Bílé písky - krajina nikoho

Hayato

Tak, had zase zmizel, pravděpodobně tam, odkud přišel. Bylo to celé zvláštní, ale Hayato nebyl zrovna naštvaný, že se tak stalo. Vlastně se na jeho tváři objevilo něco, co byl určitě úsměv.
"No. Tohle je zajímavý." pronesl, spíš tak nějak pro sebe, a postavil se. Hueco Mundo byla poušť, poušť, poušť, a pak najednou obrovská kupa zajímavého najednou. Ale docela se mu tu líbilo.
Pak se tak nějak dali zase do pohybu. "Jestli je tohle nějaká.. ehm.. "napájecí stanice" pro Hollow.." začal svojí myšlenku, a při slovech "napájecí stanice" udělal takový ten pohyb rukama, aby naznačil, že je to myšleno v uvozovkách.." Dával bych si sakra pozor. Třeba jich tu je hodně, a objevují se tu často.." dokončil myšlenku. Jednu ruku měl stále na svojí zanpakutou.

Ze stromu se ulomila suchá větev a spadla do písku pod ním. Celej strom byl naprosto a dokonale mrtvý. Žádné reiatsu už z něj nebylo cítit. Namísto toho jste ucítili další silné reiatsu. Měli jste jen pár vteřin na reakci. Uviděli jste totiž záblesk v dálce a pak už se proti vám řítil paprsek zeleného reiatsu...

zrovna začínala přemýšlet nad tím, jak může fungovat získávání reiatsu ze stromu a jestli by to shinigami dokázali taky, čistě teoreticky, když se objevil záblesk. Netušila, co to je, ale instinktivně popadla zástupkyni kapitána za rukáv a strhla ji s sebou mimo nebezpečí, aspoň v to tedy doufala. Chieko jí připadala nezkušená a bezbranná a v Baru se začínal rodit ochranitelský instinkt, možná dokonce trochu mateřský, který ji nutil dávat na ni pozor. Bylo to zvláštní, protože dosud tu byl vždycky někdo, kdo ochraňoval ji, a ona byla ta, které se dostávalo pomoci a ochrany.
Pokud se Baru podařilo vyváznout v pořádku a snad i zajistit, aby byla v pořádku Chieko, hned vyskočila a rozhlížela se, odkud to přišlo, co to bylo a jestli se neblíží znovu něco podobného.

Hayato

Hayato si tak nějak prohlížel ten strom. Bylo to naprosto fascinující. Jak jen fungovala taková věc? Bylo to něco, co tady nechal jiný hollow, byla to nějakého schopnost? Nebo se to tu vyskytovalo normálně? Hayato o tomhle nikdy nečetl. Pak ucítil to silné reiatsu.
"Co to.." ani nestihl doříct, a pochopil, že stojí na místě, kde by neměl. Hayato naprosto v ničem neotálel, a uskočil co nejvíc uměl do strany. Ani se nepokoušel o Shunpo, protože ho nikdy moc nepoužíval a neměl jeho používání rád..
Pokud byl v pořádku, postavil se a prostě instinktivně vytáhl svoji zanpakutou. Člověk se cítí lépe, když má v ruce svojí věrnou zbraň, že.

Nekonome Chieko

Všichni jsme si prohlíželi strom a škody,které na něm hadí hollow zanechal. Byl plně vysušený, chudáček jabkodub. Přemýšlela jsem nad tím, jestli se někdy vzpamatuje, nebo bude navždy vysušený jako zbytek téhle pouště. 
V tom Kuro zpozorněl a ohlédl se, já se tím směrem podívala také a uviděla blížící se zelený paprsek, asi cero. A to už mě Hiboru-sama strhla s sebou k zemi. 
Pokud reakce Hiboru-sama vyšla, poděkovala jsem a vstala ze země. Někdo o nás rozhodně věděl, takže bychom tu brzy mohli mít společnost. Raději jsem si připravila ruku na svou zanpakuto a snažila se očima najít toho, co to měl na svědomí, popřípadě. O to samé se pokoušel i Kuro, který mi pro lepší výhled vyskočil na rameno.

Vaše rychlá reakce vám zachránila životy. Nebo alespoň vás uchránila od nehezkého zranění. Zalehlo vám v uších, písek se rozletěl všude kolem a část místa, kam paprsek dopadl se proměnila na sklo. Na místě, odkud jste tušili že paprsek přišel jste ale neviděli vůbec nic. Kuro si však všiml malinké postavy, která se rýsovala proti nebi jen proto, že byla zahalená v zeleném plášti. Byla na úplně opačné straně. Sotva si jí všiml, tak postava vypálila další paprsek...

Nekonome Chieko

Díky pohotovosti Hiboru-sama jsem z toho naštěstí vyvázla bez zranění, když tedy nepočítám škrábání písku, který se mi dostal pod shihakusho, na kůži. Můj sluch byl teď jako bych nebyla na poušti, ale pod vodou. Paprsek také změnil písek v místě, kam se paprsek strefil, na sklo. Kdyby nás to trefilo, bylo by po nás. To bylo rozhodně nebezpečně. Nikdo by neměl po ostatních střílet takové nebezpečné paprsky. 
Mé oči v dálce nic nezahlédli, za to Kurovy ano. "Támhle, kryjte se!" zvolal Kuro, ukázal tím směrem packou a už mi křičel do ucha, ať zalehnu. A tak jsem tentokrát skočila po Hiboru-sama já a srazila jí k zemi jako předtím ona mě.

Díky bystrým očím jejího kocoura jí fukutaichou oplatila laskavost dřív, než by Baru čekala. Ona tedy v dálce neviděla vůbec nic. Zhruba odhadla zdroj, odkud to světlo vycházelo, ovšem to bylo vše. No, světlo... Kdyby to bylo jen světlo, netavilo by písek na sklo. Sotva se Baru vyhrabala na nohy, popadla Chieko za ruku a vydala se co nejrychlejším tempem na opačnou stranu, než kde tušila útočníka.
"Rychle, zmizíme!" vykřikla i na Hayata. Někdo, kdo střílel ještě dřív, než byl na dohled, jí nepřipadal jako vhodný soupeř pro jejich výpravu. Doufala, že Kuro je bude varovat před jakýmikoli dalšími útoky.

Hayato

Hayato zůstal docela ohromeně koukat na to, co ten paprsek dokázal. Tohle nevypadalo dobře. Bojovat proti soupeři, kterého nevidíte, je obrovská nevýhoda. Bojovat proti soupeři, kterého nevidíte, a jednou ranou dokáže z písku udělat sklo.. No, tak to už moc horších podmínek není. Teda, vždycky můžou být, pochopitelně. Ale křivka takového grafu už by tak prudce dolů jít nemohla.
Každopádně, byl slyšet Kuro, a Hayato zareagoval okamžitě. Uskočil, jak jen rychle to šlo. Pak Baru zavelila k ústupu. Jestli se Hayato dokázal vyhnout... no, tak to se na něj nemuselo čekat. Utíkal, jak to jen šlo... stejným směrem jako Baru a Chieko, ale za sebe se nehodlal ohlížet.

Další paprsek zvedl do vzduchu fůru písku, která se vám dostala všude. Stejně i tentokrát zůstala po útoku v písku malá loužička skla. Vzaly jste nohy na ramena. Utíkat v písku nebylo sice úplně snadné, ale byli jste shinigami, takže jste to zvládali. Na obloze nebylo ani stopy po tom útočníkovi, ať to už byl kdokoliv. Tedy až do chvíle, kdy se bez varování objevil před vámi. Během mrknutí okna se v poušti před vámi zhmotnila humanoidní postava. Byl to muž, relativně vysoký, zahalený v zeleném plášti. U pasu se mu houpal rapír. Ruce měl momentálně spojené ve výšce prsou a mezi nimi se zeleně probleskovalo. "Třetí výstřel už nebude varovný..." zabručel.

Nekonome Chieko

Potom, co jsem Hiboru-sama strhla k zemi, se zvedla, chytila mě za ruku a táhla pryč. Utíkali jsme a utíkali. Žádný paprsek už nevystřelil. Kuro ho ani nikde neviděl. 
Tedy až do chvíle, kdy se před námi zničeho nic zhmotnila nějaká postava zahalená v zeleném plášti. Podle postavy, bych tipla, že to byl muž a podle hlasu taky. Mířil na nás rukama a vypadal, že vystřelí další paprsek. Museli jsme zastavit.
"V-varovný?....My přicházíme...v míru....a...a...neudělali jsme nic...za co byste po nás musel střílet!" Pronesla jsem a druhou půlku větu dokonce výš, než jsem chtěla, ten konec jsem vlastně skoro křičela. Kuro na mě překvapeně mrkl, takhle na někoho křičet rozhodně nebyl můj styl.

překvapeně zamrkala. Nečekala, že zástupkyně bude první, kdo zareaguje, a už vůbec ne, že najde odvahu promluvit na nepřítele! Ovšem musela s ní souhlasit. Většinou než někdo vystřelí varovný výstřel, měl by udat podmínky toho, za jakých okolností bude střílet! A když je to bez podmínek, tak se to většinou považuje za ochranu teritoria, a oni se přece pokoušeli bez řečí jeho teritorium co nejrychleji opustit, ne? Ale tohle bylo Hueco Mundo... Nedalo se čekat, že tady někdo bude mít kritické myšlení nebo logické chování. Baru také zastavila, protože nebylo moc jiných možností, a napjatě očekávala, jaká bude reakce toho muže. Měla velký strach a srdce jí v hrudi tlouklo hodně divoce. Nečekala, že jejich mise vezme takhle rychlý spád... a dost možná i rychlý konec.

Hayato

Zdálo se, že hra je u konce. Tedy, vypadalo to jako hra. Hra pro toho kohokoli, co po nich střílel. Nevypadal totiž jako někdo, kdo by doopravdy minul.
Obě dívky se zastavily, a podkapitánka začala něco křičet. Diplomacie viditelně nebyla zrovna její nejsilnější stránkou, ale Hayato se rozhodl, že jí nebude přerušovat nebo do toho jinak mluvit. Týpek by si mohl myslet, že snad jejich skupina není sehraná, nebo tak něco. A měl by pak tak velkou pravdu, že jestli je to nepřítel, prostě by je rozkrájel. Tedy, Hayato si to alespoň myslel... podkapitánce prostě moc nevěřil, a pochyboval, že by týpka zastavily mýdlové bubliny..
A tak se i Hayato zastavil. Jednu ruku na zanpakutou, s druhou připraven vystřelit nějaké kido. Plně se soustředil na týpka a svoje společnice - okolí už tak nějak nevnímal. Čekal, co bude dál.

Chlápek se začal smát. "Ano, jistě... 3 shinigami přijdou do Hueco Mundo v míru... a první věc kterou udělají je, že zničí jeden ze stromů mé paní. Sbohem" řekl a vypálil svoje cero z bezprostřední blízkosti přímo na zástupkyni, kterou zřejmě považoval za vašeho vůdce, přeci jen ona na něj mluvila...

nepřemýšlela nijak zvlášť nad tím, co dělá. Když ten hollow zaútočil z bezprostřední vzdálenosti na zástupkyni, neměla čas v podstatě na nic, nestihla vyvolat žádné ochranné kido, nenapadlo ji použít shunpo a dostat tím zástupkyni do bezpečí. Prostě se k ní vrhla. Nevěděla, jestli ji chce zaštítit nebo ji odhodit do bezpečí jako před chvílí, neuvažovala nad tím, že tím, co dělá, pravděpodobně přijde o život. Prostě jenom nedokázala stát a přihlížet. Nakonec to dopadlo tak, že si před Chieko stihla stoupnout a celkem zbytečně zvednout zanpakutou do obranné pozice, zatímco si druhou rukou zaštiťovala oči před září útoku.
V tu chvíli se před Baru a před Chieko zvedla z písku stěna sotva tak vysoká, aby dokázala zaštítit dvě malé ženy.

Chlápek se sebevědomě tvářil, tedy do chvíle, kdy se jeho cero neškodně rozprsklo o ochranou zeď, kterou Baru vyvolala. Nikdo z vás ani necítil obzvláště velké reiatsu. Zdálo se, že ho to velice překvapilo. Nejspíš čekal, že vás odpálí do stratosféry...

Hayato

Byl pomalý. Snažil se rychle přijít s nějakým kidem, ale prostě by to nestačilo. A tak, když už napřáhl ruku, objevila se před podkapitánkou Baru a zachránila jí život. Bylo to zajímavé. Vypadalo to, že týpek si věřil o dost víc, než měl, a že ho všichni přecenili.
Když už měl ovšem ruku připravenou, rozhodl se, že nebude "jen tak stát opodál." Rychle pronesl slova. "Bakudō #30. Shitotsu Sansen!" Zakřičel, když dokončil zaříkání a namířil na nepřítele. Nechtěl ho hned zabíjet, proto první zkusil bakudō.

Nekonome Chieko

Ztuhla jsme na místě, když proti mně vypálil cero. V opravdovém boji jsem byla za život jen jednou a ani tam jsem si nevedla zrovna dobře. Rozhodně jsem nestíhala uhnout ani nic podobného, když v tom si přede mě stoupla Hiboru-sama a zvedla před nás zeď z písku, kterou nás ochránila. Nebýt jí skončila bych jako ten písek, roztavená, zase...Nejprve jsem jí chtěla poděkovat, ale došlo mi, že na to bude čas později. Mezitím se ho Hayato snažil spoutat bakudem. "My ten strom nezničili...to hadí hollow." pověděla jsem upřímně. Doufala jsem jen, že tím ničením nemyslí to, jak Hayato utrhl jedno jablko. I když po nás střílel, byl tohle všechno jeden velký omyl...asi... třeba, když mu to vysvětlíme, všechno se urovná....Možná nám i řekne, co chceme vědět. Ale i přes to všechno jsem raději měla ruku na své zanpakuto a myslí se mi honilo jedno kido za druhým. Dokonce jsem i přemýšlela nad tím, jestli by mé bariéry vydrželi nápor jeho cera...

Hollow zmizel a objevil se jen o pár kroků vedle, čímž se celkem obratně vyhnul seslanému kidu. "Jistě... byl to hollow. A proto cítím reaitsu toho stromu vycházet támhle od hotfingera?" ukázal na Hayata prstem. Přesto alespoň zatím nenabíjel žádné další cero...

Hayato

Nejen, že se týpek dokázal docela hezkému kidu vyhnout. Hayato byl trošku smutný, že se mu to nepovedlo. Nojo, hrdinou bude muset být někdy jindy..
Ale, jako bonus, týpek poznal, že si někdo hrál se "zahrádkou jeho paní". A to už mohl být problém. Na druhou stranu, dobré bylo, že se o nějaké "paní" zmiňoval. Mohlo to znamenat, že přeci jen nešli úplně mimo. Ale.. začátek špionážní mise to taky nebyl ideální.
Každopádně, prvně se museli postarat o to, aby tady neumřeli na někoho, kdo neprorazí zeď z písku. Alespoň teď neútočil, tak byla chvilka na povídání. Hayato ani moc nepřemýšlel, a ze svého shihakusha vytáhl předmět dotyčný, který znamenal tolik problémů....
"Jablíčko?" pronesl, sladce se usmál a s plodem z dubu hodil, a zase ho chytil. Třeba bude typan rád, že vidí, že je plodík v pořádku..
No, a druhá možnost byla, že nebude. A tak měl Hayato pořád připravené nějaké triky, co do nejhoršího po neřádovi hodí, aby mu jeho jablíčko nezvaporizoval.

Nekonome Chieko

Hayatovo bakudo nevyšlo. Náš nezvaný terorista tomu prostě uhnul. Když ukázal na Hayata a řekl, že z něj cítí reiatsu stromu, Kuro se tlapkou zkoušel zakrýt svou kočičí tvář. Zamumlal si něco v tom smyslu, že říkal, abychom k tomu stromu nechodili a pak i něco o Hayatovi, ale to už mu nebylo rozumět. Hayato jeho samomluvě moc nepomohl, když začal provokovat toho hollow oním jablkem z jabkodubu, které si před tím utrhl. Začínala jsem litovat, že jsem ho nezkusila zastavit... 
Možná ale....možná...když mu to jablko dáme.... začala jsem přemýšlet. Jenže zrovna na takovéhle rozhodnutí jsem neměla dost odvahy. Veškerou mě stála zkouška diplomacie s oním hollow a upřímně, moc to nevyšlo. Nic dalšího jsem už neřekla, na tohle už jsem opravdu nevěděla, co říct.

byla překvapená, že obě se zástupkyní ještě žijou. Pustila ji a sama zůstala zmateně sedět na zemi. Když koutkem oka uviděla zeď, no, spíš zídku, která se zvedla na jejich ochranu, poskočilo jí srdce. Tedy fyziologicky vzato to nebylo vůbec poznat, protože už před tím jí bušilo jako o závod, ale tohle bylo něco jiného. Na malou chvíli zapomněla na hollowa a rozhlédla se kolem sebe. Ochrannou stěnu ze země přece vyvolával Mitoshi-san, bylo snad možné, že by...? Za pár vteřin se ale vrátila do reality. Jistě že ne. Ale co se tedy stalo? Baru byla celkem zmatená, ale usoudila, že teď není čas to řešit. Byla ráda, že žije, zvedla se a začala opět dávat pozor, co se děje okolo.

Chlápek vykulil oči a zbledl "Zničíte strom mé paní a ještě se mi posmíváte?!" vykřikl, když viděl, jak si pohazuješ s jablkem z mrtvého dubu. "Za to zaplatíte!" vykřikl a vrhl se do útoku. Vyskočil, spojil ruce a vypálil další zelené cero přímo mezi vás.

Hayato

Nebylo volby, zdálo se, že ten týpek bere všechno až moc vážně.. přitom to jablíčko prostě mohl dostat! Ach jo. Někteří lidé, moc zapálení do bránění svých nadřízených... to byla vždycky hrůza, jich pár potkat.
Každopádně, Hayato byl připraven o dost lépe, než minule. Ještě než týpek domluvil, zanpakutō Hayata už bylo vyndané, a všechno bylo připraveno. "Bakudō #39. Enkōsen!" zvolal Hayato a připravil se čelit nepřátelovu ceru. Víceméně skočil přímo do něj, aby ho mohl krýt. Doufal, že ho dokáže zastavit.. a že dívky nebudou jen tak stát kolem a něco udělají, dokud je čas. Ale jen tak vyhýbat se bylo k ničemu.

Nekonome Chieko

Hayato toho hollow opravdu vytočil a nebo se ten hollow nechal snadno vyprovokovat, oni už tu svojí bojovnost měli asi v krvi nebo tak něco. 
Tentokrát jsem nezůstala ztuhlá na místě, ne, tentokrát jsem vytáhla svou zanpakuto. Hayato se mezitím snažil odrazit nepřítelovo cero. 
"Bunkatsu, Mahō no futago!" pronesla jsem sice potichu, ale rychle. Teď jsem místo jedné katany svírala v každé ruce jednu. V levé čisté bílou jako andělská křídla v druhé černou jako ta nejtemnější noc. "Akuma no Yami!" vydala jsem další příkaz a z černé katany vyrazila hustá černá mlha, na to, že to byla mlha, si to mířila rychle přímo k nepříteli ve snaze ho znehybnit.