3. divize

Hayato

"Řekl bych, že kdybyste dal na akademii anketu, třetí bude hodně populární." pronesl ještě k tomuto tématu osobní poznatek, ale jinak to už nechal být.
Další otázka byla záludná, zajímavá. Hayato věděl docela dost věcí. Tedy.. především znal jména, a nějaké informace k těm jménům. Tehdy se říkal, že by se to mohlo hodit..
"Vím, že kapitánem jste Vy, Izumi Razaki. Vaše zástupkyně je Akashiya Masamune, a třetí důstojník Izumi Amaru..." pronesl na úvod, ale věděl, že to pravděpodobně není to, co by kapitán chtěl slyšet. "Pokud se nemýlím, většina členů klanu Izumi se nacházejí právě v této divizi. Bohatý klan, který roste do všech směrů.. ale to vy asi víte nejlíp." pronesl, a usmál se. "Jinak ale divize nemá nějakou doopravdovou specializaci - jsme dobří ve všem."

Izumi Razaki

"Dobrá... znáte vedení divize... to je dobře. Jsem si jist že se se zbytkem seznámíte brzo... nicméně nejsme dobří úplně ve všem... například léčení necháváme na 4. divizi, byť tu máme několik schopných mediků... ale rád vidím pro změnu někoho, kdo se trochu zajímá o svojí divizi" řekl jsem. "Dobrá, to bude prozatím všechno. Pokud nic nepotřebujte nebo se na nic nechcete zeptat můžete jít..." řekl jsem. Měl jsem ještě mnoho další práce, přeci jen papírování na nikoho nečeká

Hayato

"Děkuji." řekl, protože nic moc víc se říct nedalo. Byla to taková ta.. taková ta řeč na přivítání. Proč ne. Hayato věděl, proč se na tohle těšil. Postavil se ze židle. "Snad jen... je nějaká práce, která by potřebovala vykonat?" zeptal se Hayato. Bylo to pro něj poměrně důležité. Byla to sice jen víceméně chvilka od jeho návštěvy světa lidí, ale.. už se opět cítil dost silným a odpočatým, aby se zase do něčeho pustil.

Izumi Razaki

"O ničem nevím... ale jistě se něco najde... tohle je Gotei 13, tady není něco jako "klidný den" zkuste se poptat kolem..." řekl jsem. Přeci jen sám sem se teprve před chvíli vrátil z mise, ještě jsem ani nestihl zkontrolovat všechno papírování. Přesto se ke mě nedonesly žádné novinky o nebezpečí nebo podobně

Hayato

"Dobrá. Děkuji." pronesl, a s lehkou úklonou vyšel ze dveří.
Tam se nadechl, a pořádně protáhl. Byla to přinejmenším zajímavá konverzace. Jen si Hayato vůbec nebyl jist, co by si o něm asi mohl kapitán myslet... ale pravděpodobně, zatím nic. Má spousty lidí tady v divizi, kterých jména musí znát... a Hayato by ho rád naučil zapamatovat si i to jeho.
Venku potkal Arisu, čekající na její kolo. "Neboj se, hodně štěstí." pronesl s úsměvem.

Arisu

Hayato konečně vyšel ze dveří. Věnovala mu slabý úsměv, vypadal i celkem spokojený z jeho rozhovoru s kapitánem. Připadala si jako školačka, co provedla něco proti pravidlům a teď sedí před ředitelnou a čeká, až se dostane na řadu. Jenže tady se přeci nemám čeho bát, Hayato má pravdu, pomyslela si. Tahle divize je odteď něco jako její rodina. Tak proč by se měla cítit tak, že sem třeba nepatří? Není k tomu důvod. Nadechla se a zaklepala na dveře, jelikož by nerada vstoupila nevhod a zaklepání bylo prostě slušností.

Izumi Razaki

Sotva jeden odešel, tak se ozvalo další zaklepání. "Vstupte..." řekl jsem a přitáhl si ze stolu další složku, tentokrát nadepsanou Arisu Himitsu. Její složka byla mimořádně zajímavá. Jakmile vešla, tak jsem jí pokynul, aby se posadila. "Zdravím vás, jsem Izumi Razaki, kapitán 3. divizie. Četl jsem vaší složku a musím říct že jste si na akademii vedla dobře... většina členů kteří sem přijdou výrazně zaostávají v nějakém oboru, ale zdá se, že vy si vedete ve všem dobře..." řekl jsem. Samozřejmě jsem se tam mohl také dočíst, že její léčení by sneslo vylepšení, ale stále bylo daleko lepší než moje vlastní. Zkusil jsem se trochu usmát, aby se tak nestresovala. "Rád bych se zeptal, proč jste se přihlásila do 3. divize?" zeptal jsem se na stejnou otázku, na kterou jsem se ptal všech nových členů

Hayato

"Gaah, to je otrava.." pomyslel si Hayato, když už se tak znovu, nicnedělající procházel po kasárnách svojí divize. Nikdy by ho nenapadlo, že by se mohl mezi Shinigami dokonce nudit. Ale zdálo se, že je to možné.
Procházel se, a přemýšlel. Když je nuda, přijdou špatné myšlenky, a z toho vzejde deprese. A Hayatovi myšlenky momentálně patřily tomu Quincy, co ho z nějakého důvodu zachránil. Tedy.. jeho důvod bylo, že pravděpodobně se prostě jen chtěl zbavit Hollowa... Ale, proč nepočkal, aby Hollow Hayata zabil, a pak až vystřelil ten šíp? A jak ten Quincy musel být silný? Takovéhle přesně myšlenky se mu motaly hlavou, když tam tak stál opřený o nějakou náhodnou zeď.

Arisu

Hned poté, co vstoupila, se chtěla představit, ale kapitán ji předběhl a zdálo se že o ní toho díky její složce už dost ví. "Dobrý den, kapitáne," pozdravila trochu plaše. Když se na ni kapitán usmál, trochu se zklidnila a rovněž se pokusila aspoň trochu pousmát a být v klidu. Na chvíli se zamyslela nad tím, proč do této divize vlastně vstoupila.
"No, já..." začala pomalu a stále se snažila přijít na to, co ji sem vlastně přivedlo a kdy začal její zájem o 3. divizi, "...o této divizi jsem slyšela samé dobré věci již na akademii, a když jsem si vybírala, do jaké divize půjdu, přemýšlela jsem nad touto, jedenáctou a čtvrtou divizí. Jenže jelikož si nepřipadám být tím typem, co musí jen pořád bojovat hlava nehlava a moje schopnosti léčení jsou mizerné, vybrala jsem si tuhle divizi. Líbí se mi, že je zaměřená tak nějak na všechno."
Na chvíli se odmčela a pak dodala s úsměvem: "Navíc jsem slyšela, že tu prý potřebujete nějaké další členy a že je tu velmi dobré vedení, takže jsem si řekla, že bych vám tu mohla snad nějak pomoci."

Izumi Razaki

"...Mohla s něčím pomoci..." zopakoval jsem po ní a na chvíli se zamyslel. "Popravdě... je tu jedna věc, se kterou byste mohla pomoci. Abych se přiznal tak čas od času jednám na základě svého instinktu... a když jsem si četl vaší složku zaujala mě... myslíte si, že byste zvládla mít v divizi nějakou zodpovědnost?" ukončil jsem svůj proslov otázkou.

Arisu

Pozorně poslouchala a když se jí kapitán zeptal, byla překvapena a znovu se zamyslela. Zvládla bych to? ptala se sama sebe. Ale ano určitě ano, řekla si.
"Myslím, že ano, budu dělat vše, co bude v mých silách," řekla odhodlaně.

//Omlouvám se za neodpovídání, rodiče mě nechtěli vůbec pustit k počítači -.-

Izumi Razaki

Pousmál jsem se. Tohle byl přístup který jsem potřeboval od nováčků. "Výborně. Víte 3. divize se v poslední době rozrostla více, než bych čekal. Samozřejmě z toho mám radost, ale... dejme tomu, že moji předchůdci nebyli důslední co se týče spravováné velení divize. Takže 3. divize například do dnešního dne nemá nikoho na pozici 4. důstojníka..." řekl jsem. Pár... testovacích 4. důstojníků tu sice bylo, ale... no můj instinkt nebyl zrovna nejspolehlivější věc na světě... "Myslím, že byste se na tu pozici hodila... a pomohlo by vám to rozvíjet další ze svých schopností - velení. " řekl jsem a posunul směrem k ní další složku. Tentokrát to byli povinnosti a práva důstojníků. "Nemusíte odpovídat hned, můžete si to projít hlavou, pokud chcete, samozřejmě" dodal jsem. Nechtěl jsem jí vyděsit

Arisu

Doslova hypnotizovala složku s právy a povinnostmi důstojníků. Nikdy by ji nenapadlo, že i jako naprostý nováček v divizi se bude moci stát důstojníkem. Vždycky si přála, aby se mohla podílet na řízení divize a mnohem dřív než čekala, se jí k tomu naskytla možnost. Pomalu ke složce natáhla ruku. Nebyl důvod váhat, už se rozhodla.
"Děkuji kapitáne, ráda bych se té pozice ujala," řekla a než složku otevřela, podívala se kapitánovi do očí, jakoby čekala na povolení. Stále tomu nemohla uvěřit.

Izumi Razaki

"Dobrá, pokud jste si tím jistá, tak to okamžitě vyhlásím. " řekl jsem. Měl jsem z toho poměrně dobrý pocit. "Nicméně... bohužel vám teď nemohu věnovat mnoho času, protože mám ještě mnoho práce. Nicméně od této chvíle jste officiálně 4. důstojník 3. divize... brzy svolám poradu 3. divizie, kde se toho dozvíte víc, ale prozatím se s veškerými otázkami obraťte na Izumi Akiru." řekl jsem na vysvětlenou. Měl jsem bohužel opravdu dost práce a nemohl jsem nováčkům věnovat tolik času, kolik bych rád. Vyprovodil jsem Arisu z kanceláře a zmizel někam plnit své povinnosti
>> Pryč

Arisu

Na její věčně ledové tváři se objevil široký úsměv. Měla velkou radost z toho, že je nyní důstojníkem. Vzala si složku a když ji kapitán vyprovázel z kanceláře, přemýšlela o tom, co asi vše musí důstojník dodržovat - jistě něco jim říkali na akademii, ale nebyla si úplně jistá, že jim řekli opravdu vše a navíc ke svému překvapení zjistila, že nějaké důležité věci z akademie již zapomněla, a že by se hodilo je znovu oprášit.
Než ji kapitán zanechal před jeho kanceláří, srdečně mu poděkovala za to, že ji věří natolik, aby ji udělal důstojníkem. Když se jí kapitán ztratil z dohledu, rozhlédla se okolo sebe a přemýšlela, jestli tu ještě někdo z její divize zůstal a pokud ne, měla v plánu jít se projít po Seireitei nebo jít trénovat, zatím nevěděla.

Hayato

Stále zůstával opřený o náhodnou zeď. Vlastně to bylo fajn přemýšlení. A taky tak vypadal cool. Skoro každý vypadá cool opřený o zeď. Jakože vážně. Zkuste to.
Každopádně, z hlubokého přemýšlení ho probudilo, když zahlédl známou tvář vycházejíc z kanceláře kapitána. Respektive, dvě známé tváře. Kapitán samotný, a pak Arisu. Arisu se smála tak, že to přitáhlo Hayatovu pozornost. Smála se někdy takhle moc? Pamatoval si, že se usmála, když dělal blboviny v Tokiu.. ale tohle byl takový, o dost trvalejší úsměv. Hayata přepadla zvědavost, porazila ho. Jakmile kapitán zmizel, objevil se před Arisu mladý Shinigami.
"Taak co, jak to šlo?" zeptal se, s širokým úsměvem.

Wilhelm Gure
Po příchodu jsem musel nějaký čas odpočívat, navštívit svého psychologa a podobné záležitosti. Ale protože mě to celkem otravovalo, šel jsem do kanceláře kapitána. Zastavil jsem se přede dveřmi a zamyslel se, jak na mě bude po misi reagovat. Povzdechl jsem si, usmál se a zaklepal. Razaki-sama?

Izumi Akira

S malinkatým a nesmírně roztomilým rezavým koťátkem na rameni Akira prošla smrtelně vážně chodbou. Kdyby se snad někdo chtěl usmát, tak mu zamrazila pohledem úsměv na rtech. Prošla až ke dveřím kanceláře kapitána Izumiho. "Kapitán tu není... potřebujete něco?" řekla

Arisu

Překvapilo ji, že zde Hayato ještě stále je. Myslela si, že hned někam odešel trénovat nebo něco takového, ale tu jen čekal opřený o zeď. Když se jí zeptal, jak to šlo, chvíli hledala ta správná slova. "No...kapitán mi dal mi pozici 4. důstojníka! Pořád tomu nemůžu uvěřit, vždyť jsem tu nová," řekla Hayatovi rozrušeně s přímým pohledem do jeho očí a pořád ještě s úsměvem. Pak jí ale přepadla jakási lítost nad tím, že Hayato je tu také nový, ale důstojníkem se nestal. Tak proč já ano? přemítala v hlavě, ale nedala na sobě nic znát.

Hayato

"Vážně?!" podivil se Hayato, poměrně nahlas. Ovšem, na jeho obličeji se rozlil široký úsměv. Dneska měl dobrou náladu, a byl spíš rád. Normálně by byl možná trošku naštvaný - koneckonců, Arisu nebyla ve 3. divizi o nic moc déle, než on sám, a on žádnou pozici nedostal.. ale, třeba se jí na misi vedlo tak dobře?! To bylo jedno. Hayato stejně s žádnou pozicí pro sebe nepočítal, a tak byl spíš rád za svojí novou kamarádku.
"Tak to je super!" pronesl, opět s úsměvem. "Gratuluju!" Měl takovou nečekanou chuť jí obejmout, takovou radost z toho měl. Sršela mu i z očí. Bylo to na něm i vidět. Bylo to od něj.. zvláštní, ale upřímné. Však.. on jednou taky nějakou pozici získá. Určitě. Proč jí nepřát přátelům.
"Nezatrénovala by sis se mnou?" zeptal se najednou, pořád s úsměvem. Alespoň by měl co dělat... a taky by mohl změřit síly s 4. důstojnicí! A to se vyplatí.

Sídlo klanu Izumi a jejich sad
--->

Bola nezastaviteľná a bežala od sídla až do tretej divízie. Nikým sa nenechala pri behu rušiť a ktokoľvek na ňu zavolal, tak proste len prebehla okolo neho. Podarilo sa jej dostať do tretej divízie a prebehla okolo páriku dvoch nových tvári. Teraz jej preblesklo hlavou, že asi Akiru len tak ľahko nenájde, tak sa prudko zastavila a zaprela sa o zem. Otočila sa a pribehla naspäť tým istým rýchlym behom k nim a zastavila sa. Chvíľu sa na nich dívala. Otvorila ústa, že už chcela povedať niečo v zmysle, že Kde je Akira, ale keď si lepšie prizrela tu krásnu čiernovlásku, tak razom zabudla čo chcela. Začali okolo nej lietať hviezdičky a kvetinky a dívala sa na ňu nadšene, pritom jej od nadšenia žiarlili oči.
"Ty máš tak krásne čierne vlasy!"  zvolala nadšene a potom sa pozrela na Hayata. Ihneď ju zaujali jeho oči, pretože boli podobnej farby ako jej vlasy. Prišla pomaly k nemu, chytila si svoj prameň vlasov a pritlačila mu ho na čelo blížšie pri oku a porovnávala s vážnym pohľadom.
"Máš podobnú farbu očí ako ja vlasy." usmiala sa naňho milo. Okrem Amara tu nikto zatiaľ nemal modré oči, ale u Amara ju proste hneď zaujalo to ako bol malý a strapatý. V kútiku duše dúfala, že ich pri ničom neotravuje alebo nevyrušuje, tak či tak sa usmievala a nedávala to najavo, pretože skoro na to vôbec nemyslela.

Arisu

Chystala se odpovědět na Hayatův dotaz, ale v tu chvíli k nim přiběhla pro ní dosud neznámá dívka. Je také ze 3. divize? přemýšlela. Až ji překvapilo, jak přátelsky se k ní chová, i když ji vůbec nezná. Nebyla zvyklá, že by ji někdo chválil a ještě k tomu takovou maličkost jako její vlasy, takže trochu zaraženě odpověděla "Díky " a sledovala další počínání dívky, která přišla k Hayatovi a mluvila o tom, že má podobnou barvu očí jako její vlasy. Na otázku Hayata se tedy rozhodla odpovědět později, nyní se rozhodla, že se této dívce představí, když už s nimi chce očividně mluvit.
"Jmenuji se Arisu Himitsu a kdo jsi ty? Ještě jsem tě tu neviděla..." zeptala se a pohlédla na Hayata a říkala si, jestli ji náhodou odněkud nezná a nebo jestli ji, stejně jako Arisu, vidí poprvé.

Hayato

Arisu mu ještě ani nestačilo odpovědět, a objevila se nová tvář. Zajímavá tvář, přinejmenším. A taky tvář, kterou si velmi brzo mohl prohlédnout zblízka.
Tak nějak bez otázek a zbytečného povídání přímo vlétla do jejich rozhovoru. S úsměvem, a viditelně dobrou náladou. Dobrá věc, že i Hayato zrovna dobrou náladou oplýval. Začala pochválením vlasů jeho společnice.. a byla pravda, že ty vlasy byly.. slušivé. Proč ne. Pak mu ale nalepila svoje vlasy na čelo, a začala je porovnávat s jeho očima.
"Uh, to je super!" pronesl s úsměvem. Normálně by jí asi považoval za blázna, ale.. hezky se usmála, tak jakože mile, takže to asi byl kompliment. Pak se představila Arisu.. takže Hayato se hnedka přidal. "A já jsem Hayato Iesada." pronesl. Arisu o sobě ovšem zapomněla říct jednu důležitou věc - a to, že je to teďka 4. důstojník! Měla by si na to zvyknout.

Skúmala mu tie oči a stále si ich porovnávala a potom stiahla ruku a pustila si svoj prameň vlasov, ktorý držala v ruke. Začali sa jej predstavovať a usmiala sa na nich.
"Ja sa volám Izumi Minami!  V divízii som už dlhšie, ale tiež si nepamätám vaše tváre." povedala im nadšene s úsmevom a potom ich začala skúmať. Pamätávala si práveže tváre ostatných, s ktorými sa stretla, ale týchto dvoch naozaj ešte nikdy nevidela. Pravda, bola tu už dlhšie a pamätala si skoro každého, kto tu doteraz bol. Možno boli z inej divízie alebo boli odtiaľto. Nechodievali sem často členovia iných divízií, tak usúdila, že sú odtiaľto.

Arisu

Ona je tu už celkem dlouho? proběhlo ji v hlavě a začala si připadat trochu blbě, že jako naprostý nováček se stala důstojníkem. Třeba Izumi chtěla být také důstojníce a pak tohle místo místo ní dostal úplný zelenáč. To by mohl naštvat hodně lidí. Pohlédla na Izumi zkoumající jejich tváře. Ne ta vypadá celkem mile, asi se zlobit nebude, usoudila Arisu nakonec a přestala to řešit.
"S Hayatem jsme teprve nedávno vstoupili do této divize a ještě než jsme se stihli představit, vydali jsme se společně na misi a vrátili se až teď," vysvětlovala.