1. divize

Akio

Vzepjal se v poutech. Modos s tímhle nemá nic společného! Zavrčel. Byl to on, kdo pomáhal bránit Seireitei před Reimei, což všechno byli čistokrevní shinigami... Staříkovi se podíval do očí a naštvaně syknul. Vás jsem v tom chumlu bojovat neviděl...Modos pro tohle společenství udělal víc, než vy bezejmenný vrchní kapitáne, kterého nikdo nikdy předtím neviděl ani o něm neslyšel.

Akio

Cítil vztek, ale nemohl nic dělat, a zatím ani nehodlal.
Ano...nyní je Modos Ukitake, můj adoptivní bratr.
Odsekl Akio suše. Neměl toho moc co říct.
Hmm...zajímavé... Koukl na náramek. Když mě posledně něčím podobným spoutali mafiáni sundat to šlo, koukám že Seireitei je vždy o krok napřed... Řekne krapet uštěpačně. Ještě něco milého, co by jste mi řekl?

Akio

Když uslyšel ta slova. Jedna věc byla vyhrožovat smrtí jemu, ta druhá byla ohrožovat jeho rodinu. Možná nezmínil smrtelnou hrozbu, ale Akio si dokázal představit jak se omitsukido "postará" o někoho kdo nespolupracuje. Když se kolem něj shluklo osm zahalených mužů a ti jej začali vyvádět pryč, začal se v jeho hlavě rodit plán.
Však my se ještě uvidíme ty starej zmetku.
Když opustili místnost začal přemýšlet co by tak mohl udělat.

Akio

Bylo to divné, jako by snad ten starej páprda uměl číst myšlenky. Akio to však nehodlal zkoumat, protože měl teď na práci něco jiného, jak se dostat ze zajetí.
Po chvíli došli k dlouhému vysutému mostu, který spojoval kasárny 1.divize a vězení.
Hmm...málo místa k manévrování, kolem mě jich může být omezený počet...to je ideální místo pro útěk.
V rychlosti si obhlédl celý most...mohl je poshazovat dolů, ale pokud uměli stát na reiatsu tak by mu to na dlouho nepomohlo. Pak ně něj jeden z ninjů promluvil, hlas to byl povědomý, ale nedokázal si ho s nikým spojit. To už ale byli v prostřed mostu. Akio se vyškubl a prudce udeřil muže po pravici hlavou do spánku. Rána by měla může poslat do bezvědomí a tak se na něj Akio natlačil zády a pokusil se mu sebrat meč. Přitom mohl kontrolovat co se děje před ním pokud se mu podařilo získat meč, tak zamotal nohu do provazů a říznutím se pokusil přeříznout lana mostu. Pokud se mu to podařilo, doufal, že to stráže překvapí natolik, že nestihnou použít chození po vzduchu a spadnou dolů.

Akio

Podařil ose mu setřást stráže z mostu, společně se sebou samým, což nebylo zrovna to nej. v historii útěků.
Pardon hoši...nic osobního.... Zavolal za nimi a pak se koukl nahoru. Ten jeden, který na něj promluvil se stále držel, ale měl dost práce s držením, než aby se zaobíral Akiem, který mimochodem visel hlavou dolů nad propastí s rukama svázanýma za zády.
Připomeňte mi někdo abych příště více uvažoval... Pronesl tak nějak do větru, pak přišla ta těžší část.
Pokusil se za pomoci břišáků přitáhnout blíže ke svým nohám a pak ruce spoutané za zády provléct kolem té jedné volné nohy, což by jeho ruce dostalo téměř dopředu, navíc by byl blízko mostu, kde by se mohl pokusit zachytit rukama a zkusit provléknout i druhou nohu a dostat tak své ruce dopředu, kam patří.

Akio

Podařilo se mu vyškrábat se nahoru, což nebylo zas tak překvapivé, i jako květinář si dopřál pár kliků a sklapovaček denně. Když se držel vrchní části mostu, cítil jak mu lano praská pod rukama, byl čas se odsud zdejchnout. Pak si všiml toho visícího omitsukido. Rozhodl se z něj něco dostat, přeci jen přeručkovat na druhou stranu nemělo být zas tak obtížné.
Hej ty...3 otázky a pomůžu ti! Řekl, držíc si od něj odstup. 1.Kdo jsi?! 2.Jak se zbavím toho náramku?! 3.Kde je moje zanpakuto?! Řekl a byl připraven ručkovat pryč co mu síly stačí.

Akio

Přivřel oči...odpovědi ho moc nepotěšily, až na to, že zjistil, kde je jeho meč...pár set metrů pod ním. Lana se začala trhat a tak bylo načase zdrhnout. Akio byl však dobrák od kosti, tedy až na chvíle kdy byl totálně vytočený, to pak dobrák od kosti nebyl ani trochu.
Nyní však dobrák byl a tak podal muži ruku a pokusil se ho vytáhnout nahoru. Pak okamžitě začal ručkovat k nejbližšímu pevnému bodu.

Akio

Doufal, že ho jeho důvěřivost ho nebude stát krk, nebo krk někoho blízkého, když ten chlap odručkoval na druhou stranu a on se vydal ručkováním směrem k vězení.
Jsem já to ale koumák, zdrhnu, aby pak dobrovolně vlezl do lochu...čtyři století a žádný rozum...pořád...ach jo...Akio... Pokračoval co nejrychleji na druhou stranu. Jakmile se tam dostal, tak se pokusil najít co nejlepší cestu jak se dostat dolů za svou zanpakuto.

Akio

Dostal se do vězení a plácl se do čela.
To jen já sem takový idiot, že dobrovolně vlezu do vězení, pomůžu přežít chlapovi, který to hned poběží nahlásit šéfovi, meč mám několik pater pod sebou... Zavrtí hlavou.
A pak se div, že si na tebe vzpomenou, jen když někdo zmíní Evakuaci Rukongaie. Povzdechne si.
Nezbývalo mu, než se vydat do vězení a pokusit se poohlédnout po nějaké cestě ven, nebo něčem čím by si sundal ty věci z ruky.

Akio

Vešel do vězení, místa, jehož vyhnutí měl pomoct jeho geniální plán. Teď už se tak geniální nezdál. Jen pro jistotu zkusil poklopy, taky za ně párkrát silněji zatahat, jestli třeba nepovolí. Pokud to nešlo, tak si jen povzdechl.
Jo...a přesně proto jsem míval zástupce s mozkem... Pak zaklel slovem tak zlým, že ho zde nemůžeme zveřejnit a kopl do jedné ze stěn.

Akio

Promasíroval si neohrabaně hlavu na místě kde ho praštila cihla. Neposlala ho do mrákot, ale bolet to zabolelo.
Eh...opravdu? Když mě nemůžeš mít, tak se mě snažíš zabít ty blbé vězení? Do ničeho už ale nekopal a rozhodl se tu dále porozhlédnout.
To mi neříkej, že mi osud nepřihraje něco co mi pomůže...sakra.... Snažil se nemyslet na bolest hlavy.

Akio > Kolem byl klid. Žádné další stráže zřejmě nebyly nasazeny, nakonec... co se mohlo pokazit, že? Možná taky měli práci někde jinde, kdo ví. Každopádně to ale nevypadalo moc dobře. Vchody a východy určitě střežené budou, nemluvě o některých důležitých celách. Navíc brzy se někdo začne shánět určitě i po tobě, když nedorazíš podle plánu na místo. Možná že ten okamžik už nastal, protože jsi uslyšel na schodech ozvěnu kroků. Patřili muži v bílém hávu, se zahalenou hlavou a rouškou, prostě měl na sobě uniformu strážců Senzaikyu. Rozhlížel se, jako by opravdu někoho hledal.

Akio

Nebylo to dobré. Musel se co nejdříve dostat ke svému meči a poté domů k dětem, musel se ujistit, že jsou v pořádku a taky Modos...pak je poslat k Suki, kde budou v pořádku a nakonec do 12, kde chtěl aby ho zbavili toho zatraceného náramku...na tyhle cetky stejně nebyl...
Jakmile se objevil muž v bílém, tak Akio skočil do jednoho z tmavších výklenků a snažil se nevzbudit pozdvižení. Sledoval muže, aby zjistil co navíc...co hledá, koho hledá, co má u sebe...po případě by ho neváhal přidusit pouty.

Akio -> Zjistil jsi, že má pod bílým hábitem meč, to bylo celkem očividné. Možná dokonce hned dva. Když došel doprostřed kruhové místnosti, na jejíž podlaze byly dřevěné poklopy, chvíli si je prohlížel, a potom se podíval nahoru, po směru dlouhých, točitých schodů, které vedly do dalších pater, jako by zvažoval, jestli má cenu se po nich vydat. Jako by si pro sebe něco potichu zamumlal, ale nerozuměl jsi tomu.