9. divize, redakce Ban-Kai

Do kasáren 9. divize přišel posel, byl to shinigami ze 3. divize. Za sebou táhl kárku a na ní několik balíků. Trochu nervozně vešel do kasáren. Zřejmě byl hrozně nervozní. Nakonec ale sklopil hlavu a dál táhl svůj vozík...

Baru

přikývla. "Děkuji, Myamoto-sama, to byste byla velice laskavá. Takže za hodinu," usmála se na rozloučenou. Najít si nějakou práci nedaleko brány by neměl být problém. Nakonec, jednou z hlavních náplní činnosti deváté divize je psaní a psát se dá přece všude.

Myamoto Usagi

Přesně tak. Odvětila jsem spokojeně a volnou rukou jsem se začala přehrabovat v krabici. Za chviličku jsem z ní vytáhla trochu poškrabanou a opotřebenou, ale jinak stále dobře vypadající tužku, kterou jsem následně vložila Baru do ruky. Tenhlu věcičku mám ještě z dob, kdy mě poprvé přidělili sem do deváté divize. Vlastně asi všechny mé články jsem napsala s ní. Má rada, když jí někdo používá, takže myslím, že by měla zůstat tady...doma... Zničeho nic jsem se poté podívala Baru přímo do oči, abych mohla odhadnout, co si asi myslí. Věřím, že právě vy se mi o ní dobře postaráte. Dodala jsem s kamenou tváří, ale vzápětí jsem se na ní trochu lišácky pousmála, nadhodila jsem si krabici a než mohla nebohá důstojnice 9. divize stačit něco odpovědět, shunpem jsem na místě zmizela.



---------------------> 12. divize

Shinigami s vozíčkem chvíli zmateně pobíhal sem a tam a když nenašel koho hledal tak si stopnul prvního shinigamiho kterého potkal. "Ehm... dobrý den, nerad ruším, ale nevíte kde bych mohl najít... ehm... kapitána Ryuichiho nebo ehm... " zamžoural do lístečku který měl u sebe "Ko...nan Ha..na" přeslabikoval slova z lístečku

Konan Hana

Už delší dobu slyšela po chodbách jisté vrzání, ale nevěnovala tomu pozornost. Když ale vrzání neustupovalo, vstala od stolu a šla ke dveřím. Cestou ke dveřím mrkla na děti. Ty ještě naštěstí spaly. Asi toho dneska hodně prožily. Taky dobře. Konan tedy došla ke dveřím, otevřela je a vystrčila hlavu ven zrovna ve chvíli, kdy shinigami s vozíkem přeslabikoval její jméno. "Konan Hana jsem já." zvolala a vyšla z kanceláře. Náhodně stopnutý shinigami to jen potvrdil a pokračoval ve své práci. "S čím můžu pomoci?" zeptala se Konan s úsměvem.

Ryoko

Z nádejným úsmevom som vošla do kasární deviatej divízie. Rozhodla som sa sem ísť a pozdraviť Yoshira ešte pred mojou návštevou štvrtej divízie, kde som dúfala že zastihnem doktora Steina, toho korunovaného magora. Po roku a pol na misii mimo Seireitei a samozrejme aj mimo Yoshiho som mala pre doktora pripravené len tie najkrajšie slová. Mala som predsa dlhý čas na premýšľanie. To čo pôvodne malo trvať len pár dní sa pretiahlo na niekoľko týždňov. Akási choroba v istej oblasti, a podľa všetkého ju bolo možné vyliečiť a odstrániť za pár dní. Problém sa však ukázal byť zložitejším ako sa to predtým zdalo. Liečenie choroby nebolo jednoduché a samozrejme, vírus sa prenášal vzduchom. Situácia sa skomplikovala, a týždne sa pretiahli na mesiace, a mesiace na rok a pol.
A tú misiu som dostala takmer okamžite po tom ako som našla Yoshiho v Seireitei. Vtedy som si povedala, prečo teda neurobiť dobrú vec, predsa bez Yoshiho vydržím ešte chvíľku, ak som vydržala také dlhé roky. Misia ale nemala trvať tak dlho! Doktor Stein bol buď klamár alebo neschopný hlupák, ktorý nedokáže odhadnúť trvanie jednej misie. Možno bol obe...?

Ale teraz som na neho nemala náladu. Tento problém si s ním vyriešim neskôr. Teraz chcem konečne vidieť Yoshiho!
Vybehla som do kasární a hľadala kanceláriu. Yoshiro by mal byť kapitán. Nemohla som na neho nebyť hrdá, aj keď som mu trocha závidela. Stal sa až tak silným?

Pred kanceláriou stála akási žena a nejaký muž z vozíčkom. Na prvý pohľad som zhodnotila ich dôležitosť a následne prudko odstrčila vozíčkara, a postavila sa rovno pred ženu. Niekoho mi pripomínala, ale v tejto chvíli som si nevedela spomenúť koho.
''Hľadám Yoshira... Yoshiro Ruyichi? Je tu? Som správne?'' Vyhŕkla som na ňu otázku.

Chlápek se zaradoval, když si uvědomil, že konečně našel někoho koho hledal. "No... uhm víte... mám tady pro vás balíček od kapááááh..." vyhrkl když ho odstrčila nějaká žena stranou. A asi měla dost pitomou náladu. Nezdálo se, že by jí chtěl jakkoliv stát v cestě... radši počká...

Konan Hana

Ani nestačila mrknout a už před ní stála nějaká žena, která se navíc ptala na Yoshira. Trochu se na ženu zamračila. Přišla jí povědomá, jen si honem nemohla vzpome.......To je ženská, která se válela před rokem a půl po Yoshirovi!....Jo, moment... "Vy jste Yoshirova sestra, že? Yoshiro tu zrovna není. Šel na nějakou misi, ale možná už se vrátil. Nevím." odpověděla jí Konan. Asi to nebyla zrovna odpověď, kterou čekala.

Ryoko

Aj napriek tomu že ma tá žena spoznala, ja som stále ani za nič nevedela jej tvár priradiť k menu alebo akejkoľvek udalosti. Mám to na jazyku, mám to na mysli, ale... kto?
Moja pamäť jednoducho občas prestala celkom fungovať. Najmä teraz, keď som sa tak tešila na Yoshiho. Jej prvú otázku som nepotvrdila a odignorovala, nechcela som sa dostať k časti konverzácie, v ktorej si musím spomenúť na jej meno.
''Ak ste v jeho kancelárii, pravdepodobne viete kde je. Ehm... vy... ho poznáte? Ste jeho zástupkyňa, však?'' Ukázala som prstom na dvere kancelárie a spätne sa na ženu zamračila.

Konan Hana

Žena byla neodbytná, přesto se Konan snažila mluvit mile. Promiňte, ale nejsem jeho zástupkyně. Spíš no......jeho přítelkyně. Jmenuji se Konan Hana. A opravdu nevím, kde je Yoshiro. Možná bych zkusila hledat ve 4. divizi, tam ho většinou nedobrovolně drží, když se vrátí z mise." řekla snad vše co věděla. Konan však zarazilo, s jakým klidem řekla, že může být ve 4. divizi. Vždyť může být vážně zranění. V tu chvíli Konan píchlo u srdce. Byla to nepříjemná bolest.

Ryoko

Pamäť sa mi v rýchlosti aktivovala. Započula som jedno kľúčové slovo.
Priateľka?! To mi niečo hovorí!
Tak sa zdalo, že 4. divíziu budem musieť navštíviť predsa len prvú. Ak tam Yoshi predsa len bol, zabilo by to dve muchy jednou ranou. Napadlo ma že v nej len tak vyleháva. Zo žiadnej misie určite nebol príliš zranený. Bol predsa kapitán...
S ''priateľkou'' Konan som sa už nechcela zdržiavať. Bola som si istá, že s Yoshim strávila viac času ako ja. Značne viac času. A preto si s ním nezaslúži už byť, aspoň tak najbližší týždeň. Tak tu mám niekoho komu môžem závidieť.
Navonok som sa na Konan zoširoka usmiala, no za tým sa skrýval smrteľný pohľad. Ten úsmev bol tiež poriadne falošný...
... preto som sa bez slova rýchlo otočila a utekala von z kasární. Veľmi šikovne som predišla trápnej situácii.
Teraz, smer 4. divízia!

-----> 4. divize

Chlápek čekal v rohu až ta divně naštvaná ženská odejde. Když konečně zmizela tak se zase otočil ke Konon. "Ehm... no ... já tu mám jen pro vás zásilku od kapitána Izumiho... tak že bych vám to jen dal a zase zmizel?" řekl a ukázal na bednu, kterou měl na vozíčku

Konan Hana

Konan by uvítala aspoň slovo jako děkuji, ale nic. A co měl znamenat ten šílený úsměv? Yoshira sestra mě začíná děsit. Jako kdyby mi Yoshira už nechtěla vrátit. říkala si Konan pro sebe. No ale žena zmizela a Konan teď měla jiné starosti, než aby se s Yoshirovou sestrou předháněla, kdo bude u Yoshira první a jediná. Podívala se zpět na shinigamiho s vozíkem. "Doufám, že jste v pořádku." řekla pro začátek."Zásilka od kapitána Izumiho, jistě." otevřela přitom dveře do kanceláře. "Prosím, vyložte to na stůl. Hned se na to podívám." pořádala jsem shinigamiho.

"Nic mi není... jsem v pohodě... ehm... díky... díky" oznámil chlápek a zněl docela vděčně, velice nervozně, ale vděčně. Zajel s kárkou dovnitř a tu větší krabici vyndal z vozíčku ven. "Jo... ehm... tohleto bylo pro vás myslím..." řekl a projel očima další krabice na vozíčku. Zřejmě toho měl ještě docela dost

Konan Hana

V očích se jí objevil vyděšený výraz. "Přímo pro mě?" zeptala se. Taky začínala být nervózní. "No, dobře. Tak to vyložte někam, kde je místo. Prosím." řekla nakonec. Tolik krabic. Provedla jsem něco? Konan si nebyla jistá, co má od kapitána Izumiho očekávat. Přiblížila se tedy k jedné krabici přímo pro ní a otevřela jí, aby zjistila, co v ní je.

Ukázalo se, že v krabici, kterou jsi otevřela byly nějaké... papíry? "Uhm... tak počkat... tohle jsem nějak popletl... pardon..." řekl a krabici posunul stranou. "Mám tady víc věcí... občas to pomotám... uhm... dejte mi chvíli..." řekl a posunul krabice. "Jo... ta velká je pro vás... a potom... tahle menší... jasně! " řekl la tu menší krabici položil na stůl. Ta větší se tam nevešla. "Jo, to bude ono... " dodal

Konan Hana

Papíry. řekla si sama pro sebe a už si chtěla přečíst první papír, aby zjistila, co se děje. Ale to prý nebyla krabice pro ní. Počkala tedy, až si to shinigami z 3. divize utřídí. Když už vypadal, že si je jistý, tak se na něho Konan mile usmála a přešla k menší krabici a otevřela tu.

Otevřela jsi druhou krabici a poněkud nečekaně v ní byli papíry... nicméně už ten první byl nadepsaný poměrně velkým písmem... něco o realitní kanceláři Mr. Propera nebo tak něco. Bylo tam toho trochu víc... psalo se tak o nějakém domku. Na té větší krabici sis pro změnu mohla všimnout poněkud netradičního nápisu "Skákatron 2000 - Ultimátní edice". Chlápek jen kývnul hlavou a protože svojí práci splnil tak se vydal pryč

Konan Hana

"Páni." řekla pro sebe. Vždyť dům začala hledat před malou chvíli a už k tomu měla dokumentaci. To bylo tedy rychlé. "Děkuji." křikla ještě na odcházejícího shinigamiho. Tohle všechno má na starost kapitán Izumi? Konan z toho byla stále v šoku. Začala si důkladněji projíždět papíry o domku.

Baru

přijala od Usagi netradiční dárek a ani pomalu nevěděla, co říct. Byla to pro ni opravdu velká čest. Stále si tužku prohlížela, zatímco kráčela směrem do redakce. Úplně ji to inspirovalo! Vzala si ze svého stolu několik papírů a zápisník a vydala se směrem k bráně do kasáren, kde hodlala čekat, než se Myamoto-sama vrátí. Sedla si na lavičku pod stromem, který nedaleko brány rostl, a sklonila se nad papíry. Nevěděla ještě přesně, co napíše, ale tato příležitost si prostě přímo říkala o nějaký výjimečný článek.

Byl to poměrně velký stoh papírů. Jednalo se o vlastnická práva na tento byl sice trochu z ruky a podle starých informací to byla celkem ruina... další stoh papírů ale obsahoval dokumentaci o rekonstrukci domu i interiéru, také úpravu pozemků, všechno poměrně nedávného data. Zkrátka se zdálo že ze staré ruiny je poměrně pěkný domek s velkým pozemkem, stranou veškerého ruchu...
V té druhé bedně označené "Skákatron 2000" byl poměrně velký nafukovací hrad z extrémně tvrzeného a zároveň měkkého materiálu, vhodný pro děti i dospělé všech věků...

Konan Hana

I když to vypadalo na malou krabici, tak v té krabici byl velký stoh papírů. Konan se však postupně pročítala až ke konci. Strašidelný dům? To snad ne? Byly první myšlenky. Aha, možná né. Chtělo by to prohlídku. uvažovala dál. Konan však chtěla, aby to viděl i Yoshiro. Chtěla mít i jeho názor. Bude muset počkat, než se vrátí. Druhou krabici zatím otevřela jen napůl, ale vnitřek se jí strašně líbil.

seděla na lavičce. Opravdu chtěla psát, jenže ji nic nenapadalo. Načmárala si místo toho do zápisníku několik přírodních motivů, a pak ho raději zavřela. Hrála si se vzácnou tužkou mimoděk mezi prsty, loktem druhé ruky se opírala o lavičku a hleděla bezmyšlenkovitě do koruny stromu nad sebou. U toho se mračila. Čekání bylo to nejhorší. Když na něco čekala, místo aby něco dělala, její mysl se neustále vracela ke věcem, o kterých nechtěla přemýšlet.

Konan Hana

Na chvíli se opřela o rám okna a jen koukala ven. Hmmm. Strašidelný dům. přemýšlela. Přišlo jí to vtipné, protože na tváři měla velký úsměv. Bohužel úsměv jí moc dlouho nevydržel. Jak si vzpomněla na slovo strašidelný, vzpomněla si i na mafii. Podívala se na počítač. Mohla by třeba něco vyhledat, ale to rychle zamítla. Co když už kontrolují i internet. Tohle nebyla nejlepší situace. Odešla od okna, nechala počítač opět zajet do stolu a přesunula se do ložnice k dětem. Musím vás ochránit. Teď už si vás vzít nenechám. Cítím, že bych brzo mohla ovládnout Bankai. Jen to chce trénink. říkala si pro sebe a přitom jemně pohladila jednoho prcka po druhém.