4. divize, nemocnice

Yoshiro

Ležel u kasáren 4. divize, kde ho položil Mitoshi po tom, co byli nuceni spolu bojovat. Byl znovu celý naprosto dolámaný a zničený. To byla daň za to, že znovu použil svoji nejsilnější techniku. Chudáček malý fluffy Yoshirenko, ležel tu tak zničený a musel počkat na to, až si ho někdo všimne. Ten někdo by s trochou štěstí mohl být Genma. Určitě by měl radost, že tu znovu má svého nejoblíbenějšího pacienta-rivala, kapitána 10. divize, Ruyichi Yoshira.

Spoiler:

Suki Taiketo

Suki se tvářila podivně, měla dojem, že jí ten muž absolutně nechápe.
"Ale já mluvím o muži jménem Ukitake Akio, ne o kapitánovi!" hlesla a vypadala zadumaně, tento rozhovor byl opravdu zvláštní a ona už byla sama o sobě dost rozrušená. Navíc, nechápala proč se důstojník usmívá, na téhle situaci nebylo nic vtipného, proto se ona stále tvářila vážně a ruce měla založeny na prsou. Na druhou stranu každý byl jiný, takže se jeho chování snažila pochopit a být nezaujatá a diplomatická.
"Asi jsme se nepochopili." hlesla milým tónem, který pro ní byl přirozený. Vždy se snažila s každým vycházet.

Hitsuto

ležel jsem na lůžku na zemi a nenápadně jsem sebou cuknul když mě ošetřovala jedna sestřička "Do háje, to je ta nejhorší kocovina na světě..." pootevřel jsem oči při čemž jsem se snažil pohnout svým tělem z vlastní vůle abych zjistil jestli jsem ještě pod vlivem té techniky bohužel marně, nemohl jsem se ani hnout. "Doufám že to je jenom kvůli vyčerpání.. protože jestli jsem se s tím týpkem zřídil jen tak ze srandy tak se zabiju sám.." přemýšlel jsem a rozkoukával jsem se.

Genma

Než mu shinigami stačil odpovědět, od první divize se rozšířila strašná exploze. Která zničila celé kasárny. Genma na to jen hleděl a už opravdu nepotřeboval ničí vyjádření. Ať se dělo cokoli, teď to skončilo. Jako by nestačila zničená kasárna jeho divize! Rychle se obrátil a vyslal tým pod velením doktora Steina, aby pomohl možným zraněným z první divize. Možná bude i někdo pohřbený v rozvalinách, chtělo by to kontaktovat nějakou další divizi, aby pomohla...

Netrvalo dlouho a Genma byl ve správný čas na správném místě. Stál nad Yoshirem a killer aura kolem něho by se dala krájet. Ano, byl tak rád, že ho vidí! Ruce se mu štěstím jen svíraly... a nebo to byla spíš zuřivost a pocit marnosti nad svou námahou, se kterou ho stále léčil? Chvíli si představoval, jak ho škrtí, ale pak opět zvítězila ta jeho část, která přísahala, že bude chránit a zachovávat životy, sebral Yoshira, hodil si ho na záda a vydal se do nerozbouraných částí nemocnice.

Donesl ho doprostřed hemžení, které kolem sebe mohl vidět i Hitsuto. Sestry petaly sem a tam s léky, utěšovaly pacienty a snažily se každému udělat co největší pohodlí, ale bylo to v těchto podmínkách těžké. Genma co nejopatrněji položil Yoshira na nějaký kavalec, který byl jakýmsi zázrakem volný. Minule když ho léčil, měl k dispozici klid, náčiní a Kadmiela. Teď neměl ani jedno z toho. Teďka se teprve ukáže, jak jsem skvělý doktor! pomyslel si Genma a s úsklebkem se pustil do díla, kousajíc jakýsi rovný kus drátu, co našel na zemi.

Stein

Byl zrovna uprostřed operace, když nemocnicí otřásl výbuch a všechna světla na patře pohasla. Jediné co zůstalo svítit byly digitální hodiny na stěně a tak bohudík mohl určit alespoň dobu smrti. Pak nechal sbytek lékařského týmu uklidit mrtvolu a očistit nástroje, zatímco on se vydal na průzkum toho co se děje. První věc, která ho napadla když otevřel dveře byla, že se chodba zvětšila, ale pak si uvědomil, že tam žádná chodba není. Mimoto pociťoval směsici různých silných reiatsu, linoucích se ze středu Seireitei, které dnešnímu dni na kráse napřidávali. Snažíce se snést ten nápor si zapálil cigaretu a s jistým úžasem zkoumal tu smršť demolující střed Seireitei. Ano...byla to technika Ukitakeho-taichou....impozantní...a on vždy chtěl zjistit jak to dělá, že ho ty blesky nezraňují. Avšak byl doktor....nemohl zde jen tak postávat a nic nedělat. Musel jít tam dolů a dávat raněným falešnou naději že přežijí, pouzůstalým předvést herecký výkon při předstírání zármutku a zjistit co je dnes k obědu.

Dole byl chaos, což bylo očekávatelné. Stein se sem tam zastavil u některého z pacientů, chápavě mu poklepal na rameno a se slovy, že všechno bude dobré mu odpojil morfium, aby zbylo na jiné.

Pak to ale vypadalo, že ty neshody uprostřed Seireitei utichly a on dostal za úkol pomoci raněným v první divizi. Nemohl odmítnout..přeci jen tam mohly být zraněné nějaké zajímavé subjekty a tak si vybrala tým těch nejlepších doktorů ve svém oboru, jednoho kněze na poslední pomazání, notáře na závěti a jednu dosti pohlednou sestru. Sám skontroloval, zdali má všechny své nástroje na svém místě(samozřejmě doktorské ), jednoho nováčka poslal do 11. divize aby přivedl pár steroidy vyšlechtěnch důstojníků na odklízení sutin a hledání použitelných mrtvol. Pak celá skupina vedená ním vyrazila do středu seireitei.

Suki Taiketo

V minutě, kdy stála zamyšlená a čekala na odpověď důstojníka, se stalo něco neočekávaného, co jí téměř srazilo na kolena. Křečovitě se držela zdi a přerývavě dýchala ve chvíli, kdy jí v hlavě naskočily všechny vzpomínky, byl to tak silný zážitek, že i minutu poté, co už jí všechno bylo naprosto jasné, pořád stála tak strnule, jak jen to bylo možné a na tváři měla šokovaný výraz jako nikdy.
"Ten hajzl! Zabiju toho parchanta!" vykřikla Suki tak násilnickým způsobem, který se u ní ještě neprojevil. Mimochodem, bylo také nutno podotknout, že takové hanebné slova už dlouho nepoužila takhle na veřejnosti. Samozřejmě, doma v soukromí, když se pobryndala jídlem nebo uklouzla v kasárnách na týden staré ponožce, tak použila nějaký ten výraz, ovšem jen velmi omezeně. Teď se její tvář zbarvila do ruda a ona křečovitě sevřela jílec svého zanpakuto. Bez jediného slova nebo snad pohledu vyskočila z trosek a rozběhla se za jeho reaitsu, které vycítila během chvíle. Nikdy neměla takovou chuť se pomstít jako dnes. Kvůli tomu chlapovi byla rozhodnutá jít zabít muže, kterého miluje. Hrál si s jejími city! To se nebude opakovat!
Vypadala neohroženě ve chvíli, kdy se míhala ulicemi doslova jako stín s výrazem, který byl tak nabroušený, že před ním radši každý preventivně uhnul.

Aki Maki

Lekl se výrazného zvýšení hlasu podkapitánky a bohužel pro něj to schytala jeho hlava, když reflexně uskočil od podkapitánky ke zdi. "Au..." Řekl tak automaticky, když v tom podkapitánka někam vyběhla. "Ách jo..." Vstal a pomocí svého rychlého shunpa jí začal pronásledovat, brzy byl u ní. "Je to kapitán, nemůžeš ho porazit..!" Křičel na ní za běhu. "Dobrá, trvám na tom že jdu ale s tebou..." Prohlásil a rukou sevřel rukojeť zanpaktou. "Pokuď ta holka neovládá nějakou super duper extra masivní techniku tak jste oba mrtví..." Řekl veselým tónem Watashi. "Já mohu kdykoliv utéct..." Odpověděl mu na to se stejným tónem hlasu.

Hitsuto

začal menší chaos který se poněkud vymykal kontrole a to mi nedělalo dobře, protože jsem chtěl ještě chvíli spát, ale o to jsem se nemohl už ani pokusit, neboť mě nakopla do ramene nějaká sestřička která mě ošetřovala "Jau, co děláte ?!" zakřičel jsem na ni a sednul jsem si "Takže už je to v pohodě..." pomyslel jsem si když jsem mohl sám se sebou manipulovat "No nic, už musím jít, povinost volá" řekl jsem sestřičce která mě ošetřovala a stoupl jsem si "Děkuju za ošetření". Vrávoravým krokem jsem se vydal po nečem co vypadalo jako chodba beze střechy a stěn do kasáren třinácté divize.

Shizuro

Pomalu jsem rozevíral oči. Kde... Kde. Kde to jsem?! řekl jsem si v duchu. Pootočil jsem hlavou a sledoval chaos v nemocnici. Pořád jsem cítil brnění v levé ruce. To je ještě potom kido. Ale, pokud ji cítím, tak je to v pohodě. zkoušel jsem pohybovat prsty. Koukl jsem na jednu sestru poblíž. Prosím sestři, kde najdu někoho z kapitánů? Musím jim sdělit důležité informace. nevím jestli mě v tom chaosu slyšela, ale snažil jsem se dávat i rukou znamení.

Yoshiro

Otevřel oči a strašně rychle se posadil. Vůbec si neuvědomil, že se nad ním krčí Genma, takže se celkem slušně srazili hlavami. Yoshiro se okamžitě znovu položil a chytil se za hlavu. "Au...Mohl jsem si myslet, že se něco takovýho stane.. Já prostě nemám štěstí." Vůbec nemluvil o srážce s Genmou. Mluvil o tom, že se probral pod jeho rukama. Klasika! Vždycky to tak bylo. Když někde odpadnul, tak se probral pod Genmou. Bylo to skoro pravidlo. "Rád vás vidím, doktore.." Zamumlal si pro sebe. Nebyl tolik zničený jako minule. Což samozřejmě neznamená, že nebyl zničený. Cítil se zase jako by ho přejel kombajn a byla mu zima. Mohl se ale hýbat a mluvit. To Genmu určitě nepotěšilo.

Hizashi Makoto [NPC]

Hizashi měl moc starostí se snášením reiatsu než na to, aby mohl doktorovi Genmovi odpovědět. Hizashi ze sebe nevydal ani slovo, pak se doktor vydal někam dál, kde nalezl Ruyichiho taichou. "Kapitán!" Pomyslel si v duchu a zíral, co s ním udělá. Doktor na něj zpočátku jen zíral, ale ne jen tak obyčejně, díval se na něho jako by právě vyhrál sportku, nebo něco podobného. Hned poté se doktor spolu s kapitánem vydali do trochu zničené nemocnice. Hizashi se díval na kapitána a držel ruce v pěst. "Co se to stalo? Opravdu existuje v Soul Society Shinigami, který by se mohl rovnat našemu skvělému fluffy kapitánovi? Nechce se mi věřit, že je právě teď v péči doktora." Pomyslel si a dál hleděl, co doktor dělá. Jestli náhodou nebude chtít od Hizashiho pomoct.

Sestra

"Někoho... za kapitánů?" zopakovala po Shizurovi. "Náš kapitán... není k nalezení... vrchní kapitánka je pryč, prý na ni zaútočil kapitán 13. divize a takhle to tu zničil... a jiní kapitáni... já nevím, jsme tu úplně sami!" málem se rozbrečela zoufalstvím. Uvítala by někoho, kdo jí dá jasné rozkazy a vezme situaci pevně do rukou. Ale ten někdo teď právě bral do rukou něco jiného... Ne, tak jsem to nemyslela, chtěla jsem říct, že právě léčil Yoshira.

Genma

nebyl potěšený. Proč? Proč se tento pacient vždycky probudí, když má být v bezvědomí a nerozptylovat lékaře?! Byla to jeho kletba, teď si tím byl jistý... Navíc teď ho ještě praštil do hlavy. Ještě že před chvílí Genma vyplivl ten drát, protože mohl mít teď propíchnuté patro a Yoshiro oko a to by jistě nikdo nechtěl.
"Neříkejte," zavrčel Genma v odpověď na Yoshirův pozdrav. "Ležte. A nehejbejte se," rozkázal mu. Chtěl dělat drsného, ale po chvíli to nevydržel. "Co se tam sakra stalo? Kdo vás zas takhle zřídil, přímo tady v Seireitei?" vyjely z něho otázky dřív, než je dokázal zarazit a zatvářit se cool.

Yoshiro

Dost křečovitě se zasmál a ještě chvíli rozdýchával tu pecku. Genma měl dost tvrdou hlavu. "Nejsem si jistej, jestli mi to budete věřit, doktore..Ale byl to kapitán třetí divize. Nedělal to ale z vlastní vůle.. Po Seireitei prý pobíhá nějakej chlápek.. Ugh.." Pravou rukou se chytil za bok. Dost ho to bolelo. Taky trošku vykašlal krev. Po chvilce se zase rozpovídal. "No.. A ten má prý schopnost ovládat ostatní... Moc tomu sám nerozumím..Ale jestli je to tak, tak je Seireitei v nebezpečí.." Tohle všechno pověděl Genmovi před tím, než zase začal kašlat a dusit se.

Shizuro

To je divné všichni kapitáni jsou pryč. řekl jsem si jen tak pro sebe. Pomalu jsem se posadil. Viděl jsem že o zeď je opřená berle, popadl jsem jí a snažil jsem se postavit. Dvakrát se mi to nepodařilo, ale napotřetí jsem se už postavil. Sestři, jdu se projít a nebuďte tak vystresovaná seďnete si nachvíli, já vím, že máte fofr, ale taky jste jenom člověk. řekl jsem jí a šel jsem se projít. Procházel jsem se přeplněnou chodbou.
Potom jsem v pokoji zahlédl doktora Genmu a pacienta, kterého jsem zprvu nepoznal, ale pak jsem poznal že je to kapitán Ruyichi Yoshiro. Pomalu jsem přistoupil do pokoje a zaklepal jsem na rám dveří. Neruším? Ale musím vám něco povědět.

Genma

chtěl začít nadávat Yoshirovi, ať nemluví, když se dusí, ale vyrušil ho nějak shinigami, který jim prý musel něco povědět.
"Sakra, chlape, já tady léčím smrtelná zranění!" vyjel na něj Genma ostře, i když ten chudák byl dost nevinně v tom, že byl naštvaný. Rozčilovalo ho, že když to takhle půjde dál, jestli si Yoshiro bude neustále přivozovat tak těžké poškození bez mezičasu na úplné vyléčení, začne jeho tělo postupně schopnost se dokonale obnovit. Navíc by si mohl vypěstovat závislost na lékařské kidou, konkrétně to Genmovo. "Notak co chceš, když je to tak hrozně důležitý?" řekl už klidněji, zatímco momentálně léčení přesunul k Yoshirově krku, aby se přestal dusit.

Shizuro

Omlouvám se. odmlčel jsem se. O tom, že kapitán 13. divize bouje s vrchní kapitánkou už víte. 13. divize je skoro zmasakrovaná, kvůli jejich 3. důstojníkovy. Říkal mi že to je na rozkaz vrchní kapitánky. Ale říkal, že by to z vlastní vůle neudělal, že ho něco k tomu nutí. Zase bylo chvilku ticho. Při pohledu na kapitána Ruyichi a jeho zranění jsem trochu pochopil, že on měl ten samý problém co já. To je vše. Už vás nebudu rušit. Musím se připojit ke své divizy. Momentálně ji mám nastarost, když tu kapitán není. otočil jsem se a pomalu odkráčel podepřený stále o berli.

Yoshiro

Nemohl moc mluvit, ale kdyby jo, tak Shizurovi milerád odpoví. Zavřel radši oči a nechal Genmu dělat to, co uměl nejlíp. Blbý bylo to, že teď byl docela neschopnej pohybu. Chtěl najít toho chlápka, co tu všechny ničí a zabít ho. Bez váhání a bez jakýchkoliv otázek. Tak moc Yoshira naštval tím, že ho nechal bojovat s Mitoshim. Neco na tom všem Yoshirovi ale nesedělo.. To si ale nechám pro sebe :3.

Genma

taky upadl do mlčení. Přemýšlel o tom, co slyšel. Kapitáni poštvaní proti sobě... důstojník přinucený obrátit se proti vlastní divizi... tolik destrukce a zbytečného násilí... Nelíbilo se mu to. A... měl strach. Vypadalo to, že proti tomu muži není obrany... a on se potlouká někde tady, v Seireitei, aniž by ho kdokoli viděl přicházet... bylo to děsivé. Raději se soustředil na léčení. Nebylo to lehké.

Shizuro

Když jsem o berli docela to trvá. řekl jsem si pro sebe když jsem se dostal z nemocnice. Namířil jsem si to přímo do kasáren 11. divize. Zkontrolovat ji jestli se i tam něco nestalo. Jestli i tam někdo řádil, nebo bude něco z naší divizí kapitán mě zabije. řekl jsem si jen tak pro sebe nahlas. Levá ruka se mi pomalu zotavovala, ale bude to chtít ji nenamáhat. Pořád jsem, ale přemýšlel co se tu vlastně děje. Někdo tu ovládá lidi, ale proč? Jaký k tomu má důvod? Má to něco společného z vrchní kapitánkou? zamyslel jsem se chvilku jsem se pozastavil, ale pak jsem se zase vydal na cestu.

Haruzen Nikoto

Celou dobu stál a koukal na ten obří zmatek který panoval v kasárnách. Po nějaké chvíli jsem si uvědomil že je zbytečné někoho zatěžot s tím co mi je a tak se přesunu do povzdálí a po nějaké době otočím a kráčím pryč.

Proběhl časový posun o jeden den.

Seireitei se celkem uklidnilo, většina zraněných byla v kasárnách 4. divize, kde o ně pečovali doktoři. Pořád ale nebylo vše tak, jak by mělo. Kapitánka první divize a kapitán třinácté divize byli nezvěstní. A nebyli sami. Shinigami, kterých nebylo k nalezení pořád přibývalo. A navíc tu ještě někde byl ten chlápek, který to všechno způsobil.

Yoshiro

Už od rána byl vzhůru a přemýšlel nad vším, co se tu včera stalo. Bylo to dost na nic, bezmocně tu ležet a čekat na to, jak to všechno dopadne. Genma Yoshira celkem 'opravil', takže už na tom nebyl tak špatně, ale rozhodně mu nebylo doporučováno chodit, hýbat se, mluvit a v neposlední řadě samozřejmě - utíkat z nemocnice. Venku ale řádil chlápek, co udělal z nejdrsnějších shinigami v celém Soul Society loutky a bůhví, co se mu honí hlavou a co má vlastně v plánu. Co když chtěl zničit celé Seireitei? To by se mu nejspíš i mohlo povést, kdyby pokračoval tak, jak všechno začal. Stačilo by mu, kdyby ovládl kapitány, kteří jsou ještě schopní pohybu.. Tedy jestli vůbec nějací takoví byli. Yoshiro zavřel oči a zhluboka se nadechl. Nemohl přijít na jiné myšlenky, i když se tu okolo potulovalo strašně moc pěkných sestřiček. Pomalu se posadil a začal se rozhlížet kolem sebe. Jak už jistě Yoshira znáte, tak je vám jasné, koho hledal! No přece svého nejoblíbenějšího doktora! Shiranuie Genmu! Nikde ho neviděl, ale to bylo nejspíš tím, že nemocnice byla opravdu přeplněná, což se v poslední době stávalo až nějak moc často. Chtěl Genmovi říct, že odchází. Prostě musel. I když ho bolel celý Yoshiro, tak to byla jeho kapitánská povinnost. Ochránit Seireitei i za cenu vlastního života. Nechtěl ale utíkat, tak mu to šel prostě oznámit. Nejdřív pokulhával mezi zraněnými, ale po několika minutách už se do toho chození celkem dostal.

Yoshiro

Když uviděl Yasumara, dost se mu ulevilo. Uvědomil si totiž, že byl v kasárnách první divize, když to celé spadlo a už dokonce myslel na nejhorší. Teď když tu ale Yasumaru stál a mluvil, tak mu spadl obrovský kámen ze srdce. "Yasumaru..!" Vykřikl, rozzářily se mu oči a okamžitě se vydal proti němu. Nenechal ani Yasumara něco říct a strašně rychle ho objal. Měl radost, že žije. Po chvíli ale Yasumara zase pustil a koukl se na něj vážnějším pohledem. "Jaká je situace?" Zeptal se a netrpělivě si podupával pravou nohou.

Yasumaru

málem zařval bolestí, jelikož na zádech měl o něco horší zranění a to Yoshirovo objetí celkem bolelo, ale vydržel to. Usmál se na něj mile, i když trochu přešle. Potom se dal do odpovídání na jeho otázku.
"Není to dobré. Stále se ztrácejí naši lidé... hlavně postrádáme vrchní kapitánku a kapitána Ukitakeho. Spousta lidí si myslí, že jsou mrtví... ale já tomu nevěřím. Jinak se kapitáni zdají být v pořádku, kromě snad vás a Antera-taichou, protože jste spolu bojovali... Al ten člověk, který to celé spáchal, tady pořád ještě je. Ruyichi-taichou, myslím, že by se co nejdříve měli sejít kapitáni... nebo aspoň se ujmout nějaké akce... Teď tu není vrchní kapitánka, takže to budeme muset vzít společně do rukou..." shrnul své myšlenky.