Bílé písky - krajina nikoho

Wilhelm Gure


Já už měl nakročeno a když se podkapitánka zeptala, tak jsem jen pokýval. Jestli tam chcete být rychle, tak mám pro vás špatnou zprávu. Neumím používat shunpo, ale pokud chcete, můžeme to trošku uspíšit tak, že vy dva tam doshunpujete a já vám dám střípek své Zanpakuto. Umím se za ním pak teleportovat. řekl jsem dost omluvně. Neumět shunpo byla velká nevýhoda. Na druhou stranu jen málokdo ovládal všechny tři obory kida a ještě na tak dobré úrovni.

Tadashi na Chieko hodil zoufalý pohled. "To se fakt chcete vláčet tímhle obřím pískovištěm? To je šílený... stejně nás to dovede jen tam kudy sme vyšli portálem... a ten tam asi těžko bude..." řekl. Přitom naštvaně kopl do písku... takže si jím úspěšně naplnil botu, kterou před chvíli vysypával...

Nekonome Chieko

Chieko se na Wilhelma usmála. "To je v pořádku." Chieko rozhodně nemínila tady Wilhelma nechat a cestovat jen s Tadashim. Nebyla ten typ, co by někde nechal část týmu, jen proto, že by je mohli zdržovat. Nechtěla riskovat, že by tu Wilhelma něco sežralo.
"Máš lepší nápad?" zeptal se otráveně Tadashiho Kuro. I tomu kocourovi přišlo následovat stopu jako lepší nápad, než jít někam bezcílně hledat pomoc. O téhle cestě alespoň věděli, kam je zavede, na rozdíl od všech ostatních směrů, kde mohlo být naprosto cokoliv.

Wilhelm Gure


Když Tadashi promluvil, tak jsem měl chuť udělat facepalm. Pak mě napadlo něco jiného. Vyskákal jsem po zpevněném reiatsu do docela slušné výšky: Po něčem se rozhlédnu! zavolal jsem během vzestupu. Rozhlížel jsem se a hledal cokoliv. Od vzdáleného antického paláce, přes obří gargantu, která vede do Soul Society až po hollow, kteří by snad mohli patřit k Zelené Lady a dovést nás k ní...

Tadashi lhostejně pokrčil rameny. Neměl lepší nápad. Navíc vypadal opravdu otráveně z všeho toho písku. Wilhelm vystoupal výš a viděl písek, písek a také písek. Kromě písečných dun neviděl nic zajímavého... červ byl asi dost rychlý, protože jeho stopa se táhla kam až dohlédl...

Wilhelm Gure

Dostal jsem se zpět dolů a smutně zakroutil hlavou. Tohle asi tak dobře nepůjde. Ta stopa jde až kdo ví kam. Ale nic lepšího asi zatím nemáme. prohlásil jsem a začal jsem ještě naciťovat okolní reiatsu. Třeba najdu tu gargantu, nebo nějakého skrytého hollowa takhle. Zkusit se musí vše. Protože jediná jiná možnost je jít zpátky po stopě, která dokonce ani nemusí vést do paláce.

Nekonome Chieko

Wilhelm se po reiatsu plošinkách vydal porozhlédnou po okolí. Bylo to skoro jako v Perníkové chaloupce, jen Wilhlem v roli Jeníčka neviděl žádné světýlko a tak museli jít dál po stopách obřího červa. Chieko se stejně jako Wilhelm snažila vycítit nějaké reiatsu.
 Tadashi nebyl jediný otrávený člen téhle výpravy, jelikož se k němu přidal i Kuro, který pouště v Hueco Mundu opravdu nemusel. A tak šli dál a dál doufajíc v nějakou pomoc...

A tak jste pokračovali pouští... pomalým krokem, protože někteří byli líní naučit se i základní shunpo. Tadashi se sice snažil vypadat statečně, ale bylo z něj vidět zoufalství. Poté, co se posedmé zastavil, aby si vysypal písek z bot přišel na to, že to asi nemá cenu. Putovali jste... dlouho a konec byl v nedohlednu. Tadashi se brodil pískem, protože chození po vzduchu mu moc nešlo... to zpomalovalo cestu ještě víc. Statečně to snášel... po době, která se zdála jako věčnost se před vámi otevřel portál a z něj vystoupil temně zahalený hollow, kterého Lady oslovila jako Aoshima. Nic neřekl, jen se na vás díval...

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na muže a lehce se poklonil. Neměl jsem moc chuť mluvit po té zkušenosti s tajemným Tomurou. Raději jsem mluvení nechal na podkapitánce a sám pouze stál v pozadí a dělal křoví. V duchu jsem se modlil, aby nás Chieko a Aoshima dostali do kasáren co nejdříve. Docela jsem se bál o Minami, kapitánku, Amara a další přátele z divize... krom Akiry. Něco mi říkalo, že o tu se bát nemusím. A to samé jsem si ostatně říkal ohledně vrchního kapitána.

Nekonome Chieko

Jedno se ale téhle poušti muselo nechat, nepražilo tu slunce tak jako na poušti normální. Tudíž jim v těch černých mudůrech a kožichu nebylo pekelné horko. Po nějaké době se před nimi otevřel portál, ze kterého vyšel společník Zelené Lady. Chieko se mu uctivě uklonila. "Děkujeme za vyzvednutí." pronesla Chieko, když se zase narovnala. Chieko se dost bála o svou divizi i o ostatní shinigami, nemluvě o lidech v Rukongaii. Chtěla se co možná nejrychleji vrátit zpět, aby mohla nějak pomoci. něco jí ale říkalo, že ještě budou muset podat hlášení Zelené Lady.

Aoshima se na vás podíval. Tedy přes kapuci jste si moc nevšimli jak se díval, ale vypadalo to, že se na vás dívá. "Zelená lady je s vaším výsledkem spokojena..." řekl nakonec. Nic víc, nic míň. Mávl lehce rukou a před vámi se objevil průchod...

Nekonome Chieko

Chieko nečekala, že na ně ten zahalený muž, kterému se říkalo Aoshima, promluví. Nikdy ho neslyšela promluvit. Takže jí to celkem překvapilo. Chieko chápavě přikývla. "To jsme rádi. Kdyby ještě někdy náhodou dělal problémy...dejte nám zase vědět." odvětila na jeho slova s úsměvem. Byla opravdu ráda, že to zvládli vyřešit. Její první mise v roli velitele tedy dopadla dobře.

Wilhelm Gure


Podíval jsem se na muže a lehce se uklonil. Neměl jsem co říct, vše už za mě řekla Chieko. Když se před námi objevil průchod, jen jsem se s pozvednutým obočím otočil na podkapitánku a Tadashiho: Jdeme? zeptal jsem se a napůl jsem doufal, že na druhé straně průchodu již bude garganta do Soul Society. Přemýšlel jsem nad všemi, co byli v kasárnách. Snad jsou v pořádku...

"Pokud ho příště potkám, zabiju ho... " řekl vám bez zájmu. Poté si otevřel vlastní průchod a zmizel. Těžko říct, jak dlouho jeho portál ještě vydržel... Tadashi to nehodlal zjišťovat a vlezl do něj...

Wilhelm Gure

Když prošel Tadashi tak jsem si jen povzdechl a usmál se na podkapitánku: Až po vás. prohlásil jsem a počkal až portálem projde Chieko. Pak až jsem prošel já, ale i přes můj úsměv a klid jsem teď nejvíc ze všeho chtěl dorazit co nejdřív do kasáren třetí divize. Pomoci svým přátelům a známým....

Ti kdo prošli, tak
>>> Bezvýznamné náměstíčko

Nekonome Chieko

Na slova Aoshimy neměla co říct. Technicky vzato měl pravdu. Nemuseli je volat, už před tím ho mohli prostě bez milosti odpravit a jim o tom ani neříct. Když jí Wilhelm vyzval, aby vstoupila jako první do průchodu, usmála se na něj a vešla, aby nezdržovala provoz. V duchu si dále dělala starosti o to, co se děje v Seireitei.

---->Bezvýznamné náměstíčko

Leila Vergious

Zajímalo by mě proč. Poznamenala ještě Leila když Phoenix zmínil populaci tohoto místa. Klesala snad populace těchto 'bohů smrti' kteří měli převádět duše mrtvých na to pravé místo? Nebo se pouze rozhodli opustit svou povinnost protože je konečně po tisících letech přestala bavit? Ať už to bylo jakkoliv, způsobovali to že tisíce, možná snad i miliony nebo více duší trpěli. A za to jim jednoho dne někdo ukáže něco co opravdu nechtějí. Ale to nebyl jejich současný problém, měli se vydat do kdo ví jakých ruin uprostřed pouště. A pokud to neznělo dostatečně špatně tak ty ruiny měly být plné neznámých tvorů kteří mohli být nepříjemně smrtelní. Takže? Je tohle Las Noches tak nebezpečně blízko že je možné tam dojít pěšky? Nebo vám pouze nevadí vydat se na několik dnů nebo týdnů dlouhou vycházku? Zeptala se Phoenixe když se prostě jen tak vycházkovým krokem vydal vpřed jako by jejich cíl byl hned za rohem. I když pravdou bylo že tu asi nic jiného krom jejich vlastních nohou na transport nebylo.

Rucio
----> Palác Zelené Lady
Rucio k tomu všemu už nic neříkal. Nechal mluvení na těch dvou, jelikož k tomu už neměl co dodat a celkově nebyl ukecaný a sociálně aktivní jedinec. A tak, když vyrazili na cestu k Las Noches, jen mlčel a kráčel tiše vedle nich. Bylo to již nějakou dobu, co se naposledy procházel pouští Hueca Munda mimo palác Zelené Lady. Vůbec se to tu nezměnilo, což bylo celkem smutné, avšak očekávané.

Leila Vergious

Vypadalo to že žádný systém nebyl perfektní. A i ti co měli tisíce let na vylepšení systému selhali, jaké to zklamání. Možná v posmrtném životě už žádní géniové neexistovali, každý to eventuálně vzdal a začal se zabírat něčím jiným. Možná to postihne i ji. Ale zatím bylo příliš brzy na to aby něco takového mohla říct s jistotou. Co však mohla říct s jistotou bylo to že zdejší civilizace nejspíše nebyla tak primitivní jak se zdála po té co Phoenix oznámil že existuje nějaký dopravní prostředek který je dostane tak kam mají namířeno. Bohužel to však nevypadalo že se mu zrovna chtělo bavit a tak dále zůstala mlčet, rozhodnuta že vše uvidí sama v dostatečně blízké době.

Rucio

Rucio kráčel vedle těch dvou. Ta holka byla jen nějakých dvacet centimetrů nižší než on, takže vedle ní vypadal celkem mohutně. Ona a Phoenix už si spolu moc nepovídali, což Ruciovi nevadilo. Sám toho také moc nenamluvil. "Dopravnímu prostředku?" podivil se. Snad tím nemyslel červí hollow, kteří se tu v poslední době občas používali k cestování.

Leila Vergious

Následovala ho až na onen písečný kopec. Málem tu očekávala nějaký vchod do podzemí nebo něco podobného... ukázalo se že to bylo prostě jen místo které si Phoenix zvolil protože se mu líbilo nebo vyhovovalo jeho nevysloveným požadavkům. Tiše sledovala jak vytvořil onu masku, vcelku podobnou jejich vlastním. Nějaké vyvolávací zařízení? To byla Leilina první myšlenka ale rychle byla vyvedena z omylu. Když ji upustil do písku a vyvolal své plameny tak instinktivně ustoupila zpátky, obzvláště po té jeho ukázce čeho všeho jsou jeho plameny schopny. Byly na ni však moc rychlé a tak brzy zjistila že nijak nepálí a ani neberou na jejím životě. Měla jsem za to že tvá schopnost byla 'rozklad' a 'tvorba' spadala pod Lady. Pronesla směrem ke svému průvodci. Pokud jim před tím lhal tak se teď hloupě prozradil. Pokud ne... tak nejspíše ti dva opravdu byli spojení.

Rucio

Když se zastavili, Rucio se rozhlédl kolem. Písek a nic jiného než písek. Pak Phoenix předvedl ty své čáry máry a vyvolal si fénixe z modrých plamenů. Rucio se rozhodl, že mu bude říkat Marco. Ani nevěděl proč, prostě ho napadlo Marco. Nejprve se trochu lekl, aby mu od těch Marcových plamenů nechytl ocas, ale zdálo se to bezpečné, tak byl zase v klidu. "Marco je cool, ale jak řekla slečna vědátorka, k tomu, co jsi nám o sobě řekl, mi nesedí." dal jí zapravdu.