3. divize

Wilhelm -> Kniha podle vzhledu už byla hodně stará a popraskaná. Na sobě žádný titul neměla. To samo o sobě už bylo velice tajemné. Pokud jsi jí otevřel, tak jsi zjistil, že se tam píše o ..... pokladu. Přesně uprostřed knihy, byla i dokonce mapa. Podle všeho odfláknutá, ale mapa.

Arisu -> Vyrazila za Arisu. "V pořádku. Tohle stěhování znám. Taky mi vždy trvalo, než jsem se vůbec donutila vybalit své věci." mávla Miriko rukou.

Wilhelm Gure
Mapa k pokladu? Zajímavé? začal jsem si prohlížet detaily a snažit se v tom zorientovat. Zároveň jsem přemýšlel, co by to asi mohlo být za poklad.
Že bych se vrátil do dětských dob? usmál jsem se a začal skutečně hledat, kam se vydat. A přemýšlet, jestli někoho nevezmu sebou.

Wilhelm -> Pár záchytných bodů jsi přeci jenom mohl rozpoznat. Jedním z nich byly kasárny 11. divize.

Wilhelm Gure
Zadíval jsem se do mapy a nakonec pár záchytných bodů našel. Rozhodl jsem se radši postupovat podle nich, protože jít rovnou až na místo, to bych se taky mohl ztratit, že?Z aklapl jsem knihu a mírně se zasmál. Nebylo to o tom, že bych byl dětinský, nebo magor. Bylo to o tom, že jsem byl obojí. Rozeběhl jsem se.

---> Kasárny 11. divize

Arisu
Konečně stály před jejím pokojem. "Tak to jsem ráda, že to chápete..." odpověděla, zatímco zasouvala klíč do zámku. Odemkla a otevřela dveře. "Až po vás," řekla Mirice a čekla, až její návšteva vstoupí.

Arisu -> Mirika kývnutím hlavy poděkovala a vstoupila do pokoje. Dala si pozor, aby v pokoji nic neshodila, nebo něco nezničila.

Arisu

Posadila se za stůl, shodila z něj nějaké nepotřebné štosy papírů, aby tam měla nějaké místo, zadívala se na Miriku a pokusila se usmát.
"Dobře, o co tedy jde?" zeptala se klidným hlasem a doufala, že půjde o něco, s čím si bude vědět rady.

Minami popravde nič nevnímala. Za celú dobu, čo tam bola stále hovorila niečo o oslave a kam sa Akira pohla, tak ju nasledovala. Pre ňu bola hlavná hlavne oslava. Keď už stála s ňou v tej kancelárii, tak neprestala hovoriť o oslave. O jedle rozprávala celú dobu a prešla ku dekorácii.
Všetko by to bolo také krásne... pre také krásnu detskú oslavu a podľa množstva asi aj pre všetky deti na Zemi a v Soul Society.
"...a budeme mať tisíc.. nie.. milión balónov! Milión pestrofarebných balónov a zoradíme ich podľa farieb, aby tvorili dúhu! To bude krásne! A stoly sa budú hýbať zo strany na stranu a na nich sa bude tvoriť automaticky jedlo! A stoličky! Stoličky, keď na nich nebude nikto sedieť, budú tancovať. Najlepšie tango alebo salsu!..." nemalo to konca kraja. Od normálnej ešte ako-tak zvládnuteľnej oslavy prešla do niečoho, čo by sa nedalo zorganizovať ani v budúcnosti o tisíc rokov neskôr.

Izumi Akira

Akira si povzdychla. Byla půdovní důlstojnicí 11. divize, mocnou válečnicí, a teď tohle? "Podívej se, Minami... milion balonků by samozřejmě nebyl problém, ale nevešly by se do sídla... co bys řekla na to, že bysme jich sehnali jen 500 a za zbytek peněz radši sehnali víc zmrzliny? " nadhodila myšlenku, když zapudila tu předchozí, která by celou situaci řešila jedinou ranou jejího meče...

Arisu -> Mirika dala před Arisu asi 127 stránkový dokument. "Jde o dodávky ořechů pro 3. divizi. Dokument není špatně zpracován, ale přesto je tam několik nesrovnalostí, které by bylo potřeba doladit." začala vysvětlovat. "Třeba hned tady...." nalistovala asi 20 stranu dokumentu a ukázala někam doprostřed. ".....takové množství lískových oříšků dodat nemůžeme." řekla, pak se podívala na Arisu. "Ah, promiňte. Pokud si chcete celý dokument prostudovat, tak počkám." řekla mile.

Prekvapene zamrkala, keď ju prerušila a dívala sa na ňu silno zamyslene. Keď však dokončila myšlienku, zamračila sa.
"Tak fajn!" rozhodla sa, ale potom dupla nohou, prekrížila si ruky na hrudi a otočila sa k nej chrbtom na znak, že s ďalšou vecou neustúpi. "Ale tie tancujúce stoličky a pohybujúce sa stoly musia byť!" povedala rozhodne a rázne a pozrela sa na ňu ponad rameno jedným očkom.

Izumi Akira

Akira se zamyslela. "A nebylo by to nebezpečné? Přeci jen ty stoličky by mohli někomu ublížit... třeba Seikovi... nebo Amarovi... a celá pěkně připravená oslava by byla zkažená... to by přece byla škoda ne?" řekla Akira klidně. Ten klid jí ale stál mnoho sil. "Navíc by dělali hluk a nikdo by nic neslyšel... navíc hýbající se stoly by mohly to jídlo shodit na zem... a to by taky byla škoda... navrhovala bych tuhle část vypustit a starat se spíš o nějaké užitečné věci" dodala

Dívala sa na ňu ponad rameno a počúvala ju. Fúkla si do ofiny a otočila sa na ňu normálne čelom.
"Ako by také neškodné stvorenia mohli ublížiť? Budú len tancovať! A nebudú robiť hluk, dáme im na nohy vankúše a budú potichu!" snažila sa ju presvedčiť a tak pokračovala. "A stoly budú opatrné! A môžme dať na stôl tácky s prísavkami a nespadnú zo stola!" hovorila ďalej. Nechcela proste ustúpiť.

Arisu

Trochu vytřeštila oči nad délkou dokumentu, ale nijak to neokomentovala a doposlechla to, co jí Mirika říkala.
"Promiňte, ale vůbec o této dodávce nevím a ani upřímně netuším, proč naše divize objednávala nějaké ořechy...Proto si to asi nejdříve prostuduji, ale obávám se, že to nějakou dobu potrvá..." řekla Arisu a v duchu se musela pochválit, že překonala samu sebe v délce odpovědi.

Izumi Akira

"Myslím, že by to nebylo logisticky jednoduché. Jsem si jistá, že 12. divize by uměla vytvořit tancující židle i hýbající se stoly, ale jak znám 12. divizi tak by tak na 30% všechny ožily a pokusily se zabít hosty... zůstala bych u klasických stolů i židlý... ale ber to tak, že o to víc bude zmrzliny, koláčů a školády... a možná nějakej obří skákací hrad" řekla Akira.

Izumi Razaki

Objevil jsem se v divizi. Chtěl jsem původně jít do své kanceláře, ale oknem jsem viděl Akiru s Minami a na to jsem teď neměl sílu. Místo toho jsem se tedy oknem dostal do své záložní pracovny. Byla to jen malá místnost bez většího vybavení. Nicméně měl jsem tu klid a mír. Zavřel jsem za sebou okno a vyndal tu podivnou věc, co jsem dostal od sotaicha. Byl čas jí prozkoumat...

Dívala sa na ňu zarazene. Potom dala hlavu nechápavo do strany. Toľko viet informácií nedokázala naraz vstrebať a dívala sa na ňu chvíľku nechápavo a potom sa usmiala a natešene poskočila.
"Takže ak to správne chápem, tie hýbajúce sa stoly a tancujúce stoličky budú, ale celé budú cele z čokolády? Ano! Ano! Výborný nápad! A namiesto vankúšika na stoličkách bude vanilková poleva! Aaw! Ty si tak užasná Aki-chan!" zvolala natešene. Keď už ju začala takto oslovovať, už si ju dosť obľúbila.

Izumi Akira

"Minami... mám hodně práce... pokud chceš plánovat oslavu tak paráda, ale nemůžu tu strávit čas tím, že tě budu přesvědčovat, aby sis nevymýšlela nesmysly... to prostě nedokážu..." řekla ti naprosto narovinu.

Dívala sa na ňu a potom zmenila výraz do ublíženého.
"Si taká krutá, Aki-chan!" zvolala nešťastne a potom nafúkla líca urazene a pozrela sa do strany. Po chvíľke mlčania sa na ňu pozrela. "A ako to chceš spraviť ty, Aki-chan?" opýtala sa jej a dívala sa na ňu zvedavo.

Izumi Akira

"Nejsem krutá, jen uvažuju racionálně... moje představa by byla jednoduchá... nějaké dobré jídlo pro všechny, balonky, nějakou hudbu, možná pár zábavných aktivit ale hlavně rodina a přátelé pohromadě... myslím že ocení víc rodinu než tancující stoly... ale možná jen nevím co maj dneska děti rády..." řekla suše.

"Mmmpf!" nafúkla líca naštvane, keď jej ten nápad zamietla. "No, ale keď to povieš takto, tak súhlasím, ale musí tam byť hodne hodne balónov! A hodne farieb! A samozrejme veľa jedla a veľa sladkostí a čokolády!" povedala rozhodne a dupla si nožkou. Predsa balónov, jedla a sladkostí nikdy nie je dosť a hlavne, keď je tam aj čokoláda.

Izumi Akira

"Fajn, budeme mít fůru balonků a čokoládu a zmrzlinu a také barvy... a možná i skákací hrad..." řekla Akira a vzdychla. Tohle opravdu nebylo něco pro ní. "Máš ještě něco co bys tam chtěla mít? Něco co nevyžaduje změnu zákonů fyziky, prostoru a času?" zeptala se

Počúvala jej rozhodnutie a potom sa spokojne na ňu usmiala. "Tak dobre! Ale ten skákací hrad musí byť zo želatíny... oranžovej.. !" rozhodla a potom sa zamyslela nad jej otázkou, ale zavrtela hlavou. "Nie, už nič. Bude to skvelé! Už sa tak teším!" zvolala natešene a poskočila.

Izumi Akira

"Uvidíme co se dá dělat... zkusím to zařídit. Myslíš, že bys ty mohla kontaktovat některé přátele? Nejsem si úplně jistá kdo všechno by mohl přijít. Kromě rodiny bych hádala že hlavně rodinní přátelé... na druhou stranu ani nevím, zda má kapitán Izumi nějaké přátele kromě Ruyichiho... no, nechám to na tobě... nicméně pamatuj, že sídlo má omezenou kapacitu..." řekla.

Izumi Razaki

Při zkoumání kostky jsem se nikam nepohnul. Kdybych měl hádat tak bych řekl, že měla vydat svá tajemství poté, co už je kapitán nebude potřebovat. Rozhodl jsem se mít jí neustále u sebe, ale stále ochráněnou, kdyby se přeci jen rozhodla vybuchnout. Každopádně tu bylo něco, co jsem musel poměrně nutně zařídit... sebral jsem svoje haori, ustrojil jsem se, otevřel okno a zmizel jsem někam...
>> Pryč

Dívala sa na ňu, ale pri jej slovách sa zarazila a spomenula si na Yukiho a Rinu. Yukiho už videla to hej, ale Rina jej niekam zmizla. Pochybuje, žeby dokázala Yukiho nejako dotiahnuť z nemocnice a po Rine sa zľahla zem. Dívala sa chvíľku utrápene na zem a potom sa na ňu s úsmevom pozrela.
"Tak skúsim aspoň nájsť toho Ruyichiho. Nevieš, kde by sa tak približne nachádzal?" opýtala sa jej a dala hlavu do strany. Popravde vôbec nevedela kto to je, ale určite sa bude snažiť ho nájsť, aby urobila Razakimu radosť. A tak sa zarazila znova, pretože o Razakiho ani Amarových priateľoch nevedela vôbec nič. "A ty nemáš niekoho, koho by som mala pozvať? Vlastne.. kedy sa tá oslava bude konať?" opýtala sa jej, pretože asi ešte ani to nevymysleli.