4. divize, nemocnice

Akio

Je to pro něj trochu nezvyk, nikdy nestál před Baru obnažen a už vůbec ji nežádal o to, aby jej oblékla. Ač intimní, stále to byla chvilka mezi kapitánem a podkapitánem, né že by se Baru Akiovi nelíbila, ale Akio věděl, že je zde jiná...jiná...u níž nešlo jen o krásu těla. Dívka na níž pomalu, ale jistě začínal mít rád úplně všecko. Ale pryč od této odbočky. Jakmile mu Baru pomohla do oblečení, napřímil se a pohlédl jí do očí. Na tu chvilku byla pryč všechna jeho dětinskost a z jeho očí sálala dospělost. Děkuji vám Baru, za vše. Usměje se na ní. A pak svým obviklým Akiovským způsobem ukáže na spálenou ruku. A tohle mě omlouvá z nevyplňování papírování ne? Usměje se na ní. Ten starý, možná i dobrý Akio, který byl dokonce oholen, byl zpět.

Konan

Pronést koťátko v košíku přes recepci nebyl žádný problém. Vždyť už odtud jednou vynesla kapitána, tak jedno malé koťátko neublíží. Jako vždy zamířila k pokoji, kde měl ležet Yoshiro, ale když přišla ke dveřím, cítila, že nic necítí. Prostě žádné reiatsu. Jen doufám, že už zase neutekl. Byla první myšlenka, která Konan napadla. Rozhlédla se po chodbě, na které se nic zajímavého nedělo. Koťátko z nudy mňouklo. Konan už se otáčela k recepci, ale z nějaké chodby uslyšela hlasy. Zvědavost 9. divize ji nedala, a tak se vydala za hlasy. Jako správný člen 9. divize se nenápadně podívala za roh, odkud ty hlasy vycházely. Zrovna se jí naskytl pohled jak se po Yoshirovi válí nějaká ženská. To už jí zmizel úsměv ze rtů. Horší bylo, že Yoshiro ji taky objímal, až to vypadalo jako....Tohle už Konan nevydržela a co nejrychleji odešla, takže neslyšela, že je to jeho sestra.
Do očí se jí hrnuly slzy, uvnitř ní to vřelo vzteky. Jak já pitomá jsem si mohla myslet, že o mě bude mít vůbec zájem. Vždyť je to kapitán. Toho jako jsem já nezajímají. Nadávala si v duchu a naštvaně se vracela i s koťátkem do 9. divize.

Baru

si rychle otřela slzy a přikývla, když jí kapitán poděkoval. Nebyla si jistá za co, ale to asi nebylo důležité. Po jeho další větě ale pocítila touhu ho uškrtit a byl to tak krásný pocit! Takový známý pocit, který dával vědět, že je všechno jako při starém. Aspoň něco se tedy vrátilo do svých správných kolejí a z toho měla Baru opravdu radost. Odstoupila od kapitána.
"No... tak to abych se šla o to papírování postarat," řekla odměřeně s dávkou tónu, který naznačoval, že by to určitě zvládl i levou rukou, ale bude na něj pro tentokrát hodná.

Genma

dál sledoval dost bledý a v depresivním rozpoložení shledání sourozenců. Aspoň že to není Yoshirova dcera... ale i tak.
"No... takže... už jste skončili?" optal se naprosto suše. Pořád měl v plánu jít Ruyichiho přivázat k posteli!

Akio

Usměje se, když vycítí její tón hlasu. Byla to opět jeho dobrá stará Baru. No když o tom tak uvažuju, chtěl jsem se konečně zajít najíst a společnost bych uvítal. Co říkáte? Modrá Muška...zvu vás...a né neberu jako odpověď. Zazubí se na ní. Byl konečně zpět doma a zatím se jej nikdo nepokoušel zabít. Svou divizi neviděl dlouho a tak si chtěl jít někam sednout, aby po tak dlouh době naplnil svůj břich a přitom si mohl trochu popovídat se svou podkapitánkou.

Baru

povytáhla obočí a založila si ruce na prsou. Pohlédla na jeho bezvládnout paži.
"A jste si jistý, že můžete? Jsem přesvědčená, že dokud nedostanete povolení od lékaře, neměl byste opouštět nemocnici..." Ano, Genma by z ní měl radost! Čím to bude...? Bylo jí jasné, že nijak kapitána v nemocnici neudrží, ale nějaký odborný názor by si ráda poslechla. Neměla ráda, když někdo takto riskoval své zdraví a nabourával svůj léčebný program! Akiova otce příliš neznala, ale tak nějak usuzovala, že v tomhle byl Akio po tatínkovi. Podceňování léčby!

Akio

No..jak jinak se vyléčit, než nabrat sílu jídlem. Usměje se na ni. Ale dobrá, pokud mi za jiných podmínek dáte košem, zajdu si tedy za Genmou pro povolení. Otevře dveře pokoje a pokyne Baru, aby šla jako první. Pak vyjde z pokoje taky a vydá se hledat někoho odpovědného. Po chvíli zahledne jednoho ze 4. divize(Kadmiela) a dojde k němu. Ehm..Akio Ukitake...odcházím na revers...jen chcu abyste ujistil mou podkapitánku, že jsem schopen. Usměje se na něj.

Suki Taiketo

Jelikož celou cestu šla rychlým krokem, netrvalo dlouho než konečně došla do nemocnice. Vůbec jí nepřekvapovalo, že tu bylo stále takové obrovské množství lidí. I když bitva skončila, zanechá v každém shinigami ještě dlouho dobu jizvu.
Rovnou i s velkým ozdobeným balíkem, který svírala v náručí vyrazila k recepci, kde se marně snažila od nepříliš dobře naladěných žen zjistit, kde by měla hledat Akia Ukitakeho. Po pár minutách, kdy hrozilo, že nakonec balík neskončí v Akiových rukou, ale na hlavě jedné z nich se radši otočiĺa s rozhodnutím, že si ten daný pokoj najde sama. Se zaujatým pohledem se rozešla chodbou a snažila se vyhledat ten správný pokoj. Přes ten balík jí ani pomalu nešlo vidět do tváře..

Kadmiel

Po tom, čo Ryoko odišla sa začal venovať zbytku svojich povinností. V bruchu mu škvrkalo a pravdepodobne by zapredal aj vlastnú dušu len za tú krátku chvíľu na obed. Čakalo ho však ešte veľa vecí, ktoré musel spraviť. Medikov bolo žalostne málo. Za normálnych okolností by ich bolo akurát, no po veľkých bitkách ich nielen veľa padne, ale ešte viac sa zraní v snahe ošetriť iných... Vlastne mohol ďakovať Šťastene, že je na tom takto... Bol čas na obedňajšiu vizitu. Po tom, čo prešiel pár izieb s pacientami sa dostal ku kapitánovi Ukitakemu. Príbeh z pláni tohoto svetlovlasého kapitána sa rozšíril po nemocnici asi tak rýchlo, ako kapitána Yoshira. A to je naozaj čo povedať. Bol považovaný za jedného z hrdinov dňa. Vedľa neho bola aj jeho pôvabná podkapitánka Hibori. Venoval jej jeden zo svojich širokých úsmevov. Ale ešte skôr, než sa mohol pozrieť na výsledok jeho liečby ho požiadal, aby mohol odísť.
"Ukitake-taichou..." začal pokojným hlasom "...uvedomujete si, čo podstupujete, keď podpisujete revers? Zbavujete sa akejkoľvek starostlivosti v období vašej liečby a vaša hospitalizácia tu bude ukončená." Pristúpil k prednej časti postele a vybral kartu. Očami ju rýchlo prebehol sledujúc postup jeho liečenia... Také ťažké zranenia. Mal by minimálne ešte tri dni ležať v absolútnom pokoji.
"Vaše výsledky z rána nie sú veľmi dobré, no moja prognóza je, že ak sa nebudete namáhať... Myslím tým absolútne nijako namáhať, zvládnete to aj počas domácej liečby. Hibori-fukutaichou, zverujem vám ho do rúk a spolieham sa na to, že dohliadnete, aby váš kapitán niekde neskolaboval. Ak teda chcete, poďte, podpíšete papiere a ja vám predpíšem nejaké lieky."

Ryoko

Radosť z tejto vzácnej chvíľe pokazil iritujúci a monotónny hlas Genmu.
Nemienila som si nechať zase zničiť náladu, ale nedalo mi to. A navyše som tu teraz mala podporu a ochranu, v podobe Yoshira. V skutočnosti som dúfala, že ho facka odradí od prenasledovania Yoshira a odoberie sa kade ľahšie, ale nestalo sa.
Yoshiro-chan zostane so mnou! Musíme si toho veľa povedať... že, Yoshiro-chan? usmiala som sa naňho, utrela si slzy a opať zamračene zazerala na Genmu.

Baru

Ten medik byl sympatický a to, co říkal, dávalo smysl! Baru už se začínala usmívat, takovým tím "Vidíte? Říkala jsem vám to!" úsměvem, ovšem pak řekl to o doácí léčbě. A bylo to na ní, samozřejmě, že to bylo na ní! A ona byla zodpovědný fukutaichou, takže když jí někdo řekl, že se bude starat o svého kaptiána, tak to také udělá. No... svůj volný čas si představovala jinak, ale to teď nehrálo roli. Jen přikývla. Co jiného taky mohla dělat?

Genma

"Fajn, povídejte si, co chcete, ale on u toho musí ležet v posteli," řekl Genma úsečně, pohlédl významně na Yoshira, jako by říkal: "Takže - bude to po dobrém, nebo po zlém?!" Nějak ho přecházela nálada na to, aby mu sundával obvazy, i když ještě před chvílí to doopravdy udělat chtěl, jen trochu později než původně plánoval, aby Yoshira trochu vydeptal.

Yoshiro

Nevěděl, komu má odpovídat dřív. Jestli Ryoko na její otázku nebo Genmovi na jeho probodávající pohled. Když už se konečně chystal něco říct, zamotala se mu hlava a podjela noha. Hodil celkem solidní držku a zůstal ležet na zemi. Yoshiro byl prostě jeden z těch pacientů, co se nikdy nepoučí a budou vždycky utíkat z nemocnice i za cenu toho, že po pár krocích upadnou do bezvědomí a proberou se bůhví kdy.

Genma

na to chvíli koukal, a potom si přehodil Yoshira přes rameno.
"No... tak to jsem zvědavý, co si takhle budete povídat," prohodil k Ryoko a odnesl Yoshira zpět do jeho pokoje. Chvíli uvažoval, že opravdu vytáhne ty řetězy... ale nakonec se slitoval. Po pravdě se bál, že by se to Ryoko nemuselo líbit a zmínila by se před svým bratrem o jistém oslovení... a dalších věcech... a to nechtěl riskovat.

Akio Ukitake

Ten muž, seč byl mladý, choval se velmi vyzrále. Akio se na něj usměje. Jistěže vím, co mě čeká, když podepíšu revers....nepodepisuji jej poprvé. Když byl Genma ještě neznámým členem 4. divize, tak já byl ve 4. divizi téměř denně. Mimoto se uzdravuji dosti rychle...minimálně rychleji než všichni okolo. Rozhodí rukou. Na slova o tom, že výsledky nebyly dobré koukne na svou ruku. Ano..je vážně poraněná, ale on si je téměř jistý, že za tři dny..už jí bude moci plně používat, jó hollow regenerace byla mocná čarodějka. Domácí léčba..zní dobře..předepiště mi léky a kontroly...a Baru na mě bude jen dávat pozor...nicméně..to ona dělá pořád...a to s tím nenamáháním se...to pro mě bude vcelku jednoduché...to bude asi poprvé, co po mě nekdo chce, abych využil své línosti. Zasměje se.

Kadmiel

Veľmi nerád púšťal pacientov na revers... A hlavne, keď to bol niekto z kapitánov s ťažkými zraneniami, keďže sa im mohlo veľmi rýchlo prihoršiť bez toho, aby bola v blízkosti nejaká kompetentná osoba... Ale čo už, je to jeho rozhodnutie... bude si však naňho musieť viac posvietiť. Absolútne vyplýtvanie reiatsu bola zásadná vec, predovšetkým pri osobách s takým masívnym množstvom. Na to, aby ste ho využili celé to musela byť pekelne vážna situácia... O to viac sa zdráhal, keď spoza svojej vesty vybral tenký notes.
"To prvé pred spaním a tieto dve tri krát denne pred jedlom... Čo sa týka stravy, nemáte žiadne rešetrikcie. Ale ruka je silne spálená, preto akékoľvek ohýbanie ňou, alebo väčší pohyb by mohlo spôsobiť, že sa rany znovu otvoria. Hibori-fukutaichou, ak by sa tak stalo, čo najskôr nám ho sem dovezte, nech už robíte čokoľvek. Nechceme predsa, aby mal jazvy, či nebodaj infekciu. Kontrola o dva dni tak o... dajme tomu asi o takomto čase, aby ste nemuseli čakať." Povedal jedným dychom a svižným pohybom vytrhol predpisový papier pre Ukitakeho, podajúc ho jeho podkapitánke. Ťažko povzdychol. Nemal z toho ani najlepší pocit.
"Poviem na recepcii, že prídete podpísať ten revers. Pokojne sa teraz zbaľte a prajem skoré uzdravenie." Venoval obom široký priateľský úsmev.

Suki Taiketo

Začínala být nervozní, nemohla jej najít a navíc ta krabice začínala v jejím náručí nepříjemně těžknout. Byla nevyspaná, protože hned ráno spěchala do kanceláře kapitána, aby mu tam uklidila. Takže courání se po chodbách nemocnice jí zrovna na náladě nepřídávalo..
Nakonec se Suki po několika minutách podařilo pomoci sestřiček zjistit na jakém pokoji by se měl nacházet. Když došla k oněm dveřím, zastavila se a nejistě polkla. Měla smíšené pocity a nebyla si tak úplně jistá, co říct nebo co dělat až Akia znovu spatří. Suki jemně zaklepala, protože samozřejmě nevěděla, jestli Akio nebude spát a pak s vrzáním otevřela dveře. Když už se nadechovala k pozdravu, tak šokovaně vykulila své kaštanové oči. On tam nebyl!

Baru

kývala na všechny instrukce a vryla si do paměti, kdy má kapitán brát jaké léky. Vzala na sebe i zodpovědnost mu to připomínat... tak nějak automaticky předpokládala, že on na to zapomene. Stále se tvářila nespokojeně, aby kapitán pochopil, že zásadně nesouhlasí s jeho odchodem z nemocnice, ale nic neříkala... byla přece jen zástupce. Jestli si chtěl udělat ty jizvy, o kterých mluvil doktor, tak mu to jedině patří. Aspoň si bude pamatovat, že léčit se není žádná sranda! Plus ji štvalo, že Akio může beztrestně flákat papírování.

Akio

Jen přikyvuje. Léky...to je klid...jako mladý byl jedním z lidí, kteří platbou za léky drželi ekonomiku Seireitei v kladných číslech. Některé z těch léků dokonce dobře znal, protože je sám užíval, když ještě byly ve stádiu testování. Trochu se pousmál, když Baru dostala za úkol dávat na něj pozor...to bylo jistě to co chtěla. I její smrtonosný výraz to napovídal. Dobrá...je li to vše...tak se pak uvidíme za dva dny. Usměje se a v jeho výrazu je něco, co Kadmielovi říká, aby neměl starost, že Akio ví co dělá. A my budeme moci jít na ten oběd, pokud se vám tedy chce. koukne na Baru a přemýšlí, zdali má v pokoji co zbalit.

Suki Taiketo

Suki se ztrápeně dívala po pokoji. Vypadalo to, že tu opravdu někdo nedávno byl, ale asi se rozhodl, že zde dlouho nezůstane.
Jak si to vůbec představuje?! Je nemocný přece, tak jakto, že tu neleží a neodpočívá?!.. Suki byla naštvaná a cítila se trochu bezmocně, neměla náladu ho tu hledat, stejně nevěděla, co by mu odpověděla na otázku, proč ho tak horlivě shání. Proto se svalila na nejbližší židli a položila balíček na stoleček. Pohlédla na něj nejistým pohledem a povzdechla si. Přeci jenom může být na vyšetření, takže se rozhodla, že zde alespoň chvíli setrvá. Někdy Suki připadalo, že opravdu ale opravdu nic nemůže být podle jejího plánu..

Yoshiro

Genmovi se tedy nakonec podařilo dostat Yoshira zpátky na pokoj. On sám z toho moc radost neměl, mnohem radši by papíroval. Ale aspoň tu s ním teď byla Ryoko. Yoshira zajímalo všechno. Ale nejvíc ho zajímalo, co se s Ryoko stalo tenkrát. V ten den, kdy se ztratila a už se nevrátila. "No... Tak povídej.. Co se tenkrát stalo?" Věděl, že pochopí, o čem Yoshiro mluví.

Baru

si nenápadně povzdechla. Vypadalo to, že už nemá žádnou výmluvu, proč nejít. Navíc na něj musela dávat pozor, takže naopak jít musela.
"Už to tak vypadá," řekla pohřebním hlasem. "Tak pojďme," rezignovala nakonec a vydala se už pomalu chodbou, čekaje až ji dojde kapitán. No, aspoň se ho bude moct vyptat, co se dělo, když nebyl v Seireitei... Akio ji znal dobře. I když vypadala, že bude zabíjet, ve skutečnosti byla ráda, že je kapitán zpátky. Pokud se zrovna nechoval jako magor, tak ji jeho přítomnost uklidňovala. Teď už opravdu nehrozilo nebezpečí.

Genma

Když měl Yoshira konečně zase na posteli, už mu bylo mnohem líp. Ovšem ti dva ho úplně ignorovali... pořád by si jen sdělovali nějaké novinky ze svého dlouholetého odloučení, aspoň tak nějak to pochopil. No co, nebude přece tam, kde ho nechtějí. Respektive... bude, ale nejdřív si musí něco přinést, něco dlouhého a ostrého... hehe... Genma se vytratil ze dveří.

Akio

Se na ní usměje. Proč tak smutně? Neříkejte, že byste nechtěla jít se mnou na dobré jídlo?! To by úplně zničilo mé představy o mém neodoletelném šarmu a zabilo mé ego...a to byste přeci nechtěla? Řekne s úsměvem a hraným přehnaným sebevědomím. A Baru..mohu vás o něco požádat? Nezašla byste mi pro těch pár věcí, co zůstaly v pokoji? A já mezitím skočím podepsatten revers. Mrkne na ní. Pokud odpoví kladně, odejde podepsat Revers. Pokud záporně...odejde podepsat Revers a vyklidit si pokoj.

Baru

s tím, že by jejímu kapitánovi trochu spadl hřebínek, problém vůbec neměla, ale jeho výstup na její tváři přece jen vykouzlil velice lehký úsměv.
"Někdo vás musí držet při zemi, když vás většina Seireitei vynáší do nebe za vaše činy," poznamenala. Když ji požádal, aby mu došlo pro věci, přikývla. "Jistě." Otočila se na patě a vrátila se do jeho pokoje. Moc toho tam neměl a to málo bylo členy 4. divize zabalené do úhledného balíčku s jeho jménem. Baru ho opatrně vzala a měla se k odchodu, ale všimla si, že tam na židli docela zničeně sedí nějaká slečna, dokonce měla v rukou balíček, který vypadal na zákusky.
"Hledáte někoho?" zeptala se po chvíi váhání, jestli ji tam má nechat nebo na ni promluvit.

Myamoto Usagi

Proplétala jsem se nemocnicí, ale toho, koho jsem potřebovala, jsem samozřejmě nenacházela. Nedivila bych se, kdyby z nemocnice zase utekl..........to by má cesta byla naprosto zbytečná...i když do čtvrté divize to nemám aspon daleko........ Jako naschvál jsem ani nemohla narazit na někoho, kdo neměl zrovna moc práce na to, aby mi mohl určitěji poradit. Zrovna když má situace začínala vypadat beznadějně, zahlédla jsem známou tvář. Dobrý den, Ukitake-taicho. Pozdravila jsem nahlas a došla jsem k němu blíž s nadějí, že by mě mohl třeba usměrnit. Už je vám lépe? A neviděl jste tady někde náhodou Ruyichi-taicha?

Suki Taiketo

Byla tak soustředěná na své myšlenky a představy, že si téměř nevšimla ženy, která právě vešla do pokoje. Zvedla hlavu až ve chvíli, kdy na ní promluvila.
"D..Dobrý den, hledala jsem kapitána Ukitakeho." vykoktala a pokusila se o lehký úsměv.
Suki bylo trochu hloupé, že tu sedí jak uzlíček neštěstí, tak se spěšně zvedla a snažila se o optimistický výraz, jež většinou zdobil její tvář.

Ryoko

Ked Genma konečne odišiel, Yoshiro sa ma opýtal, čo sa to vtedy pred desiatkami rokov stalo.
Chceš to naozaj počuť? Bolo to len kvôli mojej sprostosti a neskúsenosti... nechala som sa prehovoriť. Cítim sa hlúpo, že som ťa nepočúvla vtedy. Netušila som, že to bude mať také následky... vysvetlila som mu so sklonenou hlavou.
Snád mi odpustíš? Ja sebe nedokážem... som len šťastná, že sa konečne vidíme. pozrela som naňho zo slabým úsmevom.