9. divize, redakce Ban-Kai

Aririki Rick Ginken
Drhnul jsem podlahu, seč mi síly stačili a snažil jsem se, aby na zemi nebyla ani molekula, která tam být nemá. Místy jsem dokonce uvažoval o použití slin, ale bál jsem se, co by nadřízený řekl plivnutí na zem. Asi bych to ani nestihl rozdrbat a zem by byla zas zašpiněná. Krví z mé tepny.
V tom mi na hlavu dosedl pekelný motýl. Mám misi. Mohu to domýt a vyrazit i se svou zanpakuto, pane? zeptal jsem se a dál zuřivě drhl. Lepší, než abych byl trestán ještě za to, že utíkám od práce.

Izanami

A tak začala nová perioda života Izanami. Perioda, o které věřila, že by mohla vydržet doopravdy, ale doopravdy dlouho. Teď již byla Shinigami. A to bylo úžasné. Ten pocit..
Každopádně, procházela se po místě, které bude moci říkat od teď domovem - po kasárnách 9. divize. Při takové volné chůzi si kasárny prohlížela. Na tváři měla úsměv, a nevšímala si moc ničeho kolem.
"Geez..dala bych si dango." zamyslela se Izanami. Bohužel, z nějakého důvodu, v celém Seiretei nikde nebylo ani prodavače, a když už, tak neměl nic, a utíkal nějakým směrem s tím, že už žádné nemá... Zvláštní tohle místo. Co se dalo dělat.
Snažila se najít kancelář kapitána, bohužel, její orientační smysl nikdy nebyl dokonalý..no, a mapu taky neměla. Takže tak nějak, s bezradným výrazem, koukala po kasárnách a snažila se najít nějakou indícii, kudy se do kanceláře dostat.

Izanami

A jak tak šla, přímo před ní se objevil nějaký.. no, náhodný týpek. Vzhledem k tomu, jak vypadal, když vyšel ze záchoda, Izanami se nebyla tak nějak úplně jistá, co si má myslet...
.. ale byl to první člověk, který vypadal tak nějak, že by mohl něco vědět. Izanami potkala po svém nekonečně párminutovém putování po divizi už pár lidí, ale rozhodla se, že se doopravdy ztratila, a tak že je na čase se začít ptát.
Vypadal teda trochu, jako by viděl někoho mrtvého, ale co se dalo dělat. Třeba ho jen zaskočil její neobvyklý ohoz..
"Ahój." začala rozhovor s milým úsměvem. "Nevíš, kde má kapitán kancelář? Jsem tady nová.." pronesla a naklonila hlavu na stranu, aby působila víc cute.
"Jo, jmenuju se Ruyichi Izanami." dodala ještě, a natáhla k němu ruku. Její bezbranné jméno nemůže přece ničemu ublížit.

Aririki Rick Ginken
Kývl jsem a vydal se do svého pokoje. Tam si pobalil jen pár důležitých předmětů, jako boxer, nůž, zápisník, teleskopický obušek, ještě jeden nůž, lano, propiska, a ještě jiný nůž...
Vše se mi nakonec vešlo do malého batohu. Ještě jsem do sebe hodil rychle něco k snědku a vyrazil. Doufám, že dostanu ještě nějaké informace, protože vědět jen to, že je to ve světě lidí je na houby. pomyslel jsem si ještě.

---> Senkaimon

Izanami

Tenhle chlapec byl trošku.. nu, zdál se pomalejší. Nebo... no, bylo těžké to popsat. Jeho výraz vypadal jako výraz někoho, kdo právě zjistil, že jeho kočka je ve skutečnosti Chuck Norris převlečený za Ramba v kečupové omáčce.
A pak začal ukazovat. První na strop. Izanami tam trošku nechápavě koukla, ale pak pochopila, že směr se tím chlapec říct nesnažil. A jeho další ukazování naštěstí nebylo tak zcestné. Asi pochopil, že se Izanami ptá jeho, a že on je ten, kdo má odpovědět. Jak roztomilé. Šikovný kluk.
Nakonec se zdálo, že se uklidnil..chvilinku..
"Eeeh." vzdychla potichu, když začal chlapec křičet. To bylo.. nečekané. Na její tváři se objevil úlek, ale, rychle pochopila, že takhle by se k takovým chudákům chovat neměla.
"Neboj, chlapče, moc ti děkuju." opět s úsměvem pronesla Izanami, a lehce chlapce poplácala po zádech. Ten teď potřeboval klid. "Pověz mi, jak se jmenuješ?" zeptala se opět s milým, kawaii úsměvem. Třeba potřebuje, chudák, jen komunikaci. A kapitán Ruyichi je není stejně momentálně pryč. Tak třeba může zatím Izanami pomáhat ostatním, co to viditelně potřebují. Bude muset Yoshirovi vynadat, že se o své pomalejší členy málo stará...

Izanami

Chlapec vypadal, jakoby se ho poprvé vůbec někdo dotkl. Vypadal, jakoby se na chvilku přesunul kamsi úplně jinam. Chudák.
"Dobře, mistře O." pronesla Izanami se stále milým úsměvem. Pochopila, že touhle cestou konverzace nepovede. Pokud vůbec nějakou cestu najde. Už začala pomalu chápat, proč se Yoshi tolik nestará o pomalejší z divize..no, co už. Musela to zkusit jinak.. jediná cesta, jak to předtím fungovalo, bylo zmínit se právě o Yoshirovi.
"A nevíš, kam kapitán šel? Nebo kdo ho zastupuje, když tu není?" zkusila se zeptat. Na mladého pana O se stále moc mile a kawaii usmívala. Jen ti z kamene by neroztáli pod tím pohledem. A nebo ti, co mají z kamene mozek. Ehm.

Izanami

"Ona." Alespoň bylo vidět, že s nějakými slovy nemá problém.. achjo, tohle by mohlo trvat déle. Normální člověk by už zkusil někoho jiného, ale Izanami byla na takové věci moc milá.
"Ano? Jaká ona? Co ona?" ptala se, ale ne nijak naléhavě. Bylo to trpělivé, se stálepřítomným úsměvem. Jednou bude muset od Yoshiho zjistit jméno tohohle.. pana O, a pak jim to třeba půjde lépe.

Izanami

Dobrá. Najednou už mladý pán O tak pomalý nevypadal.
Skoro si ani nestihla všimnout hihňající se dvojice, a to už O stihl jednoho z nich skoro probodnout. To neznačilo nic dobrého.. nu, ale alespoň zjistila chlapcovo jméno, a že má asi vyšší bojové schopnosti, než by dokázala odhadnout.
No, v každém případě, teď hodlala konat. Nechtěla stát opodál, mezitím co by Okita podřezával nevinné Shinigami.
"Ale prosím vás, Okita-sama." začala, když se vynořila zpoza těch dvou, opět se svým úsměvem. "Tihle dva si určitě jen povídali nějaké hezké vtipy." pronesla, a s úsměvem se otočila na dvojici.
"Že?!" řekla stále mile a klidně, i když z jejího úsměvu bylo vidět, že moc možností na odpověď nemají.

Izanami

To, že Okita skoro usekl hlavu členovi..no, neusekl jí. Tam by celá diskuze mohla skončit. Kdyby to začala řešit, třeba by se lekl ještě více a doopravdy by tu hlavu usekl.
Každopádně, členové pochopili to, že se je Izanami snažila zachránit, díkybohu. A tak, když začali sborově předříkávat vtipovou básničku, opět se na ně usmála a otočila se zpátky na Okitu.
"Tak vidíte, Okita-sama. Přece byste nechtěl ostatním ublížit jen kvůli vtipům.." pronesla a chytila ho jednou rukou volně kolem ramen. Tady musely být použity těžké ženské odlákávací taktiky.
"Pánové. Určitě mi pomůžete. Když tu kapitán Ruyichi není, nevíte, kdo ho zastupuje?" zeptala se opět s tím milým úsměvem, ale očkem stále koukala po Okitovi, aby náhodou nechtěl ty chudáky zase rozpárat.

Izanami

Nechala mlaďáky, ať se pohádají, a mezitím se na ně sladce usmívala a čekala, až dojdou k nějakému konci. A nakonec došli. "Hana-san".  Ať už je to kdokoli, mohla by pomoci.. třeba by věděla, kde Yoshi je.
"Děkuji, pánové." pronesla k oběma a lehce se uklonila. Se svým úsměvem. Cuteness Overload.
No, každopádně, pustila Okitu a znovu se na něj usmála tak sladce, jak jen dokázala.
"Tak, Okita-sama, dovedl byste mě za tou, o které se zmiňovali? Hana-san." zeptala se mile a mrkla na něj. Potřebovala už, aby se to všeco někam pohnulo.

Izanami

"Jasně, Okita-sama, dobrej nápad, kancelář!" zasmála se znovu a opět Okitu poplácala po zádech, když v tom někam utekl. Kdo ví proč...
Nu, nebylo, proč dlouho čekat. Izanami se vydala směrem ke kanceláři kapitána 9. divize. Protentokrát už nijak nezabloudila, a zjistila, že to ani nebylo zrovna dvakrát daleko od místa, kde si s Okitou "povídali". Nu, co naplat. Okita byl fajn. Možná trošku.. šílenější, ale fajn.
Inu, netrvalo tedy dlouho, a Izanami stála přede dveřmi kanceláře kapitána. Kapitána Ruyichiho.
Tak nějak, ze samého vzrušení, zapomněla zaklepat a vtrhla rovnou dovnitř, se sebevědomým úsměvem.

Izanami

"JUŽIŠÍ, KOŠIŠKÁ!" bylo to jediné, co v tu chvíli byla schopná vypustit ze svých něžných, krásných rtů.
Bylo to neomezeně kawaii. Fluffy, bílé, fluffy, krásňounké, fluffy, kawaii. Prostě super.
No, ale tu spoušť kolem, to už tak dobré nebylo. "Ty jsi taky vykuk, viď!" pronesla Izanami a v rychlosti kocourka podrbala. Pak ale její koncentrace přešla jinam.
Izanami se sklonila k zemi, aby si prohlédla roztrhanou fotku. Podle stop reiatsu se zdálo, že tu nebývá sám..a také, že tu pobývá se silnými. Bylo to zajímavé. Izanami si jen tak prohlížela v rychlosti kancelář. Nikde nikdo nebyl.. jen ty stopy. Snažila se je identifikovat, ale nikoho v Gotei 13 neznala, takže to bylo k ničemu.. snad jen jedna se zdála... zvláště povědomá. Muselo to být reiatsu kapitána. Jejího příbuzného. Yoshiho..

Izanami

Na fotce hned první poznala kočku. To byla jasná volba. Byl to ten fluffykawaii kocourek, který bohužel někam utekl.
A pak, její oči získal bělovlasý, z prvního pohledu borec. Nevypadal takový, jakého si ho Izanami pamatovala. Tenhle obličej jí přišel povědomý.. ale, mnohem méně zjizvený, a celkově.. změnil se. Nebylo pochyb o tom, že to byl on. Ale.. co když si ho prostě Izanami jenom špatně pamatovala? Do očí se jí vehnala slza. Tak dlouho nikoho neviděla. Vrátili se jí vzpomínky na minulost...
... slzy otřela rukávem a podívala se dál. Byl tam mladík, blonďatý. A dívka, modrovlasá. Nejlepší kamarádi? Nebo.. někdo s někým tam něco víc? Nebo všichni spolu? Zdálo se, že bude mít na Yoshiho tolik otázek..