9. divize, redakce Ban-Kai

Izumi Razaki

"Taky tě rád vidím Yoshiro. " řekl jsem poté, co Yoshiro opustil řady svých zaměstanců. "V poslední době jsem měl tolik práce, že jsem si ani nenašel čas na své přátele... rád bych to napravil" dodal jsem. Pravda byla, že jsem Yoshira naposledy viděl snad někdy na poslední poradě a i to bylo jen pracovní shledání. "Ale samozřejmě bych tě nerad odděloval od tvé nové zástupkyně" dodal jsem.

čekala a čekala... a ještě trochu čekala... a Myamoto-sama nikde. Když Baru usoudila, že na ni bývalá kapitánka zřejmě zapomněla, rozhodla se vrátit zpět do kasáren. Snad ji nepotkaly po cestě nějaké nepříjemnosti... Sotva se přestane bát o jednoho, aby se strachovala o druhou... S těmito mírně pochmurnými myšlenkami se vydala Baru chodbou a za chvíli narazila před redakcí na kapitány Ruyichiho a Izumiho spolu s novou zástupkyní.
"Kapitáne... Kapitáne... Zástupkyně..." pozdravila každého kývnutím hlavy. Chtěla jen projít kolem, ale něco ji napadlo, takže se na poslední chvíli zastavila. "Kapitáne Ruyichi, promiňte, že ruším, ale uvolnil se mi program, tak bych trochu zasvětila naši novou zástupkyni do povinností její funkce... tedy... pokud to nechcete udělat sám...?" navrhla. Vypadalo to, že Izumi-san něco potřebuje, ale mohla se mýlit, takže dala kapitánovi na výběr.

Konan Hana

"No..ummm...to je těžké. Každý má něco do sebe." pokrčila rameny Konan. Nakoukla do papíru a začala postupně ukazovat. "Tenhle má nádherný výhled do zahrady. Pokud máš ráda teplo, tak na to je úžasný tenhle pokoj. Celý den do něho svítí sluníčko. Tenhle pokoj je úplný opak, tak je zas příjemně chladno. .... Každý má něco do sebe." řekla co o pokojích věděla, sama by měla s výběrem pokoje problém. Ale to už se jí za zády zase rozutekli děti, takže se zase musela jít věnovat jim, ale nebyla daleko, takže kdyby na ní Ryoko mluvila, tak by jí slyšela. Dá se říct, že stála ve dveří mezi kanceláří a ložnicí. Děti měla posazené dokolečka v ložnici a cinkala jim nad hlavami hlučnou hračkou. Ta je moc nezajímala a raději si každý našel tu svou oblíbenou.

"Baru, vy jste dar z nebe," řekl Yoshiro, samolibě se usmál a překřížil ruce na hrudi. Potom se podíval na Chieko, pak znovu na Baru, a pak zase na Chieko. "Pokud s tím bude souhlasit, nemám s tím nejmenší problém. Naopak, budu velmi rád, když to uděláte vy, Baru." 
Potom se otočil na Razakiho. "Zdá se, že mě od mé nové zástupkyně oddělovat nemusíš," řekl a pak se zahleděl na Fluffyho, který se Chieko vyvaloval na hlavě a hlasitě traktoroval.

Nekonome Chieko

Když jsme opustili redakci, pustili se kapitáni do rozhovoru...přátelského rozhovoru...možná i soukromého, doplňovaného hlasitým kočičím traktorováním z Fluffyho strany. Tak nějak jsem si připadala jako pátá noha u stolu, divně a navíc. 
V tom se k nám připojila i Hiboru-sama a já se hned cítila o něco lépe. Dokonce se nabídla, že mi pomůže s mou novou funkcí a zasvětí do tajů zástupcování. 
"Já...souhlasím...nevadí mi to." pověděla jsem, když se na mě kapitán zahleděl, poté jsem se podívala na Hiboru-sama a pak znovu na kapitána hledícího na traktorujícího kocoura na mé hlavě. 
Kuro také sledoval bílého kocoura, avšak nechápavým pohledem. "Jak může kočka vydávat takový zvuky? Nechápu to." pronesl zamyšleně černý kocour sedící na mém rameni.

Izumi Razaki

Chtěl jsem něco říct, ale v tom dorazila mezi nás Baru. Naštěstí jsem nikde v okolí neviděl dveře, takže jsem se o ní nemusel obávat. "Zdravím vás" usmál jsem se na ní. Pak jsem se otočil zpět k Yoshirovi. "No, jak jsem říkal, mám nějaký volný čas, říkal jsem si, zda bys nechtěl něco podniknout... jako za starých časů, kdy nás ještě netížili povinnosti kapitánů" nadhodil jsem.

energicky přikývla, když dostala povolení kapitána a souhlas zástupkyně. Vzala Chieko lehce kolem ramen a odvedla ji od kapitánů, kteří měli očividně za lubem něco nekalého.
"Fukutaichou, říkala jsem si, že to pro vás bude možná trochu matoucí, vzhledem k tomu, že jste nikdy neplnila vyšší funkci a navíc jste nová i v naší divizi, která má mnoho vlastních zvláštností, které musíte znát," začala svou lekci, které se tak dobrovolně ujala. Vlastně to bylo poprvé, co měla dojem, že by její znalosti a schopnosti mohly být někomu prospěšné, takže se cítila docela dobře a spokojeně sama se sebou. "Pojďme začít v redakci..." naváděla Chieko do jámy lvové, ze které ji před chvílí Yoshiro zachránil.

Nekonome Chieko

Překvapilo mě nadšení ve tváři Hiboru-sama. Když mě vzala kolem ramen a odváděla pryč ještě jsem se naposledy ohlédla na kapitány. Poté jsem začala věnovat pozornost tomu, co mi říká. Lekce začala.  Pečlivě jsem poslouchala a nepřerušovala jí. Za to Kuro vypadal znuděně, div se mi na rameni nerozvalil. To bych však musela mír ramena jako nějaký svalovec. 
Když se zmínila o návratu do redakce, znervózněla jsem o něco víc."D-dobře." pověděla jsem a nechala se odvést zpět do toho vlčího doupěte.

"Takže. Tady vznikají všechny naše tiskoviny, především tedy Ban-Kai," začala něčím, co bylo zřejmé. Mluvila trochu tlumeně, aby nerušila ty, co tam pracovali, ale zas až tak si na tom záležet nenechávala. "Teoreticky je hlavním redaktorem, ale vy musíte být schopná odvést stejnou práci, protože kapitán tady často není nebo... nemá čas, ehm," pozvedla si Baru pro sebe obočí, když si vzpomněla na případy, kdy Yoshiro chrápal spokojeně nad nedokončeným papírováním v kanceláři. "Sem se shromažďují všechny nové články," pokračovala potom ve svojí přednášce a ukázala Chieko skříň s několika poličkami. "Vy byste měla průběžně vybírat, které se hodí do dalšího čísla, které se zařadí do archivu a které se vyhodí."

Nekonome Chieko

To, že tu vzniká Ban-Kai, jsem už věděla. Vlastně to věděl skoro každý a většina shinigami měla dokonce i předplatné. I já jedno měla. Kuro se na něj vždy těšil asi jako se ve světě lidí "děti" těší na Shonen Jump. 
Práci hlavního redaktora? zděsila jsem se v duchu. Něco takového přeci nezvládnu. pomyslela jsem si a začala se propadat do deprese. 
Za to Kuro najednou ožil. Začal se tvářit zaujatě a natěšeně zároveň. V tom mi došlo, že se určitě rozhodl vzít si to na starost, čímž mě vytahoval z té propasti jménem deprese. 
Poté jsme se přesunuli ke skříni s poličkami a nějakými papíry, které, jak nám Hiboru-sama prozradila, jsou nové články. Podle Kurova výrazu jsem usuzovala, že se už nemůže dočkat, až si je bude moct přečíst.
"Žádný problém." odvětil Kuro. Ano, chystal se ovládnout redakci.

"Ty, Razaki," začal Yoshiro, opřel se o zeď a zvedl pravou nohu tak, aby se o ní opíral i chodidlem. "On to není vůbec špatnej nápad. Ne že bych chtěl odkládat polibek pro mojí drahou polovičku, ale hádám, že tak ještě úplně neví, že jsem zpátky a určitě by pochopila, že bych si chtěl někam vyjít se starým kamarádem. Vynahradím jí to." Nakonec tedy souhlasně přikývl. "Tak co bys chtěl podniknout?" zeptal se ještě.

Izumi Razaki

"No... neměl jsem v plánu nic určitého... ale můžem podniknout cokoliv. Můžem jít pobít pár desítek hollow nebo třeba jen zajít někam na jídlo... mimochodem, balíček už dorazil?" ukončil jsem proslov otázkou. Hádal jsem ale, že nejspíš ne, jinak by o tom patrně začal on. Nebo ho možná obdržela jeho "polovička". Těžko říct. Nicméně pokud ještě nedorazil, tak jsem si hodlal posvítit na toho, kdo ho měl doručit...

"Jakej balíček?" zeptal se nechápavě a pokrčil rameny. "O žádném nevím, do teď jsem byl na misi ve světě lidí, takže jsem tak troch mimo dění. Nicméně hádám, že mi to můžeš vysvětlit u jídla. Na sekání hollow teď nějakou dobu nebudu mít náladu. Úraz z již zmíněné mise," uchechtl se a poplácal Razakiho po rameni. "Tak pojďme. Najím se rád. Genma mi v nemocnici cpal nějakou pochybnou věc do pusy. Ještě teď je mi z toho blbě. Chci si spravit chuť."

Izumi Razaki

"Fajn... ale kam? Musím se přiznat, že obvykle buď vařím sám, nebo se nechám pohostit u sebe v sídle, přeci jen tam nevaří špatně... ale o restauracích v okolí zrovna moc přehled nemám..." připustil jsem bez mučení. O balíčku už jsem se dál nezmiňoval, nechtěl jsem ho připravit o překvapení. "Nicméně ty opravdu nemáš rád zbytečné setrvávání ve 4. divizi co?" zasmál jsem se

"Mně jsi ještě nikdy neuvařil. Myslím, že bys to měl napravit," řekl takovým tím provokativním podrážděným hlasem, ale ve skutečnosti to tak vůbec nemyslel, což se z jeho výrazu dalo samozřejmě poznat. "Takže směr tvoje sídlo, hm?" zazubil se a podíval se oknem do redakce na odcházející Baru s Chieko. "Neboj, nejsem moc náročnej, co se jídla týče. Nechci samozřejmě říct, že jsi špatnej kuchař. Na to si nejdřív musím vytvořit názor. A ano. Nemám to ve čtyřce rád. Je to tam moc... Klaustrofobické." 

Izumi Razaki

"No, vařím dobře... ale trvá to dlouho... ale v sídle mám skvělého kuchaře. Propašoval jsem si ho tam z nejlepší restaurace z rukongai... takže pokud chceš, rád tě tam pohostím" řekl jsem smrtelně vážně. Pravdou ale bylo, že jsem byl i tak lepší kuchař, ale to jsem nemusel nikde roztrubovat. Stejně jako Yoshiro nečesal všechny lidi na světě já nemusel pro ně vařit... k diskuzi o 4. divizi jsem se už nevrátil, jen jsem se zasmál nad tím, co řekl

"Tak jo! Určitě to bude super. Navíc jsem ještě nebyl ve tvém sídle, tak se aspoň podívám, jak bydlíš." Jako první tedy vykročil směrem ven. "Aspoň budeme mít klid na povídání. Cestou mi můžeš říct o tom záhadném balíčku nebo co že to vlastně je." Podržel Razakimu dveře, aby mohl projít a v rychlosti proběhl redakcí, aby mu náhodou někdo nedal nějakou práci, kterou by samozřejmě musel odmítnout. Neměl na práci čas. Měl hlad.

Izumi Razaki

"No jo vlastně... škoda že mi tehdy nevyšla ta inaugurační párty... co se dá dělat... " řekl jsem a vydal se společně s Yoshirem pryč z 9. divize. Nedivil jsem se, že to bral rychle, taky jsem nesnášel, když mě otravoval někdo když jsem o to nestál. "Ten balíček radši neřeš, zatím... však uvidíš sám..." nahodil jsem a vydal se do svého sídla...
>> Sídlo klanu Izumi

"Um, dobře," řekl trošku vystrašeně. Yoshiro byl bohužel jeden z těch lidí, kteří nad tím přemýšleli mnohem víc, když se jim řeklo, aby to nechali být. Navíc to byl balíček! BALÍČEK! Yoshiro miloval rozbalování balíčků, dárků, krabic a všeho možného. Nevinně se podíval na Razakiho a chystal se mu říct, ať mu to prostě řekne nebo ho zničí, ale nakonec se rozhodl, že by to asi nebyl zrovna dobrej způsob, jak začít tenhle společný výlet do jeho sídla, kde Yoshira navíc nakrmí.

>> Sídlo klanu Izumi

"Mluvím se zástupkyní, ne s tebou," pronesla chladně ke kovourovi a sama nemohla uvěřit, že mluví ke zvířeti. On rozhodně ve funkci nebyl a ona nehodlala nechat ho strhat čumák a tlapky do lidských věcí. "Dobrá, takže dál. Když vyberete články, které za něco stojí, pošlete je na korekturu. Potom je znova překontrolujete a buď pošlete kapitánovi nebo přímo ke zpracování do časopisu. To, jaké články je nejlepší vybrat, vám napoví naše průzkumy..." Statistiky a tabulky... to bylo něco, v čem se Baru přímo vyžívala, takže se okamžitě ponořila do nekonečné řeči o tom, kdy se co čte, kdo co čte, kdo co píše a jak to píše, kdo pravidelně přispívá a jaký to má úspěch, jaké je podle ní nejlepší složení jednoho čísla časopisu...

Nekonome Chieko

"Pardon." pronesl Kuro, když ho Hiboru-sama zprdla, trochu se odtáhl a stáhl uši. Nebyl zvyklý, že ho někdo napomíná a ten někdo nejsem já. "Promiňte...je to velký fanoušek...Ban-Kaie." omluvila jsem se za svého kocoura. 
Poté jsem dál poslouchala její rady a vysvětlování, při čemž jsem se je snažila zapamatovat. Jakmile se však rozpovídala o různých statistikách přestávala jsem stíhat a hlava mi z toho šla kolem. Bylo vidět, že přesně tohle je obor Hiboru-sama, jelikož se v tom přímo vyžívala.
"Eto...mohla byste mi to...prosím...sepsat?" zeptala jsem se a omluvně se na ní pousmála.

se zarazila, když se Chieko ozvala. Uvědomila si, že pro normálního člověka je tohle jen záplava zcela nezajímavých a neužitečných informací. "Ehm... víte... na to časem asi přijdete i sama, zatím vám s tím kdyžtak pomůžu," usmála se nakonec trochu omluvně. Dosud se o to vždycky přetahovala s Yorim, protože oba dva chtěli mít poslední slovo, a už to stačilo a pokaždé ji to rozčílilo. Uvědomila si, že kdyby Chieko všechno vyzradila, musela by se potom vzdát svých milovaných statistik! "Myslím, že je čas posvítit si trochu na papírování. Už jste někdy vyřizovala nějakou dokumentaci?" zeptala se, aby rychle odvedla řeč jinam.

Nekonome Chieko

"To by bylo...milé." pověděla jsem a úsměv jí oplatila. Něco mi říkalo, že na to nepřijdu ani se vším časem na světě. Kuro vypadal, že něco řekne, pak ale pohlédl na Hiboru-sama a zase si to rozmyslel. 
To, co mi tu Hiboru-sama povídala, jsem však chápala mnohem lépe, než to, co mi řekl Fukushima-san. Jeh vysvětlení mých nových povinností bylo až příliš strohé a stručné.
"P-počítá se...žádost o...předplatné Ban-Kaie?" zeptala jsem se, když se mě zeptala na zkušenosti s dokumentací.

"Haha, ne," zasmála se trochu shovívavě. "Nevadí. Vlastně na tom není vůbec nic těžkého, uvidíte," ujistila potom Chieko a zas ji vedla někam pryč. Původně to vypadalo, že míří do kanceláře kapitána, ale ve skutečnosti se zastavila u jiných dveří. "Tady je vaše vlastní pracovna. Je většinou rychlejší dělat práci přímo v kapitánově kanceláři, ale on tam občas je, takže by vám překážel. Sem bude přesměrováno papírování, které nevyžaduje přímo podpis kapitána, ostatní musí projít přes něj." Pravda byla, že... svého času uměla podpis Ukitakeho-taichou líp než svůj vlastní. A Mitoshi-san uměl podepsat Ruyichiho-taichou tak, že dokumenty podepsané vlastnoručně kapitánem se vracely do divize s tím, že na nich není správný podpis. Temná tajemství zástupců... "Divize má samozřejmě lidi, kteří se starají o různé záležitosti a rozumí jim, ale vy a kapitán jste ti, kteří musejí rozumět všemu a o všem vědět, abyste vše mohli správně řídit. Musíte mít přehled o personálu, o činnosti, o výkonu, o zásobování, prostě o všem. Když budete pročítat to, co vám sem různá oddělení odevzdají, nebudete mít problém, věřte mi. Kromě toho jste jediný člověk, který dohlíží i na samotného kapitána, což je velice důležitá věc." Baru trochu posmrkla, když si vzpomněla, že Mitoshi-san vždycky věděl, co Ruyichi-taichou chce, ještě dřív, než to věděl on sám... Ach... A taky na své časy ve třinácté divizi... Ne, pryč s nostalgií, která nikam nevede. Rozhodně pouto mezi zástupcem a kapitánem bylo něco výjimečného a Baru doufala, že to Chieko ocení, přestože to bylo často hodně těžké. "Pokud si nebudete vědět s něčím rady, klidně se mě zeptejte, ráda vám pomohu. Některé formuláře a výkazy jsou totiž celkem nepřehledné a je snadné udělat v nich chybu... Máte nějaké dotazy?"

Nekonome Chieko

Byla jsem trochu zklamaná, že se žádost o předplatné nepočítá jako zkušenost s dokumentací. A to jsem na sebe byla hrdá, že jsem jí vyplnila správně. 
"K-když to říkáte." odvětila jsem a následovala jí někam do pryč. Původně jsem si myslela, že do kapitánovi kanceláře a pomalu jsem se v duchu připravovala na setkání s těmi lidmi za dveřmi. Jenže mi se zastavili u jiných dveří. "Moje...kancelář?" ujišťovala jsem se. 
Poté jsem jen dál poslouchala, vysvětlování. 
"D-dobře....Předem děkuji." pověděla jsem. "C-co když...bude nějaký formulář...vyžadující podpis kapitána...spěchat na vyplnění a...kapitán tu nebude?" položila jsem důležitou otázku.