3. divize

Hayato

Akira najednou až vtipně vypadala, že si neví rady. Jistěže, bylo to jen na pohled, protože Akira si vždycky věděla rady, ale nikdy netušil, že něco takového uvidí. Každopádně, seřvala jakéhokoli chudinku, co náhodou v kasárnách pípnul dost na to, aby to bylo slyšet... a pak se vrátila do rozpačitosti.
"Chtěla jste nám říct, jak se dostat do Hueco Mundo." pronesl s úsměvem, ale určitě ne urážlivě. K Akiře si už stihl vybudovat takový speciální druh respektu.

Nekonome Chieko

Myslela jsem, že už půjdeme, jenže Hiboru-sama zůstala stát na místě a koukat na Akiru. To jsme ještě něco zapomněli? Nebo ne? honilo se mi hlavou a zmateně jsem sledovala jejich oční rozhovor. Poté Hiboru-sama položila otázku nahlas a Akira se na ní pokoušela odpovědět. Do toho se z chodby ozval hluk a shinigami z trojky to šla zpacifikovat. Já při tom trochu nadskočila, když se rozkřičela. Přísahala bych, že se celá divize otřásla v základech. Hned na to se vrátila a tvářila se trochu zmateně. Když jí náš nový společník odpověděl, souhlasně jsem přikývla, abych potvrdila jeho slova.

Arisu

Přišlo jí, že jak Wilhelm, tak ta cizinka,tuhle záležitost řeší až moc. Alespoň se ale dozvěděla jméno toho kluka a měla tu čest znovu podržet těch pár veverek, které jí ona zahalená cizinka vrazila do ruky.
Nelíbilo se jí, jakým směrem konverzace směřuje a navíc jažto důstojník se domnívala, že má povinnost udržovat v divizi klid...nebo si to aspoň myslela, protože ještě celou složku o důstojnických povinnostech ještě nestihla dočíst, jelikož byla vyrušena veverkou. Proto se rozhodla do toho vložit.
"Ehm," odkašlala si a chvilku počkala a doufala, že jí ti dva budou věnovat pozornost a mezitím se otočila na onu ženu a snažila se změnit téma hovoru, "Jmenuji se Arisu Himitsu a jsem 4. důstojníkem 3. divize. Přišla jste sem z nějakého důvodu či jste jen hledala veverky?" zeptala se.

Izumi Akira

"No, bohužel mě nenapadá jiný způsob než požádat někoho schopného ve 12. divizi aby vám otevřel průchod, jsem si jsitá, že si poradíte." řekla a pokrčila rameny. Tím se zbavila problému a úspěšně ho přesunula na vaše bedra. Problem solved...

Baru se mírně nespokojeně zatetelily nozdry, když uslyšela Akiřinu odpověď. Organizace této mise v ní rozhodně hned z počátku nebudila důvěru. Ovšem na rozdíl od jejího pohledu, který říkal vše, byl její hlas velice pečlivě zdvořilý, když řekla:
"Děkujeme, na shledanou tedy." Uklonila se a odťapkala z kanceláře ven.

Izumi Akira

"Ještě jednou hodně štěstí. Snad ho nebudete potřebovat..." řekla zase o poznání příjemněji. Přitom se nudně opírala o svůj claymore. "Kdybyste potřebovali pomoc, tak se ozvěte vysílačkou, tu snad máte ne? " zeptala se pro jistotu

Hayato

Dobrá. A tak je čekala cesta do 12. divize. Přemýšlel původně o vstupu právě do ní, ale tak nějak z toho nakonec sešlo. Asi není dostatečný Stalker, aby viděl všechny vždycky a všude.. ale co už.
Vysílačku dokonce i měl. Buďme upřímní - to patřilo mezi normálnější výbavu, než mapa pouště. Kde byla poušť, poušť a...jo! Tady duna!
Každopádně, kývl Akiře na rozloučenou. "Zatím na shledanou." pronesl, kdyby jí náhodou napadlo, že se ho zbaví. Popřála jim hodně štěstí. To bylo kawaii. A vydal se za rudovlasou společnicí, kterou si tak nějak v hlavě připnul jako velitelku, i přesto, že pásku mělo druhé děvče.

jen zachrčela. Kde by asi vzala vysílačku? Tedy především, kde by vzala vysílačku, kterou se dovolá z Hueca Munda do Soul Society? Ale už se nad tím nepozastavovala, rozhodla se raději vložit svou důvěru do 12. divize místo toho, aby se tady dále ztrapňovala. Původně už začínala mít z této mise lepší pocit, ale to velice rychle přešlo, když zjistila, jak je vlastně nepřipravená. Bylo to už hodně dávno, co byla mimo Soul Society... vlastně pobyt v Huecu Mundu byla jedna z posledních věcí, co udělala, než na nějakou dobu opustila Gotei 13. Ale to bylo něco jiného, tam se dostala proti své vůli, takže nedostatek vybavení byl samozřejmý! Trochu naštvaně sama na sebe se vydala do dvanácté divize. Po chvíli se rozhodla ten čas využít k tomu, aby se představila neznámému mladíkovi.
"Mimochodem, s vámi jsem ještě neměla tu šest. Já jsem Hiboru Baru," usmála se na něho. Svou hodnost vynechala.

Hayato

A tak se pustili na cestu do Wonderlandu, do místa, kde není nic překvapením, kde lidé nestárnou, nebo stárnou moc, hází po sobě kusy duhy a nejedí nic jiného než cukrovou vatu.
Ano, Kasárny 12. divize.
Nu, po cestě by možná preferoval chvilku ticha. Koneckonců, nešli nikam na procházku. Měli namířeno do Hueco Mundo. A vzhledem k tomu, že se mu skoro podařilo umřít i ve Světě lidí, tak, upřímně, začínal být trošičku nervózní.
Každopádně, rudovlasá začala takovou tu klasickou, "poprvé-se-vidíme-a-máme-spolu-pracovat" konverzaci. Asi to bylo správně. Brzy se přidala i druhá dívka.
"Jsem Iesada Hayato. Ideálně jen Hayato." pronesl s lehkým úsměvem, a pohledem někde mezi. Nechtěl urazit jakoukoli z nich, nebo snad i toho chlupáče.
"A moc rád vás poznávám. Jste obě z devítky?" zeptal se dívek. O té modrovlasé to věděl - ten znáček podkapitána s divizí mluvil jasně o všem. Ale, s rudovlasou si nebyl jistý. A nebo snad něco přeslechl?

"Ano," odpověděla stručně na Hayatovu otázku. "Když už jsme u té konverzace, myslím, že by nebylo od věci říct si něco o svých schopnostech, abychom věděli, co od sebe navzájem čekat, pokud by došlo na nějakou krizi..." nadhodila. Nevěděla, jestli se tohle obyčejně před misí dělá, ale jí to přišlo užitečné. "Nejde o to, kdo je v čem lepší nebo něco podobného," ujistila je ještě rychle, aby si to špatně nevyložili. "Jen si myslím, že znalost slabin a silných stránek spolubojovníků nám ušetří nepříjemná překvapení ve chvílích, kdy na ně není vhodná doba," doplnila.

Hayato

Zdálo se, že tahle.. Baru.. byla velmi ráda hodně připravená. To bylo něco, co Hayatovi doopravdy vyhovovalo. On byl na tom podobně, s jediným rozdílem. Hayato nerad mluvil. Těžko říct, jak to bylo s Baru. Jestli jí to bylo příjemné, nebo ne... no, to teď bylo jedno.
"Hmm." pronesl prvně, a pak pokračoval. "Moje zanpakutou se mění na kopí. Dokážu shodit na soupeře docela silný útok, ale trvá to dlouho.. a jinak.. kidou mi jde. Shunpo vůbec." rozpovídal se Hayato. Bylo to to nejzákladnější, a to, co by je tak nějak mohlo zajímat. Víc toho neměl co říct.
Čekal, co řeknou obě dívky. Zdálo se, že obě budou silnější, než on. Možná o dost. A tím víc ho to zajímalo.

Wilhelm Gure
Jak Arisu promluvila, lehce jsem se stáhl. Nemělo smysl vyhledávat konflikty, tak jsem zmlkl a udělal krok zpět. I když jsem měl ještě dost věcí na jazyku, jen jsem na ženu hleděl se zasněným pohledem a ani ten už nebyl tak vražedný. Spíš zamyšlený (a tentokrát ne ironicky).

Nekonome Chieko

Souhlasně jsem přikývla, když Hiboru-sama řekla, že jsme obě z deváté divize. 
"No...moje zanpakuto se rozdělí...na dvě katany....Jedna dokáže léčit...a druhá znehybňovat protivníka....taky se tak nějak vyznám...v léčení...a poutacím kidu...A shunpo spíš průměrně..." pověděla jsem i něco o svých schopnostech. 
Kuro tiše seděl na mém rameni, určitě si své schopnosti nechápal pro sebe jako překvapení. 
Zatím jsem si připadala, že budu na misi úplně k ničemu.

poslouchala, co ostatní dva říkali o svých schopnostech.
"Vidím, že mise bude probíhat ve volném tempu, protože pro mě taky není shunpo zrovna koníček," řekla jen napůl žertem. Pokud budou muset odněkud rychle zmizet, bude to možná trochu problém. Na druhou stranu ale byla ráda, že by ji v takovém případě nenechali za sebou. "Léčení ovládám dobře, v boji používám také spíš kido..." pokračovala. Byla překvapená, nakolik se její schopnosti podobají nové zástupkyni. Získala si tím u ní plusové body. "A moje zanpakutou dělá mýdlové bubliny..." zamumlala nakonec napůl pusy, aby to pokud možno nikdo neslyšel. Část o naštvaných kachýnkách radši vynechala úplně. Doufala, že shikai vyvolat nebude muset. Naštěstí už byli blízko své destinace.

---> až budete chtít, 12. divize

Nekonome Chieko

Překvapilo mě, jak moc si jsou mé schopnosti podobné těm Hiboru-sama. Tedy, až na tu část o bublinách, ale tu jsem neslyšela. Za to Kuro její slova zachytil díky svým zvířecím smyslům a uchechtl se. Asi mu to neznělo zrovna silně nebo užitečně, ale tak, kdo ví. Slyšet to myslela bych si, že je to velmi nebezpečná schopnost. Obzvlášť by to ztrapnilo protivníka...uklouznutí a následná smrt přeci jen není zrovna důstojná smrt. Ale to je teď jedno. Poté jsme dál tiše mířili k dvanáctce, která už nebyla moc daleko. 

------> 12. divize

Wilhelm Gure
Žena na mne opět zavrčela, já se rozhodl si jí nevšímal a jen jsem se naklonil k Arisu: Nebudu vás nadále rušit. Má přítomnost by pravděpodobně jen zhoršila úroveň komunikace.
Pak jsem se otočil a pomalu šel k nástěnce s úkoly. Podívám se, co bych mohl udělat užitečného. Bude to asi mnohem lepší, než tady blbnout psychicky narušenou osobou. Poťouchle jsem s usmál.

Arisu

Když jí žena řekla, že by ty papíry mohla vyřešit rovnou s ní, trochu se zarazila. Pořád si ještě moc nezvykla na to, že se už může podílet na chodu divize.
"Ano, to bych mohla" odpověděla po chvíli.
Dříve než stačila něco říct, Wilhelm odešel pryč. "Dobře, zase se uvidíme," houkla za ním, ale nebyla si jistá, jestli to slyšel.
Pak začala svou plnou pozornost věnovat oné ženě. "Dobře, o co se jedná? Chcete to jít probrat ke mě?"

Hayato

Přišlo mu lehce zvláštní, že ač tohle celé měla být.. infiltrační mise, ani jeden z nich, podle informací, co o sobě dali, nebyli zrovna dobří v Shunpu. No, alespoň ho nikde nenechají, ale i tak.. byl to zajímavý výběr lidí. Ale proč ne, obě dívky se zdály, že by mohly býti schopné, zvláště, když mezi nimi byla podkapitánka.
Obě dívky ovšem uměly léčit, a to byla výhoda, protože on by nevyléčil ani škrábanec na ruce. Pravděpodobně by místo toho udělal do ruky další díru.
I něco o mýdlových bublinách slyšel. Na jeho rtech se objevil lehký úsměv. Třeba tato dívka ještě nezískala doopravdové vědomosti o tom, co její zanpakutou dokáže. Četl o takových.
Neměl, každopádně, víc co říct, a tak už držel po zbytek cesty do CukrováVataLandu.

>>> 12. Divize

Wilhelm Gure
Pohodlně jsem si šel chodbou a usmíval se na všechny strany. Nijak jsem nepřemýšlel nad ničím konkrétním, spíš uvažoval, že bych si později mohl s někým zatrénovat. Když jsem zrovna zvažoval jednotlivé členy divize, na něco jsem narazil.
Sehnul jsem se. Zvedl to. Kniha? Jen tak? nejdřív jsem si prohlédl jednu, pak druhou stranu a nakonec hřbet knihy. Jednak, jestli je v pořádku, za druhé nějaký titul, či jiné identifikační znamení.

Arisu

"Dobře," odpověděla a snažila se vzpomenout, kterým směrem že je její pokoj - stále se zde moc dobře nevyznala. Konečně si vzpomněla a pokynula Mirice, aby šla za ní.
"Ve svém pokoji jsem byla snad jen jednou, jelikož pořád někde lítám a ani nemám pořádně čas si vybalit. Většina věcí je ještě pořád v krabicích, ale aspoň tam již mám stůl, židli a křeslo," upozorňovala Arisu svou návštěvu, aby tím nebyla pak znepokojena.