Bílé písky - krajina nikoho

Hayato na strom nevylezl a ani nic neřekl, takže to Baru vzala za uzavřené. Což ovšem stále neřešilo jejich problém, že opět nevědí, kudy se vydat. Nikdo se k průzkumu neměl, takže to vypadalo, že je to opět na ní. Odrazila se tedy od země a opět vystoupala o několik metrů, až nad strom, v naději, že uvidí něco víc než posledně. Také se podívala dolů na strom, zda z výšky na něm nezpozoruje něco, co nebylo ze země zřejmé, i když si nebyla jistá, co by to mohlo být.

Bylo trochu smutné, že jsi byla jediná, kdo se snažil aktivně řešit vzniknlou situaci, ale asi tomu tak mělo být. Vystoupala jsi bez problémů až nad strom. Z vrchnu vypadal velice normálně. Nicméně jsi měla trochu lepší rozhled do stran. Když ses podívala kolem sebe tak sis všimla, že v dálce je silueta dalšího stromu, nicméně ten byl mrtvý... byl daleko, ale bezpečně jsi rozeznávala to mrtvé a suché větve bez jakýchkoliv listů...

Hayato

"Nu, to snad nebude potřeba." odpověděl s úsměvem, když Baru navrhla vylézt na strom. Shinigami měli spousty užitečných schopností, chození po reiatsu bylo jedním z nich. A až tak hezký strom nebyl. A taky Hayato nikdy moc na nějaké to lezení po stromech moc nebyl. A spousty dalších výmluv, ehm.
Tak nějak ignoroval kýchajícího kocoura podkapitánky, a spíš se soustředil na Baru, která se zase vydala do vzduchu. Hayato už to chtěl udělat, ale Baru byla rychlejší, a když už tam teď byla, bylo zbytečné se tam také vydávat.
"Takže? Něco zajímavého?" zahulákal za ní nahoru, s mapou v ruce.

se podívala dolů na Hayata, ale na jeho otázku odpověděla, až když byla bezpečně na zemi.
"Jak se to vezme," podívala se směrem, kterým viděla druhý strom. "Je odtud vidět další strom, i když nemá listí, takže nevypadá živě. Nic jiného jsem neviděla, takže bychom se nejspíš měli vydat k němu. Je to další orientační bod a navíc tam možná najdeme něco víc, co nám objasní tuhle záhadu..." zvedla oči ke koruně stromu a k jeho podivným plodům.

Nekonome Chieko

Hiboru-sama se znovu chopila iniciativy a postarala se o průzkum z výšky. Dívala jsem se na ni zespodu a čekala na informace o tom, co vidí. Kuro stále očima studoval ten podivný strom, asi ho zaujal nebo tak něco.
"D-další strom?...To je zvláštní....J-jsem pro." souhlasila jsem s návrhem Hiboru-sama. Kuro neprotestoval. Myslel na to, že mrtvý divný strom je bezpečnější jak živý divný strom a tak mu nevadilo vyrazit k němu.

Hayato

Za chvilinku už Baru byla dole, s důležitými informacemi..nebo.. s nějakými informacemi, alespoň.
Hayatovi se nechtělo prostě běhat po poušti a dohánět stromy.. ale tady doopravdy nic jiného nebylo, žádný jiný orientační bod. Co se tedy dalo dělat. Navíc.. bylo to zvláštní, tyhle stromy. Co se dalo dělat.
"Jo, dobrá, pojďme." pronesl, schoval na chvilku mapu, usmál se na Baru a čekal až vyjde, aby jí mohl následovat správným směrem.

Ostatní dva s ní souhlasili, takže se vydala na cestu k druhému stromu. Po chvíli chůze si povzdechla.
"Jestli to takhle půjde dál, tak se mise pěkně protáhne. Když nic jiného, zakreslujte prosím do té mapy úplně všechno, co tady uvidíme, ať jsme něčemu užiteční, protože kdo ví, jestli vůbec najdeme to, pro co jsme přišli..." zapochybovala trochu o úspěchu mise, protože realisticky vzato neměli vůbec z čeho vycházet a Hueco Mundo bylo tak velké, že by tu mohli bloudit roky a na žádného nového vůdce hollow nenarazit. "Ty stromy tam určitě vyznačte," kývla se svým návrhem na Hayata. "Mimochodem, byl někdo z vás dvou už někdy v Huecu Mundu?" optala se potom.

Vydaly jste se blíže ke stromu. Jakmile jste se ale dostali blíže, ucítili jste také neznámé reiatsu. Bylo o dost silnější, než vycházelo z toho prvního stromu. A popravdě bylo cítit spíše jako hollow. Zřejmě se jeho zdroj nacházel někde v blízkosti toho stromu... ačkoliv kdo si mohl být jistý? Hueco Mundo bylo podivné místo...

Hayato

Byl rád, že Baru byla komunikativní. To je pro úspěch mise důležité.
"Jo.. problém je, že nemáme páru, kde jsme podle mapy. Tady je prostě jen tuna pouště, nedá se to nikam přesně zakreslit." pronesl pravdu na její návrh. Buďme upřímní, on by to zakreslil hned, kdyby přesně věděl KAM. Ale, jak to měl poznat na zatracené žluté mapě?
"Ne. Ale dost jsem o tom četl. Zatím se většinou popisovalo víc akce." pronesl upřímně, a pokrčil rameny. Tady lhát by mohla být nepříjemná chyba. "Vy?" zeptal se ještě, než nebyl na dohled ten druhý strom.
A tam bylo cítit něco, co nebylo cítit sladce. "To je divný.." pronesl, a trošku se starostlivým výrazem se podíval na Baru. Bylo to jako hollow. Byl to hollow?

Nekonome Chieko

Hayato přesně vystihl to, co jsem chtěla říct, proto jsem jen přikývla. Nevěděli, kam by to měli zakreslit. Ta mapa nám vlastně byla zatím celkem k ničemu, maximálně jsme si s její pomocí mohli chránit před sluncem nebo si z ní složit jeřába a něco si přát. 
"Já ano...i s Kurem...Ale neúmyslně. Stalo se to, když...jsem byla na akademii." Odpověděla jsem Hiboru-sama na její otázku a vzpomněla si tak na cestu trhlinou a na Červíka, hodného hollow. 
A v tom jsem ucítila něco podivného, zvláštní reiatsu. Že by hollow? napadlo mně. "C-co to asi je?" pověděla jsem nahlas.

Když Hayato vysvětlil, že bohužel nic zkreslit nemůže, uvědomila si, že má pravdu. V dvanácté ani třetí divizi jim nikdo ani neřekl, do jakého kvadrantu mapy je pošlou. Zavrtěla nevěřícně hlavou. Vypadalo to, že na co si člověk vyloženě nemyslí sám, to neví. No... poučení pro příště, jestli nějaké příště bude.
Hayato tedy v Huecu Mundu nebyl, Chieko jen jednou a to nechtěně. Něco takového čekala, výpravy do tohoto světa rozhodně nepatřily mezi každodenní události.
"Stejně jako fukutaichou, také jsem tu byla jednou, nejspíš kvůli stejnému nešťastnému incidentu, jako ona," pousmála se Baru. Znamenalo to, že v době jen krátce před tím, než opustila na nějakou dobu Gotei 13, byla její nová zástupkyně kapitána teprve na Akademii. To byla rozhodně jedna z jejích otázek zodpovězená, i když nečekala, že je Chieko až tak nezkušená. Potom ale musela odsunout tyto myšlenky stranou, protože ucítila neznámé reiatsu.
Podívala se po svých kolezích, aby se ujistila, že i oni si jsou vědomi, že možná nejsou sami. Zastavila se.
"Pokuste se co nejvíc zakrýt své reiatsu," zašeptala, i když to snad bylo jasné i beze slov. Kromě stromu byl bohužel vidět nikdo, komu by reiatsu molo patřit. Baru tedy začala postupovat dopředu mnohem opatrněji než před chvílí.

Hayato

Už od začátku mu bylo jasné, že právě on je tady vyloženě zelenáčem, a proto ho nepřekvapilo, že byl jediný, který se do Hueca Munda ještě nepodíval z celé skupiny. Koneckonců, jedna z nich byla podkapitánka, a ta druhá.. se zdála být o něco schopnější než podkapitánka, tak to už přeci něco muselo znamenat. A i když pro něj slovo "incident" znělo doopravdy zajímavě, nechal to prozatím být, a radši se soustředil, aby o písek nezakopl. Ehm.
Nu, a pak se začali přibližovat k tomu stromu, a k tomu reiatsu. "Provedu." pronesl, a když se tak opatrně soukali dopředu, takovým polohlasem k Baru poznamenal: "Poušť, všechno vidět. Takže to reiatsu jde buďto z hodně vysoka nad náma.." pronesl, ale trochu u toho zvedl hlas, aby vyjádřil nepravděpodobnost této možnosti, "..,jde to z toho stromu, a nebo je to pod náma." To, co se tím snažil vyjádřit byla především ta poslední poznámka. To, co tím vlastně po Hayatovsku řekl bylo "Pozor na nohy."
"A nebo je to neviditelný." napadlo ho ještě v hlavě, když pokračoval v chůzi.

Reiatsu bylo cítit dál, nemohli jste ale stále určit jeho zdroj. Tedy... dokud se z písku jen kousek od stromu nevynořil obrovský hadovitý hollow. Nevšímal si ale vás, nýbrž stromu. Jeho tělo se obmotalo kolem kmene poměrně rychle. Jeho mohutná tlama se přitiskla ke stromu. Najednou jste začali cítit, že reiatsu tohoto hollow začíná stoupat...

Nekonome Chieko

Když Hiboru-sama prohlásila, že v Huecu Mundu byla asi ze stejného důvodu, překvapeně jsem se na ní podívala. Myslela jsem si, že tu byla určitě vícekrát než já, ale opak byl pravdou. Usmála jsem se na ní. Těšilo mě, že máme další věc společnou. 
Jak jsme se přibližovali k druhému z podivných stromů, Hiboru-sama nám poradila snížit naše reiatsu. "H-Hai!" pověděla jsem a snížila ho, jak nejvíce to šlo. 
Hayato zhodnotil situaci. Takže buďto strom a nebo podzemí. Ani jedno z toho se mi moc nelíbilo, ale kdybych si měla vybrat hlasovala bych pro strom. S jedním podzemním hollow už jsem se setkala a nebyla to žádná zábava. Tak jako tak mě to přinutilo dávat si mnohem větší pozor na to, kam šlapu a sledovat i ty nejmenší změny terénu.
A v tom se to stalo, kousek od nás z písku vyrazil obří had. On to byl vlastně hollow ale pořád had. Vyjukaně jsem na něj hleděla, jelikož jsem se ho lekla. Omotával se kolem stromu a vypadal jako upír vysávající svou oběť. Chudák Jabkodub. pomyslela jsem si. Stal se obětí Hollopíra. On byl takový Hollow-Edward a Jabkodub byl jeho Bella.
"Nesnáším hady." zasyčel Kuro potichu. "Červík ti nevadil." oponovala jsem mu. "To byl červ a ne had a navíc byl milej, na hollowa." odvětil a dál jsme zírali na ty hody. Chtěla jsem navrhnout se někam schovat, ale na poušti, kde byl jen písek a...no písek, by to nemělo žádný smysl.

To, že v poušti se moc neschovají, ji neodradilo, i tak sebou plácla na břicho a doufala, že ostatní udělají něco podobného. Nemohli se možná schovat, ale to neznamenalo, že na sebe musejí upozorňovat. Proč jsme si sakra nevzali bílé oblečení?? blesklo jí hlavou. To bylo opravdu dost hloupé. Situace nicméně nebyla vůbec dobrá. Hollow se nějakým způsobem posilňoval na onom stromu, a až se posilní, dost možná se rozhlédne a najde je. A nebo zaleze zpět do písku... Tak jako tak na útěk asi bylo už pozdě, takže nezbývalo než být co nejvíc nenápadní a doufat, že hollowa nezaujmou, jestli měl nějaké násilné choutky. Baru se zamračeně podívala po Chieko a Hayatovi. Strašně moc nechtěla, aby se jim něco stalo, protože se za ně cítila zodpovědná, kdyby už jen kvůli jejich mládí a nezkušenosti.

Hayato

"Uhm.. teda jako, ne, že bych něco říkal.." zamumlal si pro sebe tak, že to víceméně dívky ani nemohly slyšet, jen, jak se hollow objevil z podzemí. Prostě, Hayato si potrpěl na to, že to byl zatracený génius, a rád to, alespoň sám sobě, připomínal. Jó. Těžkej život.
Každopádně, jak se objevil, tak Hayato hnedka poskočil a i když neskočil hned břichem na zem, tak se alespoň skrčil, až skoro poklekl. Bylo ale jasné, že je to úplně jedno. S těmi černými uniformami byli nenápadní asi jako zadek slona v půlmetrovém křoví.
"To nemá cenu." pronesl potichu, když si to poskládal, ale možná ho dívky ani neslyšeli, a určitě to věděli obě.
"No, můžeme ho zkusit zničit teď, dokud ještě nevysál co jde, a nebo můžeme počkat a doufat, že na nás pak nebude mít chuť..obojí je risk." pronesl směrem k Baru.

Sice to, že něco může číhat pod zemí, byla úplně na začátku její myšlenka, ale i kdyby Hayata slyšela, jakože neslyšela, bylo by jí to jedno. Už dávno zjistila, že na individua, která se snaží pořád být důležitá a nejchytřejší, nemá v životě čas. Na jeho návrh zavrtěla hlavou.
"Podle mě to není moc chytré. Nevíme, co umí, jak je silný nebo jestli je sám. Navíc na sebe nechceme upozorňovat, pokud to nebude nutné. Jsem proti tomu, abychom se pouštěli do boje. Ale pokud si oba myslíte, že bychom měli..." podívala se i na Chieko, "tak to uděláme, teď je asi jediná chvíle, kdy budeme mít taktickou výhodu. Ale musíme se rozhodnout rychle!"

Hayato

On sám nikdy nebyl zrovna člověkem, co by se bezhlavě pouštěl do boje, a tak s Baru víceméně souhlasil. Rozhodl se tedy, že jí podpoří v tom, aby na sebe neupoutávali pozornost, lehl si tedy kompletně na břicho, jako obě dívky. Ale vážně.. ono to vlastně bylo jedno.
"Máte pravdu." pronesl Hayato, když už teda ležel. "Taky jsem proti boji. Počkal bych." Upřímně řečeno, svojí myšlenkou to považoval za uzavřené, protože nepředpokládal, že by se jim podkapitánka chtěla názorově postavit. Nezdála se na to dost.. odvážná.
A tak tím už zmlkl, a jen tiše pozoroval to před sebou. Upřímně, trochu užasle. Vypadalo to zajímavě, a bylo by určitě dobré zjistit si o tom víc.

Hollow se dál přikrmoval stromem. Viděli jste, jak strom začíná chřadnout. Jeho listy začaly žloutnot, jablka se začala zcvrkávat. Hollow nevypadal, že by si všímal čehokoliv jiného kolem sebe... zatím. Kdo mohl tušit, co se stane až bude hotovej s vysáváním stromu

se nervózně podívala na dva shinigami po svém boku. Měla dojem, že by čas, který ještě měli, měli nějak využít, ale netušila, co by mohli dělat. Chudák strom, který byl už tak suchý, dostával ještě víc zabrat. Nenápadně před sebou začala vršit víc písku a trochu se zahrabávala, aby nebyla tak nápadná.

Hayato

Hayato byl upřímně nervózní. Byla to zvláštní situace, nedala se doopravdy naplánovat. Bylo několik možností, všechny risk. Neměli ponětí, co tenhle hollow dokáže, a jak moc je hladový....
Všiml si, že Baru se, ehm, jaksi připravuje. Bylo ale zbytečné - tedy, alespoň podle Hayata - snažit se schovat. Už je viděl. Prostě buďto bude mít chuť, nebo ne.
Každopádně, Hayato si něco mumlal. Byla to příprava snad všeho kida, které uměl. Jen si tak proříkával jejich jména, pořadí, a jednu ruku měl připravenou vystřelit a zvolat něco. Prostě, připravoval se na nejhorší.

Hollow dovysál strom, který oschl a byl stejně suchý a mrtvý, jako ten, který jste viděli v dálce. Hollow na nic nečekal, zhoupl se a zmizel opět pod pískem... jeho reiatsu se vzdalovalo a velice rychle zmizelo úplně... buď si vás hollow nevšiml, nebo jste prostě jen nevzbudily jeho zájem...

Nekonome Chieko

Jak jsme tak zírali na hadího hollow a jeho počínání, Hiboru-sama se začala zahrabávat do písku. Mohla by to být i zábava být někde na pláži, jenže tady jsme byli v Hueco Mundu a čelili možné hrozbě. Kuro si jí také všiml a nejenom to, dodalo mu to inspiraci. Přestal se válet v písku a místo toho začal mě zahrabávat. A v tom se hollow odcucl od stromu. Kuro padl zpět do písku, zrovna když se had zavrtal do země a zmizel. 
Ještě chvíli jsme tam tak leželi a vyčkávali, co se bude dít. Edwardovo reiatsu ale plně zmizelo, což znamenalo, že je pryč. 
"Tak už bychom mohli vylízt,ne?" přerušil ticho Kuro.

povytáhla obočí. To bylo překvapivé... prozatím v pozitivním smyslu. Ovšem když se hollow mohl vynořit z písku u stromu, mohl to udělat i kdekoli jinde, například pod nimi, takže vyhráno ještě nebylo. Když se zdálo, že je opravdu pryč, Baru se zvedla z písku. To, jak se zahrabávala, mělo za následek, že nyní měla písek úplně všude. Byl to strašný pocit, ale nedalo se nic dělat, mohla si za to stejně sama. I ji překvapilo, že první, co udělala, bylo vytažení její zanpakutou, aby ho měla připravené, kdyby něco.
"Dobře. Takže jsme zjistili, že tady rostou stromy, ze kterých hollow vysávají reiatsu. To je docela zvláštní, kde se tady něco takového bere?" mumlala si pro sebe a začala strom obcházet. Tohle v ní vzbudilo zvědavost, která skoro převážila nad opatrností! Skoro. "Buďte pořád na pozoru," upozornila ostatní jen tak mimochodem, určitě úplně zbytečně. To platilo pro každý okamžik v Huecu Mundu, určitě jim to nemusela připomínat.