Bílé písky - krajina nikoho

No, pouště nebývali sice moc hornaté, ale zato bývali... dunnaté. A vašemu zraku bylo jedno, zda nevidí přes horu, nebo přes písečnou dunu. Bohužel ze své současné pozice jste viděli opravdu jen a jen písečné duny, blíže či dále od vás....

"Pokud to nebude pod zemí..." pozvedla obočí na Hayateho, který se zdál až moc klidný. V Huecu Mundu nesmí člověk nikdy polevit v ostražitosti! Vypadalo to, že náhoda nestojí na jejich straně, což tedy Baru vůbec nepřekvapovalo. Rozhodla se tedy trochu zariskovat a pokusila se po stlačeném reiatsu dostat někam výš do vzduchu, aby se mohla rozhlédnout.

Hayato

"Jo. To je férová námitka." pronesl a kývl uznale směrem k Baru. To by ho ani moc nijak nenapadlo - nikdy by si to pod zemí nepředstavil. Takže, ano, dobrý nápad. Hayato byl rád, když zjistil, že není ve skupině s..no, naprosto nemyslícími lidmi. Mnohem více vždy uznával inteligenci, než sílu.
A mezitím měla Baru další, velmi dobrý nápad, a vznesla se do vzduchu. Hayato usoudil, že následovat jí by bylo zbytečné, protože snad její pozorovací schopnosti postačí.
"Vidíte nějaký orientační bod?" zeptal se, mezitím co znova vytahoval mapu.

Nekonome Chieko

Jelikož jsem v okolí neviděla nic, podle čeho bychom se mohli orientovat, vytáhla jsem svou mapu a zadívala jsem se do ní. Okamžitě jsem se schovaná za tím papírem zmateně a vyjukaně snažila vyznat v tom, co je tam nakreslené. Jaksi jsem se v tom moc nevyznala. Podle toho to vypadala jako bychom byli všude a zároveň nikde.  Ale snažila jsem se být alespoň nějak užitečná. Vyjukaně jsem tedy zírala do mapy a snažila se jí porozumět. "Hmm...že ty se v tom nevyznáš?" pronesl mi Kuro tiše do ucha. Trošku jsem nadskočila, jelikož jsem úplně zapomněla na jeho přítomnost a to mi seděl na rameni. Lehce jsem přikývla. Kočičák si povzdychl. "To se takhle rozhlédneš okolo a hledáš něco, co vypadá stejně jako něco na té mapě...." začal Kuro s tím, co mi bylo dávno jasné. Přikývla jsem a napjatě čekala na jeho další slova. "...a pokud nic takového nenajdeš, třeba jako zrovna teď...tak jsi v loji." dokončil a ušklíbl se. "Díky...za nic" pověděla jsem mu tiše. "Nemáš za co." odpověděl. 
Raději jsem odtrhla pohled od mapy a podívala se na Hiboru-sama hledající ze vzduchu. Čekala jsem na její "hlášení" a při tom se dívala kolem, jestli přeci jen něco nezahlédnu.

Baru využila toho, že shinigami vlastně byly instantní rozhledny a podívala se trochu výš. Jistě, vždycky tu existovala šance, že jí nekdo uvidí, ale i ona viděla do dálky. Tedy... viděla do takové dálky, do jaké jí to umožňovala temnota Hueco Mundo. Kromě občasných krystalů a zlomeného sloupu v dálce ale uviděla i něco, co jí donutilo pochybovat o tom, že vidí správně... z písků Hueco Mundo totiž vyrůstal strom... vzrostlý listnatý strom... z písku... v temnotě... popírajc tak všechny zákony přírody...

na to chvíli hleděla a uvažovala, zda by to mohla být nějaká fatamorgána, ale zdálo se, že není. Když se ujistila, že to, co vidí, je opravdu strom, vrátila se za svými kolegy dole. Bylo jasné, že čekají na to, co jim řekne. Trochu se ošila a podívala se z jednoho na druhého, jako by uvažovala, jaká je pravděpodobnost, že ji budou mít za nepříčetnou.
"Tak tedy... Je to divné, ale viděla jsem v dálce něco, co velice připomínalo strom," řekla to raději rychle, aby to měla za sebou. "Je to divné, ale řekla bych, že to rozhodně stojí za průzkum, i kdyby to nemělo s naší věcí nic společného... a navíc je to celkem nezaměnitelný orientační bod, rozhodně tedy lepší, než kameny a zříceniny, kterých tu je dost." Znova se po těch dvou podívala, jestli s ní souhlasí nebo mají nějaký jiný názor či poznámku.

Hayato

"Ehm...strom." pronesl takovým... no, ne zrovna uctivým hlasem. Byli, sakra, uprostřed zatracení pouště! Jeho obličej vyjadřoval jasné nechápání. Ale co se dalo dělat.
"No, ehm.." pronesl, odkašlal si, a zadíval se do mapy, jestli tam najde něco, co by vypadalo jako strom. Moc s tím ale nepočítal. "Určitě to ale za pozornost stojí." dodal ještě, než se do mapy podíval. Buďto bude moci o Baru říct, že je blázen, a nebo o sobě, že tohle místo podcenil.

Nekonome Chieko

"Strom?" podivila jsem se. Co by na poušti dělal strom. Ale tohle zase bylo Hueco Mundo, něco jako země divů. A navíc, tohle znělo jako záchytný bod. Kolik asi tak tady mohlo být stromů, že? "R-rozhodně ano." pronesla jsem souhlasně na Hayatova a Hiboru-sama slova. 
"Už je to tady, dostala úpal. Nechoďte k tomu stromu." zašeptal mi Kuro mezitím, co jsem se snažila zorientovat v mapě a najít něco zeleného. "Nestraš!" napomenula jsem ho tiše.

Bylo to zvláštní, ale i poměrně přesné mapy 3. divize neměly žádné stromy zobrazené. Přeci jen tohle bylo Hueco Mundo - tady žádné stromy nerostly. Jak by mohly? To kolem vás byl písek...

Hayato

Hayato si pozorně prohlédl mapu. A pak si jí prohlédl ještě jednou. Nebyl ovšem překvapen, že žádný strom na ní nenašel.. Nejistě se usmál, a podíval se na Baru.
"Nu, tady žádný strom určitě není.." začal, a pak se usmál, "..ale, podívejme se tam. Třeba ta mapa není úplně aktuální.." dokončil větu. No, a nebo byla Baru už teď úplně mimo. V takovém případě by na ní ale stejně neměl být nějak moc zlý - takoví lidé za to přece nemohou.

ani nečekala, že by strom na mapě našli, takže pouze přikývla. Ale vypadalo to, že se shodli na tom (až na kocoura), že se tam půjdou podívat.
"Tak pojďme, ale buďte opravdu opatrní. Nevíme, co nás tam může čekat..." řekla poměrně zbytečně, však oběma jejím společníkům bylo určitě jasné, že v Huecu Mundu si musejí dávat pozor na každém kroku. Baru se tedy vydala co nejrychlejším tempem, jakého byla schopná na písku dosáhnout, směrem ke stromu. Přitom se snažila mít všechny smysly na šťopkách a ruku na jílci zanpakutou, pro všechny případy...

Hayato

Jen přikývl a vydal se za Baru směrem, kde prý tedy měl být strom..
Začínalo se mu tady poměrně líbit... Bylo to skoro jako na pláži! Na velké pláži..s horším pískem..ve tmě, bez sluníčka.. bez palem... bez moře..
.. dobře, vůbec to nebylo jako na pláži, ale co už!
Skoro by si začal cestou pískat, ale znal své schopnosti pískání, a tak nechtěl, aby mu ten kocour vydrápal oči... ale jinak šel, a tak nějak cestou pokukoval s úsměvem po svých společnicích... Byly...hezké.. a bylo horko.

Výhoda byla ta, že Hueco mundo byla poušť... nebylo tu moc rohů. Nicméně strom tu opravdu byl a dostat se k němu netrvalo ani tak dlouho. Byl to obrovský vzrostlý dub. Nejméně 20 metrů vysoký, mohutný kmen... a opravdu vyrůstal z pouště. Nicméně něco na něm nebylo v pořádku... ale co? Byl to klasický obří dub... mohutný kmen, stříbřitá kůra, vícelaločnaté listy, na větvích se houpala žíhaná jablka...

Nekonome Chieko

Po cestě ke stromu jsem si všimla, jak po nás s Hiboru-sama Hayato pokukuje. Znervózňovalo mě to a tak jsem se raději snažila dívat někam jinam. Naštěstí jsme nemuseli jít ani moc dlouho a opravdu jsme narazili na strom. "Říkal jsi něco?" zeptala jsem se tiše Kura, který mě jen ignoroval. Pořádně jsem si strom prohlédla. Vypadal jako obyčejný dub, trochu velký, ale dub. Tedy až na ty jablka nebo co to bylo. "O-od kdy rostou...na dubu...jablka?" nadnesla jsem asi tu nejdůležitější otázku po tom, co tady ten strom vůbec dělá. Kuro se nadechl, že něco řekne, ale pak si to rozmyslel a jen se mračil do dálky.

na to hleděla taky docela nevěřícně. Ten strom se vzdáleně podobal dubu, ale nejspíš to dub nebyl. Pozorně se rozhlédla, zda v okolí někdo není, také se snažila zachytit jakékoli reiatsu, které se mohlo poblíž vyskytovat. Pokud ne, byli snad v bezpečí, ale zase to znamenalo, že se svým výzkumem tady moc daleko nedojdou.
"Pochybuji, že to je opravdu strom," zašeptala svým druhům. "Spíš nějaká iluze nebo možná napodobenina. Ale za prozkoumání to stojí. Bude o čem psát do Ban-Kaie, když nic jiného..." pokrčila rameny a trochu se pousmála. Jedna její část byla velice zvědavá, co tady ten strom dělá, ovšem mnohem větší část jí říkala, ať nechá strom stromem a radši se tu nezdržuje.

Hayato

Hayato byl upřímně překvapen, že se Baru nezbláznila, a že tam doopravdy strom byl. A tím víc byl překvapen dalšími překvapeními.
"No.. dub uprostřed pouště, na kterým rostou jablka.. Co by mohlo jít špatně, eh?" pronesl s takovým lehkým, nadneseným úsměvem. Tady si někdo rád dělal srandu.
Ale, určitě souhlasil s Baru, co se týkalo možnosti, že to byla jen iluze. "Taky by to vysvětlovalo, proč to není na mapě..." dodal. Každopádně, Hayato byl takový ten průzkumový, zvědavý typ. A nehodlal to nechat jen tak.
Kývl na svoje společnice, aby do nejhoršího dávaly pozor, a sám natáhl ruku. Chtěl si jedno jablíčko utrhnout. Pro vědecké účely.

Bylo to zvláštní.... skoro jako kdyby strom vyzařoval malé množství reiatsu. Nebylo příliš vysoké, ale přesto jste ho jako shinigami dokázali celkem bezchybně. Nicméně na dotek byl cítit jako strom. Na několika místech se trochu odlepovala kůra... Hayato natáhl ruku, chytil jablko a normálně ho utrhl...

Než stačila Hayata zarazit, už utrhl jablko. No, jablko... Prostě tu věc, co rostla na té věci, co se tvářila jako strom.
"Hlavně to nejezte," řekla pro jistotu. "Ten strom vydává reiatsu, takže buď je to nějaký zvláštní hollow, a nebo ho tady vytvořil někdo s duševními schopnostmi... A nebo ani jedno, ale rozhodně je to čím dál divnější, možná bychom se od toho měli držet raději stranou..." Baru nebyla zrovna průkopník vědomostí, preferovala jistotu, že zůstane v jednom kuse. V okolí ale nejspíš nikdo nebyl, takže pokud chtěli strom zkoumat, měli k tomu prostor. Baru napadalo hned několik věcí, které by mohli vyzkoušet, jenže jaksi se jí do nich nechtělo, jak už jsem odůvodnila výše.

Hayato

Nu, strom ho nezničil, ani nijak nesnědl, nebo cokoli podobného. A to bylo velmi pozitivní. Bylo zvláštní, že se zdálo, jakoby strom vydával vlastní reiatsu. Ale, měl v ruce jablko. Jíst ho by byl špatný nápad, a ani to neměl v plánu. Ale bude ho chtít přinést do Soul Society. Na prozkoumání... Třeba zjistí něco zajímavého. I kdyby se jablko po cestě vypařilo, tak by to bylo zajímavé..
Ale teď vrátil pozornost k tomu, co je, od toho, co bude. "Je to zvláštní.." přitakával, když Baru povídala. Doopravdy, bylo to jako strom. Hayato se dotkl i kmene.. a zdálo se to být...prostě stromem. "Vážně to chceme jen tak opustit?" zeptal se s takovým kulišáckým výrazem. Byla to první věc, kterou tady našli. Strom, který by tu musel růst spousty let, ale na mapách nebyl, strom uprostřed pouště, dub, na kterém rostou jablka..

Nekonome Chieko

Když Hayato sáhl po jablku, chtěla jsem ho zastavit, jenže bylo pozdě, jablko už bylo odděleno od stromu. Čekala jsem nějaký boží trest nebo tak něco, trhat jablka z divného stromu se nevyplácí, jak se přesvědčili Adam s Evou. Nic se ale nestalo. To bylo divné. Ještě divnější ale bylo, že strom vydával reiatsu. To duby běžně nedělají. I když...ani jablka na nich běžně nerostou. A už vůbec ne takováhle podivná jablka. Najednou mě začalo zajímat, jaký by z nich byl asi koláč. 
"Nelíbí se mi....ten strom....na poušti by neměly růst duby....a-a na dubech zase jablka..." pronesla jsem. Ne, že by se mi ten strom nelíbil, ale nelíbil se mi. Ano, zní to zmateně. Nelíbil se mi totiž pocitově, ale líbil se mi vzhledově. Rozhodla jsem se ale řídit tím, jak se dohodne zbytek skupiny.

Kluk to chtěl prozkoumat a zástupkyně se k tomu nevyjádřila, zřejmě aby se podřídila jakémukoli rozhodnutí, které padne a které udělá někdo jiný než ona. Baru si nenápadně povzdechla.
"Co byste s tím chtěl dělat?" zeptala se potom Hayata. "Máte nějakou vědeckou kvalifikaci? A nebo botanickou? Podle mě je docela nebezpečné jen tak do toho stromu začít šťouchat a čekat, co to udělá..." vyjádřila svůj názor. Sice byla pravda, že nic jiného tu zatím nenašli, jenže tento strom nemusel mít s jejich misí vůbec nic společného a zbytečně se tu zdržovali. "Nevím, jak nám poznatek o jablcích nebo o reiatsu kořenech pomůže zjistit informace o novém vůdci Hueca Munda..." dodala trochu tišeji a zamračeněji.

Hayato

"To je dobré uvažování, podkapitánko..!" pronesl, a nenápadně se uchechtl. Podkapitánka se zdála být doopravdy rychlá, co se týče myšlení... jestli je tohle klasický příklad podkapitánky, a Izumi Razaki klasický příklad kapitána, tak mezi nimi byla mezera jako mezi... no, velká.
Ale té druhé musel dát za pravdu. Neměl tady žádný šílený přístroj, který by třeba analyzoval reiatsu, nebo tak. A na záda si ten strom k prozkoumání domů asi nevezme. Kývl tedy, schoval to jablko, které předtím utrhl, a otočil se k Baru.
"Máte pravdu, nepomůže.. ale bezcílné putování pouští asi taky ne." pronesl to, co měl na mysli. Takhle to přeci nefungovalo. Měli dostat více informací..! Nebo něco takového. Takhle zatím neviděli nic než poušť, a o trochu více pouště.

"S tím souhlasím," přikývla, když Hayato vznesl poznámku o bezcílném bloudění. "Ale aspoň nám ten strom může teď sloužit jako orientační bod, takže s trochou štěstí poznáme, když budeme chodit v kruzích. Ale co jiného nám zbývá, když na mapě není a nic jiného v okolí není vidět?" Potom se podívala do větví. "Můžete na něj vylézt a rozhlédnout se, jestli se vám tak líbí..." uculila se.

Nekonome Chieko

Pousmála jsem se, když mě Hayato pochválil. Vůbec mi nedocházelo, jak to myslel a tak podobně. Naivita dělá divy. 
Poté jsem jen poslouchala jejich botanickou debatu(Neví, že se tomu oboru říká jinak...). Podle všeho už jsme měli orientační bod. Alespoň něco pro začátek. Kuro upřeně sledoval ten strom, když v tom si kýchl. "Na zdraví." pověděla jsem mu. "Díky. Určitě mě někdo pomlouvá..." pověděl stejně tiše jako já. Kdyby jen věděl, kolik je na tom pravdy.
Na slova Hiboru-sama jsem přikývla. To, co říkala rozhodně dávalo smysl, rozhodně více než moje slova. Mám se toho ještě hodně co učit.
Kuro se znovu mrkl na strom, určitě přemýšlel o tom, jestli na něj vylézt nebo ne.