9. divize, redakce Ban-Kai

Prikývla, keď vedel o koho ide. Vlastne bol asi z tejto divízie, takže určite to musel vedieť, ale potom prekvapene zamrkala a dala hlavu do strany. Predsa ho oslovila celým menom, tak to malo byť v poriadku.
"Vlastne.. to je kapitán.." povedala zamyslene. Úplne to z hlavy vypustila, ostalo jej len to, že je to kamarát Razakiho, teda vlastne pre ňu Razi-chan. "To je jedno! Potrebujem ho strašne nutne nájsť! Neviete, kde by som ho našla? Prosím! Prosííííííííím!" nervózne začala znova poskakovať okolo a robila naňho krokodílie oči.. vlastne psie oči.. nie, stále je to málo. Proste robila naňho prosiace oči Minami a stále okolo neho nervózne skákala. Potrebovala ho nájsť, predsa šlo o život!.. vlastne o pozvánku na oslavu.. ale to je to isté vlastne.

si několikrát hluboce povzdechl. Chtěl říct Yoshirovi, co měl na srdci, ale vůbec nevěděl, jak by měl začít.
"Vrchní kapitánka... tedy Shounagon-sama..." podařilo se mu potom dostat ze sebe, ale bylo to těžké, protože cítil, jak se mu hrdlo stahuje čím dál víc. "Je mrtvá," dokončil a snažil se, aby to znělo co nejpevněji, nejvěcněji, i když se mu to nepovedlo. Pro něj to nejspíš byla větší ztráta než pro většinu ostatních, možná všechny. Pro něj to bylo jako ztratit někoho z vlastní rodiny. Už od té noci, kdy ji nechal s Kokuchouem a Tougouem ve svatyni, věděl, že ji nejspíš už nikdy neuvidí, takže by to pro něj asi neměla být taková rána, ovšem definitivní vědomí, že je bývalá kapitánka nenávratně pryč, na něj stejně působilo hodně špatně. Rychle se otočil od Yoshira, protože se bál, že začne brečet.

Prekvapene zamrkala a zamyslela sa. Áno, zamyslela. Nemocnica alebo kancelária. Do nemocnice sa jej ísť nechcelo, tak skúsila kanceláriu.
"Dobre, ďakujem!" zvolala a zase odbehla preč, že po nej ostal len prah. Lenže v diaľke bolo počuť znova zapískanie o podlahu a zase sa zvuk toho jej behu približoval a zastavil sa zase pri ňom. "A kdeže má kanceláriu?" opýtala sa ho bez toho, aby sa nejako zadýchala. Mala vždy dostatok energie na nejaké blbosti ako napríklad lietať nezmyselne po nejakej divízii. Musela ho nájsť. Musela ho nájsť veľmi rýchlo, pretože je jasné, že tu nájde niečo čo ju zaujme a vtedy nastane tá chvíľa kedy zabudne na to, prečo sem prišla. Už sa jej to stalo teraz u Akiri a znova by to bolo asi dosť nepríjemné.

Shounagon Sei je mrtvá. Yoshiro to chvíli vstřebával a s nevěřícným výrazem sledoval otáčejícího se Yasumara. Yoshiro si pamatoval na to, že mu Yasumaru říkal o tom, že Sei je zapečetěná ve světě lidí s nějakým quincym. Co se asi stalo? 
"Jak?" zeptal se Yoshiro a položil Yasumarovi ruku na rameno. Chtěl ho trochu utěšit. Vypadalo to, že se morčečí Kuchiki brzo rozpláče. A kapitán deváté divize se mu vůbec nedivil. Moc dobře věděl, co pro Yasumara Sei znamenala.

Minami > Když Minami odešla, chlapec konečně sundal ruce z očí. Oddychl si. Potom se modrovláska ale vrátila a on si zrak nestihl zakrýt. "Um," vydal ze sebe. "Kan-co. Om-prosí. Co..." Zdálo se, že není schopen najít vhodná slova. 

Dala hlavu do strany, pretože mu nerozumela ani slovo. Možno, že to bola tajná šifra, tak sa zatvárila strašne dôležito a priblížila nebezpečne blízko hlavu k tomu shinigamimu.
"Chápem, chápem.. " hovorila potichu a priložila si ruky k ústam, aby jej niekto z okolí nemohol odčítať z pier. "Tak.. kde sa nachádza? Nikomu to nepoviem!" hovorila šeptom a dúfala, že jej to poviem tentokrát bez šifry, pretože tajné šifry sa nejako nestihla naučiť.

Izanami

A když už si to tak se sladkým úsměvem, který naznačoval proud...uhm, zajímavých myšlenek.. když v tu chvíli viděla svého starého známého! Mistra O, toho, jež skoro zabil dva členy divize jen proto, že se usmívali! Ano! Dobrá práce.
A zrovna si povídal s nějakou chudinkou dívkou, polapenou v jeho síti chladivé, smrtící stydlivosti. Okita by byl dokonalým sériovým vrahem. Just sayin'. Každopádně dívka vypadala, že potřebuje s něčím pomoci.
"Mohla bych vám pomoci?" zeptala se obou. Teda, mělo to být hlavně na Minami, ale spíš Okita vypadal, že by potřeboval lehátko a nějaký silný alkohol.

"Po pravdě... nevím, nejsem si jistý..." odpověděl tiše se svěšenou hlavou. "Myslím, že... vrchní kapitán otevřel vězení, ve kterém držela Kokuchoua, ale... byl u toho Izumi-taichou, aspoň myslím, ale já ne." Potom popotáhl a trochu se začal třást. "Ale bojím se..." pokračoval, i když už na jeho hlase bylo znát, že brečí. "Že to byla moje vina, protože jsem nedodržel svůj slib..." Dal si ruku na obličej a snažil se uklidnit, aby mohl mluvit, protože momentálně pořádně nemohl.

"Já nevím, co na to říct, Yasumaru," řekl Yoshiro narovinu a pokrčil rameny. "Je mi to líto, opravdu. Měl jsem vrchní kapitánku rád, však to víte." Položil Yasumarovi i druhou ruku na rameno, tentokrát levé. "Jsem si ale jistý tím, že by nechtěla, aby jste si myslel, že je to vaše chyba. I kdyby byla," řekl. Lepší slova ho v tu chvíli nenapadla. Byl samozřejmě smutný z této novinky, ale nemohl se tam prostě složit na zem a brečet. 

Izanami, Minami > Když Minami začala šeptat s prstem u rtů, chlapec zrudl a začal se kymácet. No a pak přišla Izanami. Když jí Okita uviděl, zavrávoral, zamotala se mu hlava a složil se na zem. Byl v bezvědomí.

jen zavrtěl hlavou. Znal kapitánku dost dobře na to, aby věděl, že aspoň nějakou dobu by ho velice ochotně nechala smažit se ve své šťávě, i kdyby si myslela, že to tak není. Ale nebyl si tak jistý, jestli by ho opravdu oprostila viny, kdyby tu nějakým zázrakem mohla teď být a rozhodnout to. Znovu si zhluboka povzdechl. "A navíc jsem ztratil Matsuri," zamumlal zkroušeně. Nezdálo se, že by Yoshiro chtěl smrt kapitánky teď nějak probírat. Nebyl to tedy takový rozhovor, v jaký Yasumaru doufal, ale byl to aspoň nějaký rozhovor a on mohl někomu říct, co mu tížilo srdce.

Potrebovala to nutne vedieť! Nutne! Veľmi nutne ako keď niekto potrebuje rýchlo na záchod a nevie, kde ho má nájsť. Potom však počula hlas vedľa seba a pozrela sa tým smerom. Jej najväčšie obavy sa stali skutočnosťou. Keď uvidela tú ženu, ihneď ju zaujali jej vlasy. Boli biele ako čerstvo napadaný sneh.
"Nádherná.. !" zvolala a rozžiarili sa jej oči. Ihneď zabudla na to čo chcela.. pre jej znepokojenie, ale stalo sa to. Potom sa pozrela na toho shinigamiho, ktorého vypočúvala kvôli.. už ani nevedela kvôli čomu, ale pozrela sa späť na tu ženu. Taktiež ju zaujali aj farba jej očí, ktoré nikdy nevidela. Ju predsa zaujme hocičo, vždy si niečo nájde. Taktiež aj jej oblečenie nebolo rovnaké alebo približne rovnaké ako u ostatných shinigami, čo ju zaujalo viac.

"Vaši zanpakuto? Jak se to stalo?" zeptal se Yoshiro. Zanpakuto byla přece věc, kterou musel každý shinigami nosit neustále u sebe. Nechápal, jak jí někdo může ztratit, ale tak. Yasumaru byl prostě výjimečný. 
Yoshiro hlasitě vzdychl a udělal jedinou věc, kterou v tuhle chvíli udělat mohl. Oběma rukama Yasumara otočil čelem k sobě a objal ho.

Izumi Razaki

Když jsem pomalu došel k budově 9. divize tak jsem svým reiatsu raději dal najevo, že jsem přišel. Yoshiro mohl být se svojí rodinou, nedivil bych se mu. Potom co se stalo... každopádně jsem ho nechtěl překvapit, takže jsem raději zaklepal i na jeho okno. Přeci jen nepříjemných překvapení už bylo dost. A zaklepat před vstupem bylo přeci jen celkem normální...

"Sebrali mi ho," vysvětlil dost nejasně a utřel si oko, i když to bylo docela zbytečné. "A taky kvůli mě je hodně lidí zasypáno v dole, Ruyichi-taichou... nemůžu je tam nechat!" Už začínal tak trochu mluvit nekoherentně, ale naštěstí ho Yoshiro objal, takže zmlkl, jelikož by bylo trochu divné, kdyby teď šeptal své smutky kapitánovi do ucha. Tak jen chvílemi tiše zakňučel a byl rád, že ho někdo má rád. Snad.

Izanami

"No...uh...děkuji." vykoktala ze sebe. Nebyla si jistá, jestli je to na ní, ale... nikdo jiný tam ani nijak moc nebyl. Izanami se kompletně začervenala. Dobrá. Byla červená jako to nejnádhernější jablíčko v sadu krásy. Jo. Na Minami se tak nějak hodně stydlivě, a mile, usmála, a byla to doopravdy kawaii kombinace.
A pak si všimla polomrtvého Okity na zemi.
"Jéé, Okita!" zvolala tak trochu vyděšeně, a rozeběhla se za ním. Profackovala ho, a všechen ten základní stuff, aby se probral. "Jste v pořádku? No tak! Ozvěte se." pronášela, mezitím co se věnovala fackovacím procedurám.

Yoshiro se tiše uchechtl. "Yasumaru, omlouvám se, ale nemám nejmenší tušení, o čem mluvíte. Moc rád si o tom s vámi promluvím, až se uzdravím. A pomůžu vám se vším, s čím bude potřeba." Nakonec Yasumara teda odobjal. Nemohli tu po sobě lézt bůhvíjak dlouho. Navíc byl za oknem Razaki, který na sebe upozornil tak, že to určitě cítil i Yasumaru. 
"Měl by jste si odpočinout, Yasumaru. Vypadáte strašně. Možná by se na vás mohli podívat i ve čtvrté divizi. Mám tam jednoho známého," řekl a vzpomněl si na Genmu. Rozhodl se, že by asi nebylo moudré nechávat svého kamaráda venku čekat. "Pojď dovnitř, Razaki," řekl. Okna v Yoshirově kanceláři neměla žádná skla, takže mohl hned dovnitř.

Minami, Izanami > Okita byl mimo.

Dívala sa na ňu zarazene, keď urobila ten strašne kawaii výraz. Skoro tam odpadla aká bola tá žena zlatá. Ako sa rozbehla k tomu Okitovi, tak jej pristála Minami na chrbte a rukami a nohami sa jej zacvakla okolo tela a nehodlala ju pustiť, pretože ju zaujala viac, než ktokoľvek iný za poslednú dobu.
"Aaaw, kawaii!" vyšlo len z nej a túlila sa k nej hlavou. Ano, Minami dokázala ostatných zaujmúť ale buď dobrým dojmom alebo naopak tým hrozne zlým, že by ju najradšej odpalkovali na druhú stranu Soul Society, ak by to bolo možné. Ktovie, u tejto rozkošne osôbky to môže byť aj iné. Tak či tak, by ju musel niekto od nej odtrhnúť a nikto tu nevie ako na ňu pokiaľ nemá šťastie.

Izumi Razaki

Vešel jsem oknem dovnitř. "Zdravím... opravdu nerad vás ruším... ale ve světle toho, co se stalo v posledních hodinách... mám toho v hlavně příliš... a je tu pár věcí, které byste asi měli vědět... oba dva..." řekl jsem. Nechtěl jsem rušit Yasumara a Yoshira, ale netušil jsem, s kým dalším bych si teď mohl promluvit...

naštěstí nevěděl, že Yoshiro vnímá jejich mužné objetí jako že po sobě lezou. Ucítil, že je přítomen další kapitán a to kapitán Izumi, takže také byl pro to, aby se pustili. Na chvíli si představil, že by se nepustili, a pak by se k nim přidal i Razaki a udělali by skupinové objetí a truchlili by nad vrchní kapitánkou... Ne, to bylo příliš bizarní, nejspíš to promluvila jeho přetažená, rozjitřená mysl. Napůl vnímal, jak mu Yoshiro říká, že by se měl jít vyspat. Yasumaru něco souhlasného chabě zamumlal. Ano, určitě měl pravdu, takovéhle představy by totiž dlouho psychicky neunesl. Zamžoural nenápadně k pokoji, kde spaly děti. Strašně rád by si lehl tam, když tam totiž spaly děti, určitě to tam bylo velice bezpečné a mírumilovné. Jenže to by mu Yoshiro určitě nedovolil.
Vtom ale už vešel Razaki oknem.
"Dobrý den, Izumi-taichou," skoro zašeptal Yasumaru a snažil se předstírat, že je úplně při smyslech a vůbec před chvílí nebrečel.

Izanami

To, že Okita bude úplně mimo se dalo čekat. To, že jí ta dívka sevře do svých spárů se už tolik čekat nedalo. Teda.. bylo to takové.. Zvláštní! Kawaii! Zvláštně Kawaii!
No, musela něco udělat s Okitou, a musela něco udělat i s dívkou. Dívky se rozhodla nezbavit. Mohla být ještě alespoň nějaká sranda! Nechala tedy dívku na svých zádech, a do náruče si vzala Okitu. Musela ho odnést alespoň někam, kde by mohla vzít vodu, a chrstnout mu jí do obličeje. A nebo se napít. Nebyla totiž rambo, aby je tahala dlouho. Ale Okita měl asi přednost. Asi.
Každopádně, pomalu se, obklíčena, vydala směrem po kasárnách. "Jsem Izanami. Mohu znát vaše jméno?" zeptala se, mezitím co se snažila nespadnout a utáhnout ty dva. Celou dobu se ale usmívala. Přišlo jí to zábavné.

Túlila sa k nej spokojne. Bola rada, že stretla ďalšiu zaujímavú osobu. Ktovie aké tajomstvá skrýva, ale teraz je spokojná s tým, že sa mohla tuliť k jej jemným jemným bielym vlasom. Vyzeralo to celkom komicky, keď Izanami chodila po chodbách s Minami na chrbte a s Okitom v náručí. Ale obdivuhodná výdrž, to áno. Potom sa jej však rozžiarili oči ešte viac, keď sa jej predstavila.
"Jeej, takto som sa volala aj ja, ale Isanami, Iza-chan!" povedala natešene, keď zistila, že mala skoro totožné meno aké mala ona kedysi. "Volám sa Izumi Minami!" zvolala spokojne a stále sa k nej túlila. Mala také fajnové vlasy a dobre sa jej držalo na nej.. to bude asi tým, že skoro každý sa ju snažil len striasť, ale Izanami, teda teraz pre ňu Iza-chan, mala s ňou ešte s ňou trpezlivosť, čo bolo viac ako obdivuhodné, čo psôobilo Minami ešte väčšiu radosť.

Izanami

Dobrá, nebylo to zrovna superpohodlné. Navíc, dívka se jí tak.. tulila.. do vlasů. Museli vypadat teď doopravdy kawaii! Izanami to vlastně vůbec nevadilo. Spíš naopak, bylo na tom něco příjemného..
"Jé, to je super!" pronesla, když se Minami zmínila o svém jméně, co měla předtím. To bylo ještě více kawaii! Jmenovali se skoro stejně!.. To, že patřila ke klanu Izumi už jí takovou radost neudělalo, ale co už! Izumi byl nový, milý klan! A jestli tam jsou všichni takový jako Minami, Izanami byla ochotna udělat ve svém mínění o klanech výjimku! Jednu pro Minu už měla určitě.
"Z jaké jsi divize?" zeptala se přátelsky, přitom se pořád usmívala. Každopádně, Okita v náručí se stával těžkým, a Izanami hledala nějaké místo, kam by ho mohla odložit a skočit pro vodu.

Yoshiro si mezitím, co Razaki mluvil, odskočil na druhou stranu místnosti, kde byla skříňka s oblečením, shodil ze sebe konečně ten Mitoshiho kabát a začal si oblékat něco svého. Razaki nejspíš poprvé za celou tu dobu mohl vidět tu velkou jizvu, kterou měl Yoshiro na zádech po jejich souboji, který se odehrál krátce po smrti tehdejší kapitánky třetí divize. 
Yoshiro na sebe oblékl bílou košili a ze šuplíku vytáhl červeného motýlka. Kabát měl bohužel zničený, ale naštěstí měl u sebe ještě nějakou zásobu haori, tak jedno vzal a oblékl si ho. 
"Tak s čím přicházíš?" zeptal se Razakiho. 

Minami, Izanami > Okita se najednou probral. Když uviděl tu neuvěřitelnou sílu roztomilosti, která byla nad ním, zrudl, z nosu mu vytekla krev a znovu omdlel.

Potešilo ju, ako zareagovala na to, že sa volali rovnako. Ešteže ju prijali do toho klanu, inak by sa im teraz tie mená plietli, keďže s a z boli dosť ľahko zameniteľné, ale zase by to nebol nejaký vážny problém. Avšak takto je to v poriadku a ona konečne mohla počuť to meno po tej dlhej dobe, čo to meno opustila kvôli pridaniu do klanu.
"Patrím do 3. divízie!" zvolala ako nejaký nadšenec a uderila jednou ručkou do vzduchu. Mala tu divíziu hodne rada, bola na ňu priam hrdá. "A ty si vlastne z 9. divízie, Isa-chan?" opýtala sa jej spokojne a celkom pokojne. Inokedy hodne vyvádza, ale pobyt na chrbte Isa-chan bol strašne príjemný, ktorý ju upokojoval skoro až uspával, ale na to mala teraz príliš veľa energie, aby tu len tak zaspala. Na Okita výhľad veľmi nemala, skôr sa sústredila na vlasy Isa-chan, ku ktorým sa neprestajne túlila, čiže jej ich aj trochu postrapatila vzadu.

Izumi Razaki

Zhluboka jsem se nadechl. "Stalo se toho opravdu hodně... dokážu si představit, že ti Yasumaru už řekl, že Sei je mrtvá... " řekl jsem. Bylo potřeba říct to tu všechno. "Co ale nevíte je to, že jsem to byl já, kdo jí zabil... i jejího vězně. Požádala mě o to... byla vyčerpaná, to věznení jí sebralo mnoho sil... " řekl jsem. Byla to pravda... víceméně. Pak jsem vytáhl papír a položil ho na stůl. "Tohle je seznam některých osob, které pracují s mafií proti nám... " dodal jsme a pak se podíval na Yasumara. Když už jsem je všechny děsil, tak jsem to asi musel dotáhnout do konce. Na stůl jsem položil zanpakuto kapitána 10. divize. "A tohle jsem sebral tomu, který vás zradil... a vydal do rukou mafie... momentálně hnije ve vězení 3. divize... " řekl jsem. Ano, byl jsem mistr taktu a správného časování.... "To je zhruba tak nějak všechno, kvůli čemu jsem přišel..." dodal jsem. Byla to docela úleva, dostat to ze sebe. Jen jsem netušil, jak budou reagovat... tedy Yasumaru se nejspíš složí a začne plakat, ale co Yoshiro...