4. divize, nemocnice

Ryoko

Prebehla som niekoľko chodieb a hľadala kohokoľvek podozrivého. Ako Taichou môže vyzerať? Dúfam že budem vedieť ked ho uvidím!
Náhle som sa ocitla v akejsi úzkej chodbe. Cez ňu sa plížil akýsi bielovlasý muž... a má tetovanie. A vyzerá akoby... práve utiekol z lôžka!
HEJ! Ty! Ty si Taichou, že?! Mám ťa! Mne neujde žiadny povaľač v tejto nemocnici! Nech si aj vládca Soul Society, ked si pacient, zostaneš vo svojej izbe! začala som po ňom kričať a zároveň som sa naňho rozbehla, aby náhodou neutiekol.
Kde je ten Genma teraz?!

Yoshiro

Okamžitě se otočil a spatřil, že se na něj řítí nějaká praštěná ženská. To bude určitě nějakej Genmův pekelnej sluha! Yoshiro se okamžitě postavil do obranné pozice, jak byl zvyklý z bojů. Od těchto démonů z té odporné čtvrté divize mohl čekat fakt všechno! "Nikdy mě nedostanete!! Odejdu tam těma dveřma!!" Ukázal na zeď za sebe.. Pak se tam jedním okem koukl a zjístil, že je tam zeď. "Tak jinejma!! A nezabrání mi v tom ani ten Satan Genma, ani ty, slečinko!" Yoshiro už byl celkem naštvaný a z jeho tónu hlasu to bylo znát.

Ryoko

Ale dostaneme! Už ťa mám! zahučala som na utečenca a postavila sa do bojovej polohy blízko k nemu. Chcel sa aj brániť! Ale sama ho asi nezvládnem. KDE JE TEN GENMA?!
Z tej steny kľudne urobíme dvere, ak sa hned nevrátiš na svoju izbu! A nevolaj ma slečinka! Ty... ty.. bielovlások!
Bola to prvá urážka, ktorá ma napadla. Zdala sa mi moc slabá a makká. Na pacientov treba tvrdo, ako nás to naučili na akadémii!
Nebudem sa tu s tebou hrať, bielovlások. Bud to pôjde po dobrom alebo po zlom! vyzvala som ho posledný krát.

Yoshiro

Snažil se vymanit tomu jejímu sevření. "Pusť mě! Takhle se ta vaše čtvrtá divize chová ke kapitánům? Nejmocnějším shinigami z celého Seireitei!?" Tohle by Yoshiro nikdy neřekl, ale myslel si, že by jí to mohlo trochu vyděsit a třeba by ho i pustila a on mohl utéct. "PUSŤ!!" Vykřikl na ní a lehce jí druhou rukou plácal po dlani. Vypadalo to skutečně..Komicky. Už tu fakt chyběl jen Mitoshiho 'mám-to-na-háku' výraz a maskot Amaru a bylo by to dokonalé. Jo.. A ještě Genmosaurus.

Ryoko

Snažil sa ma odstrašiť, ale to by musel použiť naozaj hrubé násilie. Učili nás, že pacienti môžu byť agresívny a mať halucinácie, takže všetko čo povedia je lož. Síce za to nemôžu...
Kapitán-nekapitán, si pacient a tvoje miesto je na nemocničnej izbe!
Druhou rukou sa do mňa dokonca pustil. Síce to nebolo príliš silné, ale pre istotu som naňho použila bojový chvat, ktorý som sa sama naučila.
Genma! Genma!

Kyouhei

se sotva probral a už byl zasypaný kapitánovými otázkami. Bylo mu blbě... tedy, aspoň si to myslel, protože byl zvyklý se probouzet s kocovinou, kdežto teď žádnou neměl. Byl to prostě divný pocit. Ale kupodivu vnímal mnohem víc než jindy...
"Ale jo, všichni jsou víceméně v pořádku, řek bych, že jsme ještě měli štěstí... Pár dobrejch lidí se nevrátilo, ale všichni, co jste říkal, jsou živí a zdraví. Furt tady za váma někdo chodil, když jste spal, hlavně ten, jak jste říkal, ten Modos, ten tady vysedával celé dny. Asi stejně neměl nic jiného na práci, no. Zvláštní patron, moc jsem se s ním teda nebyvavil..." drbal se Kyouhei na hlavě a snažil se kapitánovi říct co nejvíc, na co si zrovna vzpomněl. "Ještě Hiboru-fukutaichou sem chodí pravidelně, vždycky mě seřve, že se mám vrátit do kasáren," zazubil se.

Genma

už oběhl kolečko po celé nemocnici a vzpomínal rozzuřeně na všechny ty chvíle, kdy mu Ruyichi zdrhnul. Hlavně tenkrát poprvé, kdy se zamaskoval za fíkus, který Genma chtěl sbalit, aby dostal ten jeden bod!! Ale byly i další příležitosti. Vyhlásil mu válku... a to se taky stane. Najednou uslyšel dívčí hlas, jak volá jeho jméno. Na to měl v mozku speciální radar, to slyšel na sto honů! Netrvalo ani minutu, a byl na místě. Uviděl Ryoko, jak zadržuje kapitána desáté divize. Na tváři se mu usídlil dost vražďácký úsměv, ale stále v něm vřel hněv. Jak se rychle blížil ke dvojici, řekl jen jediné slovo, které však vydalo za tisíce výhružek a slibů něčeho velice pomalého a bolestivého.
"RUYICHI.........!"

Yoshiro

Už na to neměl nervy. Nejdřív tahle strašná ženská, co ho tahala za ruku a skoro mu jí utrhla no a pak tady pan Genma. Už mohl být pryč. Prostě 4. divize může za všechno. Dřív to možná byli ti, které ostatní divize šikanovali. Ale v dnešních dnech byli drsnější než samotná 11. divize, banda vrahů a hrdlořezů. Yoshiro skoro zrudl vzteky a otočil se na toho šmejda. "CO?!" Vykřikl na něj rozzuřeně.

Akio

Trochu se pousměje nad Kyouheiovým vzezřením. Když pak uslyší, že sem za ním chodil Modos, překvapeně jen kouká na Kyouheie. Chvíli mu trvá, než pochopí fakt, že tu Modos byl, což samosebou znamená, že to musel přežít. Cože? Modos tu byl...Modos žije?! Vyskočí z postele, jen mu ruka zaklimbá vedle těla. Přežil to..to je úžasná zpráva...a ostatní také...a Baruiny výtky si neberte. Zasměje se. Víte, že je taková...snaží se udržet divizi pokupě. Jsem rád, že jste všichni v pořádku...tedy...skoro všichni. Trochu posmutní. Je mi líto, že jsem ty padlé neochránil a proto musíme učinit tak, aby nebyla jejich oběť zapomenuta. Vypadá to, že ho dobré zprávy nabudily. Kde mám Shihakusho a Haori?

Ryoko

Genma konečne dorazil! Ale mu to trvalo. Už som kapitána nedokázala udržať, bol mnoho starší a vyšší. Teraz s ním urobí rýchly proces, Genmovi ukážem aká som ,,puso'' a bude to prvý veľký úspech v štvrtej divízii. Geniálne!
Pustila som kapitána v domnienke, že sa oňho Genma už postará. Potrebovala som si vydýchnuť. Náhle po mne zakričal... tak, a už stačilo!
ČO?!

Genma

...o krok ustoupil.
Ale to, co právě viděl, bylo příliš... děsivé. Příliš... ani nedokázal přijít na slovo, které by vystihovalo jeho momentální pocit. Jejich pohled, jejich tón, gesto, jakým trhli hlavou... bylo to naprosto stejné. Navíc... oba zareagovali na jméno Ruyichi...? Co to pro boha znamenalo?!?!?!
"Ne...... NE!"
Ovšem v duši znal krutou pravdu. Bylo ironickou a krutou hrou osudu, že on byl první, kterému to došlo, a to téměř okamžitě.
A on jí řekl "puso"........
V Seireitei nastávají temné časy.

Kyouhei

serozhlédl. Jak už si všiml i Akio, jeho oblečení nikde nebylo.
"Řek bych, že nepřežily bitvu... ale něco vám seženu, jestli chcete!" nabídl se hned.

Akio

Koukne na Kyouheie. Tak to je smutné, no...každopádně...v mém domě nedaleko kasáren by měla být čistá shihakusha...a haori by se mělo dát najít v kanclíku. Pak se zamyslí. A pokud bych tě mohl poprosit tak... nakloní se k němu a popíše mu prosbu, aby mi z ubytovny v reálném světě přinesl balík s osobními věcmi-haori po otci, rodinné fotky a pár dalších věcí. ...tedy..musel byste si dávat pozor...nevím jak to bude po bitvě v reálném světě vypadat a byl bych nerad, kdyby se ti něco stalo. Pokud bys věděl, že to tam není bezpečné, tak ti tam zakazuji chodit! Koukne na něj a opět si lehne...v pravé ruce mu pulzuje nepříjemná bolest.

Kyouhei

"Aha, chápu, rozkaz kapitáne," velice nápadně na Akia hodil spiklenecké mrknutí. "Já se teda půjdu podívat po těch vašich hadrech nejdřív, kapitáne, chvíli vydržte!" pronesl, narovnal si svůj vlasní oděv a odešel oknem. Za pár sekund se zas vrátil. "Neusněte mezitím zas!"

Akio

Se jen podívá za Kyouheiem a posadí se na postel. Trochu sebou trhne, když se Kyouhei vrátí a nakáže mu, aby neusnul. Neboj! Ta ruka mi spát nedá. Zasměje se a natáhne se na posteli. Zahledí se do stropu a začne přemýšlet.

Baru

Netrvalo to dlouho a někdo přišel... Kyouhei to ale nebyl. Byla to Akiova podkapitánka. A přišla pro změnu dveřmi.
"Dobrý den, kapitáne, jsem ráda, že vás vidím na nohou," pronesla a na postel mu položila oblečení, které s sebou měla. "Kyouhei říkal, že jste ho poslal pro uniformu, tak vám ji nesu. Chtěla jsem se přesvědčit, jak na tom jste..." Prohlédla si ho pozornýma očima. Po pravdě... nevypadala zrovna nejlíp. Samozřejmě bylo vidět, že se jí ulevilo, že její kapitán je konečně na nohou, ale zrovna šťastná se nezdála. "On říkal, že má prý ještě něco na práci... to je dost podezřelé..." zahleděla se z okna a hlavou se jí honilo, jakou lumpárnu Kyouhei zas vymyslel.

Akio

Chvíli si tak ležel, když uslyšel otevírání dveří. Posadil se a už se chystal zavolat na kyouheie, když si všimnul, že je to Baru. Kouká na ní pak na uniformu. Než stihne říci něco dalšího tak Akio vyskočí z postele a levou zderavou rukou ji obejme a přimáčkne si ji k tělu. Jsem tak rád, že jste v pořádku Baru. A odpusťe mi, že jsem tu nebyl včas, abych vás chránil. Pravá ruka mu jen bezvládně klimbá vedle těla. Pak se opět podívá na uniformu. Dejte mi chviličku! Zaleze za zástěnu i s oblečením a Baru uslyší jen namáhavé soukání do něj. Po pár minutách vykoukne Akiova hlava. Víte..Baru..je mi to trapné, ale nepomohla byste mi se obléci..já jaksi... Vyjde zpoza zástěny. Na sobě má jen kalhoty, které jednou rukou navléct nebyl takový problém, jako zbytek.

Ryoko

Kapitán a ja sme naraz a zároveň odpovedali Genmovi. A on kričal ,,Ruyichi'' - tak prečo reagoval aj Taichou? Zmatene som najprv pozerala na Genmu a potom na kapitána. Genma sa začal tváriť podivne, akoby zjedol veľmi kyslú kapustu. Rozhodne nevyzeral radostne, že som chytila kapitána. Tak ja sa tu trápim, behám, bojujem a on.......
Počkať...
Niečo tu nesedí. Ale akosi mi to nedochádzalo, alebo skôr to bolo nemožné.
Ako... čo?

Yoshiro

Vypadalo to, že Genma je teď nějak zmatenej. Yoshiro sice nechápal, proč ta ženská zakřičela CO ve stejnej moment jako on, ale měl teď čas utéct. Rychle se teda otočil, ale místo toho, aby se rozběhl, zakopl a hodil držku. Prostě se tam rozplácl a ležel. "Au..." Vylezlo z Yoshira ne moc nadšeně. Zase ho všechno bolelo. A mohl za to jednoznačně Genma.

Genma

se probudil se své paralýzy. Ano, toto odhalení je šokující... ale stále tu má pacienta na útěku! Popadl Yoshira za límec jeho nemocničního odění, ale než ho odtáne na lůžko a zcela znehybní řemeny a pouty, musí se zeptat. Věděl, že odpověď možná nechce znát, jelikož bude děsivá... ale prostě musel.
"Hele... jak se jmenuješ příjmením, puso----eeeee Ryoko-san??" Jestli to, co si myslel, byla pravda, asi by jí měl přestat říkat "puso"...

Baru

Když ji kapitán objal, váhavě mu to opatila a do očí jí dokonce vhrkly slzy. Byla ráda, že je kapitán zpátky... a že je v pořádku... Všimla si ale jeho zraněné ruky. Možná by ještě neměl vstávat! Ovšem to už byl za plentou a oblékal se. Baru se otočila k oknu, aby náhodou neviděla něco, co by neměla... Ovšem to jí nebylo dopřáno. Jak ale mohla odmítnout pomoci nemocnému muži k troše důstojnosti zprostředkované pořádným oblečením? Nemohla.
"Umm... jistě, pomůžu vám," přikývla. Nepřipadalo jí to nijak zvláštní, její kapitánpro ni nikdy nebyl nějakým objektem, takže jeho nahé tělo nebylo ničím, co by večer před spaním nemohla dostat z hlavy. Shiro si myslí, že navléct si kalhoty od shihakushou jde jednou rukou... ale to je asi proto, že si nikdy neoblékal hakama Baru tedy pomohla kapitánovi do obečení se vším všudy. Bylo to trochu divné... ale nakonec je přece jeho pravá ruka, ne??

Ryoko

Dialo sa toho príliš veľa. Ničomu som nechápala a podvedome čakala na vysvetlenie.
Ale to sa mi nedostávalo... ani som si nevšimla ako Taichou začal unikať. A potom sa strepal na zem. Aspoň trocha to odviedlo moju pozornosť z tejto podivnej situácie. Vlastne, vybuchla som do smiechu a pritom ukazovala na kapitána, rozplaceného na zemi. Ale to už Genma pokazil zábavu. Chudáka chytil, a kruto ho odnášal na jeho izbu. Nadobudla som opať svoj vážny výraz, ked sa ma Genma spýtal na... už nie, toto bolo posledný krát!
Moja ruka impulzívne vystrelila dopredu a dopadla rovno na Genmove líce. A že to bol poriadny úder. Ruka ma začala bolieť, ale stálo to za to. Veľmi mi odľahlo.
Moje meno si určite po tomto budeš pamatať - RYOKO RUYICHI!! zahučala som naňho víťazoslávne.

Yoshiro


Jedním rychlým chvatem od sebe odhodil Genmu a vzpřímil se. Jeho srdce teď bušilo o sto šest. Podíval se na Ryoko a odhodil stranou vlasy, které mu padaly do obličeje. Byla to opravdu ona? Po tolika letech... Měla o dost delší vlasy, ale když se podíval pořádně, poznával jí. Hlavně díky těm očím, o kterých se mu dřív zdávalo. Yoshiro se usmál a do očí se mu nahrnulo několik slz. (vždycky byl citlivka). Byly to ale slzy radosti. Tolik let jí hledal a ona teď najednou stála před ním? Jeho sestra si ho sama našla a nejspíš to ani nevěděla. Možná ho prostě nepoznala, protože tenkrát měl Yoshiro krátké vlasy a na obličeji neměl tetování. Dávalo to smysl.."Ryoko...." Zakřičel, skočil proti ní a objal jí.

Genma

Yoshiro ho ze sebe ani nemusel setřásat, to už za něj udělala Ryoko, když vrazila Genmovi takovou facku, až se hory zazelenaly. Pěkně se protočil a chytl se za tvář, kde se mu začal tvořit otisk nepříliš něžné ženské ručky. No, nebylo to poprvé... ale byla to rozhodně jedna z nejkvalitnějších v jeho sbírce. Takže... měl pravdu. Bylo to tak... byli tu... dva Ruyichi. Kapitán desáté divize už začal objímat svou zřejmě dlouho ztracenou ženu/sestru/dceru... Ne, dceru ne, prosím jen ne dceru! Genma se jen držel za tvář a na dojemnou scénu před sebou se tvářil velmi nepobaveně.
"Asi půjdu zvracet..." pronesl jen, než se otočil zády a opřel se rukou o zeď v naprosté depresi a znechucení.

Ryoko

Genma bol vyriadený (snáď na dobro alebo aspoň na dlhú dobu). S príjemným pocitom som sa otočila na kapitána. V očiach mal slzy. Zatvárila som sa nechápavo. Prečo plakal? Bolo mu ľúto Genmu? Alebo bol šťastný, že som ho odstavila?
Ehm, kapitán? Je všetko v poriadku? spýtala som sa nevinne.
Náhle ku mne rovno skočil, a... objal ma. Kapitán sa naozaj musel zblázniť! Najprv začal bezdôvodne plakať a hned na to ma objíma, ako by sme sa stretli po dlhých rokoch...
Pohľad na Genmu a kapitánov zjav... v mozgu sa mi pomaly roztáčali ozubené kolieska. Až doteraz boli zaseknuté.
To nie je možné... alebo že by...?
Yoshiro? YOSHIRO...?

Yoshiro

Nechápal, jak je možné, že je Ryoko tady. Taky se jí na to plánoval zeptat. Ale teď měl na práci důležitější věci. Určitě to byla Ryoko, protože Yoshira dokonce oslovila. Asi si vzpomněla. "Jo...Jak...Jak jsi...Proč..Kdy..." Nevěděl, kterou otázku jí má položit, takže radši držel hubu a čekal, co mu sama řekne. Odlepil se od ní, aby se jí zase mohl podívat do očí.

Ryoko



Emocionálne som skončila ešte horšie ako Yoshiro. To, čo začalo vychádzať z mojich očí nebolo len pár sĺz, ale celý prúd. Nedalo sa tomu zabrániť, a ani som nechcela. Trvalo ešte pár sekúnd, kým sa mi to všetko urovnalo v hlave. Desiatky rokov hľadania... a konečne... konečne výsledok.
Yoshiro možno nebol schopný mi položiť otázku, ja som však nebola schopná ani hovoriť. Tentoraz som sa ja zložila na jeho hrud a mocne Yoshira stisla, aby sa už nikdy nedostal z môjho dosahu.

Yoshiro

Nechal Ryoko, ať se vybrečí. Ono takové uber-emocionálně vyčerpávající shledání občas ale nemusí vypadat nejlíp. Po kapitánovi desáté divize se tam teď válela nějaká ženská. Teda.. Aspoň to tak vypadalo. Konan by Yoshira asi prohodila zavřeným oknem, ale ti ostatní si určitě budou šeptat nějaké ty pomluvy. Yoshiro to nechtěl nechat a nenápadně ukázal na Ryoko. "Je to moje sestra.." Tím to tak nějak uvedl na pravou míru a snad zabránil pomluvám. Yoshiro věděl, že Genma teď určitě nebude moc rád, že má v divizi někoho, kdo se jmenuje stejně jako Yoshiro. Bwehehe..