4. divize, nemocnice

Katsu Nanami

Obcházel pacienty, jako každý den, přičemž potkal dvě kapitánky. Neměl ani nejmenší tušení, co tu dělaly, ale možná potřebovaly lékařskou pomoc. "Dobrý den." Pozdravil kapitánky a přešel rovnou k věci. "Potřebovaly jste něco? Nebo snad někoho hledáte?" Pronesl milým tázavým tónem a čekal nějaký rozumný důvod, proč se tu sešly dvě tak důležité osoby.

Do kasáren 4. divize vejde muž, přesněji kapitán Ukitake. Na zádech nese černovlasého muže a svou podkapitánku. V ruce držel nějakou ženu.

Akio

Koukne na kohokoli, kdo sedí na recepci. Ehm..dobrý den...já bych vám tu chtěl nechat dva potenciální pacienty...potřebují vyšetřit a nejspíš i dodat reiatsu. Můžete mi prosím vyhovět?

Mizuki

Spal na Akiových zádech a jeho slina smáčela Akiův šat.

Baru

se cítila velice ponížena. Hned jak mohla, seskočila na zem.
"Já můžu chodit!" ohradila se proti kapitánovu jednání.

Někdo oba pacienty převzal. Miukiho uložili na pokoj vedle Modose. Baru nechali sedět vedle něho na židli a sestra někam odběhla, aby jí přinesla nějaké posilňující kapky.

Baru seděla a dívala se po místnosti. Přemýšlela, co tady dělá kapitánův hollow přítel. A kapitánův dlouho údajně mrtvý přítel? Zajímalo by ji, jak se asi Akio cítí. Ona se cítila dobře. Trhliny byly zavřené a všichni byli bezpečně doma. Dokonce se i začala usmívat.

Akio

Se na Baru usmál, pak jí a Mizukiho nechal odvést na pokoj, zatímco on se vydal s Yuki do kasáren 13. divize. Hodlal jí tam nechat dokud nepromluví se Sei.

Asi po patnácti minutách se ozval za dveřma pokoje na němž byli Modos, Mizuki a Baru hluk. Bylo to trochu jako tlupa opic. Ne nemůžete...nejsou návštěvní hodiny. Ale pak Baru uslyšlela hlas, který dobře znala. Heleďte sestři Hiboru-fukutaicho nás potřebuje a vy nás nezastavíte. Poznala jsi Kyouheie (pokud tam není tak řekni a já to umažu). Slova sestřičky následně zanikly v záplavě hlasů a šramotu. Pak se dveře pokoje rozletěly a dovnitř vpadnul Kyouhei a mnoho dalších členů 13. divize. Aaaa Fukutaichou! Jste doma!! Kapitán vás našel! Měli jsme o vás strach...zmizela jste zničehož nic...teda já především jsem měl o vás strach! Bouchne se Kyouhei do prsou. Bez vás by to hyzdění nástěnky nemělo smysl... Usměje se a pak si všimne dvou dalších mužů na pokoji. Prvního projede ledabyle, ale u druhého se zastaví a zarazí se. Eh..co to.? Mizuki-fukutaichou?!!! Jakmile pronese ono jméno, celý chumel, který přišel Baru navštívit ztichne a začne se jím ozývat šepot.

Haruka Kasumi

Ani se nemusela snažit vše nějak extra chápat. Výklad Myamoto byl dost jasný, stručný a krátký. A jí to bohatě stačilo. Asi nejlepší zprávou na tom všem bylo, že nebezpečí je zažehnáno. Při nejmenším to tak vypadalo. Půjdu tedy s tebou. Takhle alespoň něco poberu a nebudu tě muset trýznit svými dotazy. Zvláště, když ty jsi většinou v pozici tazatele. Rukou si oshrnula pramen vlasů z obličeje a ohlédl se po nějakém členu, co se tu zjevil. Nemohla mu odpovědět, bohužel, zatím nebyla obeznámena s Myinými plány, takže na ní hodila jen souhlasný výraz. Zkrátka něco jako: No? Co že tu vlastně děláš?. Popřemýšlela, možná to mělo co dočinění s Hiroshim, ale raději se do toho se svým minimem informací nehodlala moc montovat.

Dr.Franken Stain(nesoucí Shuchitekiho Steina)

Pomalými kroky se blížil se svým bratrem přehozeným přes rameno. Zastavil se nedaleko pokoje kde byl Modos, protože potkal dvě ženy - kapitánky. Až příliš zdvořile se uklonil a pozdravil. Dobrý den Kasumi-taichou, Usagi-taichou. Co vás přivádí do nemocnice? Rozhodně nevypadáte, že byste potřebovali léčit. Choval se až nepřirozeně klidně.

Pardon...

Uplynulo několik dní, během kterých měli všichni příležitost vzpamatovat se z minulých událostí, uzdravit se a znova se začít zabývat věcmi možná menšími, ale o to milejšími. Také se během těch dní podařilo opravit ty největší rány Seireitei, takže všechny kasárny i další důležité budovy opět stály a byly provozuschopné.

Baru

to chtěla mít rychle za sebou, takže nemeškala a vydala se do nemocnice. Byla ráda, když viděla, že to tam zase vypadá celkem lidsky a sterilně, ty pobourané zdi posledně v ní moc důvěry nevzbuzovaly. Vešla dovnitř a zamířila k ordinaci doktora Steina, kde si sedla do čekárny.

Baru

"Ano, to jsem já," přikývla na sestřin dotaz.

Sestra

Suše přikývne a sušeji odpoví. Počkejte až vás zavolám. Pak zabouchne dveře.

Čekala jsi asi patnáct minut, když se dveře opět otevřely a z nich vyšel onen muž. Poděkoval a odešel, zatímco tě sestra pozvala dovnitř. Jakmile jsi vstoupila ucítila jsi silnou vůni vonných tyčinek, které úplně potlačili zápach cigaret. Stein v místnosti nebyl, ale jeho hlas se následně ozval ze dveří napravo.

Dr.Shuchiteki Stein

Nechte její kartu na stole a běžte si odpočinout na sesternu. Tohle už zvládnu sám. Pronesl a sestra udělala tak jak řekl, vypadalo to, že jí to vělmi potěšilo. Po chvíli vyšel Shuchiteki se svou tipickou holí a vlasy padlými do očí. Dobrý den Baru. Promiňte, že to bylo tak narychlo, ale nějakou domu jste nebyla na kontrole...nechci nic zanedbat. Opře se o stolek a ukáže jí aby se posadila na lehátko. Takže, než si vás prohlédnu...nějaké problémy? Bolest, píchání, pálení? Únava? Vypadal mnohem líp, než když ho viděla naposledy...tak...odpočatý.

Baru

se málem udusila, protože nebyla zrovna fanoušek vonných tyčinek, stejně jako cigaretového kouře. Tohle do nemocnice přece vůbec nepatřilo, co kdyby sem přišel někdo s poruchou dýchání?!
Sedla si na lehátko bez komentáře a trochu se ošila.
"No, řekla bych, že je to v rámci očekávání..." zhodnotila to. "Ale myslim, že už je to dobré. Občas to pobolívá a je to trochu oteklé, ale nijak mi to nepřekáží ve výkonu služby," shrnula to. "Hmm, doktore... myslíte, že mi po tom zůstane velká jizva?" optala se po chvíli otálení.

Dr.Shuchiteki Stein

Se zatváří zamyšleně. No..svědění a občasnou bolest bych bral, to bývá normální, ale otok se mi nelíbí. Mohlo by se jednat o zánět a nerad bych riskoval. Pokulhne ke stolku a sebere si naějaké lékařské vybavení. Vím že je to smělá žádost, ale jsem doktor, takže si prosím odložte a já si prohlédnu jak se to léčí. Popojde k oknu a otevře jej, aby odvětral slabou mlhu. No...záleží jak moc jste si potrhala stehy, když jste zmizela. Na vašich zraněních jsme pracoval já sám a trofám si tvrdit, že jsem odvedl dobrou práci, takže...pokud jste si to moc nepotrhala tak budete mít jen několik měnších jizviček. Řekl povzbudivě.

Baru

doufala, že na jeho slovech bude něco pravdy, i když zatím to vypadalo na pořádnou jizvu. Ale to zmizí... časem... Doktor to chtěl zkontrolovat, sundala si tedy vršek shihakushou. Vždycky jí to bylo celkem nepříjemné, ale co se dalo dělat, v nemocnici si člověk svou důstojnost málokdy zachová.

Dr.Stein

Přistoupil k Baru, která si dala dolů vrchní část shihakusho. Stein ani nehnul brvou. Né že by se mu onen pohled nezamlouval, popravdě zamlouval docela dost...ona Baru nebyla zas tak škaredá, popravdě to byla vcelku kočka a její hruď taky nepatřila k nejplošším. Ale Shuchiteki byl profesionál a jako takový netahal na své pracoviště nějaké povrchní mužské choutky. Díky tomu neměl problém zaměřit se na zranění a vynechat ze hry její poprsí. Prohlédl si jej pozorně. Stehy jsou téměř v pořádku a rány se zdají se řádně zacelovat. Zlehka přejede prstem po jedné z ran. Jeho ruce jsou příjemně teplé. Rány strupovatí, což je dobře, ale tahle jedna mě zlobí. Ukáže na jednu větší, která byla silně zarudlá. Bojím se, že jste chytla zánět...není to životu nebezpečné, ale pokud bychom to podcenili, mohlo by se to rozšířit a způsobit nemalé potíže, také by vám na to mohla zůstat nehezká památka. Poodstoupí a promne si bradu. Bude třeba s tím něco udělat a taky hodně jíst...potřebujete energii, aby se vaše tělo mohlo dát do pořádku a rány správně zacelit. Počkejte tady a můžete se obléct. Povzbudivě se na ni usměje a odejde do vedlejší místnosti. Chvíli se ozývá řinkot skla, puchot dřeva a jiné zvuky, nakonec vyleze Schuchiteki ověšen několika věcmi. Nejdřív Baru podá lahvičku s průzračnou tekutinou. Myslím, že tohle znáte...přeci jen to vyvinul váš podřízený. Každopádně vy to neužívejte vnitřně ale párkrát denně to použijte a potřete si tím zraněné místo... Pak jí podá vak něčeho, co celkem hezky vonělo. Dobře...navečer...dvě hrsti tohodle, vylouhovat v dvou litrech vody a jako obklady...zklidní to pokožku a taky to pomůže s léčením. Nakonec jí podá něco co vypadá jako hrnec. A tohle snězte...pomůže vám to. Usměje se. Když si Baru čichla, zjistila že to velmi hezky voní.

Baru

se oblékla a při tom poslouchala podivné zvuky, které se ozývaly z druhé místnosti. Znělo to jako by si tam Stein vyměňoval dřevěnou nohu. Když se znova objevil s těmi poklady, přikyvovala při jeho instrukcích. Nemohla si pomoct a musela nakouknout do toho hrnce, co to tam je. Je snad teď ze čtvrté divize sídlo kuchařů??

Baru

jenom polkla. Mňam.
"Hmm, kdo to vařil?" zeptala se nevinně a ani ji nenapadlo, že možná nechce znát odpověď, vzhledem k tomu, kde se nachází.

Dr.Stein

Koukne se trochu nejistě, jako by nevěděl co říct, ale pak s úsměvem pronese. Přece já! Z jeho hlasu jde cítit troška pýchy na svůj výtvor.

Baru

byla spokojena. To byla ještě jedna z těch dobrých odpovědí, které ji tolik nenutily uvažovat o použitých ingrediencích.
"Dobře... tak já tedy půjdu, jestli můžu?" optala se, když měla v rukou a kapsách všechno, co jí doktor předepsal.

Dr.Stein

Ale jistě, jistě, ale šetřete se...no a tak za týden se zase stavte. Mrknu se na to, jak na tom jste. Mrkne na ní a dokulhá ke dveřím, které jí otevře. Bylo docela známo že jsou to její Nemesis. Tak mnoho zdraví Baru-fukutaicho. Zamává narozloučenou.

Baru

"Děkuji, doktore, budu na to pamatovat," odpověděla a potěšeně prošla dveřmi, které jí otevřel. To se jí moc často nestávalo! Navíc už se těšila na te ramen. Vyrazila tedy zpět ke své kasárně.

Myamoto Usagi

Nakráčela jsem si to do nemocnice 4. divize a hned jsem začala pátrat po Steinově reiatsu. Trochu jsem se oklepala, když mě do nosu udeřil ten známý nemocniční zápach. Poslední dobou jsem tady nějak moc často..... Pomalu jsem vyšla směrem, kde by měl být Stein, ale pak jsem se zarazila. Možná.....tam má zrovna Shuchiteki nějakého pacienta.............bude lepší, když se zeptám nějaké sestry, kde ho najdu a v možné špatné situaci to pak budu moci hodit na ní... Po velice rozumném uvážení jsem si otchytila první sestřičku na kterou jsem narazila.
Prosím vás, kde bych našla Steina..... Asi by to chtělo trochu upřesnit. ...toho s méně vražednými sklony...

Sestra Běta

Zrovna nesla nějakému doktorovy nějaké výsledky, když sis jí odchytila. Podívala se na tebe překvapeně a uklonila se. Zdravím vás Myamoto-taichou. Aha asi hledáte Doktora Shuchitekiho....ten má svou ordinaci o patro výše...třetí dveře napravo...má to tam napsané...nyní když dovolíte. Uklonila se a zrychleným krokem se vydala odnést co měla.

Myamoto Usagi

Děkuji. Řekla jsem i přes to, že mi ta sestra už zmizela z dohledu. Ale co, je to jejich úděl...stejně jako se já honím za senazacemi....nebo aspon posílám někho honit se za senzacemi...oni musí pospíchat, aby zachranovali životy..........................ještě že se mě medik nikdy nebude... Po té co jsem se už dosti vynadívala na pro nemocnici dosti netypickou prázdnou chodbu, jsem vyrazila o patro výše. Najít dveře, které mi sestřička popsala nebylo nijak těžké. Doufám, že mi rovnou řekne, co chci vedět a nebude se ohánět něčím jako lékařkým tajemstvím......i když i také případy by měli jít vyřešit...... S velice lehkým úsměvem se zaklepela na Shuchitekiho dveře.