9. divize, redakce Ban-Kai

"S tím se nedá nic dělat, prostě se musí počkat," odpověděla ve vší vážnosti podle správného postupu. Samozřejmě Chieko měla pravdu, velení se nijak moc nezabývalo logikou, jako třeba "jak mám nechat něco podepsat kapitánovi, když jste ho poslali na misi", ale prostě by byla nuda, kdyby jí všechno vyzradila. Musela se nějak zocelit a trocha stresu k tomu určitě dopomůže.

Nekonome Chieko

"Aha." odvětila jsem na její odpověď. "To nedává smysl. Kterej chytrák tohle vymyslel? Ale alespoň toho papírování nebudeš mít tolik." mumlal si Kuro potichu, aby náhodou zase nedostal seřváno od Hiboru-sama. Měl ale pravdu, to se mu muselo nechat. 
Byla jsem ráda, že, kdybych si nevěděla rady, Hiboru-sama mi pomůže. Avšak už teď jsem tušila, že jí budu otravovat celkem často. Určitě jí brzy polezu na nervy svými častými dotazy.

Konan Hana

Vypadalo to, že Ryoko má s rozmýšlením nad správným pokojem problém, ale Konan už potřebovala jít s dětmi na procházku. "Já ti ty složky půjčím. Můžeš si je pořádně prostudovat." řekla co nejvíc milým hlasem, který je dokázala a slušně jí vyhodila z kapitánovy pracovny. Během několika vteřin posbírala děti, dala do kočárku, posbírala důležité hračky a přesnídávky, dala také do kočárku a též odejela i s kočárkem z kapitánovi pracovny. "Musím si něco zařídit. Zatím ahoj." rozloučila se s Ryoko, která teď stála na chodbě a vyrazila směrem pryč z kasáren 9. divize.

"Spousta nařízení nedává smysl," pokrčila rameny. "Můžete se pokusit o nějakou reformu, možná že mluvící kočce bude Centrála naslouchat, kdo ví..." ušklíbla se na Kura, ale nemyslela to zle. Možná že to opravdu chtělo něco takového, aby si člověk získal jejich pozornost, protože většinu návrhů na vylepšení prostě ignorovali.

Nekonome Chieko

"Moc rád bych si s nimi popovídal a vysvětlil jim, že takhle to prostě nejde. Ještě by mi poděkovali." pronesl Kuro a důležitě zvedl hlavu. "Spíš by...tě zavřeli...Nevidíš...si do pusy." oponovala jsem mu. "Nebo by ze mě rovnou udělali vrchního kapitána." namítl. 
Kdyby byl Kuro vrchním kapitánem, celé Soul Society by se obrátilo vzhůru nohama. Každý by musel mít povinně předplatné Ban-Kaie, který  by byl zaměřen více na kočky. K tomu by všude místo saké nalévali mléčné koktejly a kdo ví, co ještě. Brzy by ho asi svrhli. 
Nad tím jsem si jen povzdychla a omluvně se pousmála na Hiboru-sama. 

Konan Hana

Konan projela 9. divizí s kočárkem celkem rychle. Nikde se zbytečně nezastavovala. Už takhle měla zpoždění. To zas bude její matka nadávat, a že ona moc ráda na tyhle věci upozorňuje. Přeci jenom cesta do domu jejich rodičů se třemi prcky, bude chvíli trvat, i když si pospíší.


---> Rukongai

jen pozvedla obočí nad Kurovými řečmi, ale nevyjadřovala se k tomu. Místo toho se obrátila zase na Chieko.
"Ještě je tu jedna věc, Nekonome-fukutaichou... Víte, bylo by potřeba, abyste trochu zapracovala na svém... no, projevu, jestli mi rozumíte. Nesmíte se bát mluvit a říkat lidem, co mají dělat, jinak vás nebudou respektovat a to by bylo velice špatné. I přestože si můžete získat sympatie některých jinou cestou, mohou vás uznávat jako osobu ale ne jako nadřízeného, a to také není dobré. Dříve nebo později s tím budete muset něco dělat." Baru měla vždycky velice vyhraněný názor na hodnosti a hierarchii v divizích, takže její rada byla zcela upřímně míněná, i když někteří by s ní možná nesouhlasili.

Nekonome Chieko

Když se na mě Hiboru-sama obrátila, čekala jsem, co řekne. Tak nějak jsem věděla, že na tyhle slova dojde. 
"To by se nesměla bát lidí." vzdychl si Kuro.
"Já...já vím." sklopila jsem hlavu. "Snažím se...snad odjakživa...ale...ještě mě čeká dlouhá cesta....Alespoň už neomdlívám...a dokážu i něco říct." pronesla jsem a pousmála se na Hiboru-sama. "Když ti někdo zrovna nevyznává lásku, tak ano." rýpl si Kuro a já zrudla v obličeji při vzpomínce na Hijikatu-san.

Ty kocourovy nemístné poznámky byly hrozné, uváděl jen Chieko do rozpaků.
"Vidím, že si toho jste vědoma, to je to hlavní. Teď budete mít hodně tréninku, takže vám to určitě půjde mnohem lépe," ujistila Baru Chieko. "Hmm... no. Myslím, že to by pro začátek mohlo stačit. Stejně se toho nejvíc naučíte, až to budete dělat," usoudila potom. Podívala se trochu tázavě na Chieko. "Provedl vás někdo vůbec po kasárnách?" zeptala se pro zajímavost.

Nekonome Chieko

"Promiň, nemohl jsem odolat." pověděl Kuro a lehce mě šťouchl do tváře tlapkou. Přikývla jsem a mé tváře pomalu nabírali svůj běžný odstín. 
"Snad ano." odvětila jsem na ujištění Hiboru-sama. Bylo mi jasné, že budu muset mluvit se spoustou lidí. Bála jsem se toho, ale zároveň si snažila říkat, že to zvládnu.
Když se mě Hiboru-sama zeptala, jestli mě tu už někdo provedl, zavrtěla jsem hlavou. "Ne...kapitán Ruyichi s tím sice začal...ale nestihl to dokončit." odpověděla jsem.

"Pokud chcete, provedu vás," nabídla s úsměvem Chieko. "Tedy pokud na to ještě dneska máte energii..." Už se začínalo připozdívat a Baru by chápala, kdyby Chieko po té přednášce už chtěla mít od ní pokoj. A nebo možná chtěla prohlídku kasáren od někoho úplně jiného! Baru už slyšela určité drby (které se v 9. divizi šíří rychleji než v ostatních, a to je co říct), které se jí moc nezamlouvaly, ale zatím si nedovolila do toho Chieko kecat, na to se ještě znaly moc málo.

Nekonome Chieko

"Pokud Vás to nebude...příliš zatěžovat... byla bych ráda." přijala jsem její nabídku a oplatila jí úsměv. Unavená jsem nebyla, přeci jen značnou část dne jsem strávila v bezvědomí v nicnetušícím spánku, ale to jsem jí nehodlala prozrazovat. V duchu se mi honily myšlenky na to, jestli tentokrát ta prohlídka kasáren a okolí vyjde. Přeci jen mi jí už nabízej jak Hijikata-san tak i Ruyichi-taichou. Jenže pokaždé z toho sešlo. Také mě napadlo, jestli nejsem prokletá. Ve své bývalé divizi jsem nikdy za tu dobu, co jsem tam byla nepoznala svého kapitána. Co když to tady bude podobné, jen to místo kapitána bude divize?

Konan Hana

Čas strávený u rodičů se protáhl víc než chtěla a ještě k tomu jí matka ostříhala. Jak trapné. Při té myšlence se hrozně styděla. Musela ty vlasy schovat, takže cestou do kasáren 9. divize se stavila ještě v jednom malém obchůdku s oblečením a koupila si tam takovou moderní šálo-kapuci. S větší sebedůvěrou dorazila do 9. divize. Chodbami prošla jako duch. Ta černá kapuce na hlavě to ještě umocňovala. Mohlo se tedy stát, že někoho i vyděsila, což neměla v plánu, ale mohlo se to stát.

"Dobře, tak pojďte, ukážu vám všechna důležitá místa," kývla hlavou a podržela Chieko dveře, aby mohla vyjít ze své pracovny jako první. Samozřejmě i Kura nechala bezpečně projít. Potom se vydala k první zastávce. Musela Chieko provést všemi zákoutími divize, která by moha potřebovat... Redakci už znala, ale možná ji bude zajímat také společenská místnost, dojo, prádelna...

Nekonome Chieko

"Dobře." souhlasila jsem a vyšla ze dveří stále ověšená kocoury, jednám na hlavě a druhým na rameni. Hiboru-sama mě následovala na chodbu a poté se ujala role průvodce.
Pečlivě jsem dávala pozor, kudy se kam jde, abych to v případě nouze dokázala najít. Byla zde spousta místností, dokonce i dojo, místnost, kterou pravděpodobně nevyužiji. Za to prádelnu, bych využít mohla, přeci jen jsem stále u sebe měla ten kapesník patřící Hijikatovi-san. Ten kapesník, který jsem mu odmítla vrátit. Rozhodla jsem se, že do prádelny se ještě vrátím.

Konan Hana

S Hiboru a novou zástupkyní se minula, takže dorazila do dojo až po tom, co oni dvě odešli. Byla ráda, že tu nikdo není, měla tak aspoň více prostoru a soukromý. Ze skladu do dojo přitáhla pár cvičných terčů, které rozvěsila po celém dojo. Sama si stoupla doprostřed místnosti. Zavřela oči, pomalu se nadechla a zase vydechla. Chtěla uklidnit své srdce, které bušilo jako o závod, jak bylo nervózní. Zároveň s tím se snažila vybavit, kolik terčů a kam je přesně pověsila. Nebylo to tak těžké. Když uklidnila srdce, otevřela oči. Zaměřila se na jeden z terčů. "Hadō #31. Shakkahō!" vypálila na terč, než kido zasáhlo cíl, rychle se otočila na druhou stranu a namířila na další terč. "Hadō #4. Byakurai!"

Když prošly všechny důležité části kasáren, Baru zamířila ven. Zahrada deváté divize nebyla možná tak krásná a opečovávaná jako jiné, ale i tak byla hezká. Na čerstvém vzduchu se zhluboka nadechla a po chvíli mlčenlivé chůze se podívala na Chieko.
"Tak jak se vám v nové divizi líbí?" zeptala se přívětivě.

Nekonome Chieko

Najednou jsme se ocitli venku v zahradě...uklidňující krásné zahradě plné čerstvého vzduchu(nečekaně, když byli venku :-D). Líbilo se mi tam. Čerstvý vzduch a zeleň. Dokonce i lesík. Prostě nádhera. Miluji přírodu, už jen pro ten klid. Něco mi říkalo, že se sem budu často vracet.
"Je to tu....tak jiné, než v páté divizi. Ale...líbí se mi tu, moc."  odpověděla jsem jí a usmála se na ní. Kuro souhlasně přikyvoval.

"To je dobře," usmála se Baru na Chieko. "Myslím, že je to tu hodně jiné, než jaké to bývalo..." zadívala se potom někam na oblohu. "Ale to asi všude. Pořád se něco mění... Ehm... víte, já nemám ráda změny," zasmála se nakonec a podívala se zpátky na Chieko. "Takže pokud na vás někdy budu nepříjemná, předem se vám omlouvám." Baru se sama divila, kam zavedla hovor, ale říkala si, že bude lepší, když bude k Chieko upřímná. Měla problém smířit se s tím, že někdo nahradil ve funkci osobu, kterou měla ráda. Kapitánku Myamoto taky hodně dlouho nemohla vystát, když nahradila Dateho-sama, a kapitáni, kteří krátce nahradili ve třinácté divizi Ukitakeho-taichou... no, o těch radši ani nemluvit. Baru věděla, že za to Chieko nemůže a že se vlastně nic špatného nestalo, ale i tak cítila, že jí bude chvíli trvat, než si na novou zástupkyni zvykne.

Nekonome Chieko

"Tak to máme...něco společného." pověděla jsem s úsměvem. Také nemám ráda změny, už jen proto, že si na ně musím zvykat. "Budu si to pamatovat." pronesla jsem, když se mi předem omluvila.
Sama jsem prožila v poslední době hodně velkou změnu, tedy dvě. Převeleli mě do jiné divize a navíc na vyšší pozici. Vlastně se toho stalo mnohem více a to jen během několika hodin. Je až neuvěřitelné, jak se může člověku zdát den tak dlouhý. Jako by byl čas jen relativní pojem, který nic neznamená a mi žili v nějakém nekonečném dnu nebo tak něco. Asi bych se měla dát na filozofii, když mě napadají takovéto myšlenky.
"Je tohle Vaše první divize,..Hiboru-sama?" položila jsem důstojnici otázku, aby řeč nestála. Začínala jsem pomalu jít do sebe.

zavrtěla hlavou.
"Ne, moje první byla 13. divize. Byla jsem tam hodně dlouhou dobu a naučila jsem se tam všechno, co umím. Myslím, že třináctka bude pořád "moje divize", jestli mi rozumíte, i když jsem teď v jiné," usmála se nad vzpomínkou. Věděla, že je to její vina, že třináctá divize už není taková, jaká bývala. Kdyby neodešla, Ukitake-taichou by zůstal kapitánem a všechno by zůstalo při starém...

Nekonome Chieko

Takže z třinácté...není to ta divize, jejíž kapitán se rozhodl pro dráhu květináče květináře? pomyslela jsem si. 
"Hm. Vím, co tím myslíte....I když...ne z vlastní zkušenosti." odvětila jsem na její slova. Přeci jen zatím jsem byla jen v páté divizi, rok a něco. V deváté jsem zatím první den, takže nemůžu moc soudit.
Kuro tiše seděl na mém rameni a sledoval oblohu, která se začínala přebarvovat z červených a oranžových odstínu na tmavou. Jinými slovy, se začalo stmívat. Za chvíli už svého kocoura sotva uvidím, nevýhoda černých koček.

se mimoděk podívala ke kasárnám a zamračila se. Vrátil se už kapitán? Dneska přeci mají ještě důležitou pochůzku...
"Vrátíme se? Určitě si chcete po dnešku už odpočinout," navrhla tedy. Stejně už si s Chieko neměla nějak co říct, navíc jí i začínala být ve večerním chladnu zima.

Nekonome Chieko

Když se Hiboru-sama ohlédla na divizní kasárny, také jsem se tím směrem podívala. Honily se mi hlavou otázky. Nad čím asi přemýšlela? Měla ještě něco na práci a já jí tu zdržovala? Nebo něco jiného? 
Poté, co se mě zeptala, jestli se vrátíme dovnitř jsem souhlasně přikývla a vykročila směrem zpět do kasáren. Přeci jen venku začínalo být chladno a já už ani nevěděla, o čem s Hiboru-sama mluvit, vlastně s kýmkoliv.

Když se vrátily do kasáren, Baru se rozloučila s novou zátupkyní a sama se potom vydala hledat kapitána. Jeho reiatsu nikde necítila, ale to ještě nemuselo nic znamenat. Nakoukla opatrně do jeho kanceláře, která byla prázdná. Potom zkusila ještě redakci a další místa, o kterých si myslela, že by tam kapitána mohla najít, ale nikde nebyl. Vypadalo to, že dneska se návštěva konat nebude... Baru se ale nechtělo ještě domů, takže si rozsvítila lampičku u svého stolu v redakci a dala se do psaní a opravování.