3. divize

"Dobrá," přikývla rázně. Už neměla další otázky. Pokud kapitán posílá je tři, určitě nečeká podrobné informace o bojových technikách onoho hollowa. Spíš mu asi šlo o to, aby svým reiatsu nevzbuzovaly moc pozornosti a mohli v klidu zjistit, jak se má situace všeobecně a zda je vůbec důvod se něčeho obávat. Nakonec ji ale přece něco napadlo. "Jak dlouho máme na provedení toho průzkumu?"

Hayato

První zprávy od hlídek ze Světa lidí? Jak se sakra takové hlídky něco takového dozvěděli? Odposlouchávání jen tak nějakého rozhovoru Hollowů? To znělo hodně nepravděpodobně. Ale, rozhodl se zase neptat se. Nechal otázky na zkušenějších.
A mezitím se rozhodl zkušenější si lépe prohlédnout. Měl být člen tohohle malého týmu. Snad infiltračního, řekl by někdo. Dáma s otázkami, i když neměla tu vtipnou pásku kolem ruky, zdála se býti tou sebevědomější, snad i silnější. Způsobem mluvy, pohybů, tím jak vypadala. Mezitím co dívka, tedy, podkapitánka, vypadala jakkoli, jen ne sebevědomě. Nu, třeba je něco superextra na bitevním poli. A nebo je hodně, hodně dobrá v něčem jiném. Z nějakého důvodu tu pásku mít musela, ať už ho znala, nebo před ní byl ještě skryt. Svůj osud si musíme dohnat sami.
Každopádně, Hayato čekal na odpověď od Akiry, a na to, až se vyjde. Už na nic jiného skoro ani nemyslel. Věděl, že aby to všechno vyšlo, bude potřebovat nějaké to soustředění..

Arisu

Ha, takže je to opravdu veverka! A asi ztracená! pomyslela si Arisu. Začala se rozhlížet, jestli někde třeba neuvidí její rodiče, ale místo toho spatřila jakéhosi kluka, který se snažil upoutat její pozornost.
"A-ahoj," pozdravila trochu udiveně kluka. Ani se nenadála a i jemu na hlavě přistála veverka. Trochu se usmála. Když jí kluk požádal, jestli jí pohlídá obě veverky, vrhla po něm pohled, který by se dal pochopit jako: "děláš si ze mě srandu?", chvíli se rozmýšlela, ale nakonec pokrčila rameny a veverky si od něj vzala. Přišly jí roztomilé. Jen se bála, aby jí něco neudělaly a nebo nezničily tu složku, která se snad ještě pořád válela po zemi.

Wilhelm Gure
Poté, co jsem předal všechny veverky jsem se se sehnul a vzal ze země nějaké papíry. Není to vaše? usmál jsem se na ni svým zastřeným pohledem. Zároveň jsem si prohlížel malé tvorečky.
Měly bychom je odnést někam do přírody. Nebo někam, kde se o ně postarají. Nebo do 12. divize! dodal jsem ve vtipu. rozhodně jsem neplánoval dát něco tak roztomilého šíleným vědátorům. Ne že by byli šílenější, než já.

Izumi Akira

Akira pokrčila rameny. "Času máte kolik potřebujete, tito hollow prozatím nepředstavují žádnou hrozbu, ale je dobré mít o nich informace, než se takovou hrozbou stát mohou... jistě sami uznáte za vhodné, kdy budete mít dost informací." řekla Akira. Pak ukázala na kocoura, který spokojeně spal na rameni Chieko. "A tohle budu potřebovat zpátky..." dodala

Nekonome Chieko

Ze světa lidí? zamyslela jsem se. Nevím proč, ale v hlavě mi vyskočila představa shinigamiho sedícího u čaje s hollow, jak si povídají o práci. Ta myšlenka mě trochu pobavila, ale to přeci nebylo možné. Nebo ano? Probudila jsem se zamyšlení a znovu se pustila do poslouchání.
Díky bohu, že je to průzkumná mise a ne bojovná. pomyslela jsem si. Boj není zrovna moje silná stránka, ale dívat se okolo a tak by mi snad jít mohlo. Rozhodla jsem se, že na této misi zkusím být, co nejvíce užitečná.
Kocourek se mi dostal až na rameno, na to, kde neseděl Kuro, a uvelebil se. Co asi všechny ty kočky ke mně přitahuje? Toť záhada. Avšak nezůstal mi na rameni moc dlouho, jelikož si ho ta přísně vypadající shinigami vyžádala zpět. "Jistě." pověděla jsem a opatrně ho sundala ze svého ramene a podala jí ho.

už opravdu neměla další otázky. Doufala, že způsob, jakým se dostanou zpátky do Seireitei, se dozví při odchodu. Taky by se hodila možná nějaká mapa... No, snad je nevysadí někde uprostřed prázdné pouště bez jakéhokoli orientačního bodu... Každopádně to vypadalo na zajímavou misi. A rozhodně nepříjemnou. Nejspíš nebezpečnou. Baru si mimoděk začala prohlížet Chieko. Ta měla nejvyšší hodnost z nich tří, takže by měla velet. Dostat jako první misi něco takto náročného a důležitého, to pro ni nemohlo být snadné. Baru sama snad nikdy misi nevelela, a to byla ve funkci mnohem déle než tato modrovlasá, vyjukaná dívka...

Hayato

Stále opřen, kývl na Akiru, když dodala poslední dílek informací, poslední odpověď na otázku. Tedy.. zdálo se, že to byla poslední otázka. Nikdo už se na nic neptal, a na trapné ticho nebyl čas. Opustil tedy svoje pohodlné místo. Hayatovi přišlo trošku děsivé, že když se tak podíval na podkapitánku, skoro se mu zdálo, že jí zajímá víc ten kocour, než ta mise. A to ještě nemluvě o tom, že už s jedním přišla. K tomu Hayato neměl co říci.. jen doufal, že to nebude misi nijak vadit. Nedejšpagetrone, například kdyby té černé kouli chlupů měl v nejtajnější části šlápnout na ocas.. to by mohlo například býti nepříjemné.
Každopádně, s lehkým úsměvem, sebevědomým výrazem a jiskrou v očích, se konečně doopravdy soustředil. "Tedy...půjdeme?" zeptal se, vzhledem k tomu, že se zdálo, že už nikdo nemá dotazy. Čekat tady je zbytečné, když je někde práce, která by měla být udělána. Snažil se pohledem zachytit všechny, Akiru nevyjímaje. Třeba je to naposledy, co jí vidí.. Třeba jí ten kocour, kterého si přinesla, sežere..

Izumi Akira

Akira si vzala zpátky malého kocoura a pak se zamyslela. "No... doufám že jsem na nic nezapomněla..." řekla spíš sama pro sebe a chvíli vypadala že přemýšlí. "No... zkrátka, zadání úkolu už máte. Kapitán se nezmiňoval kdo by měl misi velet a mě je to upřímně úplně jedno..." řekla. "No, až zjistíte co potřebujete sejdeme se s týmem, který v Hueco Mundo zkoumá vliv depresivního prostředí na psychiku sov a odtamtud se dostanete domů. Pokud máte standartní mapu 3. divize pro cesty do Hueco Mundo najdete je ve čtverci 2D..." dodala.

"Ehm... po pravdě mapu nemáme, tedy alespoň já ne...?" rozhlédla se po ostatních. "Pokud byste nám ji poskytla, ušetřilo by to nějaký čas, jinak bych se pro ni musela vrátit do kasáren..." naznačila, že když jsou ve třetí divizi, tak by snad nemusel být takový problém dát členům výpravy mapu, která tam byla vypracována.

Wilhelm Gure
Napřímil jsem se do své plné výšky a zaklonil se trochu dál od osoby v plášti. Zároveň jsem pozvedl obočí. Promiňte, těm roztomilým tvorečkům jsme neublížili. A ani by to nešlo. prohlásil jsem a lehce se zasmál. I můj smích byl (stejně jako můj úsměv) zahalen sny a možná i kapkou šílenství.
Jestli jsou vaši, tak vás musím upozornit, že jste jim mohla ublížit spíš vy. Tím, že jste je nechala pobýhat volně po ulicích. postoupil jsem o krok dopředu. A v mém pohledu se blýsklo víc šílenství, než obvykle.

Nekonome Chieko

Poslouchala jsem asi poslední informace o misi. Co mi však z celého toho povídání přišlo divné byl fakt, proč by někdo zkoumal psychiku sov? To jimi chtějí nahradit pekelné motýli nebo tak něco? Prostě mi to nedávalo smysl. Ale tak, mě to smysl dávat nemuselo, že jo? 
"J-já taky ne." odvětila jsem, když se po mě Hiboru-sama podívala. Mapa se určitě bude hodit, I když jsem si neuměla představit, podle čeho bychom se tam mohli řídit. Názvy ulic tam určitě mít nebudou. Takže to bude něco jako u velké hroudy písku zabočte doprava...?
Kuro najednou vypadal o dost klidněji, když zrzavý kocourek byl zpět u Akiry.

Hayato

"Standartní mapa 3. divize pro cesty do Hueco Mundo".
No, tak to by Hayato fakt nechtěl vidět něco "nestandartního."
Každopádně, mapu neměl, takže dobrá, ještě nějaké zdržení asi následovalo. Poznámku o psychice sov také zachytil, a povídal si něco o velkém vlivu 12. divize na všechny divize ostatní.. ale, to už bylo jedno.
Každopádně, když se jedna z jeho "společnic" zeptala ostatních na mapu, Hayato jen pokrčil rameny a zakroutil hlavou, na znamení, že neměl, a čekal tedy, jestli jim nedá Akira sama nějakou.

Izumi Akira

Zvedla obočí, jako kdyby se dozvěděla, že si neumíte sami vyměnit spodní prádlo. "No dobrá, nemáme sice moc map navíc, ale nějaká se jistě najde." řekla a otevřela veliký plný šuplík označený jako: "Standartní mapa 3. divize pro cesty do Hueco Mundo" vyndala z nepřeberného množství map 2, které vám podala. Mapy byli dobré, tak detailní jak si jen lze představit u map pouště...

Arisu

Byla ráda, že malé veverky našly své rodiče. Jenže pak tam přišla nějaká žena hrající si na tajemnou. Do tváře jí neviděla a považovala za slušnost, aby je aspoň pozdravila a ne se tam jen tak zjevila a začala jim vyhrožovat, ale přešla to s povzdechem, neměla náladu se s ní dohadovat.
Co tahle osůbka dělá zrovna tady, ve 3. divizi? ptala se sama sebe a říkala si, že do 3. divize si asi poslední dobou chodí kdo chce a že by se to mělo omezit.
Už se chystala odpovědět, ale onen kluk odpověděl za oba, tak jen přikývla, že s ním souhlasí a propalovala ženu pohledem.

přijala mapy, za které poděkovala. Jednu podala Chieko jakožto velitelce mise. Druhou dala Hayatovi. Pro ni byla mapa zbytečná, protože její orientace byla zcela tragická a mapy ji vždy ještě víc mátly.
"Tak, myslím, že máme vše a můžeme vyrazit." Neplatilo to ani tak Akiře jako spíš jejím dvěma kolegům, na které se s těmi slovy přátelsky usmála.

Izumi Akira

"Fajn... hodně štěstí. Doufám, že se vaše mise obejde bez problémů. Jen nezapomeňte, že tohle je výzvědná mise... nestojí za to nechat se kvůli ní zabít..." řekla po Akirovsku. Zkrátka dramatické řeči nebyli zrovna její specialita, byla přímá jako tyč od koštěte...

Nekonome Chieko

Hiboru-sama si od té shinigami s přísným pohledem vzala obě mapy, které nám třetí divize tak ochotně věnovala. Poté dala jednu tomu klukovi, který jde na misi s námi, a druhou dala mně. Chvíli jsem na ní nejistě koukala, ale nakonec jsem si mapu vzala. Najednou mi přibyly obavy o to, abych nenavedla naší skupinku někam úplně jinam.  Podívala jsem se na mapu. Vypadala lépe, než jsem si původně představovala, ale mé obavy se nezmenšily. Složila jsem znovu mapu a schovala jí do svých věcí(inventáře).
Souhlasně jsem přikývla a oplatila Hiboru-sama úsměv, když "zavelela" na odchod. Tak nějak jsem jí brala za velitelku mise.
"D-děkujeme." pronesla jsem k Akiře potom, co nám popřála hodně štěstí, a uctivě se uklonila na rozloučenou.

Hayato

Ještě než se nadál, vyfasoval od Rudovlásky mapu. Jemu to nijak nevadilo - vzhledem k tomu, že obě dívky se vypadaly, že jsou trošku jiná liga než on, počítal s tím, že na téhle misi bude muset dřít. Ale věřil sám v sebe, že to zvládne.
Mapu si zběžně prohlédl. Bylo na ní spousta pouště, další poušť, a ještě trochu pouště. Vzhledem k počtu záchytných bodů na poušti by tu mapu taky klidně mohl hnedka sníst, protože tam to stejně všechno vypadá stejně, ale takové projevy si nechal pro sebe. Prostě si budou muset nějaký bod najít.
Jakmile jim Akira popřála hodně štěstí, Hayato na ní mrkl a kývl. Nějak nechtěl pronášet další slova. "Nemysli si, mě se jen tak nezbavíš, Akiro!" pronesl si v duchu s úsměvem. Ne, to ne, on jí ještě vytře zrak! Ohromí ji!
Teda, jestli pro ní nějaké takové emoce vůbec existují.
Pravděpodobně ne.

Wilhelm Gure
Měla byste méně nadávat a víc si j hlídat. stále jsem se usmíval, ale můj úsměv by čím dál vražednější. Pak jsem si jen povzdechl a se svým klasickým příjemným, zasněným úsměvem se otočil na Arisu.
Jmenuji se Wilhelm Gure. A zřejmě jsem váš podřízený. naťukl jsem, protože jsem věděl, že žena nebude chtít nechat mou poznámku jen tak. A taky jsem věděl, že takto nepříjemnou osobu nechci poslouchat.

Bohužel to vypadalo, že Akira není v zadávání misí zrovna zkušená, takže jim ještě pořád nesdělila několik vitálních informací. Baru chvíli čekala, jestli se dozví, kde a jak mají s jejich misí začít, ovšem nic takového nepřišlo. Bylo to dost trapné a Baru neměla ráda, když se cítila trapně. Všichni stáli v tichu a čekali. Potom si Baru odkašlala.
"Ehm... ještě bychom potřebovali vědět, odkud máme vyrazit a jak se dostaneme do Hueca Munda," zeptala se tak neutrálním tónem, jak jen dokázala.

Izumi Akira

Se najednou trochu zadrhla. "Hmmm... hádám, že kapitán Izumi vás tam chtěl poslat osobně... ale protože tu není... hmmm... " řekla, ale z přemýšlení jí rušil nějakej křik venku. Rozrazila dveře na chodbu. "TICHO TAM SAKRA, TADY SE PRACUJE!" zařvala tak, že se celá kasárna otřásla. Dveře pak prudce zavřela. "Kde jsem to byla?" zeptala se trochu zmateně.