Bílé písky - krajina nikoho

Eshen

Projít Gargantou nebylo jednoduché, ale nebylo to ani nic, čeho by se měli obávat. A to jako, že Eshen byl ze začátku trošku nervózní. Když běžel, říkal si něco ve smyslu: "Hueco Mundo. Šance, že tu zatracenou misi přežiju je asi taková, jako že v Gotei 13 existuje kapitán, co v Bankaii proletěl budovou na stole.." I když normálně býval doopravdy klidným, tohle ho docela dokázalo rozrušit.
Alespoň dopad do světa všeho zlého nebyl nijak tvrdý, hezkypěkně do písku. Pak se ovšem Eshen rozhlédl. Podíval se doleva, doprava, před sebe, za sebe. A napadla ho jediná věc: Jestli by se tady vůbec dalo dopadnout kamkoli jinam, než do písku. Všude písek. Jenom písek. Písek.
Alespoň tady neumřou vedrem na slunci, protože nic jako slunce tady vůbec nebylo. Achjo.
Eshen se protáhl, čekajíc na ostatní, kteří by měli být hned v závěsu za ním.

Kitsune


Při průchodu Gargantou, kterou nám otevřeli vědátoři z dvanáctky, jsem nepřemýšlela o nebezpečnosti mise. V hlavě se mi honily myšlenky na to, že v HM jsem ještě nebyla a představovala jsem si, jak to tam asi vypadá. To jsem ostatně po chvíli zjistila na vlastní kůži.  
Garganta nás vyhodila na nebi, naštěstí jsme dopadli do měkkého. Přesněji do písku, který byl rázem všude, hlavně v sandálech. Všude bylo ticho a jediné, co osvětlovalo okolí byl podivný měsíc na nebi. Rozhlédla jsem se kolem. Písek....písek....písek....brejloun....písek....písek...počkat...brejloun? Otočila jsem se směrem, kde stál modrovlasý shinigami. "Zdravím. Hoshi Kitsune, 3. seat druhé divize, a tohle je Artemis." představila jsem nás a Artemis souhlasně štěkla.
Teď už jen zbývalo počkat na ostatní.

Eshen

Jak Eshen již vytušil, ještě se ani nenadál a za ním už přiběhl další člen jejich cesty za dobrodružstvím. Byla to dívka, na dívku poměrně vysoká.
"3. seat 2. divize?" pomyslel si Eshen. "V tom je hodně čísel. Co tady sakra mám dělat já a Rin?" slušnost ale říkala něco jiného. Eshen se lehce uklonil. On byl tady ten jasně níže postavený, takže co se dalo dělat. "Jsem Rai Eshen, shinigami z divize šesté." pronesl, a nahodil úsměv. I když se na tuhle misi díval dost skepticky, nervozita to nebyla. Eshen nebýval nervózní. Ale možná znervózní, až se něco pos.. uh, nepovede. Třeba je to mise jen na vyděšení nováčků, a pak je hnedka pošlou domů...

Eyuurin

Průchod Gargantou byl takový... obyčejný. Teda ne přímo obyčejný, ale čekala něco trochu jinýho. Ovšem rozhodně lepší, než kdyby je to vyfluslo někde úplně někde jinde, než byl původní místo. Rin se při dopadu do písku trošku probořila a levá noha jí skončila po kotník v písku. "Skvělý zahájení mise..." zamumlala tiše a vytáhla nohu z písku.
Když už byla "svobodná", rozhlídla se po okolí. Podívala se doleva, viděla písek. Podívala se doprava, opět jen samý písek. Podívala se před sebe, jak jinak než písek. Tady by se dobře stavěly hrady z písku... prolítlo jí hlavou. Popravdě, připadala si jako někde na poušti. Jen bez sluníčka a úmorného vedra, za což u ní Hueco Mundo nabralo malé bezvýznamné plus.
Když si přestala prohlížet krásy tohoto světa, zaměřila se na dva shninigami a jednu divnou věc. Jedním z shinigami byl Eshen, druhý, nějaká žena. Ta se představila jako Hoshi Kitsune a to vedle ní se prý jmenovalo Artemis. Hmmmm... Že by.... pes? uvažovala a při pořádném prohlédnutí, tedy jak nejvíce to pochybný měsíc dovoloval, si zvíře prohlídla. Čtyři nohy to má, uši taky, dlouhou tlamu, chlupatý ocas... Jo, to by mohl být pes. usoudila nakonec s úsměvem.
Eshen se představil, tudíž byl nyní čas na ní. Formality jí nyní moc nezajímali, spíš ten pes. Došla k dívce a s úsměvem se představila. "Já jsem Eyuurin Seiko. Členka 6. divize. Moc mě těší." pronesla k dívce a poté se ohnula ke psovi. "Ráda tě poznávám." pronesla a vůbec jí nebylo divné, že mluví ke psovi.

Kitsune

Oplatila jsem Eshenovi úsměv a poté si všimla další osoby, tentokrát se jednalo o  bělovlasou dívku. Takže Eshen a Eyuurin, zajímavé jméno. Pravděpodobně si ho nezapamatuju. Budu jí prostě říkat Rin. rozhodla jsem se v duchu. "Nápodobně." odvětila jsem s úsměvem Rin na její slova.
Když se ohnula k Artemis, vlčice si sedla a zkoumavě naklonila hlavu. Prohlížela si Rin a nakonec se k ní i natáhla a rychlostí blesku olízla tvář. "Prý jí také těší." řekla jsem za ní se smíchem v hlase a Artemis souhlasně štěkla nebo co to vlci dělají.
Ještě by měl přijít jeden člověk. vzpomněla jsem si a začala dumat nad tím, kdo to asi bude.

Eshen

Ještě si ani nestačil zapamatovat jméno "Kitsune" (natož pak "Artemis"), a už tu byl další člen jejich výpravy. Respektive, spíš členka. Zase. Ne, že by si Eshen stěžoval..
Rin ale pro něj nebyla žádná neznámá. Koneckonců, neznal moc lidí... Kapitánku Suki, Jejího snoubence (Uh.. Akio? Nebo tak nějak), Rin, Kitsune, Hanatara a Nakamori. A to bylo tak nějak všechno. Na druhou stranu - až tak dlouho v Gotei 13 taky zatím nepůsobil..
"Jsem rád, že tady v pořádku jseš s námi, Rin." řekl Eshen s úsměvem. Mohlo by to možná znít trochu jako urážka, ale tak to Eshen nemyslel. Nebyl zrovna tím nejschopnějším řečníkem, a s dívkami už vůbec ne.

Eyuurin

Stála ohnutá ke psovi a zkoumavě si jí prohlížela. Po důkladnějším zkoumání si už nebyla jistá, zda je to pes, nebo třeba vlk, šakal nebo něco takového. Trochu nečekaně skončila s oblíznutou tváří. Se smíchem se narovnala a tvář si otřela. Podívala se na Kitsune a taky si jí zvědavě prohlídla, poté se jen zazubila. "Možná to bude znít urážlivě, ale je to pes, nebo něco jiného?" optala se a natáhla k Artemis ruku, aby jí podrbala mezi ušima. Ovšem ruku nechala kousek od vlčí hlavy, nevěděla stále, co od vlčice očekávat a jestli se vůbec pohladit nechá.
Když se ozval Eshen, otočila se na něj. "Já jsem taky ráda, že tu s vámi jsem." odvětila stále se zubící jako měsíček na hnoji. Byla až moc unesená faktem, že s nimi na misi je zvíře, tudíž moc nevnímala, kdo co říká, nebo jakým stylem to říká. Jak malé dítě.

Kitsune


S pobaveným úsměvem na tváři jsem sledovala, jak se smějící se Rin seznamuje s Artemis. 
"Vlastně to není pes, ale vlk. A vůbec to nezní urážlivě. I když je to vlk, je vychovaná spíš jako pes, takže to moc poznat nejde." odpověděla jsem jí na otázku. Většina lidí považuje Artemis za psa a dál to neřeší, proto mě ta její otázka trochu překvapila. 
Artemis se chvilku zkoumavě dívala na nataženou ruku. Poté si ji očichala, aby si zapamatovala její reiatsu, a následně do ní zabořila svou obří hlavu. 
Podle Rinina výrazu jsem usuzovala, že má ráda zvířata. Jednoduše byla z Artemis na větvi a Artemis se líbila zase Rin.

Eshen

Eshen poslouchal jejich rozhovor. Jeho lehký úsměv ani nesundal z tváře. Ovšem, jeho hlavou se zrovna nejlepší myšlenky neproháněly. "Skvělý.. jsem na misi v Hueco Mundo s dvojicí z fanklubu chlupáčů a strašlivě kawaii zvířátek. Co jsem komu udělal. Díkybohu, že je tady tak ošklivo.. Kdyby tu byla nad hlavou duha, už bych se asi zbláznil úplně." Ne vážně. Zatím to nezačalo zrovna vážně. Byl tady on jediný, co věděl, že cokoli se bude tady dít, bude to nebezpečné a k smíchu asi moc ne? Huf.
Pochopil, že jeho společníkem tady bude pravděpodobně písek. I když zatím nebyli celá skupina, i tak. Klekl si, a začal písek prohrabávat rukou. Chtěl zjistit, jak moc je hrubý, jak moc jsou zrnka velká. Třeba by to mohlo pomoci, až se zvedne nějaká bouře. A to se skoro určitě zvedne, jak tak Eshen znal svoje štěstí...

Eyuurin

Poslouchala Kitsume a přitom šoupala jednou nohou po písku. Když jí Artemis očuchala ruku a poté se o ní hlavou otřela, Rin neváhala ani chvilku a začala vlčici drbat. Mezi ušima, pod bradou, na tvářích, krk a hřbet... Drbala kde se dalo. Už dlouho se nesetkala s žádným pse, s vlkem se nesetkala vlastně nikdy. Zvedla pohled k dívce a na tváři se jí mihl krapet smutný úsměv. "Dřív jsem mívala psa, sněhově bílou fenku. Tudíž počítej, že ji udrbu tak, že jí ani chlup nezůstane." Poslední větu pronesla již opět se smíchem.
Otočila se a podívala se na Eshena. Klečel a zkoumal písek. Rin prolítl hlavou celkem nehezký nápad. Jakpak by se asi tvářil, kdyby mu na hlavě přistála hrst toho písku..? Měla opravdu chuť to zkusit a říkat u toho "sněží".

Kitsune


Artemis se očividně líbilo, že jí někdo drbe,držela a občas se trochu nakroutila. Už teď mi bylo jasné, že se jí Rin už nezbaví. 
Když se zmínila o tom, že měla psa, došlo mi, že bych to neměla rozebírat. Už jen ten minulý čas a smutný úsměv napovídal, že ta bílá fenka už není. Sama jsem si neuměla představit, jaké to musí být. Artemis pro mě byla všechno, můj poklad, nejlepší přítel a zároveň i člen rodiny. Přijít o ní.... nechtěla jsem nad tím uvažovat. 
"Ty zase počítej s tím, že jí to vadit nebude." odvětila jsem jí. 
Artemis u drbání vrtěla ocasem tak moc, že písek lítal na klečícího Eshena, který ho zkoumal. "Omlouvám se za ní." pronesla jsem k němu omluvně. Vlčice sklopila uši a omluvně zakňučela, přestala vrtět ocasem. Po chvilce náporu drbání se jí ale vrátila dobrá nálada. Avšak na ocas si už dávala pozor.

Eshen

Moc si ani nestačil písek prozkoumat, když už ho měl v obličeji, ve vlasech... Nu, všude.
Mohla za to vlčice, vrtící ocasem. Eshen se snad ani nemohl zlobit. Byl to tak nějak zvířecí instinkt.. a zlobit se na Rin nemělo cenu, proč taky. Prostě nehoda. Co se dá dělat.
To, že ale stačil písek ochutnat, mu vehnalo temnější myšlenky. Znovu si prohlédl okolí. Písek. Písek nalevo, písek napravo, písek do všech směrů. Obklopoval je, a kdyby se zvedl, nebylo by před ním úniku. A to by mohl být problém.
"Dobrý, to nevadí." pronesl, když vyměnil svůj zamyšlený výraz za úsměv, který mu byl mnohem bližší a známější. "Řekl bych, že na ten písek bych si měl zvyknout. Stejně tady nic jinýho dlouho nebude." pronesl, a i když se usmíval, v hlavě mu pořád probíhala scenérie písečného pekla, které by mohlo nastat, kdyby se zvedl vítr. Tady se nemají, za co schovat. Mohlo by to být zatraceně nepříjemné.

Eyuurin

Svůj nápad, hodit Eshenovi písek do vlasů, ani neměla šanci provést, neboť se o to postarala Artemis, která vrtěla ocasem jako nějakým smetákem. Než se stačila ovládnout, ujelo jí uchechtnutí. Omluvně se na Eshena usmála a poté se otočila na Kitsume, které se rozhodla říkat Kit nebo Kitsi. "Dobrá, tak já jí teda zbavím chlupů." Když pronášela tuto větu, nebezpečně se jí zablesklo v očích. Protáhla si prsty a klekla si k vlčici. Začala jí drbat ještě intenzivněji a tvářila se u toho, teda podle ní, skoro jako dravec na lovu. Ve skutečnosti se tvářila spíš jako psychicky labilní, ovšem komu to vadí.
Když už jí začaly bolet ruce, nechala toho a sedla si do písku. Stočila pohled na Eshena a poté se opět rozhlídla okolo. "Mno to bys možná měl, nevypadá to totiž, že kdyby tu v nejbližší době měla vyrůst růžová zahrada." pronesla a přejela rukou po písku. Připadal jí jemný a příjemný. Jen by ho nechtěla mít ve vlasech, i když tušila, že její přání stejnak nebude vyslyšeno.

Eshen

Zdálo se, že Rin úplně nepochopila, co tím Eshen chtěl vlastně říct. A vlastně ani Kitsune ne. Nemyslel tím to, že by se on sám doopravdy chtěl na písek zvyknout.. myslel tím fakt, že dívky byly tak zaneprázdněny tou kawaii vlčí rohožkou, že si asi stále ani neuvědomovaly, kde vlastně jsou, a co je dost možná čeká. Nebylo to něco, z čeho by si měli zrovna dělat srandu. Eshen se nebál, ale byl rád připravený. Vždycky byl připravený. A nepřipravenost zatraceně moc bolela, víceméně vždy. Vlastně chtěl dívkám jen pomoci..
.. ale co se dalo dělat. Zdálo se, že je na misi s bandou, která radši upřednostní drbání vlčice před přežitím. Whatever. Vždycky to může být i horší.
Eshen neviděl další potřebu držet konverzaci, zvlášť, když se zdálo, že dívky si rozumí. Byla by škoda ničit morálku, pokud se doopravdy cítily obě tak dobře. Zadíval se tedy na měsíc. Alespoň něco doopravdy hezkého tady v Hueco Mundo bylo.. Eshen miloval měsíc..

Eyuurin

Poslouchala Kit a přitom si představovala, onu zmíněnou misi se spoustou vody. Na mysl jí nepřišlo nic menšího, než kruh na plavání a gumová kačenka. Mno tak to asi nebude přesně ono... řekla si a onu představu zahnala. Poté se podívala na Eshena. Sledoval měsíc a vypadal při tom strašně vážně, což se Rin nelíbilo. Měla radši veselí a dobrou náladu. Ano, sice byli v Hueco Mundo a ano, byli na misi, ale to neznamenalo, že se nemůžou aspoň trochu bavit a rozptýlit se. Nebo ano? Tak či tak měla radši pohodovou náladu, byla už taková. Zvedla se a došla k němu. Opřela se rukama o jeho hlavu a taky se podívala na měsíc. "Nebuť tak vážnej, budeš mít vrásky a rychlejš umřeš." pronesla s úsměvem a nakonec si sedla vedle něj. Žďoubla jej do žeber, nakonec se v písku rozvalila a zavolala na Artemis, jestli náhodou nechce další várku drbání.

Kitsune

Eshen seděl na zemi a s vážným výrazem sledoval měsíc. Rin si k němu přisedla. 
Jak si ale Rin lehala na zem, ucítila jsem zachvění země, které neustávalo. To mají v Hueco Mundu i zemětřesení? pomyslela jsem si a jen o chvíli později mi došlo, že to zemětřesení pravděpodobně nebude. Artemis se naježila a vrčela. Ne, tohle nebylo zemětřesení. 
"Připravte se!" houkla jsem na ostatní a sama se postavila do bojové pozice. Nezapomněla jsem ani vytáhnout svou zanpakuto. Artemis stála vedle mě.
Něco se blížilo, něco s čím bych na čaj určitě nešla. 
Po chvíli se kousek od nás otevřela země a jen o pár vteřin později jsme hleděli do masky červího hollow.
To nám ta mise pěkně začíná. pomyslela jsem si.

Eshen

Rin byla prostě Rin. Eshen chtěl pro jednou trošku zvážnit situaci, a nebo si alespoň odpočnout pohledem na ten krásný měsíc. Ale to ne. To ona musela přijít, s nějakou kawaii poznámkou. Eshenovi se na tváři zase znova objevil úsměv. "Jestli jednou nebudu mít vrásky, tak stejně umřu brzo.. a jestli brzo neumřu, tak zase budu mít vrásky. Čeká mě to stejně, tak proč to prodlužovat?" pronesl s úsměvem, mezitím co si sedala vedle něho.
Byla by to dost příjemná chvíle, nebýt těch náhlých malých otřesů země. "Eh..zemětřesení? Tady?" napadlo Eshena. To ale přeci nemohlo být zemětřesení, ne?!
Eshen se ani nestačil postavit a vytasit svojí zanpakutou, když se objevil zdroj otřesů. Nějakej hnusnej červák. Co se dalo dělat. Eshen rychle uskočil, a vytasil svoji zanpakutou. "Bude sranda. Bude se tančit.." pomyslel si, mezitím co koukal po Rin, jestli je v pořádku.

Eyuurin

Zrovna si lehala, když se staly dvě věci. Zaprvé, Eshen se usmál a zadruhé, ucítila otřesy písku. To tu mají zemětřesení? podivila se. Podívala se na Kit a Artemis a přesvědčila se o tom, že to zemětřesení není. Vlčice měla naježenou srst a Kit stála v bojovém postavení a v rukou třímala svou zanpakuto.
Rin proto stejně jako Eshen vyskočila na nohy a tasila svou zanpakuto. Postavila se do bojové pozice a upřeně sledovala hollow, který se před nimi zjevil z díry v písku. Vypadal jako červ. Rin se zhnuseně zašklebila. S hmyzem se zrovna dvakrát nemusela a tenhle hollow její názor ještě posílil. Chtělo by to tu odhmyzit... Je libo biolit? pomyslela si a kysele se ušklíbla.

Kitsune

Byla jsem připravená červovi uhnout, kdyby se na nás vrhl, jenže to on neudělal. Místo toho vyletěl ze země až do vzduchu, kde udělal otočku. Tak trochu jsem se modlila, aby v tu chvíli přiletěl nějaký hollow pták a odnes si toho červa někam do hnízda nebo jinam do pryč. Nic však nepřiletělo a červ zajel zpět pod zem. Tuneloval se tam bůh ví kam a my cítili jen, jak se nám chvěje zem pod nohama. 
Hlavou se mi honila spousta myšlenek a otázek typu "Co udělat.". Z nějakého důvodu jsem tušila, že se ten červ pokusí vyrazit ze země přímo pod námi a rovnou nás sežrat. V tom mě napadl menší plán.
"Neměli bychom zůstávat na jednom místě." houkla jsem na Eshena s Rin. "Když se budeme pořád pohybovat, bude pro něj těžší se trefit. Pokud má někdo lepší nápad, sem s ním." vysvětlila jsem a spolu s Artemis jsme se začali shunpovat z místa na místo.

Eshen

Jak se zdálo, červ se spíš jen předvedl, jak vypadá celý soupeř, tak, jak to každý správný padouch vždycky udělá. Ještě by jim měl ve vzduchu vypovědět všechny svoje schopnosti, ale to už asi nestihl, a už byl znova pod zemí. Tohle bude těžší boj. Bojovat proti neviditelnému soupeři není nikdy příjemné.
Eshena by nenapadlo nic lepšího, než Kitsune vymyslela.. jen se rozhodl, že se nechce vyčerpat až tak moc, teď na začátku. A tak se rozběhl. Nestačil se ani moc ohlížet, takže vlastně ani nevěděl, jestli běží směrem k ostatním, nebo od nich. Každopádně, kličkoval, skákal, a hlavně běžel. Neustále zatáčel a tak. V běhání byl poměrně dost dobrý, tak proč ne. Mezitím si připravil levou ruku, tu, ve které neměl zanpakutou. Chtěl trefit červáka Hainawou, jen, jak se objeví.