4. divize, nemocnice

Yoshiro

Samozřejmě, že ho to mrzelo. Všechno. Nikdy se to nemuselo stát, ale už se to nedalo změnit a myšlenky na to tak akorát kazily náladu. "Nechme minulost stranou.. Důležité je to, co je teď...Ne?" Podíval se z okna. Venku bylo moc pěkně a vypadalo to tak, že všechno opravdu nasvědčuje tomu, že Seireitei teď čekají jen samé lepší dny a všechny ty starosti s válkou mohly jít stranou. Pak se znovu podíval na Ryoko a myšlenkami se vrátil k jejich hovoru. Ryoko by asi chtěla slyšet odpověď na svoji otázku. Yoshiro nad tím ani nemusel přemýšlet a jen se mile usmál. "Samozřejmě, že ti odpouštím." Teď mohl přejít k té důležitější otázce! "Jak jsi se vlastně stala shinigami? A proč zrovna čtvrtá divize? Bacha na Genmu! Je to strašnej zvrhlík a padouch." Vychrlil na ní najednou.

Baru

No, to se dalo čekat, když sedí v jeho pokoji.
"Umm... Ten byl právě propuštěn, ale pojďte se mnou, ještě je tady v nemocnici," navrhla Suki a ukázala ke dveřím, čímž tak nějak chtěla symbolicky naznačit, že někde tady v prostoru se její kapitán nachází. Nevěděla, kdo to je, možná nějaká kapitánova známá nebo příbuzná? Ale měla na sobě oblečení shinigami... Ze třinácté divize však nebyla, tím si byla Baru jistá.

Suki Taiketo

Na jejím výrazu bylo vidět, jak doslova ožila. I když se Suki snažila držet své neposedné emoce na uzdě, momentálně se jí to zrovna dvakrát nedařilo. Přeci tady nebude podkapitánka šesté divize s balíčkem zákusků v náručí a blaženým výrazem pobíhat, to se nehodí! Suki se tedy snažila tvářit co nejnormálněji a nejobvykleji, takže jí přitom neposedně cukaly koutky a začala se chovat značně nervózně. Přeci jenom Akia dlouho neviděla a nebyla si tak úplně jistá co čekat.
"Propuštěn?.." řekla Suki a sama cítila jak tón jejího hlasu jásá. "Děkuji mnohokrát.." dodala, když Baru navrhla, ať jí za Akiem doprovodí.
Takže ho propouštějí! To znamená, že je už zdravý? Nebo neutrpěl tak vážné zranění?.. Nic jiného jsem si celé ty dny nepřála a na tom, že jej chci vidět přeci není nic špatného, taková přátelská návštěva.. Na tom nic není.. Je normální, že má člověk strach a obavy o své přátele.. Nebo blízké.. Nebo drahé.. Snažila si Suki v duchu namluvit, přičemž klidným krokem (ačkoliv měla chuť utíkat a skákat nejméně tři metry do vzduchu) vyšla z pokoje a čekala kudy se ta žena, kterou jí snad někdo seslal shůry vydá. Přitom se na ní mile usmívala a bylo vidět, že je z celé situace maximálně nadšená.
Teď jen aby ty zákusky přežily cestu. To by bylo hloupé, kdybych mu darovala nějakou nevzhlédnou slátaninu..
Suki obvykle takhle nevyváděla. Sama nechápala, co se to sní děje, jelikož už nic podobného dlouhou dobu necítila. Naposledy v době, kdy ještě bydlela s rodinou a žila méně vhodným životem než teď. Tento pocit byl ale tak silný, že to ochromovalo většinu Sukiina uvažování a ona se nemohla na nic jiného soustředit..

Baru

se v duchu celkem bavila tím, jak byla ta dívka očividně nadšená, ale nahlas to nijak nekomentovala. Prostě ji jen dovedla za Akiem, který stál nedaleko odtud v chodbě. Právě se s ním bavila kapitánka deváté divize, Baru se tedy otočila na Suki a tak nějak kývla, jakože "Tady je, ale necháme nejdřív kapitány vyřídit si důležité věci." Sama se také zastavila v uctivé vzdálenosti.

Akio

Zrovna se chystal podepsat ten revers, když se vedle něj objevila ta ďáblice 9. divize, žena která fámy měnila na novinové články a následně na drby! Přes to vše se na ní mile usmál, byl rád, že vyvázla z boje v pořádku. Aaaa Myo...rád vás vidím..a taky jsem rád, že jste v pořádku. A já..no.. koukne na spálenou ruku a pak spátky na Myu. Mohlo by to být horší... Pak se otočí k ženě, co mu má dát onen revers. Začne na něm tedy levou rukou dělat podivné klikiháky, které mají nabýt tvaru jeho podpisu. Žena se silně mračí, když vidí Akia smolícího na papír kostrbatá písmena. Pak ji list posune a ona jej jakž takž přijme. Pohlédne na Myu.Ne...Yoshira jsem neviděl...ale mám dojem, že jsem cítil jeho reiatsu. No..přeji příjemné hledání. Pak se otočí, protože vicítí Baru, ale nejen to...ještě někoho. Když se otočí, zjistí, že je to pravda. Stála tam Suki...najednou se mu zvedl krevní tlak a v krku jako by měl hroudu másla...ano...ten bývalý lev salónů, krotitel dívek a místní zvrhlík nevěděl, co říct. Zmohl se jen na nervózní. Dobrý den Suki.

Suki Taiketo

Společně s Baru došla až k Akiovi a kapitánce 9.divize. Taktéž se zastavila několik kroků od nich, aby měli dostatek soukromí, protože mohli řešit něco významného. Suki věděla, jak se v takového chvíli chovat, přeci jenom byla to podkapitánka, o čemž svěčil i znak připevněný k jejímu levému rameni...
Nervózita mezitím prostupovala jejím tělem a ona začínala cítit, jak se jí jemně ale přece začínají třást ruce, v kterých svírala balíček. Měla takovou radost, že žije..
Ve chvíli, kdy se Akio otočil, pocítila náhlou chuť útéct nejbližším východem. Pravděpodobně tahle situace musela pro ostatní zúčastněné vypadat poměrně vtipně.. Suki to však vtipné nepřipadalo, měla nervy! Proto se i po očku podívala na Baru, jestli se už náhodou neválí po zemi smíchy. Když Suki zjistila, že zatím nic takového nenastalo, otočila hlava zpět na Akia a stejně nervózně jako on ze sebe dokázala vypravit jen pozdrav. "Dobrý.. den Akio-sama." dostala za sebe roztřeseným hlasem.. Na další větu, že má pro něj zákusky a jaký o něj měla strach se zatím psychicky připravovala.
Suki nevěděla, co se to sní děje. Dřív s ním dokázala normálně mluvit, když seděli v kavárně nebo byla u něj doma na návštěvě hned poté, co se seznámili... Ale teď, byla ráda, že se vůbec udrží na nohou..

Baru

se smíchy neválela. připadalo jí to trochu divné... ale nakonec, nebyla to její věc. Tvářila se neproniknutelně neutrálně a jen čekala, co se bude dít. V duchu už přemýšlela, co je všechno udělat v kasárnách. Dneska měla zpoždění s prací... bude si muset pospíšit, až tam dojde... Na nic jiného radši nemyslela. Nenechala se nechat strhnout jakýmikoli jinými věcmi, které ji pálili v mysli, ani žádnými vzpomínkami. Bude prostě pracovat a ten zbytek se nějak ztratí...

Myamoto Usagi

Děkuji. Povzdechla jsem si. A brzy se plně uzdravte. Dodala jsem, ale to už Akio směřoval ke dvoum podkapitánkám, které stály opodál. Otočila jsem se, abych mohla pokračovat ve svém pátrání, ale zarazil mě na Ukitakeho velice neobvykle nervozní hlas. Nenápadně jsem zase zaostřila zpět na tu trojici, bylo to téměř automatické. Pohled mi rychle přeskakoval od kapitána k fuku-taicho šesté divize. Potutelně jsem se při tom pro sebe usmívala. Zdá se, že mě má práce dohoní opravdu všude................ale ted na to přeci nemám čas....musím prvně najít Yoshira...na ně se ještě určitě podívám později..... Rozhodla jsem se, že je zatím nebudu tahat žádnou špínou a drby a tak jsem se vydala dál chodbou. Unavovalo mě již normální hledání, má představa o tom, že ho najdu velmi lehce, díky jeho schopnosti: být všude většinou nepřehlédutelný, byla tvrdě zadupána do země a tak jsem se zaměřila na jeho reiatsu. Toto mnohem účinější vyhledávání, mě dovedlo až před dveře jednoho z nemocničních pokojů. Slušně jsem zaklepala. Přeci jen byl raněný... A poté jsem vztoupila. Eto................ Sledovala jsem Yoshira a nějakou ženu o které jsem překvapivě nevěděla naprosto nic. Rychle jsem se ale vzpamatovala. Dobrý den, Ruyichi-taicho. Doufám, že vás neruším...., ale potřebovala bych s vámi něco prokonzultovat. Nebude to na dlouho. Snad...

Akio

Ehm...já..jsem rád, že jste v pořádku. Pokusí se dostat se zpět do drsńáckého výrazu. Na tváří se mu objeví sebejistější úsměv. A co vy Suki? Od mise do RW jsme se neviděli...jak jste se měla. Pak si všimne balíku, který svírá v ruce. Na návštěvě?

Suki Taiketo

Suki se pousmála, když viděla, že se Akio snaží působit vyrovnaněji. Sama se o to v následujících vteřinách než odpověděla pořádně snažila. Jemně vydechla a snažila se o uklidnění svých neposedných rukou, které se ještě stále trochu třásly.
"Nápodobně..Akio-sama.. Jsem moc ráda, že vy se nenacházíte v takové situaci jakou mi vyložil můj kapitán. Trošku mě totiž vyděsil, když přišel do kanceláře a sdělil mi, že jste v bezvědomí." řekla a sklopila oči k zemi ve chvíli, kdy už nevydržela pohled do těch jeho. Přeci jenom, ještě se stále necítila úplně ve své kůži. "Jinak.. Měla jsem se poměrně dobře. Vrátila jsem se a hlavně se věnovala práci.. Hlídkovala kolem Severní brány s Hitsutem a mnoho dalšího.. Pak nastala ta bitva.." shrnula Suki ve zkratce to, co se jí zdálo v této chvíli vhodné říct, pak už se jen podívala na balíček ve svých rukou. "No.. Ten.. Balíček.. Šla jsem na návštěvu za vámi, měla jsem obavy, že jste ve vážném stavu. Jsou to jenom zákusky, nechtěla jsem chodit s prázdnou.." řekla Suki nakonec a pohlédla do jeho oči..
V tu chvíli v Sukiiném srdci vybuchlo pár ohňostrojů. Jeho oči byly stále stejně krásné a zajímavé. Šlo to na ní trochu vidět, protože oči jí samotné zářily jako dvě lucerničky..

Ryoko

Je to na veľmi dlho... chceš to naozaj teraz celé počuť? Nechcem ťa zdržovať od povinností. Si predsa kapitán, nie? Ani neviem akú divíziu vedieš. Vlastne, neviem nič. Si môj najbližší, ale pri tom o tebe viem najmenej zo všetkých osôb, ktoré poznáš. rozhovorila som sa na Yoshira so smutným úsmevom. Chcela by som s Yoshirom byť stále, ale to asi nie je možné...
Stretneme sa len v nemocnici? Ty tu asi nie si moc často...? Mohol by si tu byť často... nemyslím tým nič zlé, samozrejme nechcem aby si sa zranil! zaplavila som ho dalšími otázkami. Pravdepodobne ani nestihol odpovedať, ale bola som plná neistoty.

Kaiyo

se rozhodla zůstat, aby kdyžtak mohla Razakimu-san pomoci, pokud bude potřebovat. Byla dost znepokojená... Zdálo se jí, že je vicekapitán v poslední době velice ve stresu, a teď to vypadalo, že to ani nebylo zdání. I Seiko samozřejmě čekal. Zatímco byl Razaki v ordinaci, tihle dva si povídali na chodbě.

Genma

zrovna když už opět vycházel ze své kanceláře se vším, co potřeboval, vyrušila ho pohotovost. Fukutaichou třetí divize? Co ten zas prováděl? zamračil se a změnil svůj kurz, aby se mohl věnovat novému pacientovi. V ordinaci se zahleděl na ležícího Razakiho. Podrbal se na bradě, postál nad ním, a potom se rozhodl pro přímou metodu - začal ho velice odborně propleskávat po tvářích.
"Notak, vicekapitáne, je čas vstávat!" motivoval ho při tom i slovně k tomu, aby se probudil.

Izumi Razaki

Každý člověk, shinigami nevyjímaje, mají v sobě jakýsi kapacitátor, do kterého se hromadil veškerý jeho hněv, zloba a emoce založené na podobné bázy. Ten můj už dlouho přetékal, ale spíše beznadějí a bezmocností. Hněv byl jen vedlejší produkt, něco jako upouštění páry. Teď jsem se sice cítil, jako kdyby mi po hrudníku jezdil silniční válec, ale po dlouhé době jsem se cítil obdivuhodně klidný. Ještě jednou mě praštíte a vrátím vám to zamumlal jsem trochu rozespale a napůl z bezvědomí. Rozhodně jsem se fyzicky cítil dost špatně...

Yoshiro

Chtěl odpovědět Ryoko, ale pak do místnosti vešla kapitánka 9. divize. Ryoko sice byla rodina, ale pokud chtěla Usagi-taichou vyřešit něco důležité, musela jít Ryoko stranou. "Ryoko, promluvíme si o tom později, ano?.. Budeme mít ještě dost času. Usagi-taichou se mnou potřebuje něco vyřídit..Tak nás prosím omluv." Yoshiro své sestře věnoval ještě jeden úsměv a poté se obrátil na Myamoto. "O co jde?" Zeptal se.

Myamoto Usagi

Nechodtě daleko...opravdu to bude jen chvilka. Dodala jsem spíše omluvně směrem k té ženě, kterou Yoshiro oslovoval Ryoko. Snad jsem je nevyrušila z něčeho důležitého.... Když se kapitán desáté divize zeptal, přišla jsem blíže k jeho lůžku a se zachmuřeným výrazem jsem se posadila na židly, která byla hned vedle. Ještě jednou se omlouvám...možná vám to příjde hloupé, ale mě na tom velice záleží.............Konan odešla z deváté divize. Na okamžik jsem se odmlčela. Chce přestoupit do jiné...evidentně jí nevyhovovalo naše ehm.......zaměření...Cítím za to trochu vinu, přeci jen jsem s mojí divizí moc nebyla a tak bych jí chtěla něco darovat, ale nemám nejmenší tušení, co by bylo vhodné a doufala jsem, že by jste mi s tím mohl vy pomoci. Malinko nervózně jsem čekala, jak bude reagovat na tu novinku. A kdo byla ta žena, co tu ted byla? Dodala jsem, pouze protože jsem byla zvědavá.

Yoshiro

Chvíli na Myamoto tupě hleděl a snažil se vstřebat tu informaci, kterou mu právě předala. "Popravdě... Konan je celkem tvrdohlavá a pokud se rozhodla odejít z divize, tak to tak nejspíš prostě bude..Samozřejmě vás nějak nechci odradit od toho, aby jste se jí v tom snažila zabránit, pokud to teda děláte. Z toho, co jste mi řekla, jsem to tak pochopil...Jestli vám to udělá radost, tak bych si s ní o tom mohl promluvit.." Lepší odpověď Yoshira nenapadla. Snad to Myamoto bude stačit.. "Jo a ta žena byla moje sestra.." dodal k tomu.

Akio

Překvapeně na ní koukne. Za mnou? Tak to..to mě velice poctilo. Nečekal jsem to...ale děkuji...jsem v pořádku...jen jsem si trochu odpočinul. Pravou ruku skryje za zády. Pak koukne na obrovskou krabici v její ruce. Ale Suki..neměla jste si dělat škodu, do nemocnice není třeba tahat dárky... Usměje se na ní a převezme od ní krabici a jen přivoní. Když už jsem u toho...já a tady Baru jsme zrovna šli na oběd...nechcete se přidat. Napadlo ho jedině tohle...její přítomnost...se mu líbila...teď už si byl jistý, že to co k té ženě cítí není jen fyzické!

Myamoto Usagi

....Vůbec to nepochopil.......tak ještě jednou... Myslím, že jste si to vyložil špatně...nechci jí od toho nijak odrazovat....ve skutečnosti jsem jí to již povolila. Já se jí pouze chci omluvit za to, že jsem zde nebyla, když mě možná potřebovala.....Žádné jiné úmysli nemám... Tohle možná nebyl tak dobrý nápad, jak jsem si prvně myslela.... Opřela jsem si hlavu o ruku. A čekala jsem, jestli to Yoshiro nyní plně chápa, ale v tom došlo něco mě. Vy máte sestru?!?

Suki Taiketo

Suki trochu pozvedla obočí, když se Akio snažil skrýt za zády svou pravou ruku. Byl zraněný!.. A dělal jako by nic a zřejmě to tak chtěl, takže se k tomu Suki nevyjadřovala. Nemohlo to být tak vážné, když nemocnici opouští..
"Tak to je dobře, jsem ráda, že jste v pořádku." pousmála se a cítila, jak si motýlci a ohňostroj derou cestu jejím tělem. Byl to nádherný pocit stát po jeho boku a vědět, že v příštích minutách nepřiběhne nikdo, kdy by se je pokusil zabít nebo udělat něco, čím by pokazil její náhlé štěstí. Aspoň v to doufala..
"To není žádný dárek, to je maličkost.. Je třeba si osladil život při všech starostech a práci, kterou máte." dořekla Suki mile a když následovala nabídka na oběd s ním a jeho.. že by podkapitánkou? Trošku se zarazila. Nebyla si jistá, jestli je to vhodné, cítila se totiž trochu jako vetřelec. Proto pohlédla na Baru a byla rozhodnutá odejít, pokud bude její přítomnost nežádoucí.
"Velice ráda, ale pokud jste chtěli něco řešit, tak.." nedořekla a nejistě na oba pohlédla.

Genma

"No vida! To ani netrvalo tak dlouho," pronesl a už Razakiho nepraštil, protože zpátky to dostat nechtěl. Zběžně ho prohlédl, ale nic vyloženě špatně s ním nenašel. Že by nějaký kolaps prostě? "Pamatujete si, co se stalo?" zeptal se tedy věcně.

Baru

by udělala facepalm, kdyby to nebylo naprosto nevhodné. On... chce jít na rande... při pracovním obědě. Dvě věci, které se prostě nedají zkombinovat... Ne, nemá cenu o tom přemýšlet.
"Pokud kapitána doprovodíte vy, myslím, že si půjdu vyřídit pár věcí, nerada bych vás rušila," usmála se Baru. Bylo by jí hloupé dělat křena. "Aspoň vám vezmu ty léky a další věci, ať je nemusíte nosit s sebou!" nabídla Akiovi.

Izumi Razaki

Posadil jsem se na posteli a promnul si oči. Vůbec nemám tušení, co tu dělám, ale určitě to bylo zábavné... sice se cítím, jako kdyby mě přejel kombajn, ale jinak fajn. Děkuji vám za vaši péči... řeknete mi prosím, kde je Kaiyo a Seiko? řekl jsem

Genma

chvíli koukal na Razakiho s mírně nakrčeným obočím.
"Netuším, kdo to je, ale někdo na vás čeká myslím venku... Nezdá se mi, že by vám něco bylo, takže zřejmě můžete jít. Kdyby se něco dělo, stavte se," dodal ještě. Nebyl zrovna vyznavač nějakých prášků na uklidnění, takže je Razakimu ani nenabídl a propustil ho. Měl tu důležitější pacienty. Když o tom bylo řeč...! Genma se dost ďábelsky uchechtl a sebral obří nůžky, které si prve položil na stůl, když začal prohlížet Razakiho. "Já mám ještě práci, tak zatím!" mávl na něj a vyšel s nůžkami ven.

Suki Taiketo

Suki se cítila opravdu hloupě, tahle si to nepředstavovala. Rozhodně neměla v plánu se někde vetřít a kazit zábavu. Tato situace byla prostě zvláštní a ona nechtěla tu ženu, která měla jít s Akiem na oběd naštvat. Přeci jenom bez ní by Akia vůbec nepotkala. To ona, byla ta, která jí nalezla skroušenou na nemocničním pokoji a ona jí za Akiem bez problému dovedla.
"Já nevím.. je mi to hloupé.. když jste měli něco domluvené, aby se to rušilo.." hlesla a sklopila své kaštanové oči k zemi. Její hlas při odpovídání zněl velmi nejistě a tak trochu v koncích. S Akiem opravdu moc chtěla jít, vlastně celou tu dlouhou dobu, co ho neviděla, nemyslela na nic jiného než na chvíli, kdy si s ním bude moci v klidu popovídat o všem tom, co se stalo.. O tom co viděla, o tom co se s ním děje.. Proč na něj v Seireitei vypsali odměnu.. Ale pokud by to mělo být příčinou toho, že na něj bude tato žena naštvaná, bylo to zlé... Nechtěla být vetřelcem..

Akio

Přeskakoval pohledem z jedné ženy na druhou. Nevěděl co říci. Chtěl pozvat Baru, aby si odpočala a nechtěl jí teď odkopnout...nechtěl, aby si to vyložila špatně. Chtěl si s ní popovídat, ale také chtěl jít na večeři se Suki. Od boje v Reálném světě o ní často přemýšlel a doufal, že jí ještě potká. Byl doomed. Ehm..Baru..a nebude vám to vadit? pozval jsem vás, abyste se trochu oprostila od práce, a teď byste byla takhle vyšachovaná! Koukne na ní a jde poznat, že ho to mrzí. Nevadilo by vám to? Vynahradím vám to...pozvu vás...příště. Usměje se na ní. Na Baru mu záleželo. Byla mozkem jeho divize a upřímně ji měl dost rád, nechtěl by si jí nějak znepřátelit, ale Suki měl prostě rád jinak...bylo možné říci, že jí miloval.

Izumi Razaki

Ačkoliv jsem 4. divizi neměl rád, byl jsem rád, že se o mě postarali... Jasně, kdyby něco, vrátím se. Ale doufám, že to bude v pohodě. Tak ještě jednou díky. vstal jsem a vyšel ven. Hledal jsem Kaiyo a Seika... někde museli být. Nechtěl jsem, aby se o mě báli... Pak mě teprve napadlo, že ani nevím, proč hledám Kaiyo... ale hledal jsem jí