4. divize, nemocnice

Shounagon Sei

si přitáhla peřinu na sebe, jako by chtěla odpočívat.
"Já jsem v pohodě. No, nikam nejdu, tak snad mě Akio najde..." poznamenala ještě mírně ironicky. Bylo vidět, že ten pobytv nemocnici už jí celkem leze krkem.

Ryuuka

Ani neodpověděla na otázku, jestli něco potřebuje. Očividně nepotřebovala nic, no nějak zvlášť mi to nevadilo, protože jsem byl celkem unavený z toho všeho běhání dneska. "Tohle ležení k Vám vůbec nesedí." Pronesl jsem k ní svým zkresleným hlasem a otočil se. "Mějte se." Pověděl jsem jí a vydal se ke dveřím. "Tak co udělám teď? Asi se půjdu vyspat, to bude nejlepší, co teď můžu udělat"

Tougou

vešel nepovšimnut, velice záhadně, do budovy. Zamířil za kapitánem... ať už byl kdekoli. Měl pro něj jistý úkol...

Shounagon Sei

Než však stihl Ryuuka odejít, kapitánka ještě napřímila hlavu.
"Hej, Ryuuko! Něco ti ještě potřebuju říct!" zarazila ho, jako by si na něco právěvzpomněla.

Ryuuka

Při přemýšlení o mém následujícím spánku mě ještě vrchní kapitánka zastavila. Neměl jsem sice tušení proč, ale zdálo se mi to nějak podezřelé. Ještě před chvílí mě odpálkovala s naprosto pohodovým výrazem, který nezlomí téměř nic a teď najednou po mně něco chce. "Hmm, žeby se konečně rozhodla k tomu, aby mi řekla o tom pobytu našich Shinigami v Hueco Mundo?" Pomyslel jsem si a otočil se. "Copak, so-taichou." Otázal jsem se a mírně se zamračil, bylo mi to přeci jen divné.

Shounagon Sei

probodla Ryuuku pohledem.
"Za dobu, co tu ležím, nedělám skoro nic jiného, než že jít to pitomý želé a pročítám si různé zprávy a hlášení. O tobě jsem toho přečetla dost a rozhodla jsem se, že jsi člověk, kterého momentálně hledám. Hosentsu Ryuuko... hodlám tě udělat kapitánem jedenácté divize. Nějaké komentáře?" vybalila na něho bez otálení.

Ryuuka

Pohodově jsem čekal na to, co řekne tak, aby to nevypadalo že se toho bojím, nebo že jsem nějak překvapen. Ale ona na mě vybalila něco totálně nečekaného. Za celý můj život Shinigamiho jsem nepomyslel, že se za tak krátkou chvíli můžu dostat na tak důležitý post. Má první reakce byla zřejmá. "K-k-ka-kapitánem?" Vykoktal jsem se, ale hned po té jsem nasadil zase normální výraz. "Chápu. Dobrá tedy, pokud mi věříte. Doufám, že vás nezklamu." Pronesl jsem k ní, i když jsem to vůbec nechápal. Neměl jsem ani nejmenší tušení, že za mě dělal nějaký blázínek z Karviné zkoušku, díky které jsem měl možnost ukázat, že mohu být v budoucnu nápomocen pro Seireitei(:-D). Nicméně, tu možnost jsem dostal už od samotného začátku, coby člen 10. divize. Nezáleželo na funkci, ale na činech, které pro organizaci děláme. "Nějaké instrukce?" Dodal jsem ještě, kdyby náhodou něco potřebovala.

Shounagon Sei

"Ano... nenos haori naruby, nehodí se to," řekla zcela vážným tónem. "To je všechno. Nemáme bohužel čas na nějaké zkoušky, musíme nastolit rovnováhu co možná nejrychleji... ale ber to tak, že jsi ve zkušební lhůtě," varovala ho ještě, a potom mu pokynula hlavou, že už může jít.

Ryuuka

Bylo mi celkem divné, že si mne kapitánka nechtěla ani vyzkoušet no, ale to se velice rychle vysvětlilo naším poválečným stavem, který už si udělal svoje. V tuhle chvíli bylo asi nejlepší to, co řekla, nastolit rovnováhu mezi divizemi a zase zřídit pořádek. Což ovšem nepůjde snadno, když tu bude ležet, přeci jenom není Shinigami, který by podle mě byl zodpovědnější než ona. "Dobrá, přeji vám brzké uzdravení, so-taichou. Nashledanou." Pověděl jsem jí a vydal se směrem do jedenácté divize.

Tougou

se snažil doptat na Kadmiela, ale vůbec se mu to nedařilo. Tedy, on samozřejmě věděl, kde je, ale chtěl si jednou zkusit, jak to dělají normální lidé. A po pravdě nechápal, jak vůbec někdo někoho může najít, jelikož on vůbec štěstí s hledáním neměl. Když už po několikáté mu zaměstnanec nemocnice ukázal zase jiný směr, než ten předchozí, pokrčil rameny. Asi to bude muset udělat po staru. Zmizel tedy a potom se objevil krok za Kadmielem, takže mu dýchnul na krk, když promluvil:
"Kapitáne, potřebuji s vámi mluvit," pronesl svým mírně záhrobním hlasem.

Akio

Po nějaké době maimální ignorace se mu podařilo z jednoho člena 4. divize dostat potřebné informace né zrovna konvenčním způsoběm a on smělými kroky zamířil do pokoje, kde měla Sei ležet. Ozvalo se něco jako zaklepání na dveře a ty se potom pomalu otevřely. Do pokoje nakoukla bělovlasá hlava s vlasy staženými do culíku. Sei? Nespíte? Doktoři mě sem nechtěli pustit, že prý je to s vámi vážné, tak jsem je musel přesvědčit, že toto vás postaví na nohy v kradší době, než Genmovy pověstné reiatsu koule. Usměje se a položí ji na stůl její plechovou krabičku s rezervním šumákem. Svou disfunkční pravou ruku má schovanou za zády. Tak jsem se chtěl podívat...je to zázrak, vydět vás pod velením někoho jiného. Pousměje se na ní.

Shounagon Sei

si zrovna čistila z nudy nehty. Když Akio vstoupil, chtěla říct něco na ten způsob, že ho tady ráda vidí, ovšem její pozornost upoutalo něco úplně jiného....... ŠUMÁK! Už tak dlouho neviděla žádný šumák! A nepila! nejedla! Nic!! Jako zhypnotizovaně na něj hleděla, na ten šumák jako. Potom rozechvělou rukou hodila hned tři tablety do malého kalíšku s vodou, který měla u postele. Když se to konečně rozpustilo, na ex to vypila.
"Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaach, to je vono!" vykřikla. Spokojeně si utřela pusu, a pak se zahleděla na Akia. "Ráda tě vidím, Akio, byl jsi na tom celkem špatně, co jsem slyšela..." Dívala se na něj s úsměvem. "Objevil ses na poslední chvíli, aspoň tak to všichni říkají... typické..." Byla ráda, že Akio je zase mezi kapitány. Pomohl při záchraně Seireitei... Centrála 46 bude chvíli taktně mlčet.

Akio

S úsměvem shlédne jak Sei uhašuje svůj absťák po šumáku a posadí se na volnou židličku. Taky jsem rád zpět...i když se trochu divím, že ještě žiju...a tím nemyslím ty zranění..sám nevím jak jsem na tom byl, jediné co vím je, že jsem si ošklivě zranil ruku a vyčerpal kompletně svou duševní energii. Řekne načež si prohlédne svou ruku, která se od rána razantně zhojila, což pro Akia nebylo nijak neobvyklé. Od dob co má hollowa se mu všechna zranění hojila neuvěřitelně rychle. Ano..bohůžel jsem to nestihl dřív..což mě docela..zarmoutilo...kdybych tu byl dříve, mohlo žít více Shinigami! A proto jsem taky tak trochu zde..nebo spíš hlavně kvůli tomu...já..no...chci aby se na jejich oběti nezapomělo a tak jsem chtěl postavit pomník, ale po boji musí divize vynaložit finance jinými směry a tak mě napadlo...uspořádat benefiční ples ve spolupráci několika divizí...a lidé by mohli trochu změnit myšlenky po vší té hrůze, navíc by se tak daly vydělat peníze na výstavbu..no a tak jsem si přišel pro kritiku..a svolení... Pohlédne na ní s nejvážnějším výrazem, který u něj šlo kdy vidět.

Shounagon Sei

na její poměry pozorně poslouchala, co měl Akio na srdci. Pak se na chvíli zamyslela a nakonec pokrčila rameny.
"Akio... nevidím důvod, proč to neudělat. Už bylo tolik smrti a obětí, že každej asi cítít potřebu si trochu odazit... Dokonce i já. Takže máš mou podporu, vem si, co potřebuješ, jenom mě s tím nijak neotravuj, ano?" ulehla zpět do polštářů. Představa nějaké činnosti ji zřejmě vyčerpala. Sice bylo jasné, že jen co se postaví na nohy, určitě přijde a bude do všeho rýpat a kritizovat, i když si teď vyžaduje, že nechce o organizaci nic vědět... ale to byla prostě ona.

Akio

Dobrá. Kývne na ní hlavou a usměje se. Vše obstarám já, raiden, Yasumaru a ještě několik dalších kapitánů. Ale nejdřív musím skočit za Satoshim...něco probrat...takže se dejte brzy dokupy Sei a já vás nebudu otravovat. Mrkne na ní a zvedne se. Pak jí ještě naposledy mávne na rozloučenou a pak zmizí směrem ke kasárnám 12. divize.

Kioko Matsuta
Leží na nemocničním lůžku a skenuje strukturu stropu když do dveří vrazí nějaký kluk. Je to přesně ten kluk co ji převzal od Arinokiho. Takže Kioko Matsuta. Začal na ni......Je to s tebou vážné musíme tě operovat ale je zapotřebí aby to provedl někdo ze 4.divize vyššího postavení jak já. Zlomená žebra ti tlačí na plíce a jestli ti je propíchnou udusíš se... ošetření je naléhavé ale sám nevím kde se někdo takový najde....myslím že všichni výše postavení jak já mají nějakou práci. Vychrlil na ní až se nestačila divit a jenom valila oči. Kluk ji prohlédnul a chtěl odejít ale ona ho zastavila. Jak se jmenuješ? Zeptala se ho. Shitsu. Odpověděl a pak odešel. Zamyslela se. Tak Shitsu? Zajímavé jméno. Nevěděla sem že je to až tak zlé....s těma žebrama sem to tušila ale takhle zlý?...No nic, uvidí se co bude dál. Začla zase skenovat strop a pak usla.

Tichou a nudnou atmosféru nemocnice naruší mohutná exploze, která zdemoluje část jednoho křídla nemocnice a asi třetinu pokoje v němž se nachází Sei. V ten okamžik do pokoje vstoupí osoba.

Akio

Pomalu přešlapuje k Seině posteli s rukou na zanpakuto. Mohl jí sice zabít potichu a nenápadně, ale muž mu neřekl jak a on byl na velké ántré. Ať už Sei předtím spala nebo ne, nyní už to na spánek nevypadalo. Sei! okamžitě odsud vypadni! Já...já...nevím proč, ale jdu se tě zbavit. Musíš se odsud dostat, varovat Yoshira a Yasumara, jde po nich mitoshi, je na tom stejné jako já...tak utíkej!!! Vytáhne z pochvy zanpakuto a prudkým švihem se ožene po Seině trupu. Pokud by se mu zásah povedl, byla by při svém nynějším stavu nejspíš mrtvá.

Jakmile se ozvala exploze a začala lítat zeď, v nemocnici okamžitě zavládl chaos. Sestry se zděšeně rozutekly, ty odvážnější se snažily nějak odklidit pacienty z dosahu... toho, co tam začalo dělat bordel, ať už to bylo cokoli. Samozřejmě okamžitě zavolaly kapitána.

Shounagon Sei

zažila už lepší probuzení. Pár horších a taky několik srovnatelných. Ale z postele vyskočila jako by tohle měla na denním pořádku. Akio rozťal pouze polštář, ona už tam dávno nebyla a stála za ním. Rozkopávala skříňky.
"Kam mi ty slepice daly zanpakutou?" mrmlala. "Akio! Co se to sakra děje?!" zařvala potom přes rameno, aby řeč nestála. Ale zas tolik se nezlobila... už ji ta rutina stejně začínala nudit a trocha tělocviku neuškodí.

Akio

zanpakuto se s polštářem zasekl hluboko do matrace a Akio ho začal pomalu vytahovat. Podivný chlapík...blonďák se zelenýma očima a dlouhou jizvou přes jedno z nich. Pomalu se otočí k Sei. Jediné štěstí, že mu ten muž nedal nijaké podmínky, jak jí zabít a tak si mohl dopťávat času, i když ho nohy neustále táhly za Sei. Před chvílí dorazil do kasáren 13. divize a navštívil mě a kapitána Mitoshiho, říkal, že pro nás má něco duležitého a pak se nás dotkl. V tu chvíli vyskočí několika dlouhými kroky k Sei a pokusí se jí probodnout krk. Mezidím se snaží stále vysvětlovat. hádám je to schopnost jeho zanpakutou, avšak já nevím jak ji nějak přerušit...bude třeba me zneškodnit dříve, než mi přikáže vyzabíjet všechny!

Shounagon Sei

velmi sprostě zaklela. Popis toho shinigamiho jí moc neřekl, nevybavovala si naprosto nikoho, kdo by byl blonďatý a měl jizvu přes obličej. Že by nějaký vetřelec? A byl to vůbec shinigami? Asi ano, když se Akio zmínil o zanpakutou... Jedno ale věděla. Tohle nebyla záležitost, kterou by bylo radno řešit v nemocnici. Hlavní prioritou tedy teď je dostat se odtud. Akio je sakra silný a rychlý a já ještě trochu zesláblá... Zase sprostě zaklela. Právě včas vyštrachala svoje zanpakutou ze záplavy ponožek a odrazila jen tak tak Akiovu ránu.
"Fajn, pokračovat budeme jinde," kývla a skočila oknem ven. Co nejrychleji se hnala do parku u Senkaimonu, tam by mohl být teď klid, však už byl pozdní večer. Věděla, že Akio jí bude v patách...

Akio

Se pokusí posmutněle kouknout na Sei, neví jestli mu to vyšlo. Připadalo mu to, jako by byl ve svém těle jen spolujezdcem. Ano to bude lepší Sei. Pak se pomalým Shunpem vydal za Sei. Jediná výhoda, kterou má je, že mu nedal ten muž nejaké přímočaré rozkazy a tak nemusel spěchat, i když nemohl zastavit své putování za Sei. Nicméně dal jí tak aspoň pár chvil na přípravu a vydýchání. Nakonec zmizel někde ve tmě.

Kasumi Haruka

Byla si jista, že se již nacházejí někde ve velké blízkosti kasáren čtvrté divize, ale ještě je jaksi ne a ne zahlédnout. Odmítala přijmout myšlenku na to, že by se nějakým nedopatřením dostali někam jinam, už jen z důvodu, že v Seireitei za těch nějakých pár let už několikrát prošla křížem krážem všechny cestičky sem a tam. I když dneska....
Zastavila se tváří v tvář zdi, jenž jasně dávala najevo, že se nějakým nedopatřením dostali do slepé uličky. Chvíli tam jen tak postávala, jako by té zdi domlouvala, aby jim uhnula z cesty, pak však udělala prudkou otočku a šla uličkou zpět. Zahnuli jsme moc brzy... Hlesla na to pouze jak jej míjela.

Haruzen Nikoto

Stále sledoval Kapitánku a začinal se domnívat že už už tam budou a v tu najednou sme se objevili u zdi Kapitánka na ní delší chvíli koukala.. To si myslí že jí ta zed uhne .. A nebo jí tu zníčí to asi ne vypadá mírumilovně ikdyž chvíle je strašidelná.. Poté se otočila a kráčela zpět z menší připomínkou že sme prý odbočili brzo.. Otočil se a následoval jí dále.

Kasumi Haruka

Ta ulička, co končila zdí, byla tedy pěkně dlouhá už tam, natož cestou zpátky. Během toho si v hlavě neustále domlouvala, jak je možné, že špatně zahnula, jak je možné, že už tam nejsou. Ale byli blízko, cítila ten nemocniční zápach až sem, takže už si nemohli znova zajít někam mimo. Jak dorazili na tu křižovatku, už šla na jisto..... jisto jistě tou správnou cestou přímo k hledaným kasárnám. A opravdu, už to byla přímá cesta a v dáli se objevili budovy - kasárny 4. divize.

Haruzen Nikoto

Vrátili jsme se zpět a poté se vydali jinou cestou.. Chvíli jsem šly a najednou sme uviděli kasárny 4.divize.. Ale něco mě zaskočilo byl tam hrozný zmatek z části stoupal dým až vysoko do výšek a z těch míst byl slyšet křik a hluk.. Zarazil jsem se chtěl jsem tam hnedka běžet, ale raději sem počkal na povel Kapitánky.. Co se to děje ?? .. Co dá kapitánka za povel ?.... Myšlenky mi létaly hlavou jak šípy vystřelené ze samostřílu.