13. divize

Natsuki

Stála som, uź skôr zo zvyku opretá o parapetu okna, ktoré bolo tak či tak zatiahnuté. Moc som tých dvoch nevnímala. Teda začínala som mať pocit, že som tak trocha introvert páč ma nenapadlo ako naviazať nejakú spoločnú reč. Tu sa ozval Mizuki, vlastne som zaregistrovala hlavne oslovenie.
"Huh?" Zodvihla som k nemu pohľad a len som pokývala hlavou na nesúhlas.
"Jeden glg toho pekelného stvorenia ma pošle na deň do postele heeh.. gomen." Ospravedlňujúco som sa na neho pozrela, pri čom som mala na mysli práve Kyouheiou výtvor. Shogi mi tiež neprišli práve po chuti.. možno keby som ich vedela hrať.
"Budem sa pozerať." Usmiala som sa na Mizukiho v nádeji, že mi toto malé maskovanie mojej nevedomosti v Shogi prejde.

Mizuki

Pokrčí tedy rameny.
Dobrá tedy..když nechcete...nebudu vás nutit...
Začal rozkládat Shogi, aby mohl Kyouheie obrat o všechny prachy,co mu ještě zbyly od výplaty...takže o moc ne.

Kyouhei

Nějakou chvíli to trvalo, ale na to, v jak podnapilém stavu Kyouhei vlastně ještě pořád byl, se vrátil rychlostí blesku. Vkročil dovnitř Natsukiina pokoje s flaškou v rukou, držel ji před sebou jako nějakou relikvii. Jeho pohled přímo hořel naléhavostí a pohnutím.
"POSLEDNÍ LAHEV!" pronesl jako proroctví o konci lidstva.

Mizuki

Se zatvářil velmi šokovaně.
Poslední láhev? To jako...opravdu poslední? Kyouhei...ty už...nepálíš nebo co? To...
Koukl nejdřív na Natsuki, pak na Kyouheie a pak na Natsuki.
To je strašné...Natsuki-san, dnes budete svědkem významného okamžiku v dějinách Seireitei...budete přítomna u pití poslední láhve moku, který opil kapitána Izanagiho....
Otočí hlavu na Kyouheie....
No tak už nalej....nemůžu se dočkat :3.

Natsuki

Mierne pobavene som si tých dvoch prezerala. Mohla som ďakovať všetkým bohom zo všetkých známych aj neznámych náboženstvách či sekt, ktoré sa zemi existovali.. posledná flaška predsa len znamenala, že sa z toho dvaja pijani tohoto kalibru len tak ľahko neopijú, čo mi prinášalo pokoj na duši.. aj keď im oćividne panickú hrôzu a nepopísateľný des abstinencie.
"Som nadšením bez seba." Zachechtala som sa, po čom som dávala pozor na tú ich hru. Rozmýšľala som či nie sú hazardné hry zakázané ale.. nebola to predsa len akadémia.. nechcela som im do toho kecať a hlavne vtedy, keď som si o danej veci naozaj nebola istá.

Mizuki

Zasmál se Natsukiinu hranému nadšení.
Ale notak...dovolte jesnomu vysloužilci zavzpomínat na stará dobrá léta.
Plácne ji po zádech a pak rozloží Shogi. vše připraví a zanpakuto si upevní k pasu. I když by Mizuki dobrák, nerad prohrával a takový malý podvod...to nikomu nevadilo.

Kyouhei

"Byl jsem moc opilej než abych pálil," zasténal bolestně. Natsuki si nevšímal. Byli sice u ní doma a ona nevypadala nadšeně, ale takové věci prostě Kyouhei neřešil, on se cítil všude vítaný dokud ho nevyhodili oknem. Všiml si, že Mizuki už vyndává shogi. Byl nejvyšší čas ho opít, jinak Kyouhei neměl šanci. Podal tedy Mizukimu láhev, protože skleničky neměl a po pravdě nikdy nepoužíval, takže to "nalej" bral jen jako frázi, že se už má pít.
"Na zdraví, Mizuki-san!" zahalekal.

Natsuki

Očami som prebodávala fľašku. Mohlo to vyzerať dosť chtivo... možno som aj chcela.. alebo? Po ďalšom povzdychu som si prísahala že ďalší krát už nepovzdychnem, pripomínalo to isté veci u ktorých by to jeden chápal no teraz to skôr kazilo atmosféru.  Musela to byť sranda, vedieť sa odviazať aj pri takej hre ako sú Shogi.. sama pre seba som sa začala nostalgicky usmievať.

Mizuki

Na zdravíííí... Pozvedl flašku a upil. Příjemný hřejivý pocit tisíce pekel zalil jeho bříško.
Graaaaah...to mi chybělo...
Tlesknul a přistoupil blíže.
Tak...hodně štěstí Kyouhei! A vy Natsuki-san...sledujte a hlašte všecky podvody...

Kyouhei

Bylo velice byroz ráno. Sice nahoře se píše, že deset, ale ve skutečnosti tolik nebylo, jelikož tak dlouho by ani Kyouhei pít nevydržel. Poslední flaška kyouheiovice už vzala dávno za své, stejně jako několik dalších podřadného sake. Figurky shogi byly rozestaveny, tedy spíše poházeny, po velice překvapivých místech Natsukiina bytu. Kyouhei právě jednu vzal a hodil ji do květináče s palmou. Jestli Natsuki palmu neměla, tak teď už ano. Trefil se asi tak dva a půl metru mimo, ale i tak si zatleskal a potom se převrátil s židlí na zem, čemuž se začal smát.
"Takže, Mizukgg... Mizzuuum... Mizu... vidíš, že... jsem vyhrál upe jasně, ne...?" pronesl.

Natsuki

S hlavou opretou o okraj okna a schúlená na parapete som spala už.. niekoľko hodín. Do tejto polohy som sa dostala v podstate hneď na začiatku ich "hry". Asi bolo aj dobre, že som väčšinu z ich vystrájania nevidela a ani nevnímala. Vlastne som ani na ich hru príliš dlho nedávala pozor.. spraviť zo mňa rozhodcu bola chyba keďže som ani len netušila, ako sa v tej hre podvádzať dalo.

Mizuki

So....so...sože? Já vyhrál! Byuo to naprosto jasný...
Zamlel opile Mizuki.
Se jasně....kde jsem to byu....jo...jo.....
Zůstal s ukazováčkem zdviženým a s výrazem maximálního zamyšlení.
JO! Můj...můj...co to sakra je...krekr...?! Jo...krekr spravedlnosti....poráží zcela jasně ten flek co na něj útočí...znám pravidla ne!!
Postaví se a zavrávorá.
Staré pravidlo zní....zní...krekrspravdlnostiprží fek...frek...flek...a...mě se chce čůrat...
Pomalými kroky se vydal k oné palmě.

Kyouhei

sledoval Mizukiho počínání a za chviličku i pochopil, kam věci nejspíše směřují, tedy hlavně jedna jistá věc kam bude brzy směřovat. Díval se omámeně střídavě na Mizukiho a na Natsuki, ale Natsuki nejevila jakékoli známky, že by jí to vadilo (nebo si možná nevšimla), takže taky nic neříkal, jen se začal hihňat.

Natsuki

Obaja mohli počuť šúchanie železa o púzdro, keď som z púzdra začala vyťahovať moje zanpakuto.
"Prisahám že ak budeš pokračovať.. budeš si musieť nájsť iný otvor, ktorým budeš vylučovať tekutiny.." Povedala som mierne výhražnym hlasom, prirovnávajúc sa nevyspatému psychopatovi, ktorý všetko myslí až príliš vážne.

Mizuki

Kolébavě se otočil, teď už s nástrojem skrytým.
Sože?...Hele dámo...jestli jste těhotná, tak to jste tu špatně! Já s váma nic neměl! Uršitě...nikdy jsme s nikým nis neměl...
Kolébavě odkráčí od květiny, hledajíc dveře ven. Jako každý muž byl hnán jednoduchým pudem - najít strom.

Kyouhei

chtěl jít s ním, ale než to stihl říct nebo vstát, usnul. Zůstal ležet na Natsukině gauči a chrápal. Z pusy mu tekla slina a divně se usmíval.

Natsuki

Znova som zasunula zanpakuto späť do púzdra a podozrievavo som si prezerala Mizukiho, ktorý si to teraz namieril von. Pohľad mi taktiež skončil na slintajúcom Kyouheiovi.. menší tik v oku začal prezrádzať.. že toho začínam mať trocha plné zuby. Nakoniec sa im podarilo to, čo sa nepodarilo ani bývalému kapitánovi.. a ani nikomu pred tým. Zanpakuto som si položila do lona a po chvíľke rozmýšľania som začala otvárať okno.. aký to originálny spôsob zdrhnutia.
"Idem trénovať.." Zamumlala som .. bolo to celkom neveriacke. Bola som predsa Natsuki, najväčšie poleno z trinástky ktoré NIKDY netrénovalo.

Natsuki -> Když ses blížila ke cvičištím vyhrazeným pro 13. divizi, všimla sis, že jsou tam tři dívky a také trénují. Viděla jsi je z dálky, takže sis nebyla jistá, ale tak nějak se ti zdálo, že to je trojice proslulá svou zálibou v homoerotické literatuře. Ano, yaoi fanynky.

Natsuki

Pohľad mi spočinul na Yaoi faninky.
"Naša divízia.. je.. naozaj.. " S povzdychom som sa musela pousmiať. Kde to nájdete ? Celý svet by mohol byť v plameňoch pekelných ale trinástka by to svojimi členmi a povahou mala ťažko.. v istej časti tela. Zamávala som tým trom na pozdrav, teda nechcela som im nechtiac skočiť do nejakého kida alebo podobne a tak som sa zatiaľ držala stranou, aspoň kým si ma nevšimli.

Natsuki -> Jedna z nich, ta zrzavá, si tě všimla, protože právě stála trochu stranou. I další dvě se potom pozastavily ve svém cvičném boji a vypadalo to, že chvilku čekají, jestli se k nim Natsuki jde přidat, nebo jestli mají pokračovat.

Natsuki

Ako sa pozastavili, priblížila som sa na pár krokov k nim.
"Uhm, ahoj." Pozdravila som ich trocha nesmelo, usmiala som sa a ruky som si založila za chrbát.
"Mohla by som sa k vám pridať?" Spýtala som sa. Toto bolo pre mňa niečo úplne nové. Naozaj som plánovala trénovať, pri čom som za celý čas bola doteraz len zalezená vo svojej izbe, alebo na nejakej pokojnej misii kde som tak či tak bola v relatívnom bezpečí a pohodlí.

Haruka Kasumi

Nikam nepospíchala a tedy jí cesta trochu trvala. Nakonec překročila bránu do prostor kasáren 13. divize. Už z dálky viděla nepřehlédnutelnou hlavní budovu, ke které měla namířeno. Zbývalo jí k ní však ještě několik mnoho metrů. Při cestě přes kasárenský dvůr ještě zpomalila a rozhlížela se pozorně kolem. Po sléze se rozhodla vyzkoušet něco spolehlivějšího a začala se v okolí zaměřovat na přítomná reiatsu.
Zamračila se. Není tady? Zase? Ne... ještě pořád, došlo jí, ale tentokrát si usmyslela, že zkusí zjistit něco víc. Teď už se ohlížela po jakémkoliv možném informátorovi. A tak se pomalu, ale jistě vzdálenost mezi ní a hlavní budovou divize postupně zmenšovala a zmenšovala...

Natsuki -> "Proč ne, jen se pojď ukázat, krasavice!" významně na tebe zapérovala obočím zrzka. Ani ostatní neměly nic proti.
(Založíme tréninkové téma za reiatsu?)

Kasumi -> Členové divize tě zdravili a čile se hnali za svými povinnostmi, i když kdo jim je zadával, to bylo záhadou. Nikde nebyla žádná známá tvář.