9. divize, redakce Ban-Kai

Nekonome Chieko

Vrátili jsme se s Hiboru-sama do kasáren, rozloučili jsme se a poté Hiboru-sama odešla někam do ztracena. Přemýšlela jsem, co teď budu dělat já, jelikož spát se mi zatím nechtělo. V tom jsem si vzpomněla, že jsem chtěla znovu navštívit prádelnu. Tedy..vlastně jsem pomyslela, že bych si mohla dát čaj, který mi připomněl čajovnu a ta zase Hijikatu-san....a tak dále, až jsem se dopracovala ke kapesníku v mé kapse. A tak jsem se vypravila do prádelny, kde jsem se pokoušela  vyprat špinavý kapesník.

-> Baru
Obrovský a strašidelný stín tě vyrušil od psaní. Zvlášťě když hrozivě zamával křídly! Zdálo se, že na lampě se usadil pekelný motýl se zprávou. Podle všeho se měla konat nějaká mise v Hueco Mundo na které byla vyžadována tvoje přítomnost, více informací k dostání v kanceláři 3. divize...

-> Chieko
Když jsi konečně došla do prádelny, tak se na tebe snesl pekelný motýl. Vypadal trochu pošramoceně, ale zdálo se, že i tebe si žádá někdo v kenceláři 3. divize kvůli misi v Hueco Mundo

Nekonome Chieko

Sotva jsem stihla dojít do prádelny, když ke mně přiletěl pekelný motýl. Vypadal...no řekněme, že asi neměl svůj den, jelikož na první pohled bych řekla, že si na něj někdo asi sedl nebo ho málem utopil, nebo bůh ví co...
"Mise?" zeptal se Kuro. Souhlasně jsem přikývla. "Ano, v Hueco Mundo.. Máme se ráno hlásit ve třetí divizi." pověděla jsem mu. Zasloužil si to vědět, přeci jen je to můj společník v dobrém i ve zlém. "Zase ta poušť...?" vzdychl si otráveně černý kocour. Ještě teď si pamatoval, jak měl kožich plný písku. 
Vyprala jsem tedy kapesník, jak nejlépe to šlo a poté se vrátila do svého pokoje, kde jsem se uložila ke spánku spolu s oběma kočičáky, jelikož jsem zapomněla na Fluffyho na své hlavě.
Ráno, když jsem už byla připravená k odchodu, jsem se ještě zastavila u dveří kapitánovy kanceláře. Pootevřela jsem dveře a prostrčila škvírou, která vznikla, bílého kocourka. "Ahoj, Fluffy, my teď musíme jít na misi. Ohlídej to tu za nás, ano?" pronesla jsem k němu ještě tiše a zavřela za ním dveře.
Pak jsme se už konečně vypravili do třetí divize.

-----> 3.divize

tak soustředěně psala, že si ani nevšimla, když motýl přiletěl. O to víc ji vyděsilo, když hýbl křídly, což na stěně vytvořilo hrozivý stín. Baru sebou škubla, až udělala na papíře čáru přes všechno, co dosud napsala. Zpráva, kterou motýl přinesl, byla neméně nepříjemná.
"Chmmmmm..." zamručela Baru zklíčeně. "Já nechci do Hueca Munda...!" zamrmlala smutně. Ale co se dalo dělat? Nic. Rozkaz byl rozkaz. Co se mohlo dít v Huecu Mundu, co by vyžadovalo zrovna její přítomnost?? Netušila.
Dala do pořádku všechny své věci a než odešla, pěkně si uklidila stůl. Již po tmě se vydala pomalým krokem ke svému pokoji, kde se natáhla na postel. Dnes se toho stalo tolik a to špatné převládalo, už toho měla po krk. Přetáhla si peřinu přes hlavu a naštěstí byla natolik unavená, že usnula dřív, než ji stihly dohonit nějaké depresivní myšlenky.

Druhý den ráno se necítila o moc lépe. Zabalila si s sebou to nejnutnější, bylo toho o to méně, že mohla vynechat vše k přežití v přírodě. Protože v Huecu Mundu není žádná příroda a nedá se tam přežít. Ráda by se rozloučila s kapitánem, ale už tak měla zpoždění, takže se vydala lehkým klusem ke kasárnám třetí divize, na které měla tolik nostalgických vzpomínek.

---> Severní brána
Aririki Rick Ginken
Přišel jsem zpět a znechuceně se díval po okolí. Hledal cokoliv zajímavého. Zároveň jsem přemýšlel o rozhovoru s Makim. Život zločince a život shinigamiho bylo něco nespojitelného, ale tady přesto byl někdo, kdo to zřetelně zvládl. Přemýšlel jsem jestli bych tuhle vysokou hru zvládl a jestli jí chci hrát.
Nakonec jsem se rozhodl. Jestli se o mě nikdo nebude zajímat, dokud nesepíšu ten článek, tak zajdu za Makim. Každému se konec konců hodí nějaká ta podpora, že?
Sedl jsem si pod strom, a začal přepisovat, škrtat, dopisovat a tak dále. A tak dále...

Aririki Rick Ginken
¨
---> Kasárny 10. divize

Kasárny 10. divize --->

Aririki Rick Ginken
Přišel jsem do kasáren velmi zklamán. Chce to nějakou zábavu. A když nemohu dělat nic nelegálního, musím dělat nějakou práci. Došel jsem ke kancelářím a začal prohlížet rozpisy misí, o kterých mluvila Koi. Třeba najdu nějakou misi, která by mi nahradila... uniklé finance.

Aririki Rick Ginken
Jo. Hledám nějakou misi. Proč se ptá...te? nebyl jsem si jistý, jestli vykat, nebo tykat, ale pak jsem si řekl, že asi bude fajn, nedělat si nepřátele, když jsem v podmínce.
Na tom klučinovi mi něco nesedí. pořádně jsem si ho prohlédl. Má zvláštní prázdný pohled.

Aririki Rick Ginken
Cítil jsem se divně. Já dokázal něco vyčíst z každého. Z KAŽDÉHO! Ale u něj nic. Jak?! Ano, jsem tu nový. řekl jsem a nasadil svůj kamenný výraz. Ačkoliv se mi na tváři nepohnul jediný sval, uvnitř jsem cítil obrovský zmatek. Jak dokáže své city skrývat přede mnou?!
Ty jsi taky z 9. divize? zeptal jsem se opatrně. Tak nějak se ve mě začal zvedat vztek. Ale výraz se nezměnil. Vytáhl jsem cigaretu (už zapálenou) z kapsy a potáhl. Nespouštěl jsem ho však z očí. Tohohle si ještě budu muset proklepnout.

Aririki Rick Ginken
Omlouvám se. Smím vědět alespoň vaše jméno? šel jsem za ním a v duchu se modlil. Jestli přišli ještě na nějaký mí prohřešky, tak bude pr**er. Nebo dokonce jestli Koi poznala, že vím o tom s Akim a předešlými kapitány! stále jsem se tvářil neutrálně a to i přes ten strach a přes tu představu, že by tím seknutím mířil na prst, místo na cigaretu...

Aririki Rick Ginken
Co z vás? zeptal jsem se zmateně a vyděšeně. Tak nějak jsem už vůbec nechápal a ten divný chlapec mi vůbec nepomáhal. Už jsem to ani nezakrýval. Zároveň mnou ale prošla vlna úlevy. Nemám průšvih. Dokonce mě ani nechce odpravit. Chce po mě jen...
Jo země! Promiňte, ale... já (...) víte (...) pak jsem jen zakroutil hlavou a vzal si kartáček. Provedu pane! polkl jsem a pak se zase začal tvářit neutrálně.

Aririki Rick Ginken
Pokrčil jsem rameny a začal. Byl jsem na tvrdé způsoby zvyklý a už jsem pochopil, který typ člověka to přibližně je. A zřejmě se se mnou nehodlal bavit, navíc mou rozmluvu bral jako hledání výmluv. Možná jsem hajzl, ale mám určitou úroveň. Chceš abych to udělal, udělám to se stylem.
Začal jsem ty toalety čistit s rychlostí, která odpovídá shinigami mého ražení. Ale zároveň jsem si dal záležet, abych nevynechal jediné místečko. Bylo to vidět na jeho výrazu- další, čím bych ty toalety čistil, by by můj jazyk.

Aririki Rick Ginken
Nehnul jsem jediným svalem na tváři, poklonil se a v natažených rukách mu podával své zanpakuto. Žádný balíček cigaret nemám. Veškeré kuřivo mi dodává démon, kterého nosím ve svém meči.
Nemusíte mi věřit, ale když mne prohledáte, žádné cigarety nenajdete. Přesto, mám-li u sebe svou katanu, mohu kdykoliv vytáhnout z kapsy již rozžhnutou cigaretu. zvedl jsem hlavu. Pane?

Aririki Rick Ginken
Začal jsem drhnout podlahu. Ani jsem se na něj nepodíval a tiše prohlásil: Když budu chodit kouřit mimo budovy kasáren, mohu si svou zanpakuto opět vzít, prosím? drhnul jsem pečlivě. Ne kvůli kouření, ale kvůli misím.
V duchu jsem si neustále opakoval: Prosím, prosím, prosím...

Aririki Rick Ginken
Lehce jsem kývl, dočistil velmi pečlivě celé toalety a pak vstal. Takže mimo kasárny a v dostatečné vzdálenosti od nich mohu... lehce jsem si povzdechl. Pak zvedl hlavu a natáhl ruku k muži. Ne dlaní vzhůru, abych si vzal zanpakuto, ale na potřesení si. Tak slibuji. Smím se ještě jednou zeptat na vaše jméno, pane?