Bílé písky - krajina nikoho

Nekonome Chieko

Chieko poslouchala rozhovor mezi Wilhelmem a tím shinigami. Stejně tak poslouchal i Kuro, jemuž se ten chlapík nelíbil stále víc a víc. Když jim řekl, proč tu je, Chieko nějak nevěděla, co na to říct. Docela jí ale zajímalo koho to musel zabít a unýst, aby ho vyhnali sem a odsoudili k věčnému boji o život v poušti plné hollow. Vždyť měli v Seireitei vězení a dokonce i super vězení(R.I.P. Aki), kam zavírali takovéhle lidi. Tak proč ho vyháněli? Chieko tu prostě něco nehrálo stejně jako Kurovi, jenže nad tím neměli moc čas přemýšlet. Zaujalo je totiž něco, co řekl. Přesněji to, že mají větší problém než jeho. "Co tím myslíte?" zeptala se Chieko a bála se odpovědi.

Wilhelm Gure


Podíval jsem se na něj a začínal jsem si říkat, že bychom toho chlapíka vlastně mohli setnout rovnou. Byl to kriminálník ve vyhnanství, ale... proč vyhnanství? Byl to trest o ničem, zvlášť, když v Hueco Mundo se dalo i přežít. Chtěl jsem se zeptat, jaké máme problémy větší, než on, ale... tak nějak mě Chieko předběhla. A tím, že jsem čekal na odpověď mi vlastně i dala důvod ho neodpravit. Neměl jsem zabíjení rád. Ale tato osoba nejspíš měla zemřít tak jako tak.

Tomura pokrčil lhostejně rameny. "Pokud z Hueco Mundo zmizí obrovský počet hollow, můžu se jen domnívat, kam mohli jít... svět lidí by neuživil tak moc hollow na jednom místě a v Hueco Mundo nejsou... když vyloučím možnost A a B... tak co nám zůstane?" zeptal se shinigami.

Wilhelm Gure


Podíval jsem se na Chieko a pozvedl obočí. Pak jsem se otočil zpět na Tomuru, ale koutkem úst jsem sykl k podkapitánce: Jestli mluví pravdu, tak bychom se měli vrátit. Ale na druhou stranu... co když lže? mezitím jsem ledovým pohledem prohlížel onoho zvláštního vyvrhele. I přes můj ledový pohled tu ale bylo něco, co mi z tváře po celou dobu nezmizelo. Můj lehký úsměv.

Nekonome Chieko

Chieko se dívala na Tomuru, o kterém ani nevěděla, že se jmenuje Tomura. Vyděsilo jí to, co říkal. Seireitei bylo pod útokem. Chieko se před očima promítly tváře všech, které zná a kteří by mohli umřít. Z toho se Chieko udělalo nevolno, ale zvládla to. Pak na ni promluvil Wilhelm. Chieko mu v odpověď zavrtěla hlavou, ale Kuro se chopil slova. "Máme tady důležitou misi. I kdybychom se chtěli vrátit, nemůžeme. Výsledek téhle mise může ovlivnit vztahy SS se Zelenou Lady." pronesl vážně.

Tadashi konečně vstal z písku. Asi celou dobu poslouchal. "Hele ty... vyvrheli! Koukej přestat to co děláš! My tu nejsme na výletě!" zakřičel na chlápka. Ten se otočil, zamrkal a dostal neuvěřitelný záchvat smíchu. "To už je situace v Seireitei tak špatná, že nabíráte mezi shinigami cvrčky?!" zeptal se

Wilhelm Gure


Podíval jsem se na Tadashiho, s omluvným úsměvem pak zpět na Tomuru a tasil. Tomuro, toto je člen mé divize. Nejsem možná kapitán, zástupce a dokonce ani důstojník, ale jsem člen stejné divize jako on. A členové trojky se chrání. Řekni ještě slovo proti němu a bude to slovo proti mně. řekl jsem a zabodl svůj velký meč do písku. Radši ne silou, abych ho pak dvě hodiny netahal ven, ale dost rázně, aby tomu teepkovi došlo, že udělal chybu.

Nekonome Chieko

Tamurovo posmívání Tadashimu nenechali Wilhelma chladným. Dokonce vytasil meč, který pak zabodl do písku. Chieko si začínala připadat jako na pískovišti s hádajícími se malými dětmi. Alespoň, že Kuro byl zticha. Moc se jí do toho nechtělo plést, obzvlášť proto, že si Tadashi vlastně začal. Doufala, že ani on ani Wilhelm neudělají nic unáhleného.

Tomura se podíval na Chieko. "Zástupkyně... držte si prosím své podřízené na uzdě. Kdybych chtěl, mohl bych je oba vypařit takhle..." lusknul prsty a najednou měl v ruce Wilhelmovo zanpakuto. Pokud to bylo shunpo, bylo sakra rychlé. "Ale já nejsem váš nepřítel..." dodal a pustil zanpakuto zpět na zem

Wilhelm Gure


Došel jsem si pro své zanpakuto. Jen jsem se zamračil a optal se: Řekl jsi nám, že jsi byl vyhnán za loupež, únos a vraždu... U koho jsi loupil, koho unášel a koho zavraždil? A pokud chceš tvrdit, že nikoho, tak mi odpověz na otázku, co tvrdili tví žalobci. prohlásil jsem. Začalo mě docela štvát, že ta osoba si s námi hraje... a byla tu spousta věcí, které prostě neseděli do tradičního fungování SS.

Nekonome Chieko

Chieko nebylo dopřáno stát mimo debatu, jelikož na ni Tamura promluvil. Chieko věděla i bez něj, že by se ti dva měli krotit a také je hodlala zastavit, kdyby zašli až moc daleko, v což doufala, že nedojde.  Už chtěla něco říct, když Tamura teleportoval Wilhelmův meč a hned na to začal Wilhelm Tamuru vyslýchat. Zároveň se ale ptal na věci, které zajímali i Chieko a jelikož už před tím Tamura vypadal, že si z toho nic neděla, tak by jim i mohl odpovědět.
"Když tedy nejste náš nepřítel...mohl byste přestat útočit na hollow Zelené Lady? Jsou to hollow, kteří se neživí dušemi." pronesla směrem k Tamurovi na její poměry silným hlasem.

Tadashi sklapnul, jakmile Tamura naznačil, že by měl. "Slečinko... možná nejsem váš něpřítel, ale stále jsem nepřítel hollow. A nepotřebuju se před vámi obhajovat... " řekl, ale pak zaklonil hlavu. Chvíli přemýšlel. "Vy těmhle hollow opravdu věříte?" zeptal se Chieko.

Wilhelm Gure


Podíval jsem se na Tamuru a kývl: Kdyby jim shinigami nevěřili, tak bychom s nimi neměli spojenectví. A kdyby nám svou přátelskost nějak nedokázali, tak bychom nejspíš nebyli vysláni, abychom jim pomohli. Ostatně... i to, že jsme sem šli bylo o tom, že Lady chtěla, abychom to řešili my, protože nechtěla zabíjet shinigamiho.

Nekonome Chieko

I Chieko přikývla, když se jí zeptal, jestli těm hollow věří. Kdyby jim nevěřila, tak by tu teď nestáli. To ona byla v původní výpravě, která tohle spojenectví pomohla uskutečnit. Za to Tamura se jí nelíbil. Byla sice ráda, že s nimi nechce bojovat, ale nelíbil se jí jeho přístup k celé téhle situaci. A to už zase mluvil Wilhelm...

Tomura se zlostně podíval na Wilhelma. "No, mrzí mě, že si mezi svými podřízenými neumíte udržet pořádek. Ten cvrček aspoň chápe, kdy má mlčet." řekl Chieko. "Nicméně dobrá... půjdu lovit hollow někam jinam, pokud to Seireitei ušetří nějaké problémy, ale jen kvůli vám." řekl nakonec.

Wilhelm Gure

Přeměřil jsem si toho divnýho týpka a pokýval. Teď, když se rozhodl pro lov v jiné oblasti, tak jsem se konečně rozhodl zmlknout. Ono to tedy nebylo jen tím, že splnil naše požadavky, ale i proto že mi tak bylo naznačeno. Sice jsem měl Zanpakuto se schopností teleportace, ale rozhodně jsem se necítil na střet s něčím takovým.

Nekonome Chieko

Chieko se cítila trapně, když nějaký vyhnanec kritizuje její velitelské schopnosti. Dokonce i trošku zrudla studem. Wilhelm raději zmlkl, když mu to bylo jasně naznačeno. Nakonec ale Tomura souhlasil s jejich podmínkami. Kdyby Chieko nebyla naivní asi by mi moc nevěřila stejně jako Kuro, který mu nevěřil ani nos mezi očima. A tak Chieko souhlasně přikývla. "Děkujeme." pronesla.

"Jste důvěřivá, zástupkyně... ale nemusíte se obávát. I my, vyvrhelové máme svojí čest." řekl a lehce se uklonil. "Pokud někdy navštívíte Hueco Mundo, možná se ještě někdy uvidíme... dávejte pozor na cvrčka a drzouna..." řekl ještě a zmizel. Po jeho reiatsu nebylo najednou ani stopy...

Wilhelm Gure


Podíval jsem se na podkapitánku a sklopil hlavu. Gomene. prohlásil jsem potichu, protože mi bylo jasné, že i když jsem vedl konverzeci relativně dobře, tak jsem nás také mohl párkrát dost ohrozit. Jen jsem tiše stál a čekal na verdikt zástupkyně kapitána deváté divize.

Nekonome Chieko

Chieko se také lehce uklonila, jelikož to byla slušnost a ona byla slušně vychované děvče. Překvapilo jí, když shinigami náhle zmizel a to komplet včetně reiatsu. Poté se podívala na Wilhelma, když se jí omluvil. "V pořádku....nemusíte se omlouvat." pronesla a pousmála se na něj. "Vrátíme se?" zeptal se Kuro všech okolo. Chieko čekala, jak se k tomu Wilhelm s Tadashim vyjádří.

Wilhelm Gure


Podíval jsem se na podkapitánku a kývl. Jestli nějaká armáda hollow skutečně napadla Soul Society, tak musíme pospíchat. prohlásil jsem a rozhlédl se. Kolik je způsobů návratu do Seireitei? Přes tu gargantu kterou vyvolali hollow a od Zelené Lady, nebo tu jsou i jiné cesty? optal jsem se poměrně s nadějí. Ani jedno z toho jsem totiž nevěděl kde je a věděl jsem, že nejsem zrovna rychlý... v okamžicích jako jsou tyhle jsem litoval toho, že jsem nikdy pořádně netrénoval Shunpo.

Tadashi se zamyslel. "Možná by mohla tady ehm... zástupkyně dojít pro nějakou pomoc? " navrhl. Mezitím si sedl do písku a začal z boty vysypávat dost písku na menší pískoviště... jen proto, aby to samé udělal s tou druhou.

Wilhelm Gure


Podíval jsem se po stopě, kterou po sobě zanechával ten červ. Něco tak monstrózního prostě muselo vytvářet nějakou viditelnou stopu. Chieko očividně nevěděla jak najít Gargantu do Soul Society a tudíž bylo nejrychlejší sledovat stopu a dojít zpět do Paláce Zelené Lady... pokud tu stopu tedy najdu.

No, pokud jsi nebyl slepej, chromej a hluchej pacient po lobotomii, tak jsi dokázal sledovat stopu v písku...

Nekonome Chieko

A tak chtěl všechnu práci Tadashi hodit na Chieko. Ta se zahanbeně podívala na zem, jelikož neměla ponětí, co by měla dělat. Vždyť ani nevěděla, jakým směrem by měla jít. A pak si toho všimla...teda nejprve si všimla vnitřností toho červa a pak obří stopy, kterou zanechával. Chieko se tohohle stébla naděje chytila a vypravila se po stopě. Pak se otočila na své společníky. "Jdete?" zeptala se jich.