsi měl aspon nějaký náskok.
Mimochodem...chtěla bych ti připomenout, že tě stále bolí ta zlomená ruka.

Akio

Jeho plán vyšel aspoň částečně. Získal náskok a tak si mohl vyhlédnout nějaké místo, kde se jich pokusí zbavit. Dotáhnout to ke svým dcerkám a ženě nemohl.
Měl tedy dobrý náskok tudíž jakmile by našel nějaké otevřené prostranství bez mrtvol s možností ústupu, mohl se připravit.
Když si tak utíkal, uvědomil si, že ho stále bolí zlomená ruka. Vesmír si hold pamatoval.
Zregenerovat to asi nezregeneruju...ale mohl bych to zafixovat. Dal si dolů šátek a zafixoval svou ruku v poloze, kde bolela nejméně nebo vůbec.

Eshen

Dobrá, Eshen čekal problémy, ale v půlce cesty do Soul Society ne. Zdálo se, že ať už se stalo cokoli, bylo to roztažené po celé Seireitei, možná dokonce po celé Soul Society. A nebo.. byl problém sám o sobě jen útok na bránu? Kdo ví.. ovšem, brzy to boudou muset zjistit.
Vylétli kdesi a kamsi, v plné rychlosti. Eshen ani moc nevnímal, jak nebo kam padá - jen věděl, že ho to zatraceně bolí, a že cestou něco rozbil. To nebylo dobré. Domácí už teď křičeli. Ale, copak toho nadělali tolik? Křičeli tak..hystericky, tak vyděšeně.. a taky jich tam bylo.. tolik? Kam sakra dopadli?!
Pak zvedl hlavu.
Aha.
Nezdálo se, že jejich efektní přílet by byl zrovna problémem. Eshen viděl něco, co doopravdy vidět nechtěl. Zástup zatraceně zvláštně vypadajících týpků. Mafie to nebyla. Ne. Ti neměli všichni žluté oči... že by nějaká banda rasistů? "Žluté oči s černými bělmy a bílými.. kdovíčím nadevše"? Ne.. to bílé kdovíco nevypadalo zrovna zdravě. No, a ani ty oči. Tohle vůbec nevypadalo dobře. Eshen se pokusil postavit, a koukal po podkapitánce. Kdyby jí našel, přispěchal jí na pomoc se stáváním a tak. Teď museli zůstat týmem, protože situace se vážně zdála vážná.

Reizo Kami

Zamyslel se a odpověděl "hmm... dobře, chápu." Poté co vyběhl na kopec uviděl celé Seireitei jak hoří. Křik a nářek lidí ze zdola mu dráždil zvukové bubínky. Nebyl to zrovna nejpříjemnější pohled ani zvuk.
"A tohle má být jako co?" V jeho očích se naokamžik ukázalo zděšení. Přiložil ruku na jílec své zanpakuto aby ji mohl kdykoliv vytasit. Nechtěl tentokrát ztrácet příliš času a tak běžel dál přímo k směru Seireitei.

Satoshi
Satoshi sice byl gentleman, ale kanály byly jednou z cest do podzemních laboratoří, takže tam byl poměrně často a protože to byl Satoshi, tak měl celou mapu uloženu v paměti. Takže blok C kanálů. Nemůžu říct, že bych plánoval zrovna dopadnout sem. řekl jsem si a položil ruku na stěnu kanálu I feel the disturbance in the force. během analýzy okolí jsem zaslechl podivné zvuky Takže nejdřív fíkus Chucky a teď Epizoda 4 Walking Dead? Vážně bych měl omezit hraní na Vitě... povzdechl jsem si a netakticky jsem zůstal na místě

Daisuke a Razaki -> Kido se nepovedlo. Daisukeho trochu zabrněla ruka, ale to si v tom letu nejspíš ani pořádně nevšiml. Takže vám asi došlo, že ani Razaki se nikam nevydal, pouze dolů. Pravděpodobně by byl vašemu dobrodružství rychle konec, ale naštěstí jste padali přímo do rybníka v zahradě klanu Kuchiki a to vás zachránilo. Akorát jste dost otřesení a samozřejmě úplně promočení.

Eshen -> Chvíli ti trvalo se vyhrabat na nohy, protože se praštil v letu do hlavy a bolelo tě to, nemluvě o mírném motání. Jak ses rozhlížel, všiml sis, že několik těch divných individuí si vás všimlo (to asi nebyl až takový div) a koukali se na vás. Jejich výrazy byly naprosto prázdné.

Reizo -> Byl to opravdu strašidelný pohled. Ulice Rukongai, do kterých ses ponořil, byly nezvykle prázdné a tiché. Až po několika minutách jsi uviděl před sebou skupinu asi deseti lidí. Stáli v semknutém hloučku, jako by sledovali něco, co bylo uprostřed mezi nimi. Ale zajímavé bylo, že vůbec nic neříkali.

MAPA SEIREITEI, KTEROU POUŽÍVÁME PRO TENTO FILLER: http://img2.wikia.nocookie.net/__cb20131011005037/bleachfanfiction/images/d/d6/SeireiteiMap.png

Tomisura Raiden

"TOHLE UŽ NENÍ SRANDA!" vykřikl, když si znova dal pusu se zemí a udeřil do ní pěstí. Zamrkal. Jeho Reiatsu bylo... jakoby fuč? To byla kravina. Jak mohli udělat něco bez své síly?! Normálně by teď už explodovala celá ulice, nyní si jen odřel klouby na prstech. "Nepovídej," hlesl k Yoshirovi, když mu oznámil, že nemůžou používat svojí sílu. "Promiň, nechtěl jsem být nepříjemný," omluvil se mu po chvíli, kdy si trochu vyčistil hlavu, protože začínal být značně rozladěný z toho, že nefungovalo nic jak mělo. "Každopádně... když nemůžeme shunpovat, stále můžeme utíkat!" pronesl rázným hlasem a rozeběhl se směr Seireitei, jinak se tam teď prostě dostat nemohli. "Budeme muset hold bojovat... lidskou silou!" dodal během toho a doufal, že tak prostě dodá Yoshimu aspoň nějakou motivaci. I lidé dokázali velké věci. Třeba toustovač, kávovar a pizzu!

Akashiya Masamune

Vyrazila jsem za ostatními branou. Hned jak jsem je všechny dohnala, chtěla jsem říct jistě velmi důležitou věc. Jenže jsem se stačila jen nadechnout, když v tom se průchod začal třást. Pak už to šlo rychle. Pěkně jsem se proletěla a tvrdě jsem narazila. Všechen ten hluk mě vyděsil. Chtěla jsem rychle vyskočit na nohy, ale bolest mě zase posadila. Avšak žádné těžší zranění jsem neměla, aspoň prozatím, jen pár modřit a naraženin. "Auví....Jauví." nadávala jsem si pro sebe a sbírala se ze země jako stará paní. Občas v některé části těla i něco ruplo. Připadala jsem si opravdu jak stařešina. Když jsem konečně stála, rozhlédla jsem se okolo. Eshen už také stál na nohou. Děvčata jsem zatím neviděla, ale zahlédla jsem něco horšího. A to horší si nás všimlo. "Hhh?" vypadlo ze mě. "Proč já se jen dívala na ten film." zabědovala jsem si. Nedávno jsem se totiž dostala k filmu Světová válka Z a od té doby jsem neměla klidné spaní. A tahle situace mi ten film opět připomněla. Snažila jsem se stát v klidu a bez hluku. Čekala jsem co udělají.

Daisuke

Padal a padal, kido se nepovedlo, nejspíš pro to, že se dneska tak nějak podělávalo všechno, už jen z principu že se to do teď nepodělalo.
Jak tak padal, před očima mu proběhly všechny nemoci, které nestihl vyléčit a léky které nedokázal objevit.
Pak přistál v něčem mokrém a studeném a na jeho vlastní krev a střeva toho bylo moc. Ano byla to voda, což ho zachránilo před trapnou smrtí pádem, nyní mu však hrozila ještě trapnější smrt utonutím, protože si božská síla asi neuvědomovala, že kryplům se špatně plave, obzvlášť pokud na sobě mají tolik vrstev oblečení, které krásně sají vodu.
Nicméně...nějakou tou čubičkou, s pár deci spolykané křišťálové vody a několika kapříky v trenýrkách se Daisuke vyhrabal na břeh a začal vykašlávat vodu.
Zatr-a--ceně... Kašlal. Jakto, že kido nefunguje? Obrátil se na Razakiho, zatímco si svlékal haori a svršky, načež je ždímal, aby rychleji uschly. Vlasy měl mokré a splihlé, takže přes ně moc neviděl. Prohrábl si je tedy dozadu a když byly tak mokré, tak i držely tvar - řekněme že nějak takto.