3. divize

Hayato

"Moc rád tě poznávám!" řekl s širokým úsměvem. Zdála se býti docela milá.. tak proč ne. A ještě jedna věc. Hayato úplně jasně slyšel v jejím jméně "Izumi". To znamenalo jen jedno - je nějak příbuzná s kapitánem Razakim. A tak by mohlo být nepříjemné mít s ní nějaký spor.. Ale i sama o sobě mohla být mnohem silnější, než se na první pohled zdálo. Byla to zatracená Izumi! Jejich badass kapitán s ní byl příbuzný! To už přeci muselo něco znamenat.. Izumi se stal již nemalým klanem.
"Jó, to je pravda." potvrdil slova Arisu. Byli spolu na misi, a docela se jim vyvedla... nebo si to Hayato alespoň myslel. Hayato si nebyl jistý, jak v konverzaci pokračoval..
"Jak dlouho tu vlastně jsi ty, Minami?" zeptal se s úsměvem. "Déle" pro něj nebylo dost.

Usmievala sa spokojne na oboch. Vyzerali byť milý, ale pre ňu je to jedno. Ona otravuje každého a je jedno akú má povahu alebo ako dobre ho pozná. Ale bola hodne rada, že sa divízia rozrastá, pretože tu bolo kedysi trochu tichšie.
"Naozaj? Zdalo sa mi, že sa poznáte dlhšie. namietla a udivene sa na nich pozrela. Keď niekoho stretne ona, považuje ho za kamaráta ihneď a berie to tak, že sa poznajú veky už hneď ako sa stretnú. Pozrela sa potom na Hayata a otvorila ústa, že by už povedala koľko tu je, ale zarazila sa. Dala si prst na pery a pozrela sa do strany.
Mmmm... vydala zamyslený zvuk a začala počítať na prstoch, ale vôbec si na to už nespomínala a nakoniec to teda vzdala. Popravde si už na to nepamätám, ehe.. povedala s hlúpym úsmevom na tvári a poškriabala sa vzadu vo vlasoch.

Arisu

Čekala, že jim Mina řekne něco víc k tomu, jak dlouho v této divizi je, ale nedozvěděli se nic nového a to ji trochu zklamalo. Chvíli mlčela, koukala do země a přemýšlela, jak pokračovat v konverzaci. Nic jí nenapadalo a dlouhé kecání s lidmi nebylo nic moc pro ní. Nakonec jí ale přeci jen napadlo, co by mohla říci.
"A proč jsi sem vlastně teď přišla?" zeptala se potichu a otočila se na Minami.

Hayato

Déle to nebylo. Hayato se s Arisu vlastně pořád skoro neznal.. na misi byli dost notnou část rozdělení, ani jí skoro neviděl bojovat.. a nikdy nepoznáš ženu, dokud s ní nezabojuješ a nemáš s ní silný drink.. nebo alespoň tak nějak se to říkalo v počítačové hře, co Hayato hrával dříve, ještě jako živý, ve světě lidí.
Minami mu na otázku neodpověděla, ale to Hayato víceméně chápal.. tedy, prostě se to mohlo stát. Třeba je Mina už v divizi fakt dlouho.. a už si ani nepamatuje svůj vstup. I když na to, že by tu byla až tak dlouho, zase nevypadala. Inu, zdání může klamat.
Otázka, kterou položila Arisu, byla dobrá. Hayato byl rád, že se jinak vůbec nemluvící Arisu, stydlivá, odhodlala zapojit aktivně do konverzace, a tak nic nedodával, a čekal na odpověď, kterou jim Mina nadělí.

Zamrkala nad ich reakciou a potom sa pozrela na Arisu. Zamyslela sa a pozrela sa okolo seba akoby nevedela kde je. Teraz ju dostala, pretože jej to nejako vyletelo z hlavy. Premýšľala nad dneškom a potom ju to napadlo.
"Nevideli ste niekto z vás Akiru? Potrebujem ju nutne nájsť!" opýtala a vyzerala akoby sa ponáhľala, aj keď sa tu s nimi už nejakú tú chvíľu vybavovala. U nej to bolo normálne, ak našla niečo zaujímavé alebo niekoho zaujímavého a oni dvaja ju zaujali, tak jej to proste nejako vyfúklo z hlavy a chcela sa s nimi zoznámiť.

Izumi Akira

Stála jen kousek od skupinka, hladila rezavého kocoura a sledovala, kdy si Minami všimne, že stojí ani ne 10 kroků od ní. Nicméně neříkala nic. Bylo zajímavé, že Akira normálně stála a hladila kocourka a i tak působila dojmem nejnebezpečnějšího člověka široko daleko.

Dívala sa na nich nádejne a potom prekvapene zamrkala. Otočila sa pomaly. Vôbec si Akiri nevšimla, aj keď stála tak blízko pri nej.
"Akiraa! Jej, to je taká rozkošná čičinka. Čičičičí..! Ako sa volá?" zvolala natešene a dívala sa na kočku, teda vlastne kocúra a pacala ho po hlave. Pozrela sa potom na Arisu a Hayata. "Ďakujem!" zvolala akoby ju sami zaviedli k Akire alebo akoby ju nejako privolali. Chovala sa k Akire akoby už zabudla na to, aká bola na ňu zlá v sídle. To u nej bolo celkom normálne, aj keď.. čo je u Minami vlastne normálne.. ?

Izumi Akira

Akira zachovala klid i ve chvíli, kdy se Minami konečně dostala blíž. "No, ten kdo mi ho prodal pro něj měl jméno Helmut von Kirchernladl... ale to je ještě dementnější než přijmení kapitána 12. divize, takže na novém jménu budem muset zapracovat... " řekla Akira. Jako většina členů (či ex-členů) 11. divize neměla pro 12. divizi pochopení.

Arisu

Byla dost překvapená, že od nich Akira byla vzdálená na 10 kroků a přesto si jí nevšimla. Za normálních okolností by asi její přítomnost zpozorovala hned, proč teď ne? Chvíli nad tím přemýšlela, ale nakonec v duchu pokrčila rameny a přemýšlela, co teď bude dělat. Do konverzace Miny s Akirou jí asi nic není, tak jí napadlo, že by možná s Hayatem mohli jít někam trénovat, když už se jí na to už před nějakou chvílí zeptal. Nenavrhla ale nic, jenom Hayatovi věnovala zamyšlený pohled.

Prekvapene zamrkala na Akirine slová a pozrela sa na kocoura. To meno samozrejme sama nemohla vysloviť, nieto si ho ešte zapamätať, ale skúsila ho po nej zopakovať.
"Teší ma Helma ven Kinderschnitzel." povedala s úsmevom a pohladila kocourka po hlave. Pri pomyslení na rezeň dostala hneď hlad a vtedy si spomenula na to, čo chcela. "Razi-chan mi vravel, že máme nejak pripraviť oslavu pre Seika. Tak.. som prišla za sebou!" zvolala nadšene. Už čakala, že bude niekde spokojne vysedávať a Akira bude okolo lietať a všetko vybavovať. Samozrejme, že si predstavovala aj horu jedla, inak by jej predstavy neboli dokonalé a úplné, pravdaže.

Izumi Akira

Akira radši pevně chytila kotě, které se sápalo po Minami aby někam neupadlo. "Jsem si jistá, že mu Amaru vymyslí nějaké vhodnější jméno..." řekla s nadějí v hlase. Jak ho ale znala, tak z něj bude něco jako Superškrábalrex2000 nebo tak něco. Hned na to Akiře sjela kapka po čele. "Kapitán řekl co?" zeptala se šokovaně

Amaru

Prolezl jsem oknem do svého pokoje. Nenápadně aby mě nikdo neviděl. Sednul jsem si na postel a doléčil si ten zbytek zranění který doktor nestihnul. Já sem totiž věděl líp jak doktor kde mě to bolí. A pak jsem si šel konečně dát sprchu a smejt ze sebe ten smrad nemocnice kterej jsem neměl rád.

Amaru -> Vypadalo to, že ti nebude dopřáno, aby sis odpočinul. Nevím, co to mají pekelní motýli za blbý zvyk lítat za lidmi do sprchy, ovšem ten, který přiletěl za tebou, to udělal taky. Vletěl dovnitř a začal panikařit, jako kdyby nevěděl, že tam teče voda, než tam vletěl. Hrůza.

Amaru

Měl jsem šampon ve vlasech a tak sem měl zavřený oči takže jsem kamikaze motýla neviděl. Místo toho jsem si rukou otřel pěnu z očí abych lépe viděl a u toho jsem motýla omylem naplácl na stěnu sprchy. Naštěstí ne tak silně aby se mu něco stalo. Horší teda bylo to že hned na to jsme ho spláchl vodou ze stěny na podlahu a tam na něj nechtíc šlápnul a nejspíš ho utopil/zašlápl. A pak sem vyšel ze sprchy a vůbec si nevšim že mě nějakej motýl navštívil

Amaru -> Když motýl zemřel, poslali ti nového motýla, který už neměl šanci skončit za tebou do vody, protože jsi v ní nebyl. Zpráva říkala, že se máš dostavit k senkaimonu, odkud budeš doprovázet kapitána 4. divize na rutinní misi do světa lidí. (Můžeš si udělat nějaký osobní timeskip, jestli chceš, třeba do dalšího dne, aby si Amaru odpočinul, jestli chceš :-))

Hayato

Zdálo se, že když je Akira potřeba, nikdy nebyla daleko. Hayato pochopil, že by se pravděpodobně neměl do věcí klanu Izumi míchat, i když by ho pár docela hezkých jmen dokázalo napadnout.. nebo alespoň jmen, která se líbila jemu.
Arisu vedle něj se také zdála, že se do toho nijak míchat nehodlá. A Mina už odvrátila všechnu pozornost na Akiru. Nebylo moc potřeba něco k tomu všemu dodávat.
Tak nějak už Hayato ani nemyslel na to, že předtím vyzval Arisu k nějakému tréninku. Jako 4. důstojník určitě má sama spousty práce. Pokývnul jí tedy, beze slov, na rozloučenou, zamával na Minu ( i když si ho pravděpodobně nevšimla), a použilo Shunpo někam dál do prostorů kasáren jeho divize. Nějak najednou neměl náladu na nějaké trénování, nebo dělání čehokoli. Chtěl spíš jen tak mírově popřemýšlet. Jako správný génius.

Amaru

Kdyby nebylo sprch kolik lidí by asi umřelo únavou. No já určitě. Jenže pak ke mě přiletěl motýl se správou. Měl jsem vyrazit do světa lidí s kapitánem 4. divize. To byl ten kterýho jsem tehdy tak sprdnul? No tohle bude určitě hrozně legrační mise. Ale co sem moh dělat. Sebral jsem ze stolu Turiela a oblíknul sem se a radši jsem vyběhl k Senkaimonu
-> Senkaimon

Arisu

Dříve než se stačila rozhodnout, co chce dělat, Hayato se vypařil. Nechtěla ho zastavovat, vypadal, že má něco v plánu a nechtěla ho při tom vyrušovat. Tak si zatrénujeme někdy jindy... pomyslela si s unaveným povzdechem.
Pohlédla na Minu, která kousek od ní něco energeticky mluvila a Arisu to upřímně po chvíli přestalo zajímat. Cítila se trochu unaveně, a tak popošla o kousek dál a jak je jejím dobrým zvykem, opřela se o jakýsi sloup, otevřela složku s důstojnickými povinnosti a začala číst. Řekla si, že tak jako tak by to měla dříve či později přečíst a navíc když je tu teď Akira, může se jí kdyžtak zeptat na něco, čemu v té složce nebude rozumět. Navíc čím dřív to přečte, tím dřív bude moct jít dělat něco jiného.

Hayato

A zrovna na něco přišel.. nějaká dobrá myšlenka. Filozofická, ty jsou nejlepší.. tedy, až za těmi technickými. Filozofií hlavu nepříteli na deset tisíc kousků nerozdělíte... nebo alespoň filozofii na takovém levelu ještě neviděl.
A pak do někoho narazil. Už zvedal hlavu, a chtěl něco dost ošklivého odseknout, když si všiml, co to před ním sakra stojí za kolos. Vypadalo to.. no, ne jako někdo, komu by chtěl zrovna vynadat. A to se tak těšil na mírové přemýšlení..
"No, vlastně ani ne." pronesl, pohledem někam hodně vysoko nad sebe. Normálně by k tomu dodal něco o pletení se hlupáků pod nohy někomu na úrovni a chytřejšímu, jako Hayato byl, ale rozhodl se, že vlastně dneska do země zaplácnut být ani moc nechce.

Wilhelm Gure
Procházel jsem se třetí divizí. Kapitán byl kdoví kde a já neměl co na práci, tak jsem si udělal volno. Tu vidím, jak nějaký kolos vytahuje na malého klučinu. Nějaký problém pánové? zeptal jsem se se zasněným úsměvem.
Ten zasněný úsměv byl ovšem značně děsivý. Byl to úsměv psychopata, který má výjimečně dobrou náladu. Ten chlap je možná větší, ale to nutně neznamená silnější. začal jsem nad ním uvažovat jako nad nepřítelem. Bojovně vypadal dost.

Hayato

Hayato hromotluka přecenil. Ani neměl dost kuráže na to, aby ho přišpendlil k zemi. A nebo prostě takový nebyl.. ale o tom Hayato moc nepřemýšlel. O lidech většinou přemýšlel spíš jako o zvířatech, sám sebe ani neměl jako moc velikou výjimku. I když.. rád se zase měl.
Ale na vtip toho hromotluka se zasmál. Byla to poměrně vtipná situace.
"Viděl.. ale už to nějaká chvilka je. Naposledy jsem ho viděl odcházet z kanceláře, kdo ví kam." pronesl jako odpověď na otázku hromotluka. "Nač ho vlastně sháníš?" zeptal se trochu naivně. Ne, že by čekal nějakou odpověď, ale, kdyby mu to hromotluk řekl, každá informace dobrá. A třeba by se mohl spřátelit, udělat z něho výhodný kontakt, stejně jako se spřátelil s Kaiyo a Arisu. Proč ne.

Wilhelm Gure
Hromotluk a malý shinigami si mě zřejmě nevšimli a tak jsem přišel blíže. Ten hromotluk nakonec nebyl takový, jak vypadal a zřejmě hledal mého kapitána. Jestli není ve své kanceláři, hledal bych ho v jeho sídle. přistoupil jsem ještě blíže k Hayatovi a velikánovi. Smím se zeptat na vaše jména?