4. divize, nemocnice

Kasumi Haruka

Jak se tak blížila, přestávala tu vládnout ta poklidnější atmosféra. Brzy byl poznat i ruch, jenž se tu šíři rychlostí blesku. Tohle ještě v těchto kasárnách, ani poblíž nich nezažila. Ještě chvíli pokračovala krokem k tomu místu, odkud vycházel ten všechen neklid. Postupně ale zrychlovala, členovi za sebou neřekla ani hlásku a vzápětí se pomocí shunpa snažila dostat na ono místo. Přitom se jí zdálo, jako by zde cítila nějaké povědomé reiatsu, avšak, jeho majitel, či majitelé již zde nebyli.

Haruzen Nikoto

Kapitánka pokračovala dále uplně vklidu tak jsem šel za ní, ale najednou zrychlila a pak "puf" byla prič.. Ta rychlost ... Nesmím být tak vykulený přeci jen je to kapitánka vrchol shinigami. Shunpem sem se snažil dostat ke kapitánce, ale jsem jen člen tak jsem měl malé zpoždění oproti ní no vlasně docela velké.

Kasumi Haruka

Dorazila na místo určení. Tedy, na místo největšího rozruchu tady v tom velkém dění. Nemusela se ani příliš rozhlížet, to ne. Prostě to tu vypadalo jako po výbuchu. O čemž vypovídali nejen shinigami z dané divize, ale také ten stoupající kouř a jaksi... to tu zkrátka nevypadalo jako divize v normálním stavu. Přeci jen se ale ohlédla do všech stran. Hledala někoho, kdo by jí vysvětlil, co se tu událo. Sama se raději snažila moc neplést do cesty zasahujícím členům a čekala, až bude mít někdo ten čas, aby si jí vůbec všiml.

Haruzen Nikoto

Po chvíli jsem dorazil na místo kde stála kapitánka.... Sakra sem letěl co mi síly stačili a ani tak sem neměl ani malinkou šanci a to ona vypadá jako by šla na procházce... Jak hrozivý je ten rozdíl... Trochu zadýchan jsem se vspříma postavil a jen sledoval totální zmatek okolo mě .... Nevím proč, ale nějak sem se v tom rozrochu cítil jako doma...

Genma

na to koukal naprosto nevěřícně a taky dost zuřivě.
"Na chvíli vytáhnu paty a už je malér!" zařval a vrhl se do víru chaosu, aby začal vše organizovat a napravovat. Kde byl kapitán, když ho divize potřebovala??

Hizashi Makoto [NPC]

Doběhl spolu s důstojníky do čtvrté divize. Tady to taky nebylo zrovna nejlepší. Hned jak se dostal k nemocnici, tak zahlédl ten kouř a všelijaké nepokoje. Bylo to vskutku zajímavé všechno, co se tady dělo. "Jak jsem si toho mohl jen nevšimnout? Co se tady vlastně děje?" Pomyslel si a přiběhl úplně k nemocnici, kde zahlédl doktora Genmu, kterého znal snad každý. "A je to tady, doktor, s kterým je lepší být zadobře." Pomyslel si a trochu polkl. Hned poté k němu přiběhl, položil důstojníky a prohlásil. "Zdravím, potřeboval bych ihned pomoc. Tihle dva se pěkně zřídili v kasárnách třinácté divize. Je tam i pár mrtvých.." Hizashi byl celkem zadýchaný, takže si chytl ruku k hrudi a začal zhluboka dýchat, aby nabral dech.

Suki Taiketo

Suki sice byla pevně přesvědčena o tom, že k lékaři půjde až po té, co splní přání "Akia", ale osud tomu chtěl asi jinak. Potom, co se totiž všude vyptávala, kterým směrem došlo k výbuchu, několik shinigami jí odkázalo právě na nemocnici, kde se Suki spěšně vydala. Musela najít toho dlouhovlasého muže, který napadl Seireitei!
V nemocnici vládl chaos, nikdo si jí nevšímal, všichni měli plno jiné práce. Suki se ale nehodlala vzdát, tohle přeci bylo důležité!
"Haló, prosím vás, stůjte!" křičela na jednu sestřičku, která vypadala, že sama neví, co má dělat. "Kdo to způsobil?! Byl to muž s dlouhými bílými vlasy a znakem 13.divize na haori, ten co útočí na Seireitei?! Víte, kde je teď?! Suki se tvářila naláhavě, držíc ženu za rukáv. Její slova mohla znít pomateně, ale co naplat.. Suki si nic nepamatovala.. Jen věděla, že toho muže musí zničit, pokud na něj narazí, tak to přeci "Akio" chtěl..

Aki Maki

Klidným krokem vstoupil do toho chaosu.Šel pořád rovně, občas rukou odstrčil někoho před ním.Chytl nějakýho chlápka vedlě něj pod krkem a přítáhl k sobě. "Co se tu děje..?" Pravil ledově chladně, chlápek ale pouze s otevřenou pusou koukal a neodpovídal, no tak s ním mrsknul o zem a šel dál hledajíc někoho kdo by mu řekl co se tu děje.Spatřil nějakou vyšilující dívku, přesněji Suki .Chytl Suki jemně za rameno a otočil k němu "Mohla by jste mě obeznámit s dočasnou situací...?" Prohlásil nečekaně hodným tónem.

Suki Taiketo

Stále čekala na svou odpověď a oči jí nejistě těkaly kolem, musí přece nějak pomoci! Když se jí ale po chvíli dotkl nějaký muž a otočil jí k sobě, lehce vykulila oči a jemně uhnula před jeho rukou. Nebylo v tom nic osobního, vždyť ho ani neznala a i kdyby ho znala, tak by si to vůbec nepamatovala vzhledem ke své vymazané paměti.
"Musím vás zklamat, ale taky nic nevím.. Snažím se to právě dovědět, Ukitake Akio mi říkal, že na Seireitei útočí kapitán 13.divize." řekla Suki. Nad tím, co řekla se samozřejmě ani nepozastavila, byla bez paměti pod silou toho muže, co jí tvrdil, že je Akio.
Dotyčný měl štěstí, že ve chvíli, kdy neurvale chytil toho muže a snažil se z něj něco vyzvědět, byla otočená, jinak by se asi dost rozzuřila, že se takto chová k ostatním.

Aki Maki

"No, já jsem kvůli...určitým důvodům taky byl nepřítomen, takže taky opravdu nevím...oh, omlouvám se jestli jsem nějak narušil váš osobní prostor, netušil jsem že jste podkapitánka..." Řekl svým temným hlasem, na obličeji se mu opět objevil jeho velký, šílený úsměv. "Slyšel si to, kapitán 13. divize, poku dby se nám ho podařilo zneškodnit, tak bychom mohli zaujmout jeho pozici..." Řekl Watashimu. "Malej detail Aki, je to kapitán..." Odpověděl stejně chladným tónem. "Ehm, slečno...pokud by vám to nevadilo, mohl bych vás doprovázet a pomoct vám zjistit více..." Nabídl se.

Suki Taiketo

"Na tom, že jsem podkapitánka nezáleží, jen mám ráda svůj prostor, nic víc v tom není." odpověděla klidně a pak se na chvíli zamyslela, neměla důvod tomu muži říct ne, i když se choval trochu divně... Přeci jenom pomoc se jí zřejmě bude hodit, vždyť ten dlouhovlasý muž je kapitán!
"Můžete mě doprovázet, musíme zjistit, jestli to byl on a kde se nachází, i když tady v tom zmatku." povzdechla si a podepřela nějakou ženu, která se z ničeho nic začala kácet k zemi. Byla to zřejmě nová sestra, která nedokázala zvládnout stres a chaos, jež tu zavládl. Suki ji opatrně položila na podlahu a podepřela jí nohy. Na tváři měla vážný výraz, bylo vidět, že se už trochu zklidňuje.

Aki Maki

"Dobrá, rozumím..." Na tváři pořád ten úsměv.Potom si povšimne té nejspíš nové sestry, která se zapotácí, ale Suki ji pomůže, nechápal tohle chování, ale raději nic neříkal. "Mohli by jsme zkusit se poptat někoho zde v okolí, někoho při smyslech..." Koukne kolem, v tomhle chaosu bylo těžké najít někoho kdo by aspoň něco mohl vědět.

Genma

byl trochu zaražený, ale hned se vrhl do víru událostí. Ujal obou shinigami, které mu dopravil člen desáté divize.
"Pomozte mi je přenést do západního křídla, měly by tam být už náhradní přenosná lůžka," požádal ho, i když ho neznal, takže neznal jeho jméno. Hitsuta si přehodil přes rameno a od toho člena desítky čekal, že vezme toho druhého a půjde za ním.

Sestra

byla opravdu dost zmatená.
"Já... nevím," zareagovala na otázku Suki. "Nevím, kdo to udělal... ale bylo to v pokoji vrchní kapitánky..." Bylo zřetelné, že má strach, ale i tak se snažila co nejvíce pomáhat pacientům, kteří se museli přesunout z pobourané části kasáren.

Najednou se nad středem Seireitei rozpoutala temná bouře, cítili jste to reiatsu až sem. Rozhodně nějaká velice silná technika. Velice, velice silná. Silná jako kapitánká bankai... a ještě o trochu víc.

Hizashi Makoto [NPC]

Vypadal trochu zmateně, ale nebylo čemu se divit. Hizashi byl také zmatený už jen proto, že se tu masakrovali dva důstojníci. Vůbec nechápal, co se tu vlastně děje, ale všiml si díry na nemocnici. "Ano pane." Pronesl k doktorovi formálně a vzal na záda důstojníka 11. divize. Poté udělal sotva dva kroky a na obloze se objevila bouře. Nebyla to však bouře obyčejná, protože z toho vycházelo obrovské reiatsu. Hizashi byl jeden z nejnižších členů desáté divize, byl hodně pracovitý, ale co se síly týče tak toho moc neuměl. A snést reiatsu už vůbec ne. Síla neznámých ho tedy poslala do kolen. Chvíli klečel a snažil se dostat z toho tlaku. Když se mu to trochu podařilo tak pomalu následoval doktora do západního křídla. "Co se to tu proboha děje?" Pomyslel si po cestě a pokračoval dál

Suki Taiketo

Suki spěšně kývla hlavou a pokusila se na sestru usmát, což byl v té chvíli téměř nadliský úkol, vzhledem k tomu, co se zde dělo. Místo toho na tváři vykouzlila něco, co se úsměvu jen vzdáleně podobalo.
"Děkujeme vám." sýkla a ve chvíli, kdy se chtěla dát do pohybu. Cítila něco, co jí přinutilo se pevně chytnou rámu dveří. To něco bylo reiatsu.. Reiatsu tak strašlivé, že Suki doslova cítila, jak jí po temeni hlavy sjíždí kapičky potu. Dvakrát nejistě polkla a pak své neposlušné nohy přinutila k pomalému pohybu.
Muselo se dít něco strašného, to už bylo jisté.
Pro Sukinu mysl bylo v tu chvíli nejhorší, že ty bludy, které jí navykládal falešný Akio, se v tom okamžiku zdály být až moc skutečné a ona neměla důvod o nich nijak pochybovat a ani nemohla. Podivná síla v její hlavě jí totiž stále nutila věřit, takže kdykoliv Suki proběhla jiná myšlenka v hlavě, pochybující o jeho úmyslech, byla zatlačena nekompromisně do pozadí.
"Měli bychom se podívat tam." hlesla k důstojníkovi 2. divize. "Pokud ta část vůbec ještě stojí, navíc to reiatsu je ohromné.. S takovou nezmůžeme nic, i kdybychom jej našli." dořekla Suki a stále se jednou rukou pro jistotu přidržovala stěny.

Aki Maki

"Co.....?" Zavrávoral a spadnul, naštěstí pád ale zpomalil rukou. "Uhm..." Začal cítit ohromný tlak v hlavě. "Máte pravdu, s tímto nejni co dělat, i kdybych se k němu dostal, bylo by nemožné ho zranit..." Řekl potichu.Rukou se chytil stěny vedle a pomalu vstal. "Dobrá, veďte mě...víte, pokud se mohu zeptat, jak vás mám nazývat, neznám vaše jméno...já jsem Akimoto Maki..." Řekl nečekaně přívětivě a pohlédl na podkapitánku.

Genma

Nakonec se podařilo oba pacienty dotáhnout na prozatímní lůžka na zemi. Nebylo to pohodlné, ale nic lepšího nebylo. Nechal je v péči sester a pohlédl na shinigamiho, který mu pomohl. Nešlo necítit reiatsu vycházející se středu Seireitei.
"Co se to u všech všudy děje..." zamračil se znepokojeně. Tohle s emu nechtělo líbit. S tímhle duševním tlakem ve vzduchu bylo těžké dýchat i tady v nemocnici. Co když to bude ještě horší? Netušil, co dělat. Ale asi se bude muset ujmout nějaké akce, jelikož kapitán nebyl zřejmě k zastižení. Rozhlédl se po mumraji kolem. Měl by začít se stěhováním celé nemocnice, pro jistotu? Ne, raději zjistí, co se děje. "Vy," kývl na shinigamiho. "Pojďte se mnou. Musíme zjistit, o co jde."

Hizashi Makoto [NPC]

I když ho duševní tlak ze vzduchu vycházející ze středu Seireitei tak moc drtil, tak se mu i tak podařilo dostat se na místo určení, kam ho doktor zavedl. "Konečně jsme tady." Pomyslel si a položil třetího důstojníka jedenácté divize na to nepohodlné lůžko. Hned poté pohlédl na doktora, ten se rozhlížel. Vypadal opravdu znepokojeně. Hizashi si myslel, že by o tom doktor mohl něco vědět, ale očividně to tak nebylo. Jakmile mu zadal další rozkaz, tak jen odkývl a pronesl. "Ano, pane." Pak se vydal cestou, kterou ho vedl.

Suki Taiketo

"Samozřejmě.. Těší mě, já jsem Suki Taiketo." řekla Suki mile, načež se pokusila o něco jako úsměv. Tahle situace byla děsivá, nebylo možné se culit od ucha k uchu ani když jste se seznamovali s někým novým.
Nad Seireitei běsnila bouře a bylo až nad slunce jasnější, že někde v jejím epicentru stojí právě její cíl, kapitán 13.divize. Suki měla jediné štěstí, že nebyla vázána silou, která by jí vyloženě nutila ho jít vyhledat, protože jinak by bylo dost pravděpodobné, že by samotnou bouři nepřežila. To monstrózní reaitsu bylo tak nepříjemné, že se Suki nepřestala držet u zdi. Šla přitom pomalým krokem a pravou ruku měla stále položenu na jílci zanpakuto, člověk nikdy neví. Při samotném postupu k místu, kde se zotavovala vrchní kapitánka, se několika sester zeptala na cestu a ty jí většinou bez cavyků hned odpověděly, na práci teď měly důležitější věci.
Když Suki došla až k místu, které si kdysi říkalo pokoj, otevřela pusu. Ve zdi zela ohromná díra, táhl tu studený vítr díky bouří a ten během chvíle uvolnil stužku z jejich dlouhých kaštanových vlasů.

Aki Maki

"Mě též.." Pravil potichu a nachvíli se zamyslel.Poté opět pohlédl na podkapitánku a všiml si že de pomalým krokem pryč.Rozhodl se i tedy následovat, levou rukou se raději přidržoval zdi.

Genma

se vydal směrem, odkud to všechno přicházelo, ke středu Seireitei. Ale čím blíž byl, tím těžší bylo jít dál. A pro Hizashiho ještě víc. Bylo jasně cítit reiatsu kapitána Ukitakeho i vrchní kapitánky. Dál Genma nemohl nepoznat reiatsu kapitána Ruyichiho, které vycházelo od kasáren první divize... a ještě jedno srovnatelně silné, ne-li silnější... kapitán Antero. Otočil se na Hizashiho.
"Co myslíš?" Prostá otázka. On sám netušil, co si o tom myslet, a po pravdě nečekal, že by to Hizashi věděl.

Suki Taiketo

Suki hleděla na nebe, které bylo díky ohromné díře dobře vidět. Vlasy jí poletovaly ve větru a ona stále měla tak nepřekonatelný pocit, že je něco špatně. Paměť se jí nevracela, což jí děsilo hodně. Přeci nemohla jen tak všechno zapomenout jen díky tomu, že upadla. Musí se jí paměť vrátit! Chce své vzpomínky!
Ale nemohla s tím nic dělat, její potřeby teď byly v pozadí. Odjakživa byla obětavá a zajímaly jí víc potřeby a přání druhých než ty své, měla nutkavou potřebu pomáhat, byla v ní zakořeněna už od dětství.
"Akimoto-san, nevím jestli bychom měli jít ven." Povzdechla si, stále to silné reiatsu bylo cítit, i když to nejsilnější a nejzvláštnější pomizelo. To, ke kterému měla dojem, že něco cítí. Vzpomínky ji sice falešný Akio vzal, ale city nikoliv.
"Je to nebezpečné a je potřeba přiložit ruku k dílu tady v nemocnici, navíc.. Co víte o kapitánovi 13.divize?" optala se Suki se zájmem v očích a otočila se na něj. Pravou rukou se sice stále opírala o zeď, ale už ten duševní tlak byl lepší. Důstojníkovi 2.divize muselo být divné, že Suki o kapitánovi nic neví, dokonce se zdálo, že nezná ani jeho jméno.
Suki bylo jasné, že o něj nejprve něco potřebuje vědět, nebyla blázen, nebude se hrnout do něčeho, co se zdá být beznadějné... Navíc s důstojníkem. Jak si vůbec "Akio" mohl myslet, že by porazila kapitána? Tohle byl přeci hazard se životem! Copak on jí chtěl ublížit?! Byla zmatená ale něco v ní jí nedovolilo pochybovat..

Aki Maki

"Můžeme zkusit chvíli počkat..." Prohlásil potichu a pohlédl na zem, začal nohou vyťukávat podivnou melodii, když v tom uslyšel otázku směrovanou k němu. "Ehm, o kapitánovi 13.divize..?Akio-taichou...no, nic moc...nějak jsem se nezajímal o ostatní lidi zde, staral jsem se spíše o sebe popravdě...takže, nevím vlastně nic krom jména, dokonce jsem ani nevěděl že se chystá něco udělat...byl jsem nějakou tu chvíli zaneprázdněn..." Odpvěděl, ale jeho zrak stále patřil jeho botám. "Ehm, pokud se mohu zeptat...neměla by jste o něm náhodou vy něco vědět..?" Pomalu se na podkapitánku otočil.

Suki Taiketo

"Počkáme tedy chvíli.." vydechla a upírala oči do dáli, pak se zarazila poté, co vyslechla jeho slova. Otočila se na něj a na tváři měla nechápavý výraz, oči jí těkaly kolem a ona se přidržovala stěny, protože jí náhle bylo velice nevolno. Cítila se zmateně a bylo to na ní i hodně znát.
"Akio-taichou, říkáte?" řekla nevěřícně a na důkaz svého zděšení ještě zakroutila hlavou, jako by měla dojem, že snad špatně slyšela. Tohle nebylo možné, že by jen shoda jmen? "Prosím vás, znáte ještě někoho v Seireitei, kdo se jmenuje Akio?… Ukitake Akio.. Má dlouhé blonďaté vlasy a zelené oči." vydechla při popisu falešného Akia a o zeď se opřela celými zády. Tohle na ní bylo trochu moc, celé to nedávalo smysl.
"Měla.. Já.. Stala se mi nehoda, uhodila jsem se do hlavy a od té doby si nemohu na nic vzpomenout, tedy vím jen pár věci. O mé nehodě mi pověděl Ukitake Akio, který byl v tu chvíli u mne a řekl mi i o tom, že mezitím došlo k výbuchu a že na Seireitei útočí kapitán 13.divize, kterého mi popsal."

Aki Maki

"Ano, Akio-taichou..." Zopakoval jméno, poté se podkapitánka rozpovídala o svě nehodě. "No, tak to jsme trochu beznadějný...vy máte úraz na hlavě a já byl pryč..." Pravil s úsměvem na tváři. "Bohužel jsem kapitána nikdy neviděl, pouze o něm slyšel, tudíž vám jeho vzhled nemůžu popsat.." Řekl se smutným tónem v hlase. Vydrželo mu to asi tak deset vteřin, poté se mu na tváři opět objevil obří úsměv.