1. divize

Akio

Nebylo už třeba déle čekat...musel jednat a protože si ho muž nevšiml, byl nejvyšší čas. Vrhl se ze stínu kupředu a zezadu omotal chlápkovi pouta kolem krku. Takhle mu mohl v klidu zarazit hrtan, udusit ho, popřípadě i urvat hlavu. Kolenem ho nakopl do podkolenní jamky, aby jej dostal na zem, kde ho trochu přiškrtil.
Pohni se a nepřežiješ! Zašeptal. Kolik vás tu je? Jak se odsud dostanu? Co víš o těchto náramcích? Náramek měl chlap u hlavy, tak ho musel vidět.

Akio -> Muž se začal zmítat a zoufale sípat. Na tvoje otázky se mu špatně odpovídalo, když bojoval o život s tvým škrcením. Ale i přes to se ti podařilo vyrozumět několik slov. "Taichou, sakra... neškrťte mě... to jsem já... Kyouhei!" Na důkaz si muž strhl z obličeje bílou roušku a ty jsi uviděl, že je to skutečně ten, kdo tvrdil, že je.

Akio

Ptaní se na otázky při škrcení soupeře mohl vymyslet snad jen on, ale radši než aby chlap zdrhl a práskl ho pro něj bylo důležité se postarat, aby po případě pošel. Pak se ale překvapeně zastavil. Ten hlas!
Kyouhei?! Jakmile uviděl známou tvář, přestal ho škrtit a slezl z něj. Promiň mi to, ale jeden musí být opatrný... Rozhlédne se pak okolo, podá ruku Kyouheiovi a zatáhne je do temného koutu.
Co tady proboha děláš oblečený jako stráž?

Kyouhei

zakoulel očima a hodil na Akia pohled, jako by nechápal, proč se vůbec ptá.
"Přece vás zachraňuju, né, co asi?!" zašeptal chraplavě a masíroval si pochroumaný krk. "Jakmile sem uslyšel vod vašeho přítele, že se něco děje a že prej vás vedou do vězení, tak sem samozřejmě hned přiběh! Přece bych vás nenechal na holičkách, taichou!" zazubil se a zacloumal ti přátelsky ramenem.




šel, jak nejrychleji mu jeho úcta k první divizi dovolovala. Musel co nejrychleji informovat vrchního kapitána o vetřelci! A o dalších věcech. Chtěl jeho požehnání pro své vlastní plány, které samozřejmě zahrnovaly osvobození lidí chycených pod zemí v dole, kde byl sám zadržovaný. Doufal, že ještě je koho zachraňovat... i kdyby nebylo, nemohl na ně jen tak zapomenout. Před kanceláří vrchního kapitána se zastavil. Málem vpadl dovnitř bez pozvání, ale nakonec přece jen jeho vychování zvítězilo a on zaklepal.

Akio

Na jeho tváři se objevil úsměv. Kyouhei... Nebýt to takový chlapák, tak by mu i ukápla slza. Na tebe je vždy spoleh, ale tohle je moc nebezpečné, kdyby tě chytili, tak tě uvězní a popraví! Pak se rozhlédl.
Každopádně...kudy se dostanu ve? Sogyo no Itsuwari leží někde dole na zemi...musím ho najít...dostat se k dětem a pak do 12 sundat tuhle...věc... Ukáže na náramek.

Kyouhei

"A jo, vidíte!" skoro vykřikl a začal si kasat svoje bílé svršky. "Sakra, zatracený hadry, taky nemohli vymyslet lepčí uniformu, hergot fagot!" nadával, když se čím dál víc zamotával do bílého hávu, nicméně nakonec přece jen odněkud s trochou obtíží vytáhl meč. "Tadá!" řekl a podal ti ho. Bylo to tvé zanpakutou.

"So... sotaichou..." vyhrkl Yasumaru a rychle se uklonil. Tento starý muž ho pokaždé dokázal vyvést z míry. Vedle něho se vždy cítil tak... podřadně. Ale to bylo dobře, vrchní kapitán má být přece důstojný a má vzbuzovat úctu a možná taky trochu strachu a to bylo přesně to, co vzbuzoval v Yasumarovi. "Mám naléhavou zprávu, Takagashi-sama, týká se nebezpečného vetřelce v Seireitei," pronesl a čekal, zda mu bude dovoleno mluvit dál. Nechtěl kapitána rušit v rozhovoru.

"Ummm... třicet čtyři, když jsem se naposledy díval...? Chcete mi snad říct, že s nimi někdo něco udělal?? Nebo jste vysadili nové? A vůbec, jak to souvisí, mám opravdu naléhavou zprávu o narušení bezpečnosti, kapitáne!" pokoušel se Yasumaru vysvětlit vrchnímu kapitánovi, že teď není absolutně čas počítat stromy, protože Seireitei ohrožuje nebezpečný jedinec.

se vůbec nebránil, protože absolutně nechápal, co se to děje. Jen vyjeveně hleděl, jak ho obklopují zahalení muži a znemožňují mu používání jeho schopností (i když to ještě nevěděl). Od náramku vzhlédl nechápavým pohledem k vrchnímu kapitánovi.
"Co... co to má znamenat?" zeptal se trochu omámeným hlasem, jako by právě dostal ránu do hlavy. "Nerozumím..."

Akio

Kyouhei, ty jsi prostě jednička! Popadl svůj meč, takhle ve spoutaných rukách se ale blbě držel.
Asi nemáš klíček těm poutům co? A čistě náhodou nevíš jak tu věc dát dolů že ne? Pokud to Kyouhei nevěděl, tak hold nic.
A co cesta odsud?

Kyouhei

"No, pouta bych vám moch asi přeseknout nějak," začal zkoumat Akiova pouta a už si připravoval vlastní meč. "A co to máte za fešnej náramek, taichou?" optal se na věc, o které Akio mluvil.

Akio

Když se Kyouhei začal připravovat na přeseknutí pout, tak hold natáhl ruce co nejvíc od sebe, za pokus to stálo.
Náramek...dárek od kapitána 1.divize...potlačuje moje reiatsu a při jeho sundání bych měl zemřít...
Odpověděl suše čekajíc až Kyouhei tne.
Jediný důvod, proč kasárny 1.divize stále stojí a kapitán 1.divize s celými tajnými jednotkami ohrožují mou rodinu a přátele...ale ve 12.by mohli vědět jak to dát dolů... Domluvil.

Kyouhei

Pokud byla pouta z provazu, tak je přeřezal, pokud byla z řetězu, tak je zkusil přeseknout. Bručel si u toho, jak vstřebával informace od kapitána.
"Jo, taichou... stará Shounagon-sama měla pochopení, ale novej vrchní kapitán... Co budete teďkon dělat? Utečete?" konverzoval. "Kdybysme pro vás sehnali taky převlek, tak bysme se odsud mohli dostat snad hladce... snad."




"Quincy," odpověděl a uhnul pohledem stranou. Neměl dobrý pocit, když se na tu jizvu někdo díval. Začínalo mu docházet, že se právě dostal z bláta do louže. Kapitán věděl o tom muži. Znal ho. A věděl taky o tom, co se stalo jemu samotnému, možná to dokonce sám zařídil. Stařík v gulagu říkal, že v tom má prsty mafie. Znamenalo to snad, že vrchní kapitán byl spřáhnutý s mafií? "Takagashi-sama, nikdy by mě nenapadlo, že takto pošpiníte vznešené jméno vašeho rodu," řekl smutně. "Je vaše touha po moci opravdu tak velká? Je toto pomsta za potupu, kterou vám způsobila Shounagon-sama?" S tou otázkou se podíval zpátky kapitánovi do očí.

"Ona... ale ona... ona je mrtvá, Takagashi-sama." Yasumarovi se vybavilo všechno, co mu Sei-sama řekla den před tím, než přepadli Kokuchoua a Mebatakiho v jejich tajném doupěti. Nikdo nesmí vědět, co se stalo, protože Kokuchou se nesmí dostat znovu na svobodu a Sei-sama musí dostát slibu, které dala oné ženě, která jim pomohla Kokuchoua najít. Vzpomněl si na místo, kde viděl Sei-sama naposledy a kde nechat Tougoua na stráži. Uvažoval, zda je připravený za utajení té informace položit život... Dal slib, přísahal Sei-sama, takže není jiná možnost. "Viděl jsem to na vlastní oči, ujišťuji vás. Ona i Tougou-san, její pobočník, položili život za to, aby Gotei 13 bylo v bezpečí."

Yasumarovi přeběhl mráz po zádech z kapitánova tónu. Neměl z toho dobrý dojem. Nebyl si vůbec jistý, jestli mu kapitán uvěřil nebo ne. Zvláště když přišla ta další otázka.
"Prosím? Komu měla Sei-sama co slíbit?" zeptal se trochu nechápavě a přemýšlel, o jakém slibu mohl kapitán mluvit. Přemýšlel, zda někdy Sei-sama slíbila něco, co by se týkalo rodu Takagashi nebo něčehopodobného... Nic ho nenapadalo. Hlavou mu bleskla myšlenka na to, že Sei-sama slíbila té Quincy ženě, že nikomu neřekne, že ona i její syn stále žijí, aby mohli být po zbytek života v klidu a nikdo je neohrožoval. Byla to odměna za to, že zradila své vlastní lidi a vydala kapitánce informace o tom, kde se Kokuchou schovává. Ale to nemohl kapitán myslet, protože o tom nevěděl.

Než se stihl leknout, už ho zase někdo mlátil. V posledních dnech se to dělo častěji, než by mu bylo milé. Proč šel vrchní kapitán do Tokia? Mohl snad vědět to, co se Yasumaru snažil tak úzkostlivě střežit? Ale to přece nedávalo smysl, jak by se to mohl dozvědět? A kdyby to přece jen věděl, proč by se ho na to ptal? Yasumaru to nechápal a ještě k tomu měl teď na krku strážné. Zkusil se shunpem vzdálit, ale nepodařilo se mu to. Ten náramek měl asi účinky, které už až příliš dobře znal. Yasumaru se tedy pustil do pěstního souboje s neurčitým počtem členů tajné policie. Bylo to tak nevděčné, ještě před pár lety spolu s nimi plnil mise a oni jsou teď na něj jako na cizího. Nechápal, proč si v rodinném sídle nevzal aspoň katanu. Nyní se snažil některému z nich nějakou sebrat.
"Co by řekl Tougou-san, kdyby věděl, že pracujete pro mafii? Jak je možné, že jste se tak zaprodali??" hekal během boje v naději, že když jim promluví do duše, nechají ho jít.

Akio

Kyouhei švihl svým mečem a po slabém odporu pouta povolila. Kyouhei, dal bych ti pusu, ale mám obavy, že se zpoza rohu vyřítí TA trojka... Řekl radostně, když se jeho ruce osvobodily a on teď mohl používat obě.
Skvělé...teď už jen najít nějaký způsob, jak mě toho zbavit.... Pak se překvapeně podíval na Kyouheie.
Nikdy neutíkám! Ne když někdo ohrožuje mou rodinu a přátele...zbavím se toho náramku a půjdu si promluvit s kapitánem osobně... Zamračí se. A nebude to hezké...nikdo...nebude ohrožovat lidi na nichž mi záleží... Rozhlédne se okolo. Je tu nějaký jiný východ? Převlek je fajn, ale pokud se musíme vrátit přes kasárna 1.divize...

Izumi Razaki

Chtěl jsem si vzít původně za vzor kapitána Tomisuru, ale nakonec jsem se rozhodl nevstoupit střechou. Místo toho jsem proletěl dveřmi. V poslední době jsem se v shunpu zlepšil dostatečně. Na zlomek vteřiny jsem se zastavil před dveřmi, do kterých mě ještě před nedávnem pustili jako hosta. Tentokrát jsem neměl slitování a udělal z dveří třísky. Vešel jsem dovnitř nepříliš nadšený. Vrchního kapitána jsem sice neviděl, ale všiml jsem si dalších onmitsukido, kteří... zdálo se mi to, nebo se prali s Kuchikim? "Zdravím pánové... směl bych na chvíli požádat o vaší pozornost? Pokud se některý z vás omluví tady bývalému kapitánovi Kuchikimu, okamžitě se vzdá a spraví mě o pozici vrchního kapitána, tak možná neoddělím postupně všechny jeho končetiny od trupu..." řekl jsem a podíval se na ně svým démonickým pohledem. Pravdou bylo, že jsem měl vztek... a když jsem měl vztek dostával se Batariel do svého živlu...