4. divize, nemocnice

Genma a Hiroshi

dorazili se Suzakem v patách do nemocnice. Tam už se Genma chtěl dát do vyšetřování, ale Hiroshi ho zarazil.
"Prosím, Genma-san... nenamáhejte se. Já myslím, že vím, co mi je, a obávám se, že s tím mi nemůžete pomoct."
"A jak to můžete vědět? Jste snad vyučený medik, že se tak orientujete v našich omezených metodách?" odsekl Genma poněkud uraženě a dál si nasazoval gumové rukavice.
"Genmo-san, koukněte se na mě," ukázal Hiroshi výmluvně na část své hlavy, která byla zhollowizovaná. Genma se zarazil a chvíli bylo ticho.
"Vy myslíte, že... to nějak souvisí..."
"Ano. Asi ne tak, jak si myslíte, ale ano. Pokud vám to udělá dobře, prohlédněte mě... ale opravdu si myslím, že mi nepomůžete."
"Když nic jiného, aspoň o tom zjistím víc," rozhodl se Genma, že nějaký člen mu nemá co rozkazovat, a započal prohlídku. Hiroshi mezitím pohlédl na Suzaka.
"Nebudeme strácet čas. Máte nějaké otázky, nebo mám prostě vysypat všechno, co si pamatuju?" zeptal se trochu unaveně.

Suzaku
Chvíli jsem sledoval diskuzi a pak se Hiroshi ozval. Nejlepší vskutku bude, pokud se pokusíš sám vysypat vše. odvětil jsem Klidně mluv souvisle, já se pokusím všechno utřídit a doufám, že nám to pomůže. vyzval jsem Hiroshiho a čekal jsem na to, aby začal.

Hiroshi

"Dobře, zkusím to," přikývl na pobídku, aby mluvil souvisle. Pak si trochu odkašlal. "No. Byl jsem v týmu, který hlídkoval na západě Soul Society a podával zprávy do Seireitei. Byli jsme tam já, dvě další členky 9. divize a náš velitel, důstojník z té samé divize. Jedné noci jsme slyšeli... no, slyšeli... já nevím, jestli slyšeli nebo spíš cítili, ale byla to prostě taková podivná, obrovská rána, jako exploze, nebo nevím... No, já a Koi, jedna ze členek, jsme se šli podívat, co se to děje. Venku bylo světlo jako za nějakého pekelného dne. Nebylo měsíční ani sluneční, byla to taková ponurá záře, trochu rudofialová, ale nevím, byla to ošklivá barva. Obloha tak zářila. Potom se všechno začalo třást a obloha se roztrhla, jinak to nedokážu popsat. Roztrhla se a začaly se z ní valit zářící objekty, jako když se valí láva a kameny ze sopky. Utíkali jsme pryč, ale pak se mi to trochu mlží, protože jsem nějak upadl do bezvědomí. Když jsem se vzbudil, byl už den, ale ta záře byla pořád ještě vidět, i když byla slabší. Byli jsme v nějakém lese a Koi byla pryč. Když se vrátila, řekla, že za kopcem, pod naší věží, která mimochodem prostě zmizela a zůstaly jen trosky, je největší armáda hollow, jakou kdy viděla. Pořád mi bylo nějak divně, nevím, myslím, že jsem byl zraněný, ale příliš si to nepamatuju. Pomohla mi a co nejrychleji jsme odtamtud utíkali. Kapitána a tu další členku jsme od té doby neviděli, snad zůstali ve věži a zmizeli s ní, snad se stihli zachránit... Armáda se za námi nehnala, jelikož jsme spoustu dní bloudili lesem a nikoho jsme nepotkali... Až potom jednoho hollow, který byl ale mírumilovný a odvedl nás do... no..." Hiroshi se zarazil, jako by si uvědomil, že mluví o něčem, o čem by neměl. "Prostě... fajn, řeknu to, do tábora hollow, kteří ale nebyli bojovní, ani nás nechtěli zabít, naopak, pomohli nám! Bez nich bych asi zemřel, z těch posledních dní v lese si moc nepamatuju..." Odmlčel se a pohlédl na Suzaku, jestli má nějaké dotazy a jestli mu to nějak pomohlo.

Suzaku
Snažil jsem se utřídit informace, které mi byly podány a pomyslel jsem si Mírumilovní hollowové? To by mohl být zajímavý experiment... Dobře... vidím, že tohle je skutečně vše, co si pamatuješ. Zaujal mě ten hollow tábor, ale předpokládám, že díky váhání budeš mít důvod proč o něm nechceš mluvit, takže se vyptávat nebudu... ujistil jsem Hiroshiho Takže, doporučil bych ti si odpočinout a pokud bys chtěl ještě něco přidat, klidně mě, nebo Myu vyhledej. navrhl jsem a čekal jsem, jestli Hiroshi něco ještě bude chtít.

Hiroshi

přikývl a osadu hollow už nijak nekomentoval.
"Pokud si na něco vzpomenu, určitě dám vědět. Děkuji, pane," uklonil uctivě aspoň hlavu, protože seděl na nemocničním lůžku.

Baru

pomalu došla k nemocnici. Moc se jí tam nechtělo, zahlížela nepřívětivě na ten vchod, který měl vítat nemocné a zoufající. Byla obojí, ale nechtěla být ani jedno, proto se jí dovnitř nechtělo. Ale nakonec šla. Byl to rozkaz. Procházela nemocnicí a snažila se nevzbudit ničí pozornost, hledala Genmu.

Když Baru opatrně kráčela chodbami nemocnice, nemohla si nevšimnout, že zde bylo tak nějak přeplněno. Dokonce byli někteří pacienti na lůžkách na chodbách, nebo dokonce i na zemi. všude se ozvývalo bolestné sténání. Pak Baru uslyšela ritmycké ťukání dřeva o zem a za pár chvil se zpoza rohu vynořil doktor.

Dr.Shuchiteki Stein

Pomalu nakračoval chodbami, opírajíc se o svou vycházkovou hůl. Své bílé chmíří měl spadlé do obličeje, z něhož se dala vyčíst únava. Od cigarety v jeho ústech se vznášely obláčky dýmu. Jakmile spatřil Baru, plížící se chodbami, rozkulhal se směrem k ní. Pak nakonec zastavil před ní...nebyl o moc vyšší. Na sobě měl krom shihakusha i hnědý kožený plášť. Na Baru se nijak neusměje, né proto, že by to byl nezdvořák, ale proto, že už byl víc jak čtyřiadvacet hodin na nohou a neustále lítal z jednoho pokoje do druhého...bylo to opravdu únavné a tak už mu nezbývala energie na nadstandartní stahy svalů. Vy jste Hiboru Baru, že ano?! Já jsem Dr.Stein...budu nyní vašim ošetřujícím lékařem. Jak vidíte, máme zde teď napilno...jedno křídlo nemocnice je absolutně zdemolované...nelze léčit kido ani zanpakuto..pacienti se kupí a je zde chaos...ale co vám to budu vykládat...předně vás musím prohlédnout. Následujte mě. Svým kulhavým tempem se vydá směrem, odkud Baru přišla a po pár krocích otevře jedny z dveří. Baru s Suchiteki vstoupí do normální, čisté ordinace obdélníkového tvaru. Nebylo na ní nic zajímavého..byla plná lékařských přístrojů, uprostřed bylo lehátko a nalevo jakási skříňka s léky. Avšak Baru si nemohla nevšimnout dveří, jenž vedli do vedlejší místnosti a z jejího pohledu odhalovaly polici s několika knihami, pár roztoky a stěnu s nějakými nákresy hollow a shinigami. Suchiteki Baru pokyne. Prosím posaďte se. pak se otočí k nástrojům a pokračuje dál. Takže Baru-fukutaicho. Znám vaši diagnózu...pro začátek...bolí vás něco, cítíte únavu, pálení, krvácení..potíže s dýchaním nebo něco jiného? Otočí se na ní a v ruce svírá fonendoskop a ještě přístroj na měření tlaku.

Baru

ucítila Steina ještě než ho viděla. Smrad cigaret... zase... Ale nebyl to Franken, byl to jeho bratr. Který byl relativně normálnější, avšak ironicky k němu nikdy neměla tak blízko jako k totálně vyšinutému Frankenovi. Zarazila se. Chtěla Genmu, věděl, že toho dokáže přemluvit, aby ji tu nezdržoval a nechal ji dělat, co potřebuje a musí! Ale doktorovi utíkat nemohla. Pozdravila tedy a následovala ho.
"No..." nechtělo se jí to moc rozebírat, ale věděla, že by měla. "Trochu to bolí, jsem celkem unavená a chvílemi se mi špatně dýchá..." přiznala neochotně.

Dr.Shuchiteki Stein

*Zapoměl jsem napsat, že cigaretu odložil před vstupem do ordinace

Jedním akčním kulhnutím se dostane k lehátku. Přístroj na tlak položí, fonendoskop si pověsí na krk a levou rukou jí chytne za zápěstí. Chvíli odpočítíví pořet úderů, pak jen pokýve hlavou. V rychlosti jí ještě změří tlak. Slabá bolest je normální...tedy né normální, ale při tom, jaké zranění jste utrpěla je slabá bolest znakem hojení. Pokud to nekrvácí, nebo pokud necítíte silnou bodavou bolest, neměly by být obtíže. Pak odkulhá o dva metry dál ke skřínce s léčivy a vytáhne hnědé kuličky. Únava je vcelku normální, vzhledem k tomu čím jste si prošla. Správně bych vám měl předepsat klid a alespoň tři dny v posteli. Z vaší složky a od Genmy však vím, že dodržet to by pro vás bylo nemožné a tak vám tady dám pilulky na rychlejší obnovu reiatsu. Podá jí pytlíček hnědých nevábně vypadajících koulí. Genmova receptura, takže radím...jezte to se lžičkou jahodového sirupu...ta slespoň trochu neutralizuje tu strašlivou pachuť. A neberte si více jak dvě denně. Pak si však promne bradu. Ale ty obtíže s dícháním se mi nelíbí. Radši bych si vás poslechl a prohlédl si to zranění. Byla by jste tak laskavá a sundala si vršek shihakusha?

Baru

si vzala balíček. O Genmových koulích už leccos slyšela... jako o tom jeho receptu, chápete. Opatrně je přijala a byla ochotna tu odpornou chuť vydržet, pokud jí to opravdu pomůže. Věděla, že to potřebuje. Sundat shihakushou se jí vůbec nechtělo, ale chtěl to doktor, tak asi nebylo zbytí. S trochou váhání udělala, jak jí řekl, a otřásla se náhlým chladem, když ji nechránila látka. Odhalila se její zafačovaná hruď a krk.

Dr.Shuchiteki Stein

Počká, až si Baru svlékne vršek shihakusho. Jeho výraz se nijak nezmění, byl přeci doktor a dokázal oddělit osobní a pracovní život. Pak začne pomalu odmotávat obvaz z jejího těla, což na konci lehce zabolí, když je, seč opatrně, strhne z rány. Spodní vrstva obvazů byla lehce nasákla krví na pár místech. Použité obvazy vyhodí do koše a začně si nejdříve prohléžet několik podlitin na jejích zádech, kteřé si způsobila při pádu budovy. Pak se obrátí k jejímu hlavnímu zranění. Úzká linka se táhla od krku přes hruď až k boku. Shuchiteki začne nejdříve ránu zkoumat pohledem. Rána není zarudlá...vypadá to, že stehy drží...normálně to neříkám, ale bratr odvedl opravdu kvalitní bráci. Pak přejede prsty po ráně. Jeho ruce jsou teplé a jemné, což je možná kapku nezvyklé. Lehce ránu zmáčkne a pak pokývá hlavou. Hnis se taky neobjevil. Zánět nejspíš nehrozí. Myslím, že mohu udělat převaz. Vytáhne ze skříňky obvazy a pomalu a opatrně ránu převáže. Pak poodstoupí. Tak převazy jsou za námi. Byl bych docela rád, kdybyste se tak za dva tři dny zastavila na kontrolu. Hlavně kvůli vám...a kdyby se objevily nějaké bolesti, krvácení, nebo pokud by potíže s dýcháním i nadále přetrvávaly, tak mě okamžitě kontaktujte. Protáhne se a zívne. Mě čeká vizita a další pacienti...už mi to přijde, jako bych ordinoval roky. Protře si oči a uchopí svou hůl. Můžete jít Baru-fukutaicho.

Baru

"Samozřejmě," kývla na jeho nabádání, aby ho v případě nouze hned vyhledala, a oblékla si vršek shihakushou. Opatrně slezla z lůžka a vydala se pryč. "Nashledanou, Stein-sensei," rozloučila se velice mírnou úklonou (moc jí to s těi obvazy nešlo) a vyšla ze dveří.
Fajn... co teď? Nejdřív se hodlala stavit v desáté divizi a zjistit, jestli už něco našli.

Genma

už pomalu šílel. Za prvé to vypadalo, že stav snad všech pacientů, hlavně těch s těžkými zraněními nebo nemocemi, se stále bezdůvodně zhoršuje. Za druhé nemocnici obléhaly davy shinigami, kteří tvrdili, že cítí, jak pomalu mizí, kterým bylo zle, bolela je hlava... V duchu se modlil, aby mu někdo přišel pomoct, aby nemusel všechny ty simulanty zbít!

Sr.Shuchiteki Stein

Se mírně pousměje a kývne hlavou na pozdrav. Jakmile Baru odejde, vykulhá také z ordinace. Tu pak zavře a z popelníku před ordinací si vezme doutnající cigaretu. Pořádně potáhne z cigarety a odkulhá směrem do středu nemocnice. Práce bylo nad hlavu a ranění se kupili po skupinách. Po cestě narazí na Genmu. Ohayo Genma-san. Už jste obhlédl druhé patro, nebo se na to mám vrhnout já? Zastaví se u něj, opírajíc se o hůl.

Genma

"Cože?? My máme druhé patro?!" vykřikl zděšeně. Ano... už na tom byl špatně. Chudák, byl přepracovaný. Hala byla plná lidí. Ovšem jedna osoba byla zvlášť nápadná - byla to stará babička. Nebyl zraněná, naopak, pomáhala ostatním. Dávala jim pít různé vodičky nebo jim dávala nějaké mleté bylinky, aspoň tak to vypadalo. Ovšem zajímavé bylo, že nebyla shinigami. Ani tak nevypadala, ani tak nebyla cítit. "Proboha, kdo se nám to tady motá?" zazoufal si Genma. "Civilisti jsou to poslední, co potřebujeme! Jdi tu kořenářku vypakovat, prosímtě, ještě někoho zabije..."

Dr.Stein

Měl chuť nahodit facepalm, ale to by upadl. Kývl tedy, že rozumí a vydal se pomalým kulháním ke stařeně a klidným přátelským hlasem k ní promluvil. Ehm...Stařenko, jsem si jist, že nám chcete pomoci, ale žádám vás, aby jste opustila nemocnici, pokud nejste nemocná. Odfoukne část cigaretového dýmu a pokračuje. Vím, že to myslíte dobře, ale pokud se projeví vedlejší účinky, budu to já komu lékařská komora sebere licenci...až mi sebere licenci, nebudu moct ošetřovat...až nebudu moc ošetřovat, Genma zešílí a až se tak stane, udělá si z vás rohož. Takže prosím vás ve vlastním zájmu, léčte lidi mimo nemocnici, ale né v ní. To vše řekne klidně, až učebnicově. Po té době co už ordinoval to ani jinak než mechanicky nešlo.

Stařenka

se na tebe mile usmála.
"Až skončí svět, nikdo ti nic nesebere, panáčku," řekla naprosto klidně a dál pokračovala ve svém počínání. "A jestli neskončí, všichni se budou radovat... kdo se pak bude starat o jednu starou bábu? Neboj se, radši než mlít pantem, pojď mi pomoct."

Dr.Stein

Povzdechl si. Ač nerad, musel uznat, že měla ona žena pravdu. Jeho názor byl, že léčba je poslání a nemůže být ovlivňováno nečím tak přízemním, jako jsou něčí potřeby. Odevzdaně tedy přešel ke stařence a jen se zeptal. Mohu se alespoň zeptat, co jim to podáváte.

Stařenka

"Jistě, holenku," usmála se na tebe zářivě. "Je to taková šťáva, která pomáhá shinigami se nerozpadnout, i kdyby je vzduch kolem trhal na kusy. Zdá se mi, že pár lidí tady to potřebuje. Stačí jenom málo, není to tu zatím tak zlé," pokývala hlavou a dala ti čichnout k čutoře, ze které dávala pacientům loknout. Vonělo to jako maliny.

Sho Sagara
Oběvil jsem se u recepce a řekal až si mě všimnou.Už jsem to nevydržel a spustil jsem.Potřebuju dva lékaře do druhý divize na přání Shizura z jedenáctý jednotky a tak pokuď máte nějáký členy volný a nepotřebujete je,tak bych si je na chvíli půjčil.
Postával jsem tam a čekal až mi někdo odpoví.
Nejspíž mají všechny členy zaneprázdněný a tak jsem sem šel asi zbytečně.Vduchu jsem se smál.

Dr.Shuchiteki Stein

Přivoní si k čutoře a zamyslí se. Hmm...maliny...hádám, že jsou použity jako dochucovadlo. Usměje se na stařenu a pak si všimne onoho shinigamiho. Pokyne stařeně, ať pokračuje a sám se vydá k muži. Zastaví se mu za zády a promluví. Pohlédněte kolem sebe a zeptejte se ještě jednou! Z jeho hlasu je cítit nevole. Němocnice přetékala zraněnými, doktorů bylo tak tak na udržení chodu a on se ptal takto stupidně. Ve chvílích jako je tato potřebuje 4.divize každého, kdo si jen někdy prohlédl náčrtek těla! Na co ten váš Shizuro potřebuje dva mediky? Neměl rád 11.divizi. Šílenci se vrhali bezhlavě do boje, nehledě na zranění a pak čekali, že jim to hlupáci ze 4.divize vyléčí. Najednou zapřemýšlel nad tím, co by se asi s 11.divizí stalo, kdyby je 4.přestala léčit.

Sho

jeikož na mě někdo mluvil otočil jsem se na něj. byl to muž vypadající na třicet let s koženým kabátem a opíral se o hůl.Potom jsem se rozhlédl kolem sebe.
Já to věděl.Jdu sem zbytečně.Ten Shizuro to je zmetek.Řekl jsem si vduchu.No,ve věznicibyl "menší" souboj kluci z jedenáctý jednotky si z ní udělali arénu a tak jsou tam teď mrtví,přizabití a zranění.No,tak já už nebudu rušit,určitě máte spoustu práce.Stěmito slovy jsem opouštěl čtvrtou jednotku vracejíc se zpátky do dvojky s zura asi nepotěšilo kdybych přišel vysmnepořízenou.Najednou mě napadlo že by Shizura zarazilo kdybych přišel vysmátý jak lečo a tak jsem se s usměvem vracel.

Dr.Shuchiteki Stein

Pohlédl za odcházejícím shinigamim. Měl děsnou chuť po něm něčím hodit, ale to by si jen přidělal práci a tak se omezil na pouhé... Idiot! Otočil se tedy a vrátil se k oné stařence. A prozradíte mi alespoň, jaké jsou přísady? Mohl bych pak toho léčiva vyrobit více. Moc by to naší práci pomohlo...bez lékařského kida a zanpakuto jsou naše možnosti značně omezeny. Požádá stařenku opřen o svou hůl.

Stařenka

"Kdepak, holenku, stejně by se ti nepodařilo nic namíchat. Přísady nejsou zrovna plevel, který najdeš u každé cesty, jestli mi rozumíš," usmívala se pořád tak klidně. Každému ze svých pacientů dala jen kapičku na jazyk, ale vypadalo to, že jim to pomáhá. "Ale neměl bys přece jen někoho poslat? Možná to jsou jen vězni, ale pořád to jsou jedni z nás a bolí je to stejně jako tebe nebo mě..." pohlédla na tebe trochu káravě. "Dva nebo i jen jednoho člověka snad postrádat můžeš...?"

Dr. Shuchiteki Stein

Chápu...dost dobře...takových přísad mám plný pokoj...po některých pátrám na tom samém místě už roky a stále se mi jich více nepodařilo nalézt. Pokýve hlavou a aby něco dělala začne prohlížet jednoho z pacientů. Jistěže bych měl někoho poslat! Odfrkne nevrle. Jenomže nemohu! Zaprvé nemám ve 4. divizi takové slovo, abych někoho někam mohl poslat a zadruhé opravdu nemáme lidi. Už to, že tu jste vy a staráte se o tyhle ubožáky je zázrak. Já jsem nespal víc jak štyryadvacet hodin...doktoři neví kam dřív skočit! Jestli ti vězni potřebují až tak moc ošetřit, ať je přivedou sem, zde se najde někdo, kdo se o ně postará! Druhá divize má jistě více lidí na eskortu, než my máme doktorů! Nevypadalo, že by lhal. pod očima se zřetelně rýsovaly kruhy a i lehce agresivní chování naznačovalo nedostatek spánku.

Stařenka

"Dobře, nechám to na tobě a budu si hledět svýho. Přece jenom jsem stará ženská a těm vašim móresům nerozumím," usmála se. Neznělo to nijak sarkasticky, na nějaký sarkasmus už byla moc stará a nestálo jí to za to. Opravdu se jen nechtěla míchat do věcí, které asi fungují jinak, než je ona zvyklá, to bylo vše.