Bílé písky - krajina nikoho

Eyuurin

Sledovala, jak červ vyletěl do vzduchu jako nějaká akrobatka. Chvíli na to byl již zase pod zemí, tedy, pod pískem. Jak řekla Kitsume, začala utíkat a přitom kličkovat, skákat a podobné kousky. Hlavně aby nestála na jednom místě a nestal se z ní oběd. Nebo večeře? Nevěděla, neboť  jaksi ztratila pojem o čase.
Chvílemi se dívala po ostatních, jestli se u nich náhodou neobjeví červák. Byla přichystaná kdykoliv použít Fubuki. Ráda by se totiž toho brouka zbavila co nejdřív. Přeci jen, byl to červ a červ je hmyz. Hmyz rovná se zlo. Něco podobného se Rin honilo hlavou ve chvílích, kdy kličkovala.

Eshen

Byla sranda kličkovat, běhat a celkově tam tak poskakovat.. kdyby je teď sledoval nějaký Arrancar či něco takového, pravděpodobně by tím dostal myšlenku, že Shinigami se fakt bát nemusí.. že tam mají nějaký problém.
Ale tak to pochopitelně nebylo. Pokud to vypadá blbě ale funguje to, blbé to není. To je pravidlo.  Ať se komukoli líbí nebo ne.
Za chvilku se přestala i země třást, a to bylo signálem. Dobrým či špatným - to se nedalo určit, ale určitě se pohnuli alespoň někam. Eshen se přesto nepřestal pohybovat, a dobře udělal. Za chvilku prolétlo těsně vedle něj cero. A to bylo taky signálem. Eshen se, i s pomocí Shunpa, dostal rychle směrem ke Kitsune. "Ta věc má na nic míření." zavolal na ní. Bylo to jasné - ta věc musela jít po jejich reiatsu.. kdyby si jenom vzpomněl na to pitomé kido, co reiatsu maskuje.. ale tak nějak už dlouho "nekidoval"...

Akashiya Masamune

Spěchala jsem co jsem mohla. V hlavě jsem si rychle ještě zopakovala všechny rozkazy, příkazy, doporučení a další. Samozřejmě jsem nechápala, proč zrovna já jsem opět velitelka mise, když moje poslední mise nedopadla zrovna nejlépe, dopadla přímo katastrofálně. Ale vedení jistě vědělo, co dělá.
Vyskočila jsem z Garganty a jemně dopadla do písku. V Hueco Mundo jsem byla poprvé. A i když to byla nehostinná krajina, přesto mě zajímalo, jak to tady vypadá a žije. Jako první jsem zjistila, že stačí si na písek jen stoupnout a už je všude. Avšak to teď nebyl pravý důvod aktuálního přemýšlení. Nechápavě jsem zírala jak tu všichni kličkují a skáčou sem a tam. To už se stihli zbláznit? zeptala jsem se sama sebe. To to pěkně začíná. kroutila jsem hlavou.

Kitsune

Pobíhali jsme tam jako hejno splašených slepic. Artemis to bavilo, jelikož milovala běhání, avšak zůstávala na pozoru. Stejně tak i já jsem nepolevovala na ostražitosti. Zemětřesení ustalo, tedy alespoň na chvíli. Poté z místa, kde jsme před chvíli stáli, vyrazilo cero a jen o chvíli později i poblíž Eshena s Rin. 
Buď se ten červ řídí otřesy, které způsobujeme, nebo podle našeho reiatsu. honilo se mi hlavou. 
Eshen se shunpnul blíže ke mně. "Nebo je jen pomalejší." odvětila jsem mu. "Někdo nějaký nápad, jak se tý věci zbavit?" zavolala jsem na ně. V tom jsem si všimla, nově příchozí osoby. A jsme všichni. blesklo mi hlavou. "Nezůstávejte na jednom místě! Je tu hollow." houkla jsem na zrzavou dívku, která teprve přišla.

Eyuurin

Pobíhala sem a tam a občas postřehla i Eshena, Kit a Artemis. Taky si všimla, že otřesy celkem ustaly. Ovšem jak po chvíli zjistila, nebylo to zrovna dvakrát dobré znamení. V místě, kde byla ještě před chvílí, byla nyní díra, která se pomalu zasypávala pískem. Byla od cera, který ten hollow vystřelil. A sakra... blesklo ji hlavou a na chvíli stočila pohled na Eshena s Kit a poté na poslední členku jejich mise, která právě dorazila. Poté opět věnovala pozornost běhu a případnému uhýbání před cerem.
Čím se ten červ vlastně řídí? uvažovala při běhu. Zrakem asi ne, když je pod pískem, zrak mu tam je k ničemu... Že by podle reatsu? napadlo ji. To jí dávalo jako jediné smysl.
"Bez nápadu. Snad jen aby to bylo rychle..." odvětila Kitsune a zatvářila se u toho krapet zhnuseně. Ten fakt, že ten hollow prostě vypadá jako červ... Čím dřív to bude mrtvý, tím líp.

Eshen

Mezitím co tam běhali jako banda poblázněných paviánů, objevila se nová tvář. To byla dobrá zpráva. Byla to dívka.. docela pohledná. Až teď si Eshen všiml, že všichni členi výpravy kromě jeho jsou dívky. Ne, že by si stěžoval. Vzhledem k tomu, že všechny byly navíc hezké, tak bonus. Jako.. koneckonců, vytáhli Eshena z rande s Nakamori, tak si zaslouží nějakou pozornost, ne? Pchm. Ale mohla by to být zábavná mise..
.. pokud ovšem ten hollow tu dívku nesežere, protože vypadal, že by chtěl. Objevil se hned, tak, jak by se dalo čekat, využívajíc svoji šanci. Musel rychle konat. Rychle.
Namířil na tu zrůdu předem připravené prsty. "Bakudō #4. Hainawa!" zahulákal, míříc na potvoru. Musel jí alespoň zpomalit.

Kitsune

Rim neměla žádný nápad, jak se hollowa zbavit a Eshen asi také ne, tedy alespoň nic neříkal. Souhlasila s Rin, abychom se červíčka zbavili, co nejrychleji. 
Přece jen se řídí podle reiatsu. blesklo mi hlavou, když červ vyrazil ze země a zamířili si to přímo naproti nově příchozí osobě, která ho z nás měla nejvíc. Všimla jsem si na ní podkapitánské pásky jakou nosí Kiryu,  jen s jiným znakem, který jsem na tu vzdálenost mezi námi neviděla přesně. 
V tom zasáhl Eshen a s pomocí Hainawy červa svázal. Pěkná trefa. musela jsem uznat v duchu. 
Když už byl červ spoutaný, rozhodla jsem se využít příležitosti. Shunpla jsem se kousek nad červovu hlavu a zarazila mu svou zanpakuto do masky.

Akashiya Masamune

"Nezůstávejte na jednom místě. Je tu ...co?" opakovala jsem slova jedné z dívek, která na mě houkla. Moc dobře jsem jí neslyšela. Najednou, proti mně letěl hollow, který vyskočil z písku. "Aha, hollow." konstatovala jsem. Nestačila jsem šáhnout ani na rukojeť své zanpakuto a někdo spoutal hollowa. Ten byl teď jen těsně přede mnou. Stále jsem se nestihla dotknout své zbraně a hollow už měl zanpakuto zaražené ve své masce. "Jako kdybych tu jen překážela." řekla jsem si pro sebe a na všechny ostatní se mile usmála. "Skvělá práce." pochválila jsem je. Nemělo smysl se ptát, jak se to stalo a takový ty věci. "Mé jméno je Akashiya Masamune a měla bych jako že této misi velet......i když to asi nepotřebujete......ráda vás poznávám....všechny." představila jsem se.

Eshen

Díky všemu živému i neživému, Eshenova Hainawa zasáhla přesně. Z dívky taky mohla být snídaně, kdyby se mu to nepovedlo.. ale Eshen to nijak moc neřešil. Kitsune se pak postarala o zbytek. Eshen vždycky věděl, že poutací kido je prostě super. A opět děkoval sám sobě, že je to něco, čemu se věnuje poměrně často.
Až poté si všiml, že nově příchozí má na sobě znak podkapitána. Byl to znak 3. divize. Trojka byla poměrně známá - taková ta divize, která dokáže práci vykonat precizně, s badass kapitánem a jeho family.. Jo, jedna z těch známějších. Když tohle byla podkapitánka, mohlo to znamenat, že už má nějakou tu sílu v obýváku.
Dáma se poté představila. "Eshen Rai, 6. divize." pronesl, když zastrčil svojí zanpakutou na místo po jeho boku. Mírně se u toho uklonil. Už by se měli dát do pohybu.. Eshen doufal, že velitelka mise, kterou se rozhodl odteď nazývat "Aka" brzo zavelí, a dají se na cestu. Čím kratší čas v Hueco Mundo, tím lépe, a obzvlášť v téhle zatracené poušti. Už jen z toho skákání kolem měl písek všude..

Eyuurin

Když se objevila poslední část jejich výpravy, hollow se na ni téměř okamžitě vrhnul. bylo to nejspíše proto, že měla nejvíce reatsu. Než stihla nějako zareagovat, Eshen hollowa spoutal pomocí kido. O zbytek se poté postarala Kit, která vrazila svou zanpakuto do jeho masky.
Poté, co bylo po všem, přišlo na představování. Nejdříve se představila nově příchozí, u které si Rin všimla podkapitánské pásky.Hmmm... To asi bude silná. pomyslela si naprosto přihloupě. Podkapitánka se představila jako Akashiya. Akashiya... To je dlouhý, prostě Aka. Poté se představil Eshen, takže byla na řadě ona. "Já jsem Eyuurin Seiko.  Jsem ze stejné divize jako Eshen." představila se s úsměvem a uklidila svou zanpakuto.

Kitsune

I když na tom možná nebylo nic assassinského, připadala jsem si tak. Sice jsem se většinou považovala spíš za něco jako policistu, avšak teď, když jsem vracela svou zanpakuto tam, kam patří, jsem se cítila jako jako pravý assassin z druhé divize. 
Když už jsem byla poblíž té rusovlasé dívky,všimla jsem si znaku na její podkapitánské pásce. Trojka. Blesklo mi hlavou.
 Poté se dívka představila jako Akashiya. To si nezapamatuju...Asi jí budu říkat jen Aka. pomyslela jsem si. 
Mezitím se stihli představit i Eshen s Rin a Artemis se mi objevila u nohy. "A já Kitsune Hoshi, 3. důstojník druhé divize." představila jsem se nejprve jménem a poté až příjmením, když to tak udělali všichni a nezapomněla zmínit svou novou funkci(ráda jí zmiňuje). Při tom jsem se mile usmívala.  "A tohle je Artemis." představila jsem i vlčici.

Akashiya Masamune

Ještě jednou jsem se na všechny usmála a zamávala. Když už jsme konečně za sebou měli představování, zvážněla jsem. "OK. Rozkazy znáte. Žádné hrdinství. A teď.....vyrážíme." zavelela jsem, ukázala na západ a také se tím směrem vydala. Ostatní mě jistě následovali. Vzala jsem to shunpem, nechtěla jsem se nikde moc zdržovat. Ten písek v ponožkách a botách už mě tak dost rozčiloval.

Eshen

Nutné představování měli za sebou. Eshenovi se líbilo, že se nad tím vším Aka nijak moc nepozastavovala. Ihned zavelela do chodu. Zdála se být efektivní, rychlá, a bez problémů odvádějící práci. Jsou na tom všichni zástupci takhle? Eshen by se taky jednou jedním chtěl stát, proto ho to tak zajímalo. Každopádně, věřil, že si tahle skupina bude spolu rozumět...
"Žádný hrdinství. Hmm. Tak to bude se mnou těžký.." pomyslel si Eshen, uchechtl se, a vydal se hned za podkapitánkou, také pomocí Shunpa. Čekalo na ně žádné hrdinství. Eshen se nemohl dočkat.

Kitsune

Když už jsme měli za sebou všechno to představování, nastal čas vyrazit na cestu k cíli naší výpravy. Kompas, který nás tam měl dovést u sebe měla Aka jakožto velitelka mise. Určitě už několik misí vedla a nebo byla talent od přírody, jelikož se, pokud mohu soudit, chovala jako pravá velitelka. Kéž by byli všichni zástupci takový. pomyslela jsem si.
Vlastně všichni v téhle naší skupince mi připadali v pohodě. Tak trochu jsem si říkala, jak se asi musí cítit Eshen jako jediný chlap na téhle misi.
Aaa, máme tady hrdinu. blesklo mi hlavou, když jsem si všimla, jak se Eshen uchechtl nad poznámkou o hrdinství.
Poté jsme se s Artemis vydali svižně za podkapitánkou s Eshenem.

prošla jako první do nepřátelského světa a byl to divný pocit. Připadala si trochu, jako by ostatní dva čekali na to, co udělá, a na její vedení. Pravda, byla služebně nejstarší, takže nějaké opodstatnění to mělo, ale stejně to bylo zvláštní a ona nevěděla, jestli jí to vadí či ne. Ale zas na druhou stranu musela uznat, když si prohlédla tu kawaii vykulenou, modrovlasou dívenku a ňuní černovlasého kluka, kterému ještě teklo mlíko po bradě, že někdo se o ně starat musí. Zkontrolovala si tedy, jestli oba v pořádku prošli, a potom se začala rozhlížet, aby našla nějaké orientační body a zhodnotila situaci.

Hayato

A tak prošel do země, které by "zaslíbená" neřekl snad ani napůl šílený, rozseknutý, hladový pouštní had. Z duhopokrmové 12. divize to byl celkem rozdíl.
Každopádně, vyšel.. a první, čeho si všiml, byl písek. Druhé, čeho si všiml, byl písek. Jo. Byl tam písek. A všude. A hodně písku. Říkal jsem už, že tam byl písek?
Hayato vytáhl mapu.
"Jo. Vlevo písek. Vpravo písek. Vepředu písek. Za náma písek. Mapa odpovídá." pronesl sarkastickým hlasem, a otočil se na obě dívky. Předpokládal, že bude veden. Ve vůdcovské roli nebyl nic moc.

Inu, Hayatovi pozorovací schopnosti byly poměrně přesné, skutečně kolem bylo mnoho písku... a ne moc jiného. Užitečnost mapy se v takovém případě omezovala výhradně na fakt, že byla na poměrně savém papíru, takže bylo možné si do ní utřít zpocené čelo. Chtělo to najít nějaký orientační bod...

Nekonome Chieko

Jakmile jsme prošli gargantou, ocitli jsme se na velkém pískovišti. Tak nějak jsem najednou začala přemýšlet nad tím, jestli by z toho písku šel postavit hrad nebo tak něco. Rychle jsem tyto myšlenky zahnala. Nepřišli jsme si sem přeci hrát, ale pracovat. Navíc mi bylo jasné, že za chvíli bude ten bílý škrábavý prášek úplně všude. Už teď jsem v duchu slyšela Kurovo stěžování na písek v kožichu. Raději jsem se začala rozhlížet, jestli neuvidím něco, co nám pomůže v orientaci se po okolí.

Všichni se začali rozhlížet, ale nikdo nic neviděl, stejně jako ona. Podle Iesady-san jim ani mapa momentálně nijak nepomáhala. Pokud tedy v okolí opravdu nebylo nic, čeho by se dalo chytit, bylo potřeba něco takového najít.
"Vypadá to, že musíme doufat ve šťastnou náhodu," řekla Baru velice neochotně, protože náhody neměla ráda, a vydala se na pochod po poušti. Doufala, že se brzy objeví něco, podle čeho by se mohli orientovat. "Bylo by asi dobré vědět, jak jsme daleko od místa, kde se máme sejít s těmi výzkumníky, co nás dostanou domů... A nebo od Las Noches, tam bychom zas mohli mít úspěch při sbírání informací." Ne že by se jí chtělo do hlavního sídla vládců hollow. Ale i pozorováním by mohli něco zjistit...

Hayato

"Spoléhat se na náhodu." Jo, tak to znělo skvěle. Ideální plán na cestu po poušti.
Už tak si říkal, jak ksakru bude probíhat mise, kde mají něco zjistit o vládci nejvíc prastarých nepřátel Shinigami... nenapadlo ho, že se dost možná ani nepřiblíží, protože je porazí kupa písku.
"No..." začal přemýšlet, když pokračoval na cestě, kterou poslepu určovala Baru-san.
"... výhoda tady je, že když se k něčemu přiblížíme, uvidíme to už z dálky." dokončil svoji myšlenku. Byla to pravda.. zrovna moc hornaté pouště nebývají...