13. divize

Haruka Kasumi

V duchu obdivovala, jak to tu šlape. Tedy, neviděla to přímo, ale bylo tu živo a zdálo se, že každý za něčím musí hrozně rychlejít. Práce? Nejspíš. I bez kapitána to tu fungovalo. Kasumi nevěděla, jestli má třináctka podkapitána, či ne. Rozhodně však její nevědomost nebylo něco, s čím by se měla v úmyslu nějak šířit.
Na místo rozhlížení vstoupila do kasáren a vypátrala si ty správné dveře. Nyní stála před kapitánskou kanceláří. Pořád necítila žádné reiatsu, přesto to zkusila. Zaklepala a následně vzala za kliku...

Natsuki

Ruku som zľahka znova položila na rukoväť môjho zanpakuto. Stále som sa len usmievala, aj keď som si tým, čo som robila, vôbec nebola istá.
"Máte nejaké.. pravidlá ?" Spýtala som sa ešte pred oficiálnym započatín "tréningu", no.. teda to skôr vyzeralo ako taký tréningový súboj. Že by si ma.. konečne použila? Trocha som skrivila tvár a po očku som zazrela na moje zanpakuto.
"Kušuj.." ozvalo sa mi pomedzi pery.



/jop

Natsuki -> Dívky se na sebe podívaly a zakroutily hlavami.
"Nic speciálního... samozřejmě se nesmíme zabít, protože to by bylo blbý, ale to je asi všechno. Takže dvě proti dvěma?" ---> PŘESUN SEM

Kasumi -> Dveře byly zamčené.

Haruka Kasumi

K otevření dveří se již nedostala. Proč? Nešlo to, byly zamčené, jak očekávala. I když zrovna teď by byla radši, kdyby se mýlila. Pustila kliku, otočila se do chodby a založila si ruce na prsou. Co teď? Měla by jít? Možná by si mohla někoho ochytit. Ale když tady to tak pěkně šlape, alespoň na první pohled. Chvilka nezabije, pomyslela si a vydala se chodbou směrem k východu.
Ať už venku nebo ještě uvnitř, prvního shinigamiho, který jí míjel, zastavila. ,,Pověz, víš kde je kapitánka? Vaše kapitánka?" drůraznila, neb znala ty duchaplné vtípky některých lidí, kterými odkazovali na fakt, že ona je kapitánka.

Haruka Kasumi

Tak bordel... aha, pomyslela si, když si vzpomněla na všechny ty někam se ženoucí shinigami ne jen venku před kasárnami.
„Dobrá, nenechte se rušit ve své práci,“ pronesla a zanechala člena členem. Třináctka začínala mít tedy nějaké organizační potíže, ale to nebyla už její starost. Její divize špala jako na drázku. Skoro. V duchu si zanadávala na Akia, který si to naštrádoval do důchodu jako by se nechumelilo, ale to bylo vše.
Za chvíli vyšla branou z prostor patřícím jmenované divizi a co nejpřímější cestou zamířila pryč. Kam? Pryč odsud, ale i pryč ze Seireitei.

>>> Někde v Rukongaii (Si ještě rozmyslim xD)

Kishi Tobu
Pomalým krokem jsem přišel do naší kasárny, tedy kasárny 13.divize. Rozhlédl jsem se kolem sebe a nakonec si to zamířil ke dveřím kapitánovi kanceláře. Zastavil jsem se před nimi a zhluboka se nadechl. Doufal jsem, že už tam bude. Natáhl jsem ruku po klice a zatáhl za ní. Bylo zamčeno. Vzdychl jsem a pustil kliku. Otočil jsem se zády ke kanceláři a opřel se o dveře. Alespoň mám ještě chvíli volno, ale už nevím co bych dělal.

Natsuki

Bola som celkom zarazená.. práve som absolvovala tréning a tak som čakala, že ma po ňom bude bolieť celé telo.. veď som .. bojovala viac menej s troma shinigami z našej divízie. Stále som mala na pamäti to, čo sa tam stalo.. trocha ma zamrazilo. Predsa len, vtedy som to nebola ja. Po sprche a prezlečení som vyšla z môjho bytu smerom ku kapitánovej kancelárie. Ruky som pri tom mala zastrčené za záhybmi uniformi a hlavu naklonenú trocha na stranu .. s privretými očami to vyzeralo tak, ako keby som práve spala a bola námesačná aj keď.. opak bol pravdou. Možno že som však predsa len bola trošku ospalá. Pred kanceláriou niekto bol. Po zaškúlení som spozorovala biele vlasy a tvár, ktorú som moc nespoznávala.
"Uhm?" Vyšlo z mojich úst, keď som sa ku chlapíkovi dostala dosť blízko na to, aby ma zaregistroval.
"Ehm.. ahoj?" Bol to pozdrav.. ale aj otázka. Zaujímalo by ma, kto to asi tak mohol byť.

Kishi Tobu
Pohlédl jsem na dívku, která ke mě přišla. Zpozornil jsem a narovnal se.
"Ahoj" pozdravil jsem ji a prohlédl si ji. Chvíli jsem ji mlčky sledoval a pak se podrbal ve vlasech. "Ehm, promiň jestli ti tu překážim. Nevíš náhodou kde je kapitán nebo alespoň zástupce téhle divize?" zeptal jsem se. Nejspíš ta dívka byla z téhle divize, ale nebyl jsem si tím úplně jistý. Vypadala na to.

Natsuki

Keď sa vyrovnal, mala som pocit že sa vychvaľuje svojou výškou.. ja som bola malinká ! bolo to tak nefér. Musela som podvihnúť pohľad trocha vyššie, aby som sa mu pozerala do tváre a nie niekde a hruď.. aj keď chalanom to tak ako ženským nevadilo.
"Taicho? Uuhm.. myslím že je na misii.. v ľudskom svete." Zamumlala som skôr pre seba a keď sa spýtal na zástupcu, trocha som sčervenala.
"H..h..hai.. ja som ! zástupca ! myslím.." Prehovorila som znova tichším a nie príliš rozhodným hlasom. V podstate som stále nemala pásku, keďže sa kapitán nevrátil z misie a ešte mi ju nedal.
"Čo by si potreboval?" Spýtala som sa ho,tento krát už s milým úsmevom.

Kishi Tobu
Pozorně jsem ji polouchal. Takže šéf je na misi. No, co by se dalo čekat, je to kapitán a ten má skoro vždy něco na práci.
Zarazil jsem se když řekla že ona je zástupce. Nasadil jsem překvapený pohled. "Ty jsi zástupce?!" vyjekl jsem. To jsem teda moc nečekal, taková malá holka. A ještě k tomu to řekla, jako kdyby to ani pořádně nevěděla. No, alespoň nemusím nikam chodit.
"Ok, když to říkáš. Chtěl jsem se jít jenom zeptat, jestli není něco na práci." řekl jsem jí svou prosbu. Vím, že jestli by něco bylo, dali by mi vědět, ale třeba zapomněli, nebo jsou tu nějaké bonusové maličkosti.
"Jo, promiň že jsem se nepředstavil. Já jsem Kishi Tobu a jsem 3rd seat!" velkolepě jsem se představil a nasadil svojí oblíbenou pózu- prosím, berte to bez těch červených tváří a s trochu lepším úsměvem. A samozřejmě v shinigamijském obleku)
Pak jsem ji podal ruku na potřesení.

Natsuki

Troška mi začalo cukať pravým okom.
Ts..tsch.. rozprávam sa s mŕtvolou.. Pomyslela som si s nie príliš peknými predstavami a nahodila som až príliš veselý a milý úsmev. Prsty mi na rúčke katany klepkali slušnou rýchlosťou, až to vytváralo dojem že si klepkám rif nejakej metalovej pesničky. Jeho požiadavka však lahodila môjmu sluchu a ja som len prikývla.
"Samozrejme že pre teba mám misiu Kishi-kun. Vlastne si prišiel akurát na čas. Práve som niekoho tvojich schopností a predpokladov hľadala.. eehm." Rozhliadla som sa naokolo a vtedy mi padol pohľad presne na vec, ktorú pre túto nesplniteľnú úlohu potreboval.
"Vieš, túto misiu.. musíš brať smrteľne vážne, záleží od toho celý image tejto divízie takže nestrpím žiadne zlyhanie!" Rukou som sa načiahla po danej veci a v tom som pred ním začala mávať metlou.
"Treba to tu pozametať.. tak šup šup." Stále s milým úsmevom ktorý mi z tváre nechcel len tak opadnúť.

Kishi Tobu
Spokojeně jsem ji sledoval a čekal, co z ní vyleze. Ta mise začala vypadat celkem zajímavě. Skoro se mi zatajil dech, co to bude asi za misi. Akorát to slovo image mi ale trochu vrtalo hlavou. Jak to myslí?
Málem mi vypadli oči z důlků, když jsem zjistil co to má být skutečně za misi.
"Naniii?!" zvolal jsem a musel jsem popadnout dech. Já, 3rd seat tady musim zametat divizi jak nějaká uklízečka. To je snad zlý sen.
Zklamaně jsem sklopil hlavu a vzal si smeták. No což, pro mě to bude hračka. S plným nasazením jsem začal bleskurychle vytírat podlahu a prostě celou divizi uklízet, tak, aby jsem to dodělal co nejdřív. Trochu jsem tu práci podcenil, možná i smrtelná mise by byla lehčí než tohle. Však já té čarodějnici ještě ukážu!

Natsuki

S tou najväčšou škodoradosťou, akú moja milá povaha vedela vyprodukovať som sledovala ako sa pustil do zametania divízie. Samozrejme že mu to bude trvať dlho, divízia bola veľká.. aj jej priestory. Nakoniec ma ešte napadlo že by som mu to trocha osolila a tak som za ním začala mávať rukou.
"Nezabudni na wecká! a cvičiská! a všetky chodbičky a uličky v kasárňach !! inak to budeš robiť ešte ráaz!" Zasmiala som sa.. ah áno.. bola som naozaj malý protivný škriatok. Sama som sa pri tom oprela o stenu kasárne a len so ho s pobaveným .. až posmešným výrazom sledovala pri práci.

Kishi Tobu
Při jejích slovech mi vyskočili žilky na čele, oči zběleli zlostí a já si myslel, že snad vybouchnu. Takhle mě sekýrovat. Myslel jsem si, že ji snad ty všechny odpadky a prach hodim na hlavu, ale trochu jsem se uklidnil a všechnu zlost jsem si vylíval na práci, abych zlepšil svůj výkon. Pár chodbiček jsem měl už za sebou, radši jsem to nijak neoflakoval. Znám holky a ty jsi všimnou každého prachu na zemi. Proto jsem nějaké chodbičky pro jistotu vyčistil ještě jednou, aby se paní zástupkyně nezlobila.
Když jsem měl konečně dodělané všechny chodby a uličky, padl jsem na zem a chvíli vydýchával.
"Ta ježibaba jedovatá!" zabědoval jsem si pro sebe a pak se zvedl. Vzal jsem smeták zpět do ruky. Teď už jenom záchody a cvičiště.
První jsem šel na pánské záchody, které jsem odflákl, protože je stejně prohlížet nebude. Na dámské jsem radši ani nelezl a zamířil jsem rovnou k cvičištím. Běhal jsem sem a tam až se za mnou prášilo a čistil jsem to všude, kde se dalo. Po několika hodinovém úklidu jsem došel k tý holce celý zpocený a opíral jsem se o smeták.
"Hotovo" řekl jsem a ulevilo se mi. Příště, až budu chtít nějakou práci, tak jedině od šéfa a né od týhle zmije!

Natsuki

Naozaj mu to trvalo dlho. Po asi hodine aj pol má počiatočný nával zlosti, ktorý mi spôsobil.. prešiel no nechala som ho už veci dorobiť. Nebudem mu predsa len hovoriť že sa na to môže vykašľať.
"Chmm.. možno som to trocha prehnala.. predsa len ešte je tu aj kanalizácia." Zamumlala som si pre seba a pohľad som zamierila niekam k strechám kasární.
"Ah.. prečo som len taká dobrá duša.. hneď každému všetko odpustím .." Pokrčila som sama pre seba ramenami a následne som sa len pozrela na dvere, ktoré viedli do kancelárie. V podstate som od nich mala klúčik, zaujímalo by ma.. prečo som tam ešte nevliezla. To už sa prišiel prihlásiť, že má hotovo. Na tvári sa mi znova roztiahol úsmev.
"Že ty sa necháš tak sekýrovať od ženskej ako som ja.." Pokývala som nepochopiteľne hlavou a následne som len otvorila dvere do kanclu.
"Dáš si niečo?" Spýtala som sa ho pri tom, ako som vstúpila dovnútra. Nechala som otvorené.. teda čakala som že pôjde za mnou dovnútra.

Kishi Tobu
Nasadil jsem překvapený pohled. Sám jsem to taky moc nevěděl. Mohl jsem se na to vykašlat, ale asi jsem se bál že by mě vyhodila. Anebo jsem prostě pracovní typ.
"No, přece jen si moje nadřízená." pokusil jsem se obránit svoji hrdost a sledoval jsem, jak otevírá dveře do kanceláře.
Při její otázce, jestli si něco dám jsem se zamyslel. Sice jsem jedl, ale to už bylo asi tak před 3 hodinami a navíc po takovém úklidu jsem na něco chuť dostal.
"No...něco bych si možná dal." usmál jsem se a chytl se za břicho. Moje zlost už mě vcelku přešla, navíc, další válku rozpoutávat nechci, neumím si představit co by mi udělala tentokrát.

Natsuki

"Tak poď dovnútra, niečo ti donesiem.." Povedala som mu už z miestnosti a sama som skočila do provizórnej kuchynky, v ktorej som spravila nejaký čaj a dokonca som tam našla aj niečo pod zub. Vlastne tu bolo celkom mŕtvo.. kapitán tu nebol už ani nepamätám.. ani som vlastne netušila ako vyzerá, keďže sa nám zmenil a ten nový bol stále na misii. Netrvalo dlho kým som Kishimu na tácke doniesla čaj aj s nejakou maličkosťou pod zub. Sama som sa oprela o stôl Kapitána, za ktorý som si neopovažovala sadnúť.
"Vieš.. popravde som ťa nikdy nevidela.. a už si tretí dôstojník.. to si len teraz prišiel z akadémie?" Zaujímalo ma to.. kupodivu naozaj. Predsa len, voľakedy som sama bola na akadémií a popravde som schválne vymeškávala skúšky.. pretože som z nej nechcela odchádzať až kým nebudem mať schopnosti aspoň na post nejakého dôstojníka.. no nepodarilo sa mi to..

Kishi Tobu
Kývl jsem a to koště, na které bych už radši ani nevzpomínal, jsem opřel o zeď. Vstoupil jsem do kanceláře a pozorně si ji prohlédl. Nakonec jsem si sedl na židli, která mi zrovna přišla po oči a uvelebil jsem se tam. V téhle kanceláři jsem už dlouho nebyl, neboť tady bylo skoro furt zamčeno.
Než ta dívka přinesla občerstvení, přemýšlel jsem jak se mezitím zabavit. Moc věcí mě nenapadalo, tak jsem tam prostě seděl a koukal se všude možně.
Netrvalo dlouho a dívka přinesla konečně nějaké občerstvení. Byl to čaj ještě s nějakými sušenkami. Vzal jsem si lžičku a začal míchat čaj.  Jakmile se mě na něco dívka zeptala, odpoutal jsem zrak od čaje a podíval se na ní. Zakroutil jsem hlavou.
"No, zezačátku jsem byl normální člen, ale to jsem ještě moc misí neplnil a všelijak jsem se toulal v Soul Society, nebo v lidském světě. A asi před půl rokem jsem nějakým způsobem byl zvolen důstojníkem téhle divize a...no bylo to skoro to samý, akorát jsem plnil víc těch misí. Je to zvláštní, já tě taky neviděl. Asi jsme se prostě jenom mihali." řekl jsem svůj názor a napil se čaje. Byl ale moc horký a musel jsem co dělat, aby to nevyprskl. Zvládl jsem to polknout a poté položit čaj zpět na stůl. Vydechl jsem a radši nechal zatím čaj být. Mezitím jsem si dal nějakou tu sušenku.
"A jak se vlastně jmenuješ ty?" zeptal jsem se jí se skoro plnou pusou. Všiml jsem si totiž, že se mi ještě nepředstavila.

Natsuki

Skúmavo som ho sledovala. Po tvári sa mi znova roztiahol úškrn, keď sa napil ešte horúceho čaju..
"Vidím.." Šepla som si pre seba až trocha škodoradostne.
"Hmm.. ešte som sa vlastne nepredstavila čo?" Znova som sa na chvíľku zamyslela, bolo to trocha divné.. ako keby som musela rozmýšľať nad každou maličkosťou, dokonca aj nad tým, ako sa volám.
"Uhm.. Natsuki, môžeš mi hovoriť Natsuki."

Kishi Tobu
Nelíbilo se mi, jak se pořád ušklíbala. Snad nemá zase něco zlého v plánu. Spíš ji jen těší, jak já trpím.
Taky mi bylo zvláštní, že pořád nad něčím přemýšlí a místy vypadá nejistě. Jako v případě jejího jméno nebo hodnosti. Ještě aby si to všechno vymýšlela a já jen poslouchal nějakou služebnou. Ale zase je fakt, že má u sebe klíče od kanceláře.
"Ach, takže Natsuki" kývl jsem hlavou a zopakoval její jméno pro sebe, abych si jej lépe zapamatoval.
Vzal jsem si ten šálek čaje opět do ruky a trochu ho pofoukal, aby dříve vychladl.
"A ty jsi jak dlouho zástupkyní?" zeptal jsem se jí, abychom zbytečně netrpěli chvílemi ticha. Navíc mě to i celkem zajímalo.

Natsuki

"Chmm jóp Natsuki!!.. žiadne prezývky nie sú povolené!" Zachechtala som sa. Pomaly som zliezla zo stola a sadla som si na pohovku oproti nemu, páč sa mi tam proste stáť a opierať o stôl nechcelo.. navyše kto vie, čo by si pomyslel kapitán keby že sa zrazu vráti.
"Popravde.. asi.. len.. pred pár hodinami." ospravedlňujúco som sa na neho pousmiala.
"Vieš.. nečakala som to. Nemyslím si že som nejaká.. silná.. vlastne som vždy zatiaľ z bojov skôr utekala.. doteraz som nezabila jediného hollow.. všetci všetko robievali za mňa." Môj hlas bol trocha sklesnutý a pohľad som upierala niekam na svoje nohy. Taktiež som sa trocha podivne uškŕňala. Bola to viac menej pravda.. bola som slabá.. ale nemienila som v tejto mojej vlastnosti pokračovať. Následne som sa trocha podivnejšie pozrela na Kishiho.
"Nechcel by.. si so mnou trénovať?" Spýtala som sa ho po chvíľke a pozrela som sa niekam von.
"Napríklad.. teraz.. tak či tak neviem čo by sme robili.."

Kishi Tobu
Po chvilce míchání čaje jsem se pokusil opět risknout se ho napít. Pomalu jsem přiložil pusu k okraji a napil se. No, nebylo to ještě úplně akorát, ale nebylo to ani tak horké jaké předtím, takže se to dalo v klidu vypít. Upil jsem tedy jenom trochu a podíval se na Natsuki.
Když mi začala vyprávět o tom, jak se stala zástupcem a ještě k tomu pár věcí o sobě, stekla mi po mé zadní straně hlavy anime kapka. Zástupce, který nezabil jediného hollow? No, třeba vždycky toho hollow jenom oslabila a někdo jiný ho dorazil, ale nevim. Velice mě to šokovalo.
Její následující otázka, mě donutila k zamyšlení. Mám jít s ní trénovat a podívat se, jak na tom je, pomoct ji zesílit aby naší divizi nedělala ostudu, nebo být volný a někam jít i když vůbec nevím kam? Tato otázka mě velmi trápila. Nakonec jsem se ale rozhodl.
"Mmm, no dobře." rozhodl jsem se a zvedl se ze židle. "Alespoň už nebudeš dělat naší divizi ostudu." zamumlal jsem a podíval se na ní. Trochu jsem se bál, abych své poznámky v příštích pár sekundách nelitoval. Doufal jsem, že to přeslechla.
Pořádně jsem se protáhl a šel ke dveřím. "Jdeme?" otázal jsem se a čekal na ní u dveří. Úplně jsem přitom zapomněl na svůj nedopitý čaj.

Natsuki

Prikývla som a pripravená vyraziť, som sa zrazu zastavila a pozrela som sa niekam k oblohe.
"Myslím že na chvíľku zmeníme plány, máme misiu.. budeme trénovať až po nej okej?" Spýtala som sa ho milo a naśledne som mu mávla rukou na znak, aby ma následoval. Ak súhlasil, len som sa vydala do kasárni tretej divízie, kde bolo vlastne dohodnuté miesto na "odštartovanie" našej.. misie. Bola to celkom sranda, uź som dlho žiadnu misiu nemala.

Kishi Tobu
Překvapilo mě, že jsme dostali misi. Už dlouho jsem žádnou nedostal (pokud se nepočítá ta uklízecí). Vlastně to bylo celkem fajn, rád po dlouhé době zažiju zase trochu adrenalinu.
"Ok, žádný problém." odsouhlasil jsem. Super... pomyslel jsem nadšeně, ale nahlas jsem to neříkal. Jakmile mávla rukou, vydal jsem se za ní. Byl jsem zvědav, co to bude za misi a jaká bude. Hlavně že nějaká.

/-3.divize