1. divize

Nachází se tu také hřbitov a speciální archiv. Důležité souboje a porady kapitánů se odehrávají právě zde.

Izanagi

Stál u zábradlí, z kterého viděl na na skoro celé Seireitei. Obloha byla velmi jasná až na pár bílých mráčků, které se spíše pohupovaly, protože nebyl skoro žádný vítr. Byl prostě překrásný den, od kterého si sliboval hodně. A protože nechtěl meškat, houkl na stráž, která stála u dveří. Sežeňte mi Ruyichiho, Tomisuru a Satoshiho! Houkl na ně i přesto, že věděl, že stráž absolutně netuší, kde se toto trio kreatur může momentálně nacházet. Nakonec i on sám měl dost pochybnosti o jejich výskytu. Přesto vše s nimi potřeboval naléhavě mluvit, aby si ověřil své domněnky. V kapitánském sboru byla spousta nováčku a on se s nimi nedokázal vypořádat sám.

Yoshiro

"Copak, Izanagi?" zeptal se Yoshiro, který se opíral o zeď za Izanagim a kousal do jablka. Spolkl sousto a přišel k zábradlí. "Taky s tebou potřebuju mluvit. Vidím, že jsem tedy přišel jak na zavolanou." Bělovlas se pravou rukou opřel o zábradlí a v levé držel jablko, do kterého se znovu zakousl.
"Tak co potřebuješ? Řekl bych, že to od tebe bude důležitější, když jsi teď ten vrchní kapitán." Yoshiro tu nebyl od začátku Izanagiho povýšení, takže si na jedničku na jeho haori ještě zvykal. Párkrát na něj zamrkal svýma žlutýma očima vyčkával na odpověď.

Izanagi

Nečekal ani v nejmenším, že by se tu bělovlas zjevil tak rychle. Vzhledem k tomu, po kolikáté už byl kapitánem ho však nic nenechalo vyvést z míry. Pomalým krokem odešel od balkónu, u kterého právě stál. Potřebuju, něco probrat se zkušenými kapitány. Řekl přičemž věděl, že nejspíš Yoshirovi trochu zvedl sebevědomí. Přeci jenom, když on a Yoshiro nastupovali jako kapitáni, byli tu považování za strašlivou chásku, kterou musela umravňovat vrchní kapitánka. Ostatně se mu vybavilo pár vzpomínek z hodně prastaré historie.

Spoiler:

Spoiler:

Yoshiro

Naklonil se přes zábradlí a hodil dolů ohryzek z jablka. Fuck the police. Pak se podíval na Izanagiho a došlo mu, že stojí vedle kapitána první divize. "Já to pak uklidím, až budu odcházet," řekl se psíma očima. Některé věci se hold nemění.
Otočil se a opřel se o zábradlí zády. "Tak co je ta důležitá věc?" zeptal se. Yoshiro si popravdě netroufl ani tipovat, co by to mohlo být. Pokud byl některý z kapitánů nevyzpytatelný, tak to byl právě Izanagi a nikdy jste nemohli přesně vědět, co řekne nebo co udělá. Není to tak dávno, co procházel zdmi v nemocnici s flaškou saké na zádech.

Izanagi

Ani ho nepřekvapilo, že si tu Yoshiro dělá z nádvoří první divize skládku. Zase to nebylo tak dávno, co se Izanagi účastnil rady se super tajným přístrojem na saké. Dřív to tu neměl moc rád, momentálně se mu kancelář kapitána první divize docela zamlouvala. Hlavním důvodem byla halda hlášení, ve které si kdykoliv mohl dát šlofíka. To vyřídíme, až se tu sejdete všichni tři. I když spíš než starosti o Raidenův příchod měl spíš starosti o příchod Satoshiho, který mohl být zakopaný někde v kryptách dvanácté divize a v takovém případě ho nenajde žádný posel, kterého by Izanagi vyslal. Tvůj důvod mé návštěvy? Otázal se ho, zatímco se posadil na jeho super pohodlnou židli, kterou nechal vyměnit okamžitě po nástupu. Přeci jenom sedět na židli, na které seděla předtím tisíc let kapitánka mu nepřišlo vhod.

Yoshiro

Izanagi se posadil na nějakou super cool pohodlnou židli. Yoshiro si jí prohlížel a zdálo se mu, že je dokonce i polohovací. Možná, že to tak ale jen vypadalo. "No, před týdnem mi měla přijít zásilka deseti psacích strojů. A nějak to nepřišlo," rozhodil rameny a pokusil se posadit se před Izanagiho na stůl, kde byly haldy papírů. Nakonec se rozhodl, že to není dobrý nápad, tak se znovu postavil.
Trošku si oddychl, když viděl, že nic z těch hromad nespadlo.
"Ty psací stroje budu potřebovat. Už máme v redakci docela skluz. Nemohl by ses na to podívat? Třeba ti přišlo nějaký oznámení od dodavatele." Bělovlas pokrčil rameny a rozhlédl se po pracovně.

Izanagi

V té haldě papíru se pravděpodobně nacházela odpověď na to, na co se Yoshiro ptal. Ty stroje dodává stejná firma, od které si měl koupit ty grily. Odpověděl Izanagi strmě přičemž si konečně vzpomněl, že ty grily Yoshiro nějakým způsobem stále dluží. Třetí divize mi naneštěstí pomohla s byrokracií a tak trochu tě z těch grilů obvinili.. Řekl, přičemž se mu na tváři vyčaroval nepatrný úsměv, protože věděl, že až se to dozví ostatní kapitáni, nejspíš ho na radě ukřižují. Hlavní adeptem byla šestá divize, které byla pošramocena její čest. Izanagimu se dostalo nedávno do hlášení, že nová kapitánka šesté divize je pěkná sadomasochistka a právě proto údajně chodí s bývalým kapitánem třinácté divize. Nebo si to Izanagi vymyslel? Nějak se mu poslední dobou pletla hlášení a drby.

Yoshiro

Trochu se mu zatemnilo před očima a taky měl pocit, že má nějak sucho v puse. Jsou jisté věci, které se s vámi pravděpodobně potáhnou až do smrti. Kdyby tenkrát nešli s Mitoshim pít nebo co že to vlastně bylo za událost.
"To je strašný! Co mám teď jako dělat? To jim budu muset zaplatit ty grily, aby dovezly ty stroje nebo co?"
"Hmpf.." Strčil levou ruku do kapsy na svém kapitánském kabátě a pravou se poškrábal na tváři. "Co s tím, Izanagi?" zeptal se.

Izanagi

Jestli se předtím pouze usmíval, tak teď měl Izanagi vyčarovaný úsměv od ucha k uchu. Připadalo mu to nostalgické, po takové době to dokonce vypadalo, že v Seireitei vládne mír. Zároveň to připomínalo staré dobré časy. To nevím, mohl by si zkusit prodat svoje haori. Nadhodil, přičemž si prohlédl jedno hlášení, které mu zbylo na stole. Bylo na něm napsáno pár vět o dění uvnitř vězení druhé divize. Vždy ho bavilo takové hlášení číst, jelikož v jeden moment málem skončil ve druhé divizi jako hlídač. Ty stroje zajistím od jiné společnosti, ale jenom proto, že se těším na další vydání těch časopisů. Uklidnil ho, když odložil hlášení na haldu papírů, které měl označované jako vyřízeno.

Yoshiro

Na poznámku, kterou Izanagi vypustil z huby, musel reagovat. "To není haori! Je to kabát! Hele, když už jsi chtěl, abych se vrátil ke kapitánování, potřeboval jsem novej ohoz. Je to ušitý na míru!" Yoshiro si prostě na módu potrpěl.
Izanagiho další věta ho ale uklidnila. Byl opravdu rád, že nemusí nic řešit s tou pochybnou dodavatelskou firmou, u které Mitoshi tenkrát objednal osudové grily. "To je dobře!" zaradoval se a spokojeně se usmál.

Izanagi

Chvíli se ještě pohupoval na židli, pak si ale vzpomněl na jednu z věcí, které se Yoshira chtěl zeptat od doby, kdy mu vrátil kapitánství. Už si se rozhodl, kdo bude tvůj podkapitán? Nadhodil mu téma, o kterém věděl, že mu bude nepříjemné. Za dobu, co byl Yoshiro kapitán měl pod sebou vždy skvělé podkapitány. Nějakým záhadným způsobem měl na ně čich. Z jeho podkapitánů se totiž vždy stali kapitáni - jedni z nejtalentovanějších, jaké Seireitei měla. Bohužel v současné době se moc takových shinigami neobjevovalo.

Yoshiro

Pokrčil rameny, "ještě jsem se nerozhodl." Yoshiro si vzpomněl na Mitoshiho a uvědomil si, že lepšího zástupce už nikdy v životě mít nebude. Byl si tím jistý. Pravděpodobně to bylo také kvůli tomu, jak silné pouto si k Mitoshimu vybudoval. "Je to hodně těžký rozhodnutí. V deváté divizi je spousta talentovaných shinigami, ale nemyslím si, že někdo z nich se na tu pozici hodí. Snažil jsem si vybavit někoho ze šestky nebo desítky, ale ani odtud mě nikdo nenapadl." Yoshiro vzdychl a opřel se o stěnu.....Která byla papírová, takže jí protrhl a nabil si hubu.

Satoshi
S nezastíranou otravou ve tváři, kterou z poloviny přece jenom nebylo díky vlasům vidět, jsem dorazil ke kasárnám 1 divize. Bylo zřetelné, že se mnohé změnilo, ale neustálé vystrašené obličeje byly vidět stále. Levou rukou, která byla pokryta speciální rukavicí, jsem se dotkl dvěří k hlavnímu sálu a ty se rozpadly na kvarky. Hm... funguje. konstatoval

Izanagi

Jeho pohled sklouzl tam, kde bývaly dveře. Jsem rád, že dvanáctá divize má stále dost velký rozpočet na financování nových dveří. Poznamenal při Satoshiho příchodu. Kapitán dvanácté divize ho svým vzhledem nějak neudivoval, naopak v něm vzbuzoval pocit, že vše je v největším pořádku. To, co se zdálo být nad očekávání bylo pořadí příchozích. Nikdy by si nepomyslel, že Raiden příjde později než Satoshi, který musí vážit dlouhou cestu z kopek dvanácté divize.

Tomisura Raiden

Nad budovou první divize se krátce zablesklo, byl slyšet hrom a v kanceláži kapitána první divize se začalo zjevovat tělo tvořené z elektřiny, která se postupně zmaterizovalo do těla kapitána 8. divize, jenž byl ve svém tmavo-modrém županu a vypadal rozespale. Co se týkalo vzhledu, za ten rok se změnil jen trochu, alespoň na první pohled. Vypadal teď trochu unaveněji. Největší změnou zřejmě prošli jeho vlasy, ty jenž bývali původně naprosto černé, se nyní promíchávali s pruhy velmi tmavě modrých, což sice nebyl moc velký rozdíl, ale někdo bystřejší si toho mohl všimnout. A co víc, byly delší o pěkný kousek a tak 4/5 pramenů byly na konci asi 5 centimetrů šedivo-stříbrné. Trochu výstřední, ale kdyby vám měl vyprávět jejích původ, zjistili byste, že si za to nemohl, protože to patřilo k jeho zanpakuto. Ta se obecně taktéž změnila. Byla nyní delší a již se žáštitou, jednalo se o dlouhé nodači, které sahalo skoro až po Raidenovu hruď. Taktéž ho použil jako opěrátka.
"Bré ráno přeji, Izanagi, musíš mě budit? Víš, že mám po dlouhé cestě," pronesl s mírným úšklebkem a pak se podíval na ostatní kapitány, kterým taktéž popřál dobré ráno. Dokonce i Satoshimu. "Tak o co jde?" zeptal se bez odbíhání a zívnul.

Izanagi

Očima se chystal propíchnout kapitána osmé divize, ale tak nějak si vzpomněl, že by to nejspíše byl další marný pokus. Tihle tři byli jediný v celé Seireitei, kteří si vzhledem k své síle a zkušenosti mohli dovolit výstřednosti. I když je třeba uznat, že přijít do kanceláře vrchního kapitána v županu je při nejmenším alarmující. Příště, až se dostavíš do první divize, přines si i nějaké oblečení. Zpražil Raidena ihned po příchodu a kdyby nebyl nejvyšší autoritou v místnosti, nejspíš by ho poslal vzdušnou čarou zpět do osmé divize. Nicméně, dostal velice dlouhou přednášku o tom, kdy hlavní kapitán smí zabíjet své podřízené a kdy ne. Zavolal jsem vás tři, protože jsou tu určité věci, které je třeba vyřešit pouze ve vaší přítomnosti. Odpověděl Raidenovi, který teď mezi těmi třemi vypadal nejvíce divně - i když v souboji o nejdivnějšího kapitána s ním věrohodně zápolil Satoshi. Kdyby se soupeřilo o největšího smolaře, vyhrál by zase Yoshiro, kterej se prosekával papírovou stěnou. Bez Sei a Akia jsme přišli o značnou sílu, to je vám snad jasné. V současné době disponujeme spoustou nováčků mezi kapitány a já chci, aby jste jim pomohli, kdykoliv to bude nutné. Uznávám, že nejste zrovna zářivý příklad - přičemž je všechny tři sežehl pohledem, který by za jistých okolností přinesl smrt - ale uznávám vaše zkušenosti a zásluhy za dobu vašeho kapitánství. Ve stejnou chvíli mu přilétl černý motýl na rameno a doručil mu zprávu od kapitána čtvrté divize. Mírně ho znepokojilo, že zrovna kapitán čtvrté divize má nějaké otázky, ale rozhodl se to v tuto chvíli ignorovat. Přeci jen veškeré otázky, které kapitáni budou mít, zodpoví na kapitánské radě. Dnes večer po dlouhé době proběhne kapitánská rada, máte nějaké otázky?

Satoshi
Raidenův příchod mě ani trochu neohromil, už to bylo několik stovek let, co jsem ho poznal a věděl jsem, že on je toho schopný beze všeho. Na pozdrav jsem zvedl ruku, aby to nevypadalo úplně ignorantsky. Pak jsem vyslechl Izanagiho prosbu. A to jsem si myslel, že práce skončila... byl jsem vyveden z omylu. Bohužel jsem byl nejzkušenější kapitán a místo zasloužilého odpočinku jsem znovu musel pracovat. Izanagi se zeptal na dotazy. Z čeho chceš ty nové dveře?

Izanagi

Chvíli dumal nad tím, z čeho by dveře mohly být. Na druhou stranu nebyl žádný materialista a netušil, co by mohlo být velmi odolné. Z něčeho, co příště nerozbiješ. Usměrnil Satoshiho otázku tím správným směrem. Byli tu jen chvíli a stačili zdevastovat dveře, rozbít stěnu z papíru a udělat si z nádvoří odpadkový koš. Na druhé rameno mu přistál další černý motýl, kterého už jsem nechal poslat Izanagi. Předal mu zprávu pro všechny kapitány, ve které stálo:

Za čtyři hodiny se sejdou všichni kapitáni v první divizi. Bude se konat večerní porada kapitánů - účast je povinná. Omluvenky v podobě podkapitánů nepřijímám.
Vrchní kapitán

Tomisura Raiden

"Důležité otázky ani tak ne, ale jsi si jistý, že chceš riskovat další šílenou poradu? Za poslední roky to nikdy nedopadlo dobře," pronesl s úšklebkem při vzpomínkách na poslední akce jejích třináctky. Ach, to byly časy. "Mimochodem, které divize nejsou momentálně obsazené?" zeptal se a poťukal zanpakuto o zem.
Jestli pak již nebyla jeho služba potřebná, volným krokem se otočil a oešel zpět do osmičky, aby si vzal něco, v čem ho bude Izanagi uznávat za oblečeného. Přeci jen, na poradu musel dorazit důstojně.

Yoshiro

Yoshirovi se nějakým způsobem podařilo vyhrabat se z protrhnuté papírové stěny a ještě než Izanagi všechno řekl, se postavil vedle Raidena, kterého přátelsky poplácal po zádech.
Yoshira trochu překvapilo to, že si je Izanagi volal až sem jen proto, aby jim řekl, že se mají starat o nováčky.
"To je všechno? Já myslel, že nám chceš sdělit nějaké super tajné informace nebo tak něco," zamumlal sklesle a škrábal se u toho na pravém uchu. Ale asi to tak bylo v pořádku. Nějakých velkých věcí a dění kolem Gotei 13 už bylo moc. Byl čas na odpočinek.
"A ještě by mě zajímalo kdy bude ta porada?" Přeci jen, Izanagi tu zprávu přes motýla vyslal kapitánům, kteří nebyli v místnosti. A večer je dost široký pojem.

Izanagi

Chvíli zapřemýšlel, ale opravdu ho nenapadalo nic víc než tohle, přeci jenom mu připadalo, že tohle sdělení je pro ně důležité. Byla tu teďka spousta kapitánů, co sotva uměla bankai, byla tu spousta kapitánů, kteří sotva měli nějaký respekt a to byla potřeba změnit. Myslím, že tohle je dostatečně důležité. Vzhledem k vaší schopnosti plnit rozkazy, si myslím, že je toho akorát. Pak si stoupl, aby opět mohl popojít k balkónu, ze kterého se pravidelně díval na celé Seireitei. Porada bude za čtyři hodiny, snažte se tu být včas. Zdůraznil jim, přeci jenom věděl, jak tihle tři dokážou být dochvilní.

Ryuuka Hosentsu

Dva týdny mimo Seireitei. Celý půlrok jsem trávil ničením nepoučitelných zlodějských organizací na pokraji Rukongaie a ještě mnohem dál. V posledních dnech už jsem dokončil snad poslední útok na kriminální úkryty nedaleko Rukongaie a mohl si jít na čas do Seireitei odpočinout, kriminalita nebude nikdy vymícena, ale věděl jsem že jsem pro to alespoň něco udělal. Čas na oddychl, pomalými kroky jsem se objevil v kasárnách první divize, z hlavní budovy bývalého kapitána jedenáctky čouhala jeho tvář na balkóně, ani jsem se po něm nepodíval, vstoupil jsem hned do budovy, dveře byly rozmlácené tak jsem se sám pozval dovnitř. Pochvu katany jsem měl hrozivě poškrábanou, stejně jako celé moje tělo, půlka mého haori byla roztrhaná a měl jsem šrámy nad maskou, vlasy samozřejmě rozcuchané. V místnosti stáli třii další kapitáni, na všechny jsem pokynul rukou a podíval se na Izanagiho. "Tak jsem zpátky.. " promluvil jsem a podíval se mu do očí. "Něco nového?"

Dr.Daisuke Stein

S rytmickým tichým 'klap' pomalu kráčel skrze pozemky první divize. Všechny ty schody co musel vyšlapat jej přímo ubíjely a celou cestu nemyslel na nic jiné, než na to, že by tu Sotaicho mohl dát eskalátory, když už musí sídlit na kopci. Nebo výtah...on to sice normální kapitán ani tak nepocítil...párkrát shunpnul po stlačeném reishi a byl nahoře, ale co ON!
On potřeboval pomalu horolezeckou výstroj, aby se dostal na pětiminutovou poradu. Cítil se tak potupně, dokonce i zvažoval, že by požádal kapitána 12.divize o nějaký dopravní prostředek který lítá.
No každopádně mu to zabralo pár minut mluvení v duchu a proklínání toho hlupáka, co seireitei architektonicky navrhl.
Vážně..žádné bezbariérové přístupy, mrzák, aby se naučil levitovat..
Řekl si, když jeho hůl hlasitě ozývala poradním sálem 1.divize.
Svou cigaretu uhasil těsně před vchodem a vstoupil dovnitř. Přikývnul na pozdrav minimálně kapitánu Ryuukovi, protože si nebyl jist, jestli v našem časovém pásmu tam kapitán Ryuichi, Ramperogue a Izanagi jsou. Pak se postavil na své místo a čekal.

Yoshiro

Yoshiro se zrovna chystal na odchod, když přišel Ryuuka, jeden z jeho bývalých zástupců, který se poté vyškrábal na pozici kapitána. "Čau, Ryuuko," pozdravil kapitána v masce a prošel kolem něj. "Tak za čtyři hodiny."
Z vesela si odcházel, ale pak se zastavil a ohlédl se za sebe. Měl pocit, jako by snad něco zapomněl. Chvíli se jen tak rozhlížel. Poté udělal dva úkroky stranou a trochu se ohnul, jako by chtěl něco zvednout ze země. V té pozici se poté zasekl.
"Dneska jsem ještě neměl kafe," řekl stoicky a nadále setrvával v oné podivné pozici. Prohlížel si ostatní kapitány v místnosti. Yoshiro nikdy nepil kávu sám. V deváté divizi už si zvykli na to, že si Yoshiro dává tmavý horký mok každé ráno, tak si ho dávali s ním - jeden ze členů divize tvrdí, že to zlepšuje jejich vztahy nebo co.
Přemýšlel, kterého z přítomných by mohl pozvat na kávu. Nejdříve ze všeho ho napadl Ryuuka. Dlouho se neviděli a jejich vztah se dal definovat.. No, byli to kapitán a zástupce. Kdysi. Ale pak mu došlo, že přes tu masku by se mu asi káva pila špatně, takže zvát ho do kavárny by bylo nevhodné. Ještě by mu to proteklo skrz nějaké otvory v tom Satoshiho výtvoru a chudák by se spálil. Můžete být sebedrsnější kapitán jedenácté divize, ale kávou se polít nechcete.
Satoshiho zvát nechtěl. Ne že by ho neměl rád, ale byl divnej a určitě by mu začal vysvětlovat, z čeho se káva v Seireitei vyrábí a to byla jedna z mnoha věcí, které chtěl Yoshiro nechat svému vědomí zatajené.
Izanagi měl spoustu práce, takže to zůstalo na Raidenovi. Ten navíc vypadal na to, že by se mu trocha energie mohla hodit. "Raidene-san, co takhle ranní kávička ve mé společnosti?" Yoshiro si neuvědomil, že jeho návrh zněl divně. Ale takový už prostě byl.
No a aby těch kapitánů nebylo málo, objevil se další! A tento měl na zádech znak čtvrté divize. "Zdravíčko, doktore! Porada je až za čtyři hodiny!" Zahlásil zvesela a vyčkával na Raidenovu reakci, "jestli si chcete zkrátit čekání, můžete s náma na kávičku."

[ omlouvám se, Shiro.. Měl jsem to celý napsaný a tys postnul dřív. Nechtělo se mi to celý editovat, tak jsem to nějak dal dohromady, aby to dávalo smysl. ]