Mrtvý a mrtvější

Eshen

Eshen sekal, jak jen mu to jeho ruce dovolovaly. Díky všem bohům (ono vlastně.. on sám byl teoreticky bůh.. no, to je jedno), zdálo se, že sekání dokonce fungovalo. Mrchy padaly nalevo napravo, a jejich skupina si dokázala držet sevřenou formaci. Zdálo se, že jsou na tom takticky lépe, a že takhle by to mohlo vyjít i přes to, jak obrovskou převahu jejich soupeři měli v počtech.
"Míření na hlavy funguje." poznamenal, mezitím co sekal. Koneckonců, podkapitánka říkala, že mají podat report o tom, jak je zabít.. takže to udělal. Eshen byl celkově takový hodný a poslušný hošík, že, ehm..
Jinak ale pokračoval v sekání jako předtím. Do teď to fungovalo, tak proč měnit strategii..

Reizo Kami

Podíval se na Akiho a všiml si že se s jeho zanpakuto při vyvolání nic nestalo.
cože? co se stalo?
Nikdy jeho pravou formu zanpakuto ještě neviděl tak si nebyl zcela jistý zda se mu to povedlo a nebo ne. Z jeho pohledu se ale dalo vyčíst že asi ne. Proto se pokusil utéci několik metrů od té skupinky "čehosi podivného" a pokusil se vyvolat i své Zanpakuto.
"Guraindo, Yasei no shio"
Při aktivaci své zanpakuto bylo cítit že se zvětšila vlhkost ovzduší jakoby mělo začít každou chvíli pršet.

Tomisura Raiden

Raiden byl překvapen a povolen na zem. Bylo nevýhodné nemít reiatsu velikosti baráku. A to fakt velmi nevýhodné! Naštěstí zakročil Yoshiro, takže hned potom Raiden - snad - vyskočil na nohy a tasil i svojí zanpakuto. Nemohl se spolehnout na Kido a ani shikai, musel z nich tedy udělat prostě sushi ručně! "Díky," broukl ještě k Yoshirovi a provedl několik rychlých výpadů proti tomu, co tam ještě zbylo. "Proč vypadají jak zombie z lidských filmů?" povzdechl si, když si prohlížel jejích protivníky. Navíc, chtěli ho kousat! To bylo jak z H.O.T.D série, co si ... vypůjčil v jednom obchodu.

^Raiden: Nechybí tomu pořádný PLOT, aby to bylo jako H. O. T. D.? xD

Satoshi
Stále mě pronásledoval, to bylo užitečné zjištění. Takže nejsou naprogramovaní na to, aby se vzdali. To znamená, že je exponenciálně zvýšena jejich stamina, aby vydrželi i pronáslednování rychlejší oponentů. To ovšem neplatí o shinigami, takže v tomto ukazateli máme velkou nevýhodu... analyzoval jsem briskně Zkusme tedy tohle. otočil jsem se a využitím odrazové síly jsem se vrhl proti svému oponentovi a sekl po ruce.

Daisuke

Koukal na kapitána 3.divize jak likviduje to stvoření.
A´t už to bylo cokoli, nevypadlo to lidsky, ani se to tak nechovalo. On měl jediné štěstí, že byl v týmu s někým, kdo dokázal velmi dobře rozdávat rány, být totiž sám, asi by se s ženskou takhle lehce nevypořádal.
Pokud se Razakimu podařilo to zabít, odpověděl.
Ano...měli bychom si pospíšit.
Pokud ne, tak tasil meč a vydal se mu pomoci.

Akio

Dostal se až ke svému domu. Srdce se mu sevřelo, když uviděl dveře otevřené dokořán. Nicméně neztrácel dobou víru...tohle mohlo znamenat, že Suki i s dětmi odešla. Vzal do zdravé ruky stativ a ostrou hranu úchytu na foťák si připravil pro případný útok. Tím že Akio bojoval dvěma meči, byl zvyklý držet zbraň v kterékoli ruce. Akio pomalu vstoupil do domu a za sebou zavřel dveře. Pak se pomalu vydal do obýváku, kde na stolku ležela v držáku jeho katana. Tu si okamžitě zastrčil za pás, když ji našel a vybavil se jí místo Stativu.
Suki? Řekl polohlasem.

Izumi Razaki

"Fajn, takže vyrazíme rychle k cíly... pokud nám něco zastoupí cestu zkusíme se tomu prozatím vyhnout... kdyby to nešlo vypořádám se s tím... vy my budete krejt záda... kdyby mě chtělo něco obklíčit tak... dělejte co umíte... " řekl jsem a vydal se ke 4. divizi tak rychle, jak to jen doktorova noha umožňovala. Cestou cestu jsem mel oči na šťopkách. Bez využitelných shinigami schopností jsem se necítil dobře, ale stále jsem měl svůj meč, svoje šermířské schopnosti a sílu dost velkou na to, abych nadělal sekanou ze všeho, co mi zkříží cestu...

Yoshiro a Raiden -> Nakonec se vám podařilo i zbylé soupeře nasekat na nudličky. Podle toho, co jste mohli vidět asi necítili bolest a opět mrtví padli až po rozseknutí hlavy...

Satoshi -> S členem 4.divize tvá otočka a následný útok nijak nehnuli. Rukama mu odpadla, ale on si toho ani nevšiml a pokračoval ve svém vlastním útoku na tvé ted odkryté hrdlo.

Akio -> Byt se zdál prázdný, ale podle rozházeného nábytku to vypadalo, že se tu musel odehrál nějaký souboj.
Když už to vypadalo, že nic nenajdeš, zaslechl jsi náhle zašramocení, které vycházelo z ložnice.

Aki, Reizo -> Reizův shikai se také nezdařil, byl to hrozně divný pocit, asi takový, jako když si chceš kýchnout, ale pořád to nejde. Dá se říct, že jste nebyli zrovna v dobré situaci. Ty potvory chytaly Akiho za nohy, takže bylo dost těžké se vymanit z jejich okruhu. Dva z nich už ti začali nohy okusovat, naštěstí jsi tedy měl dost oblečení, takže žužlali zatím jen hakamu a ponožky. Reizo byl o kousek dál snažíc se o aktivaci shikaie, ale nejbližší potvory už se k němu taky hrnuly.

Akashiya, Eshen, Eyuurin, Arisu -> Sekali jste kolem sebe, jak jen to šlo, a najednou jste stáli v pusté ulici plné ležících, znetvořených mrtvol. Tedy jeden z nich vám zatím unikal, ale jen proto, že se mu zasekla noha mezi stánky s vodou a nemohl se odtamtud vymotat.

Razaki, Daisuke -> Nejkratší cesta ke čtvrté divizi vedla přes asi tři metry vysokou zeď, která dělila zahradu rodu Kuchiki od promenády za ní. Bez shinigami schopností by to mohl být problém, hlavně pro Daisukeho. Ale jiný východ, o kterém jste věděli, byl pouze skrz dům a kasárny a to bylo na opačné straně rozlehlých zahrad než kde jste se nacházeli. Bylo logické, že nejspíš bude nějaký východ i někde jinde, ale ani jeden z vás se tady příliš nevyznal.

"Vůbec se mi to nelíbí, Raidene," řekl Yoshiro a chvíli si prohlížel těla mrtvol. "Už neschovávej svůj meč. Mám takové špatné tušení, že brzo budeme potřeboval obě naše čepele." Jakmile domluvil, přeskákal přes mrtvoly a znovu se rozběhl směrem k Seireitei. Pokud měl Raiden skutečně pravdu a tyhle podivné chodící zrůdné mrtvoly byly skutečně něco jako zombies z lidských filmů, mohl to být konec Společenstva Duší tak, jak jej znali.

Aki Maki

Nyní děkoval za tu hromadu oblečení, co měl na sobě. Akiho nenapadlo nic jiného, než se pořád pokoušet rozsekat všechno okolo na kousky. Přitom se snažil i silně kopat potvory na zemi, aby neměly příliš příležitost k tomu ho ožužlávat.
Tak nejspíš budu Satoshiho jen strašit..
I přes nepřízeň situace zavtipkoval. Na tváři měl stále úsměv a stále sekal jednu příšeru za druhou.

Eyuurin

Uposlechla příkazu podkapitánky a stoupla si zády k ostatním. Tasila svou zanpaktou a stoupla si do bojového postoje. Když se k ní přiblížila první příšera, neváhala ani chvíli a sekla. S překvapením zjistila, že to jsem rozsekat celkem snadno. Sice jich bylo hodně, ale odpadávali celkem rychle. Ale i tak, ten počet se jí nelíbil. Když uvážila, kolika čelili jen v jejich okolí... Muselo jich být určitě o mnoho víc.
"Pokud se z toho dostaneme živí, sepíšu o tom knihu..." zamumlala si pod vousy a vrhla se na dalšího soupeře. Nakonec se jim podařilo ulici "vybílit". Teda aspoň doufala. Rozhlídla se okolo a její pohled utkvěl na spoustě mrtvol. Znechuceně se na to podívala. "Vážně... Co to sakra je za kreatury..?" Fakt jí to zajímalo, ovšem část jí samotné to ani vědět nechtěla.

Izumi Razaki

Beze slova jsem došel k nejbližším dveřím a vyrval je z pantů (kdyby za nimi někdo byl tak bych mu je přerazil o hlavu). Pak jsem dveře opřel o vysokou zeď. "Hmmm není to ono... podívejte se po žebříku a já půjdu "vypůjčit" si další nábytek..." řekl jsem a šel jsem najít nejbližší věc, po které by mohl lízt i doktor - stoly, židle, staleté sakury, bylo mi to jedno...

Eshen

Jejich bojová strategie fungovala, a brzo byla ulice kompletně plná mrtvol. Když už se nezdálo, že by něco dalšího chtělo na skupinu zaútočit, Eshen si levou rukou utřel čelo od potu a rozhlédnul se kolem. Zdálo se, že jeden z nich ještě žije. Zasekl se někde mezi stánky. Nebyli zrovna inteligentní, to tenhle jasně potvrzoval. Eshen se podíval na podkapitánku. "Asi nemá cenu něčemu takovýmu dávat otázky, eh?" pronesl, ukazujíc na zachycenou zrůdu. Byla to spíš řečnická otázka, vzhledem k tomu, jak vypadal pohled té zrůdy, s černými bělmy. Byl to fakt hnus. Jo, a ta kupa mrtvol kolem taky moc nepřidávala na atmosféře.

Tomisura Raiden

"To nejsi sám... a neboj, katanu už do pouzdra neuklízím," pronesl vážným hlasem a ještě krátce ohledal ty zombie, jestli neměli nějaké další příznaky nebo tak něco. Pokud s nimi už nich nemohli dělat, podíval se na Yoshira a zamumlal: "Musíme do Seireitei. Třeba už někdo zjistil, proč nemůžeme používat reiatsu. A ve čtvrté snad už provedli pitvu někoho z nich, takže zjistíme jak se tomu vyvarovat a tak." Pokud souhlasil, rozeběhl se jejích původním směrem, než je zdržela banda těhlech pobudů.

Reizo Kami

Divil se že ani jemu to vlastně nejde.
"Jakto, že mi nejde vyvolat moje vlastní zanpakuto?"
Zařval, uchopil pevně svoji zanpakuto, a rozeběhl se na pomoc kapitánovy. Když k němu doběhl každýho "chňapáka" sekal do hlavy, přesto si od nich nadále držel odtup, nechtěl přeci ještě takhle brzo umřít.
" už... mě... to... tu... ne-bavííí."
Pronesl už lehce udejchaně, bylo jich tam přece na něj až příliš.

Arisu

Vypadalo to, že když si myslela, že to budou mít s těmi obludami těžké, trochu je přecenila. Nějakou chvíli do nich jen tak sekali, a zrovna když se jich přestala bát a začala si tu krvavou lázeň užívat, žádný nezbyl, tedy až na toho velmi šikovného žlutookého idiota, co se očividně samým strachem z nich zasekl u nějakého stánku. Hluboce se nadechla, jelikož jí došlo, že celou dobu tak nějak zatajovala dech samou soustředěností, aby je sekala dobře a aby neudělala nějakou hroznou chybu a tím všechny ohrozila.
"Moc inteligentně nevypadá, když byl schopný se tam zaseknout..." poznamenala suše, "ale otázky bychom tomu dát mohli, třeba se to zmohne na něco jiného než vrčení."

Daisuke

Potom co se Razaki zbavil oné ženy, před nimi stála "pouze" vysoká zeď. Razaki prostě a jednoduše vytrhl odněkaď dveře a opřel je o zeď.
Po tomhle nahoru nevylezu ani náhodou.
Pomyslel si, když ho jeho kolega pověřil hledáním žebříku. Přikývl tedy a začal hledat, jestli v sadu nějaký není. On sám by po dveřích nevylezl, ale po žebříku, to byla jiná.

Akio

Prudce se otočil za zvuky a pevně sevřel svou zanpakuto. Slyšel zvuky, z ložnice. Nezbývalo než to jít prozkoumat. Pomalými kroky se tedy vydal do vedlejší místnosti, kde byla jeho a Sukiina ložnice. I když nevěřil v žádnou vyšší bytost, jelikož byl bůh smrti a co je výše než bůh že. Nicméně teď se modlil...usilovně a dookola, aby to byla Suki, Aiko a Keiko...živé a zdravé. Držel se toho...a doufal.

Yoshiro a Raiden -> Cesta dál vám šla vcelku od ruky, protože jste zatím vždy narazili pouze na menší skupinky zombijí, takže jste to dokázali rychle vyřídit.
Problém nastal až u brány do Seireitei, kde se s výrazným chroptěním sunul velký dav s bílými výstupky v obličeji.

Akio –> Když jsi nakoukl, zjistil si, že u stolku v rohu někdo skutečně stojí.
Byl k tobě otočený zády, ale i tak jsi jednoznačně poznal Suki.
Zdálo se ti, že tam vzlyká nebo si něco mele pod vousy...

Akio

Když nakoukl dovnitř, uviděl postavu. Suki znal už dlouho, takže nebyl problém ji zezadu poznat. Stála v rohu a vzlykala. Akio v tu chvíli...opustil veškerou ostražitost. Byl tak rád, že jí našel, že se jen rozhlédl okolo a bez okolků se vydal k ní. Zanpakuto v levé ruce.
Suki! Jsem tady! Lásko...slyšíš...

Tomisura Raiden

Raiden se zastavil při pohledu na tu tlačenici u brány. "Proč jí vlastně necháváme trvale spuštěnou?" povzdechl si a ukázal na hradbu, která tam trčela nějakou tu dobu. No vlastně skoro pořád. "Asi se budeme muset... prosekat?" povzdechl si trochu. Tohle dělat nechtěl. Vždyť to nebyli nepřátelé, bývali to lidé Rukongaie. A ty přece měli chránit! Pevněji sevřel zanpakuto a začal přemýšlet, kdo tohle zase spískal. Beztak Satoshi!

"Jo," odpověděl chladně a sevřel pevně jílec meče. Potom rozkročil nohy a připravil se do ofenzivního postoje. "Buď opatrný," řekl Raidenovi předtím, než se rozběhl proti davu zombíků. Yoshiro byl hodně dobrý bojovník na krátkou vzdálenost, navíc byl podporovaný dalším takovým drsňákem, takže měli dost velkou šanci na to, aby tento odvážný pokus přežili. Navíc se musel dostat ke své rodině. I kdyby ho to mělo zabít.
Sekal tak, aby jim ničil hlavy. To se předtím ukázalo jako celkem účinné řešení.

Tomisura Raiden

Raiden kývl na Yoshira a taktéž se připravil. Vzhledem k délce jeho zanpakuto se otevřený problém hodil, protože tak jedním roztočením mohl oholit pár zombie najednou. Navíc jeho šermířský styl byl jedním z nejlepších, podobně jako bělovlasého kolegy. A kdyby něco, stále mohl rozbíjet hlavy pěstí do vyčerpání sil. Takže to začalo. Jedna hlava, druhá hlava, možná nějaká končetina. Tohle byla jatka a ne skutečný boj. Raiden pro to neměl ani ten správný zápal, prostě sekal, aby přežil...

Yoshiro a Raiden -> Jakmile vás dav zpozoroval a zaslechl, okamžitě vyběhl proti vám.
Ze začátku vám šlo kosení jako po másle, ale zombíků jako by neubývalo...
Navíc hluk, který jste vydávali lákal i nemrtvé z okolních uliček. Takže jste začínali být ve velmi nevýhodné a nezávidihodné situaci.
Jednodušeji řečeno...zombie byli brzo prostě všude.
(btw ta brána je otevřená jen jí zacpaly ty hordy zombíků)

Akio -> Když jsi došel až k ní, mohlo ti dojít, že to nebylo vzlykání, ale tiché chrčení. Vzápětí se ale Suki náhle prudce otočila a zaútočila...
Její dříve tak krásné oči ted byli žluté s černými bělmy a na obličeji měla bílé výstupky. Bylo patrné, že už to není tvá žena, ale jen bezduchá oživlá mrtvola, která touží po mase.

Tomisura Raiden

Tak tohle začínalo být o hubu. Zombie bylo víc a víc. Takhle populární nebyl ani Justin Bieber u zástupu řvoucích fanynek. Tady si do nich chtěl prostě každý kousnout. Když usekl nepočítané množství hlav, dostal se zpět k Yoshirovi, takže to mohli kosit maximálně tak zády k sobě a tak si udržovat aspoň jednu část těla v bezpečí. "Navrhuju... ústup!" pronesl Raiden a snažil se zjistit, v jakém sektoru by museli vykosit nejméně zombie, aby se odtamtud dostali. Tohle chtělo... zpět jejích super schopnosti. Nebo třeba nějaký Power Morfer!

Akio

V ten jeden kratičký okamžik se jeho srdce zastavilo a spolu s ním i vše ostatní. V ten kratičký okamžik, kdy se žena jeho srdce otočila k němu a on uviděl do jejích kdysi tak krásných hnědých očí. Když do nich hleděl a snažil se najít tu ženu kterou znal, ale její oči byly prázdné. Nic v nich už nezbylo. I přes když věděl, že už to není Suki, cítil, že jí nedokáže zabít. Chvíli se mu mihlo hlavou, že by bylo lepší, kdyby skončili spolu, ale pak si uvědomil, že tu stále někde mohou být jeho dcerky. Jeho dvě malé krásné dcerky, které zdědily tolik po své matce. Když se jeho ruka pohnula, cítil v srdci bodání. Ta část vyhrazená jen pro Suki umírala. Bylo jedno jak moc mu tohle zachrání jeho skutečný život, protože pro něj byla životem ona.
Špice meče se zvedla vzhůru a Akio využil toho, že tělo jeho ženy nebralo dost velkou rychlost. Pak bodl. Podl směrem nahoru, skrz spodek její čelisti, mozek až ven zátylkem. Po jeho tvářích stékaly slzy a padaly na špinavou podlahu.
Miluju tě! Zašeptal, když jeho meč směřoval k jejímu krku.