9. divize, redakce Ban-Kai

Izanami

Našla dokonce i jména, na druhé straně. Yoshiro.. no, to bylo jasné. Je málo bělovlasých borců (ŽEJO), a Yoshiro byl jasný.
A za předpokladu, že Fluffy nebyl ten blonďatý mladík, pak byl Fluffy kocourek. Dobré vědět. Další dvě jména museli patřit oběma neznámým postavám. Izanami si ani nemusela dávat dvě a dvě dohromady, aby si odvodila, že Mitoshi bude ten blonďák, a Konan ta dívka. Byla to jména, která si Izanami rozhodla zapamatovat, stejně tak ty obličeje.
A bylo to už 3 roky zpátky. To už byl Yoshi 3 roky kapitán? Sakra. Jak to všechno letělo. Jak asi vypadal teď? Vypadá stejně, nebo na něm jsou 3 roky poznat?
"Ále, ty hloupá... co jsou tady v Soul Society tři roky.." pošeptala, a znovu se postavila. Fotku, se rozhodla, že vezme s sebou, ještě než jí Fluffy zničí úplně.

Izanami

Izanami ještě chvilku bloudila tak nějak bezcílně po kanceláři. Koukala sem a tam, tam i sem. někde si přečetla pár papírů, tam zase studovala něco jiného.. ale, k ničemu to nevedlo, a vlastně tam tak nějak jen ztrácela čas.
V tu chvíli si ale uvědomila, že, z nějakého důvodu, jakoby dokázala cítit Yoshiho reiatsu. Bylo to zvláštní.. zdálo se to dál, než by normálně dokázala poznat. Ale, podle té stopy tady v kanceláři to musel být on.. A nebo někoho jiného, kdo je tady v kanceláři často. Ale každopádně někdo, kdo by o něm mohl vědět víc. A to stačilo k tomu, aby se Izanami zase sebrala.
Se sebevědomým krokem a milým úsměvem se vydala z kanceláře, a jak za sebou zavřela dveře, hned začala Shunpovat směrem za zvláštně povědomém reiatsu.

> Sídlo rodu Takagashi

A tak byl kapitán deváté divize konečně doma. Spolu s Izanami vešel do budovy a zamířil si to rovnou ke své kanceláři. "Myslím, že bych měl nechat postavit nějaký obchvat kolem redakce. Jediná věc, která mě chrání od toho, abych se objevoval ve všech těch skandálních článcích je to, že jsem jejich kapitán a údajně i hlavní redaktor," řekl Izanami a utřel si z čela slinu, kterou mu tam nastražila Mei.

Izanami

Izanami následovala kapitána Ruyichi, a za chvilku už byly u kasáren. Izanami slyšela jakési pověsti o Yoshirově rychlosti už na akademii. Někteří říkali, že je nejrychlejším Shinigami v Soul Society. To už se zdálo být silné, na druhou stranu, je pravda...byl to kapitán.. bylo to možné. A určitě to teda bylo dost cool.
"Ale to vás chrání dobře, ne?" pronesla s lehkým úsměvem. Zajímalo jí, kolik článků napsal kapitán sám. Tipovala to tak na jeden. Možná o kočkách.
"Jinak. Jsem vlastně úplně nová. Je potřeba nějaké papírování..? Nebo s něčím pomoci?" zeptala se dál. To, jestli s něčím nemá pomoci jí hloubalo už od začátku, ale.. zachraňování kapitánova pozadí se také počítá jako pomáhání, ne?

"Tak něco se najde vždycky," řekl Izanami a pokrčil rameny. "Rád bych vás nějak zařadil do vašich budoucích každodenních činností, nicméně momentálně jsem v dost špatné formě. Troufnu si říct, že se budu muset nějakou dobu léčit, abych byl zase úplně fit." Utřel si další slinu z čela. Zdálo se, že Mei rozhodně přestat nechce. Asi se jí to prostě líbilo. 
Najednou v palici uslyšel Razakiho hlas, jak mu říká cosi o kapitánovi, kterého neznal, že je zrádce a že se na něj oficiálně vyhlašuje lov. Yoshiro neznal jeho reiatsu, takže neměl moc co sledovat, navíc jak už řekl, nebyl zrovna ve stavu, kdy by mohl jít lovit nějakého zrádce. Nicméně rozhodl se, že kdyby ho viděl, ať už vypadal jakkoliv, určitě by po něm šel.

V Seireitei bylo tak pěkně. Právě probíhal krásný západ slunce. Ovšem nad Yasumarem se vznášel temný mrak, takže nic z divů přírody momentálně nevnímal. Vypadal tak trochu jako duch zhrzené služebné z venezuelské telenovely, který se vydal ještě jednou na krutý svět. Před kasárna 9. divize se pomalu zastavil a zvedl hlavu. Uvažoval, zda má chodit dovnitř. Chce být opravdu poslem špatných zpráv? Chce narušit kapitána od jeho rodinných pohodových chvilek? Možná by ho neměl otravovat, přece jen...

Izanami

"V pořádku, kapitáne. Jestli nemáte čas..." řekla, a usmála se. Kawaii, stydlivý způsob úsměvu. Po takovém se skoro začala za Yoshirem rozpouštět zeď...
Pak si vzpomněla na to, jak se vlastně ke kapitánovi dostala, a jak už předtím navštívila jeho kancelář. A hlavně, jak měla věc, která tak úplně nepatřila jí.
"Našla jsem tohle.." pronesla, když odkudsi ze svého speciálního obleku vytáhla fotku. "..myslím, že to patří vám." dodala.

"He?" podivil se, když uviděl fotku, která by měla být zarámovaná a pevně stojící na jeho stole v kanceláři. 
"No, patří," řekl trošku dotčeně a vzal si fotku. "Kde jste k tomu přišla?" zeptal se, podíval se na roztrhanou fotku a smutně vzdychl. Existovala jen jedna. A byla zničená. Yoshiro z toho dostal špatnou náladu a stal se z něj smutný kachýnek. Zvědavě se podíval na Izanami a čekal na to, co řekne.

Izanami

No... Yoshiro asi nebude nadšený, až uvidí svojí "novou" kancelář..
"No, víte, kapitáne.." začala opatrně, a na tváři se jí objevil takový stydlivý výraz. "Hledala jsem vás předtím ve vaší kanceláři, a no, ehm, váš kocour...Fluffy, věřím.." pronesla, a začala červenat. Proč zrovna ona musela být posel takových zpráv? Prostě.. nemohl do té kanceláře přijít někdo jiný?
"No, prostě, jestli nemáte rád nepořádek, asi bych tam radši první poslala úklidovou četu." dokončila tedy to, co bylo nutno říct.

"Chcete říct, že moji fotku roztrhal Fluffy?" zeptal se Yoshiro překvapeně. "Ale on je malý hodný roztomilý kocourek. To by nikdy neudělal. Nejspíš," poslední slovo řekl s dost pochybovačným tónem. "Vy jste ho viděla?" zeptal se Izanami a na sucho polkl. Byl by smutný, kdyby měl Fluffy cokoliv společného s atentátem na jeho kancelář. Nikdy nevěřil tomu, že by z něj mohl být kočičí terorista.

Izanami

"No, malý a roztomilý určitě je..!" pronesla Izanami. Yoshiro vypadal, že ho možnost nezbednosti jeho kocourka dost trápí a mrzí... A Izanami nechtěla, aby byl smutný. Vypadal v ru chvíli tak zvláštně kawaii, vůbec ne jako ten brutální superřezáč kapitán.
"Nu.. vlastně neviděla, ale byl na místě činu, a poškození bylo jasně od kočky.." pronesla. Bylo jasné, že to byl on, ale třeba se jí povede kapitána trochu uchlácholit! "Máme ještě nějakou jinou kočku v divizi, kapitáne?" zeptala se s povzbudivým úsměvem.

"Kuro!" vyštěkl Yoshiro se sevřenou pěstí! "Přece jen, vypadá mnohem víc ďábelsky, než můj Fluffíček! Je to velkej černej dvouocasej mluvící kocour. Určitě to musel být on. Fluffy tam pak přišel a uviděl to. Určitě se to snažil uklidit. Hmm!" Yoshiro se cítil opravdu dobře. Vyřešil velkou záhadu ještě předtím, než se do nějakého velkého řešení vlastně pustil. Byl to skutečný a velký detektiv.

Izanami

"No.. jestli si to myslíte, tak třeba!" pronesla, když se ji na tvář vrátil úsměv. Yoshiro vypadal spokojeněji, když to tak úžasně vyřešil... No, Izanami bylo docela jasné, kdo to byl, ale nechtěla kapitánovi kazit náladu.
To nic neměnilo na tom, že kancelář pořád vypadala jako po boji Titánů. Izanami se moc netěšila, až uvidí, jak se Yoshi zachová při prvním pohledu...
.. ale štvalo jí mnohem víc to, že Yoshiro neměl nejmenší ponětí, kdo Izanami je. Její dlouho hledaná rodina si jí už nepamatovala. Izanami nenápadně zakývala hlavou a na tváři se jí dal vyčíst smutek. Nic ale nedávala moc najevo, jen už byla ticho.

se nakonec rozhodl, že to zkusí. Podívá se dovnitř, jestli tam Yoshiro je, a pokud ano, tak jestli nemá moc práce, a když nebude mít, tak... no, to se uvidí, každopádně pravděpodobně bude mít moc práce, ale za pokus se přece nic nedá. Vešel tedy dovnitř a loudil chodbami jako bílá paní, až ho jeho instinkt asi po čtvrt hodině navedl do směru kapitánovi kanceláře, protože ho napadlo, že by tam možná kapitán mohl být. Obyčejně by to bylo první místo, kde byste kapitána hledali, ale Yasumaru znal už Yoshira docela dobře, takže to byla spíš poslední záchrana. Yoshiro v kanceláři nebyl, podle očekávání. Navíc to tam bylo nějak podivně zdemolované... Yasumaru se raději zase rychle dal na ústup, když najednou před sebou v chodbě uviděl dva shinigami, kteří se k němu blížili. Byl to Yoshiro! A vedle něho byla nějaká bělovlasá dívka. To byla tedy situace, kterou Yasumaru nepředpokládal.
"A... Ruyichi-taichou! Já tedy... p-pardon, nebudu rušit vás a vaši... sestru... Určitě potřebujete probrat důležité věci..." vyklopil ze sebe na uvítanou a málem se tím zároveň i rozloučil. Tak nějak nevěděl, jak by si s Yoshirem mohl promluvit, kdyby u toho byl i někdo jiný. Nemohl navíc narušit rodinný rozhovor tragickou novinkou o smrti Shounagon Sei a následným výbuchem pláče na kapitánově rameni. Ani ho nenapadlo, že dívka vedle Yoshira, která mu byla tak nápadně podobná, by nemusela být jeho sestra Ryoko, o které se doslechl.

Podarilo sa jej, čo najrýchlejšie ako len mohla, dostaviť do 9. divízie. Teraz dúfa, že ho tu nájde. Vletela rovno do budovy, kde by mal mať aj kanceláriu, ale zastavila sa, pretože sa potrebovala vydýchať. Potom sa narovnala, priložila si ruky k ústam a zhlboka sa nadýchla.
"RUYICHI YOSHIROO!!!" zrevala ako len najhlasitejšie mohla po celej 9. divízii až sa zem otriasla. Nadýchla sa znova a bežala ako blesk po všetkých chodbách a hľadala ho. Ani nevedela ako vyzerá, ale tak keď na niekoho narazí, tak sa opýta, teda ak ho rovno svojim hyperaktívnym behom nezrámuje alebo si ho nevšimne ako letí po celej divízii.

Yoshiro s Izanami konečně došli ke kapitánské kanceláři. Opravdu nečekal, že by tu dnes potkal zrovna Yasumara. Co asi chtěl? "Yasumaru!" oslovil trochu zaskočeně hlavu rodu Kuchiki. "Počkejte," zastavil ho, aby nikam neodešel. "Co potřebujete?" zeptal se. Potom se ještě zasmál a podíval se na Izanami. "To není moje sestra, Yasumaru," vysvětlil. Nicméně, když Yasumaru řekl sestra, Yoshiro ucítil zvláštní pocit. Jako by Izanami někdy předtím viděl. Trošku se zamračil, ale rozhodl se, že to bude řešit později. 
"Měli bychom jít do mé kanceláře, Yasumaru," řekl a otevřel dveře. Uviděl zdemolovaný interiér. "A nebo ne," znovu zavřel a s úsměvem od ucha k uchu na jednooké morčátko zamrkal. 

Minami > "Co tady řveš?" ozvalo se z chodby, kolem které Minami proběhla. Vycházel z ní hnědovlasý chlapec a mnul si obě oči.

Izanami

Už byli s Yo... kapitánem u kanceláře, když tam potkali nějakého trošku divného týpka, co Yoshira hledal. Tedy.. ono, aby to bylo dáno na správnou míru - všichni týpci, které Izanami zatím v Soul Society měla tu čest poznat, byli tak trošišku..divní. Co se dalo dělat. Nová práce, nové zvyky.
Každopádně, když slyšela jméno neznámého z úst svého kapitána, uvědomila si, kdo to je. Kuchiki Yasumaru, hlava známého klanu Kuchiki a....a..no, třeba dobře vařil nebo tak, kdo ví, nic jiného mu k němu zrovna Izanami nenapadlo.
"Pane.." řekla spíše tiše, a nenápadně kývla hlavou, protože byla tak trochu líná klanět se celá. Izanami se ale viditelně začervenala, když Kuchiki pronesl tu poznámku o "sestře", a pak ještě jednou, když Yoshiro pronesl, že půjdou do kanceláře. I když, zachránil to rychle.
"Nerada bych vás rušila.." pronesla stydlivě směrem k Yoshirovi, a když to říkala, kývla s dítětem co měla v rukou, aby si ho Yoshi všiml. Tak nějak nevěděla, kam jej má dát, aby mohla odejít a nechat důležité pány o samotě.

Už si myslela, že to dokonca vzdá, pretože nikto v okolí nebol. Potom však počula nejaký hlas a len matne zbadala nejakú siluetu postavy a prudko sa zastavila až zapískala zem. Ako sa zastavila tak na mieste nervózne bežala a dívala sa na toho shinigamiho pred ňou.
"Konečne! Kde by som našla Ruyichi Yoshira? Musím ho okamžite nájsť! Je to strašne dôležité!" hovorila rýchlo s vážnym tónom v hlase a tvárila sa dokonca sa aj dôležito. To sa niekedy u nej stávalo, že považovala takéto veci za smrteľne dôležité a iné fakt vážne veci brala v pohode.

byl zaskočený, když Yoshiro řekl, že dívka po jeho boku není jeho sestra.
"O-opravdu? Jste si jistý? Tedy... omlouvám se, jste si prostě tak podobní, že jsem se spletl, opravdu se omlouvám!" začal panikařit, jako by snad být příbuzný s Yoshirem bylo něco strašného. Pozdravil se řádně s Izanami a narozdíl od ní, on se zdvořile uklonil. Ovšem nebyl tady právě teď kvůli ní, takže se vrátil pozorností ke kapitánovi a jeho otázce, co po něm chce. "Po pravdě... chtěl jsem si s vámi promluvit... prostě jen promluvit... Stalo se něco špatného," sklopil smutně hlavu, ale snažil se před Izanami udržet si tvář.

Yoshiro měl bohužel moc plné ruce, takže jen pokrčil rameny a dal Izanami najevo, že svého syna prostě už nemá kam dát. To byla nevýhoda toho, že měl tři děti no. Nakonec si tedy nějaké místo vytvořil a vzal si svého třetího potomka. Nicméně musel se teď dostat do ložnice, aby je mohl uložit do postýlky. 
"Děkuji, Izanami," řekl mile. "To bude všechno," dodal ještě a podíval se nakonec na Yasumara. "Yasumaru, je tam strašný bordel, ale situace je bohužel kritická. Přesuneme se do mé kanceláře," poprosil Yasumara pohledem, aby otevřel dveře. Samozřejmě, že se celkem bál toho, co špatného se stalo, ale nechtěl nad tím moc přemýšlet, když nesl tři plody své lásky. Radši se rozhodl počkat si na to, co mu Yasumaru řekne. 

Minami > "Um, myslíte kapitána Ruyichiho? Proč ho oslovujete jménem?" zeptal se a pořád si mnul oči. Asi v nich měl nějaký binec nebo co. 

otevřel Yoshirovi dveře a sledoval ho, jak zápasí se třemi miminy.
"Mohl bych nějak pomoci?" zeptal se nejistě. I když s dětmi už si docela věřil, absolvoval přece kurz, takže byl přinejmenším mírně pokročilý, co se týkalo polohy, v jaké se správně drží dítě!

Yoshiro se zastavil uprostřed zdevastované kanceláře a podíval se na Yasumara. Chvíli přemýšlel nad tím, jak by mu asi mohl Yasumaru pomoct. Nakonec se rozhodl, že ačkoliv ho má rád a svěřil by mu svůj život, svoje děti radši riskovat nebude. "Nebojte, mám to pod kontrolou!" řekl sebejistě a zaběhl s miminy do ložnice. Všechny je položil do svých postýlek. Pak se vrátil zpátky k Yasumarovi. 
"Tak, co se stalo?" zeptal se.

Izanami

Po nějakém naprosto bezpečném žonglování s dětmi si Yoshiro udělal místo i pro svého synka, kterého do teď držela. Mohla mu tedy jeho hodné dítko podat. Byly to milé děti. Když tak učinila, a Yoshiro byl opět potomky obklíčen a poslal jí pryč, uklonila se, jak jen hluboce to šlo. "Děkuji, kapitáne." pronesla, a usmála se na něj. Když se otáčela, tak se usmála i na mistra Kuchikiho. Ale jinak. V jejích očích byla taková zvláštní známka drzosti, hravosti. Proč? Byly to snad předsudky. Ale Izanami byla věrná bojovnice za práva slabších a utlačovaných, těch, co neměli tolik štěstí.. a tady před ní stála hlava jednoho z největších klanů.
Každopádně, pak už odešla, sebevědomým krokem. Rozhodla se pro procházku po kasárnách, kde si chtěla urovnat myšlenky. Koukala po lidech, po událostech, co se tu děly... snad objeví něco zajímavého!