1. divize

Kyouhei

"Nebojte, taichou, ty tři jsem nechal hlídat vašeho přítele hollowa," ujistil Akia, asi chtěl pusu. Když ses ohradil, že nebudeš utíkat, tak jen zvedl ruce, jako na obranu. "Notak soráč, já to tak nemyslel! Akorát že vás teď asi chce popravit celá centrála a kdoví kdo ještě, jako né že byste na ně nestačil třikrát, ale násilí taky vždycky není odpověď, žejo..." vyjádřil své filozofické úvahy.
"No, je tady východ dole, pak teda samozřejmě nahoře, ale jinak ani ň, co byste čekal od vězení, žejo... ale jako jestli máte jinej nápad, tak sem s ním!" pronesl nakonec a očekával rozkazy svého nejmilejšího kapitána.

Akio

Usmál se. Kyouhei, na toho bylo spolehnutí i když už dávno nebyl jeho kapitánem. V klidu...já to taky nemyslel nijak špatně, víš přece že mám chorobnou potřebu dávat vše okázale najevo... Zasmál se a popichovačně praštil Kyouheie do ramena. Myslím, že to vememe spodem, nevím jak nahoře, ale most po kterým jsme přišel je krapet...poškozený...vezmeme to spodem a zamíříme do 12.divize, až to bude dole, tak se uvidí.

Kyouhei

přikývl a začal se rozhlížet. Zatím je nikdo nenačapal, což bylo dobře, ale neměli by spoléhat nato, žeto vydrží.
"Taichou, nerad to řikám, ale myslim, že je čas na nejstarší trik vesmíru - budu předstírat, že jsem strážnej a někam vás eskortuju," navrhnul.




Vypadalo to, že tajné policii už je všechno jedno. I když byl dobrý bojovník, bylo jasné, že se sám proti nim dlouho neudrží, ale zrovna ve chvíli, kdy začal komplexněji uvažovat o únikové cestě přišel mu na pomoc Izumi-taichou. Yasumaru byl sám dost překvapený, když si uvědomil, že ho rád vidí. Když ho nechali muži konečně na pokoji, začal se sbírat ze země.
"Tokio... Takagashi-sama říkal, že jde do Tokia, Izumi-taichou," pronesl místo ninjů, kteří mlčeli.

Akio

Přikývl na Kyouheiův nápad. To zní dobře. Vzal a podal mu svou zanpakuto, přeci jen ozbrojený vězeň by budil podezření. Pak si hodil vlasy do tváře, aby vypadal strhaně a ruce dal k sobě tak, že to vypadalo, že pouta drží na místě. Ihned potom se postavil za Kyouheie a pravil. Tak mě eskortuj Kyouhei...odteď je mluvení atd na tobě.

Izumi Razaki

"Bakudō #61. Rikujōkōrō" pronesl jsem a zvedl prst. Toho kido-ninju co tomu druhému zacpával pusu spoutalo moje kido. "Dobrá, poslední šance - kohopak dalšího se ještě náš drahý sotaicho chtěl ještě zbavit?" zeptal jsem se a demonstrativně máchl Batarielem, což mělo za následek znatelné oteplení vzduchu. Bohužel jsem nemohl uklidnit chudáka Yasumara, nechtěl jsem si kazit tu nádherně planoucí auru děsivosti co mi Batariel momentálně dodával...

Kyouhei

se zazubil, když viděl, jak věrohodně Akio přestírá, že je vězeň.
"S váma je radost spolupracovat, taichou!" Potom si natáhl roušku zpět na obličej a taky se řádně zamaskoval. "Tak jo, jdeme na to," pronesl a vydal se zpět chodbou, kterou přišel.




Mezitím, co Razaki muže vyslýchal, Yasumaru je odzbrojil. Ani snad ne proto, aby se cítil víc v bezpečí, on prostě jen potřeboval nějakou zbraň. Ukázalo se, že ji rozhodně bude potřebovat. Matsuri to sice nebyl, ale lepší něco než nic. S vybavením onmitsukido byl docela trénovaný, takže mu to vyhovovalo. Kromě toho si taky znova omotal kus plátna přes jizvu, která mu zůstala po pravém oku. Nechápal, proč mu na ni pořád někdo musí koukat!

Kyouhei

Přejdeme v tichosti fakt, že jsem blbě pochopila dispozice vězení a tvrdila jsem, že Kyouhei přišel po schodech. Jistě že nemohl, když zezdola žádné schody nevedly! No nicméně teď už nějakou cestu dolů najít musel. Mohl si přehodit Akia přes rameno a prostě ho odnést, ale tak... To by bylo nedůstojné a zcela jistě i podezřelé a Kyouhei nebyl až tak dobrý, aby se dokázal bránit strážným tohoto vězení. Rozhodl se tedy podívat, co je pod poklopem a doufal, že to nebude hladomorna nebo tak něco. Kido neměl moc rád, preferoval prostší metody. Vytáhl ze svého hávu jednu z výbušných kuliček, které patřily do jeho stálé výzbroje, a zkusil odpálit zámek s její pomocí.

Izumi Razaki

Upřel jsem svůj ďábelský, sočimaplanoucí pohled na Yasumara. Doufal jsem, že ho moc nevyděsím. "Vztáhli jste ruku na člena jedné z nejvýznaměnších rodin v Seireitei a bývalého kapitána.... takže on teď rozhodne o vašem osudu..." řekl jsem. Měl jsme opravdu vztek. Sotaicho byl ale dost aktivní... pokud šel po mě, Yoshirovi, Akiovi a Yasumarovi najednou...

Kyouhei
Spokojen se svou prací, otevřel poklop a podíval se, co je pod ním a jestli se tamtudy někam dostane. Doufal, že ano...



si všiml, že se na něj Razaki dívá, a vyděsil se. Ten pohled byl opravdu strašný. Nikdo jiný neměl tak ohnivé oči jako kapitán 3. divize. Yasumaru těžce polkl, když si uvědomil, proč se na něj Izumi-taichou tak dívá. Nebyl si tak úplně jistý, jestli to není z kapitánovy strany výsměch. Razaki ho přece znal, věděl, jaký je... a Yasumarovi nikdy nepřipadalo, že by ho uznával tím, čím ho teď nazval... Teď měl rozhodně příležitost ukázat, že tím je, ale vůbec nevěděl, jak na to. Nechtěl vypadat před Razakim jako slaboch!
"Ehm... tedy..." pokoušel se Yasumaru přijít s nějakým adekvátním trestem. "Myslím že..." Rád by navrhl soud, jenže byla nejspíš velká pravděpodobnost, že angažovanost mafie u vrchního kapitána nekončila, takže kdo ví, jak by to dopadlo. Nejspíš by měl navrhnout nějaký přísnější trest, jenže i když ho před chvílí mlátili, nedokázal je odsoudit. "Budete doživotně vyhnaní ze Seireitei pod trestem smrti, když vás někdo v okolí zahlédne," řekl jak nejjistěji dokázal. Nenápadně mrknul na Razakiho, co na to říká.

Izumi Razaki

Zvýšil jsem o něco svoje reiatsu, abych dodal váhu slovům Yasumara. "Slyšeli jste... můžete být vděční, je to lepší osud než bych vám přichystal já... nezajímá mě, zda jste jen plnili rozkazy, pokud jste nevěděli že to co děláte je špatně pak je to vaše chyba" uvolnil jsem kido a umožnil jim utéct. "A nebojte se, já nezapomínám..." řekl jsem.

Akio

Koukl na Kyouheie a pak na odbouchlý poklop. Kyouhei...připomeň mi pak, že ti dlužím sud dobrého pití, nebo dva... Pak se naposledy rozhlédl a vlezl jako první do otvoru. Starý žebřík nevypadal příliš superbytelně, ale lepší než tady tvrdnout. Okamžitě začal rychle sestupovat do tmy pod ním. Musel si pohnout...čas běžel rychle, nebylo jej nazbyt.

Izumi Razaki

Vztyčil jsem se nad něj velký a strašlivý. "V tom případě jste hlupák a ubožák..." řekl jsem, vystartoval proti němu a kopnul ho přímo do žaludku. Pěstí jsme mu přerazil ruku a přibodl ho jeho vlastním zanpakuto ke zdi. "Nenechám svojí čest urážet nějakou vraždící špínou. Navíc bez jakýchkoliv důkazů. Nicméně znám i hollow, kteří jsou čestnější než vy!" řekl jsem mu, chtěl jsme, aby to byla poslední věc, co kdy slyšel. A protože nevyužil milosti Yasumara, tak jsem mu jediným pohybem usekl hlavu. Pak jsem se konečně vrátil do své klasické formy. "No, tohle bylo přinejmenším nemilé... " řekl jsem a otočil se k Yasumarovi. "Jste v pořádku? Neublížili vám moc?" zeptal jsem se starostlivě

Kyouhei

Jeho plán vůbec nevycházel tak epicky, jak si představoval. Místo toho, aby tančili se smrtí mezi zástupy podezřívavých vojáků, lezli tady po nějakém smrdutém žebříku. No, co se dalo dělat. Kyouhei si pro sebe pokrčil rameny a chystal se vlézt na žebřík. Potom si ale uvědomil, že nejen že mu překáží jeho vlastní meč, ještě musí nést ten kapitánův. "Jo tak pěkně díky, taichou!" zamumlal si pro sebe. Akiovo zanpakutou si zastrčil za pásek a doufal, že se jím nepropíchne, když začal také slézat po žebříku.




Jakmile slyšel, co řekl muž Razakimu, už se uklidil o kousek pryč, protože tak nějak tušil, že asi bude stříkat krev. Což se potvrdilo. Nutno říct, že ho to nenechalo zrovna v klidu. Ano... sám už zabil svých pár zlosynů... Ale i tak se necítil dobře, když byl svědkem popravy. Izumi-taichou ho vždycky děsil a tohle tomu nijak zvlášť nepomohlo. Podíval se tedy na něho trochu vystrašeně, když se ho Razaki zeptal, jestli mu moc neublížili.
"Ah... n-ne, moc ne, většinu zranění už jsem měl před tím," ujistil ho rychle Yasumaru. Na nic dalšího si netroufl, zaraženě stál a sledoval, co bude Razaki dělat dál.

Izumi Razaki

"Omlouvám se za to, čeho jste musel být svědkem, ale ty zrádné krysy napadli nejen vás, ale i mě, kapitána Ruyichiho a zřejmě i našeho květináře." řekl jsem a rozhlédl se kolem. "Nicméně, musíme najít vrchního kapitána, nevíte proč tak urychleně zmizel do světa lidí? Musíme ho zastavit, než provede něco podobně hrozného. Už zničil jednotu Gotei 13, kdo ví, co dalšího by mohl provést..." vysvětlil jsem. Po mém předchozím hněvu už nebylo ani památky.

se začal trochu potit.
"Já... no... mám takové tušení, Izumi-taichou, ale... to je nemožné..." Nevěděl, zda by měl Razakimu říct o svých obavách ohledně vrchní kapitánky. Slíbil přece, že to uchová v tajnosti... jenže co když Takagashi-sama mířil právě tam? Možná by bylo lepší se o tom ujistit... Odhodlal se tedy a zhluboka se nadechl. "Obávám se totiž, že se rozhodl zničit bývalou vrchní kapitánku Shounagon Sei."

Izumi Razaki

Zvedl jsem lehce obočí. "Sei? Ta je dost drsná ne? umí se o sebe postarat. Nicméně jsem žil v domnění, že je mrtvá... nicméně pokud je to tak, tak tomu zabráníme. Vy víte kde se nachází?" zeptal jsem se. Nebyl jsem si úplně jistej co mám čekat, ale ačkoliv jsem Sei neměl příliš rád neviděl jsem důvod proto, aby musela zemřít. Přesto jsem byl znepokojenej. Co vedlo k tomu, že opustila Gotei 13...

Akio

Jako první dopadl do něčeho smrdutého a temného. Buďto to byl jeho kolejní pokoj, nebo byli prostě v kanálu. Vzhledem k tomu, že si nepamatoval koleje nacházející se pod vězením, zbýval jen ten kanál. Ech...bleh...Kyouhei? Vyznáš se v kanálech? Je tu několik odboček a nevím která nás zavede do kasáren 12.divize. Rozhlédl se okolo a snažil si nesmočit sandály v tom sajrajtu co tu tekl.

"Právě že v tom domění by měl žít i Takagashi-sama, takže je nemožné, aby šel udělat to, čeho se obávám... Ale jestli ano, potom tomu musíme zabránit. Pokud by se dostal k Sei-sama... měli bychom na krku hodně velký problém. Ano, vím, kde je." Yasumaru byl pořád trochu nervózní, ale momentálně ztrácelo smysl udržovat tajemství bývalé vrchní kapitánky. Uvědomil si, že nebezpečí pro bývalou vrchní kapitánku je jen část problémů, které by z toho vzešly.


Kyouhei

"Ehmmmmmm..." vydal ze sebe, když čvachtnul vedle Akia. "Notak se na to koukneme. Jsme chlapi, ne? Nepotřebujem mapy, abysme se někam dostali!" pravil odhodlaně a zamyslel se. "Takže my jsme stáli takhle, takže jsme koukali na západ, takže teďka stačí jít tudy a to by mělo bejt na sever a tak se dostanem do dvanáctky! Teda... ale měli bysme radši co nejdřív vylízt na povrch, kanál pod těma jejich laboratořema nemůže bejt bezpečný místo," zakončil svou úvahu a podíval se na kapitána, jestli s ním souhlasí.

Akio

To není tak úplně blbej nápad kyouhei...Satoshi už mě zmutoval jednou...nechcu ještě třetí oko nebo nějaký ten ocas! Pak se vydal spolu s Kyouheiovým neomilným úsudkem tím směrem, který určil. Nebylo to tu nic moc a vyjít ven pro ně bylo celkem vítaným cílem cesty, ale vyjít moc brzo, mohli by ho chytit. A tak tedy chvíli šel, dokud si nebyl jistý že už je kus od 1.divize. Pak našel první poklop a nakoukl ven.