Bílé ticho-Ep.1-Začátek konce

Začátek konce

FanFiction by Shirosaki. All lefts reserved.

Zrak se mu začíná mlžit. S odstupem několika sekund zmizí nepřátelé v mlhavém závoji, aby po pár sekundách opět nabyli zřetelných obrysů. Pokusí se pohnout, avšak s hrůzou zjistí, že zesláblé tělo odmítá poslouchat. Z rány na břiše bez přestání vytéká proud teplé krve a vpíjí se do každého kousíčku oblečení. Hlavou mu projede jediná myšlenka…musí přežít…musí ochránit divizi. „Pokud tu zemřu…kdo je pak bude chránit…? Nééé já…musím…“ Najednou ucítí v puse kovovou chuť a vzápětí vyplivne velké množství krve. Meč mu vypadne ze zesláblých rukou a ihned v zápětí je následován svým majitelem. Tvrdý dopad na betonovou cestu způsobí, že mu hlavou projede další, tentokrát tupá, bolest. Obraz se stává čím dál rozmazanější, když tu najednou jej někdo nebo něco popadne a přetočí. Chvíli mu trvá, než se jeho zbídačené tělo dokáže soustředit na černý rozmazaný obrys a zaostřit na něj. Když se tak stane, zahlédne před sebou to poslední, co zde teď chtěl vidět. Svou podkapitánku Hiboru Baru. „Co…co tady ksakru děláte?“ Div nevykřikne na Baru. Ta si prohlédne jeho zbídačené tělo a vážná zranění. „Taichou!“ Jde vidět, že se musí ovládat, aby se nerozbrečela a současně, aby ho nezačala mlátit a nadávat mu jak nezodpovědný je, avšak téměř okamžitě se pustí do léčení zranění. „Taichou. Vyléčím vás a pomohu vám odsud. Čtvrtá divize vás už dá do pořádku.“ I přes svá slova vypadá nejistě, když postřehne, že zranění jsou vážná a její lékařské schopnosti takhle narychlo nic nesvedou. Akio na ní pohlédne. „Nezaobírejte se mnou…utečte…utečte a pomozte divizi.“ Baru na něj zmateně koukne. „Ale Taichou!“ Akio se zamračí. „Ne!Běžte a zachraňte životy! To je rozkaz!“ Chtě nechtě jej Baru poslechne. Položí jej na zem a rozběhne se pryč. V tu samou chvíli se zezadu ozvou hlasy několika útočníků. „Heeej, Mune. Koukej na tu šťabajznu.“ Druhý hlas mu odpoví. „Ta je co! Rusovlásky mě vždy nesmírně vzrušovaly.“ V Akiovi se vzedme pocit absolutní bezmoci…vidí, jak se jeden z mužů, konkrétně blonďatá šmouha přistoupí k ženě. Přitom se úchylně směje.Baru, neboli rusovlasá šmouha, se pokouší bránit a jak ji pak blonďatá skvrna udeří, až Baru upadne na zem. Akio potichu zavrčí: „Ty..ty..ty zmije…táhni od ní pryč.“ Ale jeho hlas je slabý stejně jako jeho bezvládné umírající tělo. Na chvíli se mu podaří zaostřit a vidí, jak jí to zvíře táhne za vlasy mezi ostatní kumpány. Ten se pak k dívce skloní a s nesmírnou škodolibostí jí řekne. „Tak měla by ses holka připravit, jelikož teď si s tebou pohrajeme! Budeš kvičet jak prase a žadonit, abychom tě konečně zabili. Ukážeme ti, jak vypadá opravdová bolest a ponížení.“ Smích, který se mu vydere z hrdla je nelidsky zlý. „Ale měla bys cítit úctu. Takovou práci jakou si dáme při znásilňování tebe jsme si ještě s nikým nedali.“ I když se žena snaží bránit a rozdává kopance, škrábance a kousance na všechny strany, jde poznat, že síla z jejích rozhánějících se paží a kopajících nohou pomalu vyprchává. Jeho tělem projede nepopsatelná vlna vzteku. „Baru…já jim to nedovolím. Baru..já…já..“ Vztek dosáhne nejvyššího stupně, když muž s Baru mrští o zem a vykřikne. „Budeš se ještě divit ty malá shinigamijská couro, co s tebou dokážem. “ Po čemž se sehne a začne hledat, kde se rozdělává shihakusho.„Baru!!!!!“ Zasténá… „Nedovolím jim…svině…Svině…ZABIJU VÁS VY SVINĚ!“ V tu chvíli cítí jak se mu do končetin i do celého těla hrne nová síla…neuvěřitelně obrovská síla…vše se rozplyne v bílé, tiché a nekonečné prázdno.

Je krásný slunečný den. Akio má tvář nastavenou k slunci a užívá si hřejivých paprsků. Teplý jižní vánek, jenž se mu hraje s vlasy, mu připomene čas. Rozhlédne se po okolí. „Je tu takové ticho…“ Pronese k sobě. „Nemám z toho dobrý pocit…“ Pohlédne do dálky na ztichlé Soul Society. Většina kapitánů i podkapitánů odešla na misi. „Přestaly chodit hlášení. Nedivil bych se, kdyby to byl jen vychytralý tah někoho zvenčí jak oslabit SS.“ Pomalu se vydá ke svým kasárnám.

Nová hrozba

FF by Shirosaki. All lefts reserved.

Akio prochází mezi kasárnami. Spěchá do své kanceláře, protože má neuvěřitelně moc papírování. Poté co se několik kapitánů, podkapitánů a členů divizí vydalo na misi mimo Seireitei a jemu připadly povinnosti ohledně 4.divize už se mu všechny papíry nekontrolovatelně začaly kupit na stole a hrozilo, že už se ani k onomu stolu nedostane. Jakmile dorazí do kanceláře začne se tedy prohrabávat různými hlášeními, dekrety, smlouvami a objednávek z nichž nejstupidnější mu přišlo hlášení o shinigamim, který si uřezal ucho když se holil pomocí zanpakuto. Ve spoustě papírů dokonce objeví nové číslo Ban-kaie. Trochu jej pročte a krom receptů na výborný Menosův Medový Marcipán a návodu jak se vypořádat se závislostí na čokoládě jej zaujme článek, pozastavující se nad záhadným zmizením několika členů z různých divizí."Podivné…" pomyslí si Akio“Vůbec se mi to nelíbí…je to vše nějaké divné.“ Proud myšlenek přeruší rozražení dveří. Akio ani nemusí zvedat hlavu, aby věděl o koho jde. Jedině Baru vstupovala bez zaklepání. Než jí stačil pozdravit vychrlila na něj.“Taichou! Zajímalo by mě kdy už konečně potrestáte Kyouheie! Jeho vandalství přesáhlo všechny meze! Na nástěnce už není nic jiného než jeho Malůvky …navíc mám podezření, že zase pálí to svoje svinstvo! Takhle bude naše divize známá jen jako divize ochlastů a perverzáků!!!“ Akio si povzdechne.“Dobrá dobrá…už jdu..“ Vstane a vyjde s ní ven.

Mezitím v Karakuře

V tmavé uličce se nachází několik lidí. Krom tří Shinigami jsou to ještě dvě osoby v normálním oblečení. Dva ze Shinigami jsou mrtví, rozsekáni a ke zdem nedalekého domu přibodnuti jakými krystalickými meči. Poslední Shinigami ještě žije. Klečí nedaleko ve stínu a nepřítomně hledí před sebe. Před ním stojí neznámá žena s rukou na Shinigamiho hlavě. Po chvíli stáhne ruku pryč.“Tenhle nic neví. Tamti to možná věděli…kdybys je byl nechal žít…mohli jsme se to možná dovědět.“ Muž stojící za ní se pohne. Nad ležícím shinigamim se objeví tři krystalové meče a téměř ve vteřině toho bez braného muže usmrtí.“Houževnatě se bránili…copak já můžu za to, že se nevzdali…stejně jsou to nuly…z takových nic nevytáheš…měli bychom se soustředit na větší ryby.“ Žena se uraženě otočí a odejde do tmy. „Pán nebude nadšený!!!“