Strašidelný dům uprostřed lesa

Akio Ukitake

Po několika hodinách vesměs mlčenlivé a nikým nerušené chúze spolu s modosem dorazili na místo, které by mohlo z fleku konkurovat všem strašidelným atrakcím co kdy kdo sestrojil. Zastavil se asi deset metrů od budovy. Strach neměl...smrti se nebál a v širém okolí jen ztěží mohly být dvě věci hrůzostrašnější, než on a Modos. Ano Modosi...myslím, že to bude dobrý nápad...není to sice bůhvíjaký přepych, ale na druhou stranu...je dobré mít nějakou tu střechu nad hlavou. Shrábně si bělostné vlasy a pomocí provázku je stáhne do koňského ohonu. Nepotřeboval vypadat ještě hůře než teď. Pak se pomalými, ale jistými kroky vydal k domu. Došel až ke dveřím, které byly tak schátralé, až se divil, že se při síle, kterou musel vyvinout, aby překonal zrezivělé panty, zůstaly pokupě. S hlasitým skřípotem se otevřely a jeho do nosu uhodil zápach vlhkého zdiva a plísně. Pomalu vkročil dovnitř.

Akio Ukitake

Děkuji Modosi. Jsem ti dlužníkem. Pomalu kráčí polorozpadlým domem snažíc se nikde nepropadnout a nachytat do obličeje co nejméně pavučin. Spirituální energie, která tu byla cítit, dal znát, že tu někdo byl. Najde jednu z místností a v ní polorozpadlý stůl. Zpevní jej tak, aby udržel jeho váhu a natáhne se na něj. Po chvíli usne.

Akio Ukitake

Probudil se slabým trhnutím, přičem stůl tiše zaúpěl. Zrychleně oddechoval neboť se mu zdála jakási podivná noční můra. Když se pokoušel si vzpomenout si na obsah, jasně se mu vybavily jen některé okamžiky snu. -Téměř jasně si pamatuje jak se v krví zalitém Seireitei prosekával hordami nepřátel, kterých neustále přibývalo. Zatímco se snažil je porazit se, zpoza nich ozývali úpěnlivé nářeky a on se k nim nemohl dostat. Pak si pamatuje, že najednou vše utichlo...nepřátelé zmizeli...a on se brodil spoutou krví a mrtvých těl. Topil se v ní...pak se sen přesunul na úplně jinou rovinu...lidi po něm házeli rajčaty, vejci a dokonce i kameny. On se nedokázal hnout..slyšel jejich slova-"Zrůdo!" Pak se, ale sen otočil úplně a on sledoval vyvinutou ženu, koupající se v lesním jezírku...pak se ta žena otočila a ona...byla muž! Tehdy se Akio s trhnutím probudil.- I když mu ležení na stole způsobilo bolest v zádech a zablokovaný krk, už se cítil silnější a také jeho Reiryoku se pomalu obnovovalo. Pak tedy seskočí ze stolu, který definitivně vezme za své a rozpadne se. Akio se otočí k sedícímu Modosovi. Spal jsem dlouho Modosi? Znaží se odblokovat si krk a prokřupat záda. Zjistil jsi něco? Nemám tě vystřídat?

Akio Ukitake

Překvapí ho jak dlouho spal. Až tak dlouho?? Popravdě jsem byl dost unaven, tak se není co divit, že?! Vyslechne si co se ještě dělo. Takže nic zajímavého, až na to že tu někdo chodil...to mohl být kdokoli..třeba jen obyčejná duše. Nicméně je mi mnohem lépe..dík za optání...myslím, že velká část mého Reiryoku se již obnovila a únava se úplně vytratila. Pak svraští čelo jako by ho něco napadlo...chvíli to vypadá, že se přemáhá to říct, ale nakonec se zeptá. Modosi...víš..nevím jak to říct, aby to špatně nevyznělo..a tak doufám, že to vyzní jako prosba...víš..chtěl jsem tě požádat...než odejdeme... Odmlčí se...vypadá to, že hledá správná slova. ...jestli bys mě nenaučil cero?

Akio Ukitake

Pohlédne na Modose. V jeho obličeji i v té tmě jde poznat, že v žádném případě není úplně rozhodnut. Jeho výraz je plný obav. Ne nejsem si jistý...jsem plný obav...nemám vůli být ještě větší zrůda než jsem, ale... Odmlčí se a posmutní. ...problém je, že už nejsem shinigami...i když jsem se to roky snažil předstírat, zakrýval a potlačoval jsem svou hollow stránku, nemohl jsem už změnit co se ze mě stalo. Teď když už to všichni ví mě už málokdo považuje za přítele nebo alespoň shinigamiho. Odvrátí se od něj a popojde k jednomu ze ztrouchnivělých oken. Došlo mi, že jediná cesta je smířit se s tím čím jsem...přestat se litovat a zesílit. Nikdy bych nezašel tak daleko...ale blíží se bitva..cítím to...vím to...ten kdo stojí proti nám je silný...a...já chci ochránit ty na kterých mi záleží. Cero...je silná technika...něco takového se v boji vždyhodí. Řekne tak, jako by se snažil najít důvod proč ano, avšak...stále byla v jeho hlase nejistota.

Akio Ukitake

Modosova slova jej dostanou. Víš Modosi. Když se na to podívám z tohoto úhlu, musím uznat, že máš pravdu. Máš jistou dávku umu, který mi schází. A také schopnost vidět věci z více pohledů. Usměje se na něj. Dobrá...necháme toho...myslím, že vím co chci být..jen si to musím ujasnit. No myslíš Modosi, že můžeme pokračovat? Pomalu přejde ke dveřím. A Modosi...líbíš se mi. Máš takovou přáteslkou povahu...která mnohým stvořením chybí.

Akio Ukitake

Na poznámku o mizerném hollow se jen uchechtne. Kdbych měl spočítat všecky věci které ze mě dělají mizerného Shinigamiho...byl by to dlouhý seznam...a jak si spráně poznamenal...ač jsi hollow a tedy protiklad Shinigami...svým jednáním a chováním ses ukázal být mnohem lepším stvořením, než mnoho jiných shinigami například. Pak už jen vyjde spolu s Modosem ven a zamíří za ním, někam do tmavé chladné noci. Divokých šelem, nebo případných hollow se nebál, jelikož jen málokdo by se teď pokusil zaútočit na něj a Modose. Začne si pobrukovat písničku.

Akio Ukitake

Pomaličku spolu s Modosem kráčí lesem, který se neustále stává hlubším a hlubším. Už ani nevěděl jak dlouho šli, kdž zastavili. nicméně slunce již bylo vysoko na obloze. Modosova otázka jej zaskočila. Začal přemýšlet kde by tak mohli být. Nejdřív směřoval na východ od Senkaimonu. Fialkovo družstvo jej táhlo na západ...Modos je zachránil tam..a pak...Jestli mohu hádat, tak jsme směřovali asi na Sever...možná Severovýchod...nebo Severozápad...ale...nejspíš na sever...a tam by měla být severní věž...tedy..po posledním útoku hollow..tam asi nic není..nebo to byla Východní věž...no..kdo ví...buď tam bude Severní základna seireitei...nebo její zbytky..nebo něco úplně jiného. Nakrčí rameny.

Akio Ukitake

Pokýval hlavou a už se chystal vyrazit, když zaslech dětský smích. Když si všiml Modose, jak se lekl a ztuhl radši přiskočil k němu a položil mu ruku na rameno. Bál se, aby neudělal hloupost. Klid Modosi. To je jen dítě...tedy..podle hlasu spíše mladý chlapec. Není čeho se obávat. Usměje se na něj. Drž se za mnou...a nechmě mluvit. A hlavně nic nedělej. Usměje se, aby si to Modos nevyložil jako poroučení, ale tak že nechce, aby Modos udělal nějakou hloupost, kdyby něco nepochopil. Pak se pomalu vydá za chlapeckým hlasem. Opatrně rozhrne křoví za nímž slyší smích.

Akio Ukitake

Od jisté doby se snažím se nedivit ničemu.Pronese suše.Nepochybuji o tom, že po posledním útoku na Seireitei dostaly některé duše strach a tak se rozhodli se schovat dál od Seireitei. Hádám, že se informace o skupině Shinigami, kteří vyhlásili váku Seireitei se nějak dostali ven. A lidé mají strach, protože Rukongai je takový nárazník. A abych nezapoměl. Během oné bouře uprchlo několik vězňů. Kdo ví. Když rozhrne křoví uvidí chlapce sbírajícího..něco...kdo ví co a hollowa. Vypadali, že se dobře baví a Akiovi nepřipadali jako hrozba, tak vyšel z křoví a reiatsu nechal stáhnuté, aby jej nevylekal.

Akio Ukitake

Pohlédne na chlapce a hollowa. Chlapec mu přijde svým reiatsu tak nějak...povědomý...jen neví odkud. Hollow vyadal, že neví co dělat a tak se Akio usmál. Přeci jen...teď byl tak docela taky hollow a tenhle neznamenal hrozbu. A chlapec...byl to nejspíše shinigami, ale něco v něm chybělo. Skrýváme se, mnohem zajímavější otázka je co dělá spřátelený shinigami a hollow v tomto hlubokém lese?! Popojde blíže k nim. Chce si jen promluvit, nemá potřebu se teď zabývat zběhy a hollow. přeci jen, jak už jsme se zmínil...on byl teď obojí.

Akio Ukitake

Opravdu se mu předtím zdálo, že z něj cítí reiatsu, alespoň částečné. No..nejspíš se mi to zdálo. Popojde k hollowovi. Nechci, aby to špatně vyznělo, ale do toho jaký Shinigami jsem nebo ne...ti nic není. Stále se usmívá. Nemá proti těm dvoum nic, ale už neměl náladu na někoho dalšího, vrtajícího se v něm. Když už jsme u toho. Nevíte zdali je tu v okolí nějaký záchytný bod? Něco co by stálo za navštívení? Tedy pokud se tu aspoń trochu vyznáte.