1. divize

Izumi Razaki

"Fajn, takže plán je takovej, vy mi řeknete, kde najdu Sei... já tam vyrazím a pokusím se toho šmejda dostat, vy zatím najdete někoho, kdo by byl ochotnej a schopnej pomoct, nebo najdete svůj meč a přijdete mi na pomoc. Nevím jak je "sotaicho" nebezpečnej... nicméně i kdyby byl jak chce mocnej tak ho udržím než přijdete, jasný? Jo a ty náramky jsou šmejd... " máchnul jsme Batarielem a odsekl Yasumarovi náramek pryč. Na jeho místě se začala pomaličku sbírat jediná malinká krúpěj krve.

přikývl na Razakiho návrhy. Byl trochu smutný, protože to vypadalo, že kapitán trojky usoudil, že Yasumaru není momentálně k ničemu dobrý v důležitém boji. Samozřejmě měl pravdu... ale i tak to nebyl dobrý pocit. Potom jenom lapnul po dechu, když kapitán švihl prudce zanpakutou. Yasumaru se na zlomek vteřiny bál, že ho to přesekne vejpůl, ale zřejmě byl jen příliš paranoidní, když přišlo na Izumiho-san, protože on mu chtěl naopak pomoci z pout, která potlačovala jeho reiatsu. Nez náramku to bylo mnohem lepší.
"Ď-děkuji, Izumi-taichou!" pípl Yasumaru ještě trochu otřesený z toho leknutí, ale rychle se sebral. "Pokusím se někoho tedy sehnat. Ale taichou... buďte opatrný. Tady nejde jen o Takagashiho-sama. Sei-sama ve světě lidí stráží velice nebezpečnou a silnou osobu. Quincyho, kterého nedokázala ani ona zabít, takže ho musela za cenu vlastní svobody uvěznit. A pokud se k ní Takagashi-sama dostane, je pravděpodobné, že tím vypustí onoho Quincyho... a něco mi říká, že ten nebude v dobré náladě." Poté Razakimu stručně popsal trosky opuštěného chrámu nedaleko Tokia, kde by se Shounagon-sama měla nacházet.

Izumi Razaki

"Dobrá, chápu. Děkuju za informace." řekl jsem a otevřel si bránu Batarielem. Pak jsem se ještě otočil. "A buďte prosím opatrný, vím že se o sebe dokážete postarat, ale můžou tu být ještě nějací další Onmitsukido... a bez své zanpakuto jsme všichni zranitelnější... " řekl jsem a prošel branou co nejblíže tomu místu, které mi Yasumaru popsal...
>>> Tokio?

Akio

Vyoukl a zjistil, že jsou mimo kasárna 1.divize.
Bravo Kyouhei, být kapitán, tak dostanete řád průvodce stokami a řád dokonalé orientace!
Odsunul poklop a vyskočil ven z kanálu. Pak pomohl i Kyouheiovi, aby tam dole nezhnil a rozhlédl se.
Dobrá, teď musíme do kasáren 12.divize! Doprovodíte mě, musíme spěchat.
Bez dalších slov se vydal do kasáren 12.divize.

jen vyjeveně přikývl a sledoval Razakiho, jak mizí v senkaimonu. Bylo to hrozně nezvyklé, jako by snad Izumi-taichou měl opravdu obavy o jeho bezpečí... Možná se v něm celou dobu mýlil a on ho nechce zabít... Nevěděl, čím si tu změnu Razakiho sentimentu vysloužil, ale doufal, že je upřímná. Aspoň z něčeho mohl mít dnes dobrý pocit. Ale teď nebyl čas tu dumat, musel jednat! Nutno říct, že do bojového scénáře byl zcela nevybavený. Rozhodl se tedy nejdřív najít někoho, kdo by podpořil Izumiho-taichou.

---> 8. divize

Akio

Už zdálky poznal, že vrchní kapitáne není v kasárnách, ale ani v Seireitei. Co se mu vrátila vláda nad reiatsu, mohl to všechno cítit. Cítil dozvuky mnoha reiatsu, z nichž jedno patřilo Razakimu a druhé Yasumaruovi. Ani jeden z nich však nebyl v kasárnách 1.divize. Byly tu po nich pouze stopy, stejně jako po vrchním kapitánovi, kterého chtěl Akio rozčtvrtit. Proto ani nijak nevtrhl do jeho kanceláře, jen se shunpem přemístil dovnitř spolu s balkónovými dveřmi. Byly tu znatelné známky potyčky a taky dva kusy nějakého omitsukido. Jemu byl ukradený, byla to banda grázlů a on byl rád, že jim někdo zatopil. Krom toho tu byl na zemi ještě jeden náramek, jako byl ten jeho, také zničený. A na zemi se válelo haori kapitána 1.divize.
Zvedl jej a prohlédl si ho. Pokud nebylo příliš poškozené, tak ho obrátil naruby, aby skryl znak první divize a oblékl si ho. Už ho nebavilo běhat po Seireitei polonahý.
Pak se vydal ke stolku co tu stál a začal hledat indicie, kde by se mohl vrchní zrádce nacházet.

Akio

Doprdele! Ulevil si a vyhodil psací stůl oknem ven.
Chtěl tomu staříkovi rozlámat lebku, přinutit ho sníst svůj vlastní mozek, zpřelámat mu hnáty a dívat se jak trpí, ale protože někam odešel, nemohl vědět kam má jít.
Sakra, sakra, sakra. Kopl naštvaně do mrtvoly.
Kdyby tu tak byl někdo, kdo všechny špehuje a vidí každou věc, ví o každém pohybu...co se kde šustne...
Pak se překvapeně zastavil. No jasně...proč ho to nenapadlo hned. 12.divize měla senzory, kamery a štěnice po celém Seireitei, jestli někdo něco věděl, museli to být oni. Bylo mu to celkem trapné, protože zrovna odtamtud přišel, ale nedalo se nic dělat. Odshunpoval směrem ke kasárnám 12.divize.

Izumi Razaki

Brána se otevřela a my se objevili přímo tam, odkud jsem já prve zmizel. Ani jsem nevěděl proč zrovna sem, ale zkátka to tak bylo. Měl jsem špatný pocit z toho, co se stane dál. Vrchní kapitán nespíš padne rukou Akia a Raidena... ale kdo by se mohl stát novým? A kolik členů centrály mohlo být pod vlivem mafie? Bylo to znepokojivé... nějak jsem netušil, co bych měl říct Yasumarovi a vlastně jsem netušil ani co se bude dít se mnou. Přeci jen jsem pobil poměrně dost onmitsukido... to muselo mít nějakou dohru...

také prošel branou. Zůstal rozpačitě stát uprostřed kanceláře, ze které před nedávnem oba vyrazili, a koukal se z nějakého důvodu na stůl. Ne že by tam něco viděl, prostě se jen pokoušel zpracovat v hlavě to, co se právě stalo. Působil, jako by vůbec nevěděl, co se sebou teď dělat, a byla to také pravda. Po chvíli civění na stůl se trochu pootočil a zůstal koukat zas na nějakou ozdobu na stěně. Jako by jeho mozek ani nechtěl pochopit to, co se dělo, a tak se prostě zasekl. Bylo to tak podivné... Ač byla Sei-sama hodně stará, tak si Yasumaru nikdy nepředstavoval, že by mohla zemřít.

Izumi Razaki

"No, chápu, že je tohle všechno nepříjemné... ale bohužel tu teď nemůžu zůstat... kdyby mě někdo hledal, ať dorazí do 3. divize... dřív nebo později se tam dostanu..." řekl jsem a zmizel. Musel jsem najít Seika a zjistit, zda ten šmejd sotaicho dodržel svoje slovo. Netušil jsem sice, kde by mohli být, ale pokud nelhal, tak byli na cestě do 4. divize... nezmizel jsem daleko, objevil jsem se na střeše 1. divize... tady jsem se konečně posadil a začal se soustředit... snad jsme mohl zachytit nějaké známé Reiatsu, možná Yoshiro mohl tušit, kde jsou, přeci jen šlo i o jeho rodinu...

Izumi Razaki

Připravil jsem se vyrazit směrem, kterým jsem cítil reiatsu. Přeci jen to, že byl Yoshiro a Seiko na jednom místě mohlo znamenat jen jedno - chudáci ti, kteří je zajali. Než jsem ale stihl vyrazit, tak ke mě přišel další z kamikaze-squad. "V poslední době jsem od vašich dostal docela dost zpráv, většina nebyla zrovna positivní... ale jak se říká, nemůžete vinit posla, takže zprávujte..." řekl jsem.

Izumi Razaki

Zamračil jsem se. Netušil jsem co mi ten protivnej zrádce může ještě chtít. Nejspíš to byl nějakej trojskej kůň, kterej mě má zabít. "Fajn... díky..." řekl jsem nakonec a vzal si krabičku. "A teď zmizte... než si vzpomenu, kdo tu všechno to zlo rozpoutal..." řekl jsem, ale i tak jsem si zapamatoval jeho tvář. Zkusil jsem si tu krabičku opatrně prohlídnout, připraven jí zapečetit navěky, kdyby chtěla udělat něco nepěkného

Izumi Razaki

Byl jsem příliš unavený a oslabený na to, abych zkoušel bariéru probourat. Nicméně jsem byl pro tentokrát ochotný uvěřit, že "kapitán" mě nechtěl zabít, ale kdo si mohl být jistý. Opatrně jsem krabičku uschoval do další bariéry a pak jí schoval úplně. Pak jsem opět zmizel, tentokrát směrem k Rukongai...
>>> někam do Rukongai?

na chlapce několikrát mrkl, jako by nechápal, co říká.
"Um... v Tokiu," odpověděl chabým hlasem a dokonce se pokusil o zdvořilý úsměv. "Ale... raději za ním nechoďte," doplnil, jako by snad tento mladý muž měl v plánu následovat vrchního kapitána do světa lidí. Leda by mu chtěl něco opravdu důležitého... Yasumaru se nijak nepozastavoval nad tím, že onen mladík nevěděl, kdo je. Bylo to tak časté, že už si na to zvykl.

byl docela překvapený obratem situace.
"Ale ne, nic se neděje, opravdu," zvedl mírně ruku, aby mladíka uklidnil. Díky tomu křiku se ale trochu probral a dalo mu to možnost myslet na něco jiného. Hleděl na chlapce trochu tázavě, protože nevěděl, jestli od něj něco potřebuje nebo jestli může odejít. Naštěstí měl ještě spoustu věcí na práci, takže na smutek nebude moc času, jak doufal. Bylo to tak vždy a v životě shinigamiho to snad ani jinak nejde.

"Ah, opravdu? To mě mrzí... Byli... tedy chci říct... jste si hodně blízcí? Byl jsi adoptovaný do rodiny Takagashi nebo tak něco?" začal se vyptávat Yasumaru, protože mu to prostě nedalo. Mezitím se mu v hlavě začaly odehrávat vidiny toho, jak vrchní kapitán plánuje pomstu na Sei-sama a ve volných chvílích pomáhá mladému chlapci s těžkými úkoly do školy. Povzdechl si. Nechtěl připomínku, že muž, který se pravděpodobně nevrátí ze světa lidí, měl i lidskou stránku. Ovšem ona přišla, ať chtěl či ne. Cítil, že mu do oka stoupají slzy.

si povzdechl.
"Na tom možná něco bude. Na druhou stranu žádná rodina by neměla svádět smůlu, kterou i sama přivodí, na svoje jméno," řekl, i když na jeho názor se nikdo neptal. Kdyby to bylo tak, jak říkal ten chlapec, tak by prokletý byl snad každý významnější rod, Kuchiki nevyjímaje. "No... dneska výuka odpadá, ehm...?" chtěl chlapce oslovit, ale neznal jeho jméno, takže to skončilo mírným trapasem.