4. divize, nemocnice

Yoshiro

Nechápal, co na jeho odpovědi nebylo zřejmé. "No.. Však to říkám.....K té Konan.. Omlouvám se, ale dopujou mě tu nějakýma hnusama, takže se nedivte.. No, myslím si, že by Konan ze všeho nejvíc ocenila jenom tu omluvu..Upřímnou omluvu od srdce.. Víc vám asi neporadím, Usagi-taichou.." Yoshiro se ještě nenápadně zakřenil a pak se znovu položil do polštáře. "Ach jo, chci odtud pryč.." Procedil skrz zuby..

Myamoto Usagi

Děkuji vám za vaši snahu, Ruyichi-taicho. Snad se brzy uzdravíte. Nebudu vás už déle rušit. Zvedla jsem se a pomalu jsem zamířila ke dvěřím. Tak tomuhle říkám naprosto zbytečné plítvání času.....i když aspon vím, že má Yoshiro sestru. To by se mohlo někdy hodit....... Vyšla jsem ven, aniž bych moc sledovala okolí tedy aspon, než jsem se dostala do chodby, kde jsem opět zahlédla známou tvář. Tuto bych zde ale opravdu nečekala. Jak je možné že je tu? Já myslela, že se vrátit nechce........Co se stalo!?! Zamávala jsem, abych upoutala jejich pozornost, protože tam stál ještě s nějakou ženou. Seiko-kun! Přiblížila jsem se k nim natolik, že jsem nemusela hulákat přes celý špitál. Ahoj. Stalo se něco? Jak je možné, že jsi zde, neříkal jsi mi, že se do Seireitei už nechceš vrátit? Vychrila jsem ze sebe rychle, protože jsem měla obavu, že je něco s hollow vesničkou špatně.

Yoshiro

Ležel a koukal do prázdna Vůbec nevěděl, co by měl dělat. Nejradši by odtud fakt vypadl a šel za Konan. Už s ní dlouho nebyl jen tak sám. "Pffffuuuu" Pffffuuunul a otočil se na pravý bok. Do očí mu spadlo několik vlasů a tak si je chtěl hodit stranou, jakmile ale pohnul rukou, dostal do ní křeč a začala ho děsně bolet hlava. Znovu se otočil na záda a druhou rukou si chytil tu, ve které měl křeč. Snažil se jí nějak protáhnout, aby se to uklidnilo, ale bylo to čím dál horší. Byla to asi největší křeč, kterou kdy v životě dostal. Pak to ustálo a Yoshiro jen tak koukal do stropu s dost podivným výrazem. Jeho oči na okamžik zrudly, a pak se prostě vrátily do původní barvy..
Yoshiro zhluboka oddychoval a snažil se vzpamatovat z toho, co se právě stalo.. Vůbec tomu nerozuměl.... Ale už ho nic nebolelo. I tak se cítil dost špatně.

Baru

koukala napůl pobaveně, napůl nechápavě. Proč by jí to mělo vadit? Být navíc na rande by bylo mnohem horší, navíc opravdu nechtěla vidět žádné balící a jiné techniky svého kapitána, bez toho se ráda obešla.
"Kdepak, to je v pořádku, kapitáne, ----" otočila se na Suki, jak jí také chtěla oslovit a naznačit, aby si to užila a necítila se zle, ale vzešlo z toho trapné zaváhání, protože nevěděla, jak se ta tmavovlasá žena jmenuje.

Kaiyo

Jakmile spatřila Razakiho, který vyšel z ošetřovny, popoběhla k němu.
"Razaki-san! Jste v pořádku? Vůbec nevím, co jste dělal, ale omdlel jste, tak jsme se báli..." vychrlila ze sebe.

Seiko

stál za ní a vypadal docela vykuleně, jako by ani nevěděl, co dělat, během událostí, které se tak rychle střídaly. A další taková se stala hned vzápětí, kdy z chodby přispěchala kapitánka deváté divize. odpoutal svou pozornost od Razakiho a podíval se na ni. Párkrát mrkl a potom řekl hodně nejistým hlasem.
"Myamoto Usagi-taichou, zdravím vás. Obávám se že... netuším o čem mluvíte, vrátit se do Seireitei? Vždyť jsem odtud neodešel..." kroutil mírně hlavou, aby dal větší váhu svým slovům.

Genma

vpadl do Yoshirova pokoje. V ruce třímal velikánské nůžky na stříhání sádry. Měl i pilku... ale ta nevypadala tak efektně, tak ji měl jen v tašce přes rameno.
"Tak Ruyichi! Jsem tady, jak jsem slíbil!" zavrčel ode dveří a šmikl nůžkami ve vzduchu. Kdyby to bylo v nějakém hororovém filmu, venku by se zablesklo a zarachotil by hrom, aby vynikl šílený úsměv, který by Genma na tváři měl, a také tmavé skvrny od krve na jeho plášti. To se ale nestalo a Genma se stejně šíleně nesmál ani neměl krvavý plášť, tak by to beztak nevypadalo tak dobře.

Akio

Se usměje. Tak to jsem velice rád. Pak si všimne ticha a uvědomí si, že ty dvě nepředstavil. Ehm..slečny, omluvte mou nevychovanost. Takže rád bych vás představil. Suki, toto je Hiboru Baru, má podkapitánka, mozek celé divize, který zabraňuje absolutnímu chaosu a také no přítelkyně. Usměje se na Suki, pak koukne na Baru. A Baru..toto je Taiketo Suki, podkapitánka 6. divize. Potkali jsme se při misi do reálného světa a jsme..ehm..přátelé.Zatím. Pousměje se.

Suki Taiketo

Suki se mile pousmála. Byla ráda, že je Akio představil, přeci jenom, nebylo to moc příjemné, když nevěděla, jak má ženu oslovovat. A při představě, že se již zmíněný oběd bude konat ,cítila podivné vzrušení, které pomalu prostupovalo jejím tělem. Bylo to působivé a Suki si začínala uvědomovat, že její pocity nebyly zrovna přátelské.. Bylo to o mnoho více.. A ona z toho popravdě měla poměrně obavy. Akio je starší, zkušenější a Suki sice nebyla žádná drbna, ale zaslechla něco o tom, že Akio se dostal pod sukni již mnoha ženám, což jí trochu děsilo..
"Moc mě těší, Baru.. Jsem ráda, že jsem vás mohla poznat." Usmála se opět Suki svým typickým úsměvem.

Izumi Razaki

Jakmile jsem uslyšel starostlivou Kaiyo musel jsem se chtě nechtě pousmát. Ano děkuju, jsem v pořádku. Asi jsem v sobě moc dlouho dusil problémy, tak jsem trochu vybuchnul, ale cejtím se teď nejlíp za dlouhou dobu... řekl jsem ale od dalšího monologu mě vytrhl dialog Seika a Usagi-taichou. Usagi-taichou? Směl bych s vámi na vteřinku mluvit?

Baru

"I mě těší, fukutaichou," uklonila se zdvořile, jak vyžaduje představování. Suki to vzala velmi bezprostředně, ale Baru byla spíš člověk, který si od lidí, které ještě moc dobře nezná, zachovává odstup. "Ráda jsem vás poznala, užijte si oběd, nashledanou," rozloučila se s oběma, znova se uklonila a opustila je.

Suki Taiketo

Než Baru odešla, tak se Suki také poklonila a pak se otočila k Akiovi. To, že je Suki bezprostřední byla pravda, byla k lidem většinou hodně otevřená a přátelská hned od začátku, což samozřejmě někomu mohlo vadit a Suki to došlo ve chvíli, kdy Baru formálně odpověděla. Rozhodla se, že si to bude u Baru pamatovat a příště se zachová trošku jiným způsobem.
Následně se její myšlenky už ubíraly pouze Akiovým směrem. Když se mu chtěla podívat do očí, musela trochu zaklonit hlavu kvůli jeho nadměrné výšce. Dá se říct, že si toho nikdy tak nevšímala, což bylo pochopitelné vzhledem k tomu, že se s Akiem potkávala v situacích, kdy se něco dělo a nebyl čas říkat si v duchu: "Jéé ten je ale vysoký!"..
Nebyla si úplně jistá jestli jí situace, že zůstali sami úplně vyhovuje. Samozřejmě, že se ho chtěla optat na mnoho věcí, ale na druhou stranu pořád se cítila trochu nesměle. Bylo to něco neobvyklého.. Nebo spíše, dlouho neprožívaného.. Pořádně si ani nepamatovala, kdy se pokoušela naposledy nějak pokračovat v osobním životě, spíše se zaměřovala na práci a i když její srdce toužilo po lásce, uzavírala své city před očima ostatních.
"Akio-sama, pořád je mi to trochu hloupé, že jste kvůli mě musel rušit schůzku se svou fukutaichou.. Doufám, že nevzniknou kvůli tomu nějaké problémy." Vydechla Suki a vypadalo to, že jí to opravdu poměrně mrzí. "Původně jsem měla v plánu pouze sedět vedle vaší postele a čekat na okamžik než se vaše víčka pohnou a otevřete oči, což jste mi naštěstí neumožnil. Nemůžu ani uvěřit, že po tom, co jste v bitvě vykonal.. Tu.. Proměnu?.. Jste v pořádku.. Tedy až na vaší ruku." Zaváhala trochu Suki nad tím, co vyřkla. Přeci jenom i tohle bylo téma, na které by se ráda optala, ale nejspíš až u oběda. Nasledně se pousmála, bylo zbytečné, aby Akio schovával ruku za zády, Suki to už bylo poměrně jasné..
Pak už je čekala na jeho reakci a na to, kam se vlastně společně vypraví..

Yoshiro

Nějak zrovna nebyl v náladě na nějaké připomínky, kterýma by mohla Genmu štvát, tak prostě ležel a vyčkával, co doktůrek udělá. Prostě ležel a očima Genmu sledoval. To, co zažil před chvílí bylo dost zvláštní a Yoshiro z toho měl tak trochu strach, protože vůbec nevěděl, co to bylo. Možná to Genmovi mohl říct. Třeba by mu pomohl.... Ne.. Radši ne.

Myamoto Usagi

Odpověd Seika mě opravdu zarazila. Jeho náhlé formální vystupování a zjevná nevědomost byli zvláštní. Že by se mu něco stalo....? Ztráta paměti nebo něco podobného?! Možná proto jsou tady v nemocnici......ale na nějaké vnější poranění to nevypadá........ Bedlivě jsem si ho prohlédla od hlavy k patě a chtěla jsem pokračovat s dotazovaním, když mě přerušil Razaki fuku-taicho. Chvilku jsem se na něj jen mlčky dívala. Tohle je divné.....Že by se to týkalo toho, že je Seiko-kun skutečně zraněný? Následně jsem přikývla. Jistě. Je to důležité nebo to můžeme probrat zde?

Izumi Razaki

Nechci vás obtěžovat Usagi-taicho, ale tohle je Suo Seiko, můj syn... shinigami ze 6té divize, kterému zničili zanpakuto potom, co ho ho odsoudili za zločin, který nespáchal... a vy jste už druhá osoba, co se chová, jako kdyby ho viděla na 2 místech zároveň.... Potřebuju Vaši pomoc... řekl jsem. Modos se vyjádřil o tom, že bych měl vyhledat její pomoc a teď se zdálo, že to byl dobrej nápad...

Myamoto Usagi

Velice bedlivě jsem naslouchala a moje zvědavost každým jeho slovem rostla. Seiko...syn Razakiho fuku-taicha a Seiko...nalezený v nějaké laboratoři, pokud si tedy dobře pamatuji.....a který je v hollow vesničce....je možné, že by byli dva?............co ho ho odsoudili za zločin Ted už chápu, proč mi byl Seiko-kun tak povědomý! Vždyt já jsem měla za úkol ho najít a chitit, ale asi se tu už vyřešilo, když jsem zde nebyla..... Takže...můžeme předpokládat, že jsou tu dva vzhledově stejní Seikové...tedy pokud se váš syn nenacházel přibližně v době před bitvou s Reimei v severozápadní části Soul Society? A koho myslíte přesně tou druhou osobou?

Izumi Razaki

Seiko se necházel před bitvou v zadržovací oblasti třetí divize... je nemožné, aby byl jinde... takže, ač je to divné, tak někde musí být další... a ta druhá osoba? Eeeeh... ona to vlastně ani nebyla osoba ale... no byl to Modos... nevím zda ho znáte... každopádně on zná Vás... a on mi řekl, že ho viděl kdesi jinde a že Vy mi snad pomůžete... pochopte mě, je to jen kluk, kterého zradil svět... zradila ho jeho divize... chci mu pomoci... pomocte mi prosím požádal jsem velice zdvořilým hlasem, skoro prosebným

Myamoto Usagi

Mohu potvrdit, že jsem v té době potakala chlapce jménem Seiko, který byl stejný jako váš syn, aspon tak tedy vypadal. A našli ho v nějaké rozbořené laboratoři, jejíž přesnou polohu ale bohužel neznám. Myslím, že se taky zmínil o tom, že se mu stýská po jeho matce.... Zavřela jsem na okamžik oči a snažila jsem si vzpomenout ještě na něco z našeho velice krátkého rozhovoru, ale nic víc mě zatím nenapadalo. Otevřela jsem zase oči a upřela je na prosícího fuku-taicha. Ráda vám pomohu, ale nevím přesně s čím? Hrála jsem trochu hloupou, abych získala čas na přemýšlení. Pokud bude chtít prověřit Seika v hollow vesničce, mohu ho tam pustit? Neznám Razakiho dost na to, abych mohla vedět, jak se zachová................a našla bych ještě vůbec to místo?

Izumi Razaki

Potřebuju najít toho druhého. Už nevím, co udělat abych mu pomohl... a možná, že tohle něco vysvětlí. Možná, že to jen vznese víc otázek, než to zodpoví, ale potřebuju to vědět. Prosím pochopte mě kapitánko... musím mu pomoci ať to stojí cokoliv. Už se na něj vykašlala jeho divize, která by měla přijmout odpovědnost za své členy... tak mu prosím pomocte vy, prosím vás o to... řekl jsem. Tohle byla poslední, aspoň vzdáleně racionální možnost, která mě napadla. Další možnosti co mě napadali byly tak šílené, že jsem je ani nebral vážně

Myamoto Usagi

Ano a je to tady...toho jsem se přesně obávala. Jak daleko by byl ochoten dojít, kvůli vlastnímu synovi? Té myšlenky jsem se obávala, ale přitom to bylo i velice zajmavé. Je ale pravda, že pokud by v hollow vesničce Razaki něco provedl, i malinké světélko naděje pro mír mezi námi by tím pohaslo a další napadení Seireitei si v tomto stavu nemůžeme dovolit.....ale...... Projela jsem si prsty vlasy. Nevím, jestli bych dokázala znovu najít to místo.....ovšem hlavě bych se chtěla zeptat. Kolik lidí by s námi popřípadě šlo?

Izumi Razaki

Kolik lidí? No šel bych já a vzal bych Seika, protože jde o něj... ale nikoho jiného s sebou brát nechci... ale zdá se mi, že se vám do toho moc nechce... Modos se tomu také vyhýbal... jde o nějakou delikátní záležitost? zeptal jsem se. Musel jsem získat její pomoc, i kdybych měl jít po jedné noze a tahat za sebou 14 vozů uhlí...

Myamoto Usagi

Zatracenej Modos, sám se z toho vykroutil a hodil to na mě.... Ano, je to jistá delikátní záležitos a nejsem si zcela jistá, jestli je to něco, co vám může býti svěřeno...... Co ted? Co ted? Co ted? Promnula jsem si bezmocně krk, chtěl jsem mu pomoci, ale zároven se mi nechtělo odhalovat pravdu o hollow vesnici. Budu si muset stejně vybrat jedno nebo druhé......oboje asi nepůjde...... Mohli by jsme prosím v rozhovoru pokračovat na méně frekventovném místě? Například v mé kanceláři? Navrhla jsem po té, co jsem se rozhlédla po chodbě.

Izumi Razaki

Delikátní záležitost?! Tady šlo o osud mého syna a ona se bojí, že nezvládnu věci delikátně... problesklo mi hlavou. Ale samozřejmě kapitáne, kdekoliv bude třeba... řekl jsem. Už jsem byl připravený na všechno, včetně diplomacie a superdelikátního zacházení. Nevím sice, o co jí jde, ale pokud mi může pomoct, tak se tomu bránit nebudu...

Kaiyo

se dívala zpovzdálí na rozhovor kapitánky a Razakiho-san a teď se snažila tázavým pohledem zjistit, jestli je ona nebo Seiko mají následovat, nebo mají počkat někde jinde, například v kasárnách, až si Razaki-san vyřídí, co potřebuje, sám.

Izumi Razaki

Na vteřinku jse naprosto zapomněl na Kaiyo... když jsem zachytil její tázavý pohled tak jsem se v duchu musel profackovat. Kaiyo? Počkej prosím se Seikem u mě v kanceláři, přijdu tam brzo, buď tak hodná prosím požádal jsem jí.

Kaiyo

byla trochu zklamaná, že nemůže jít taky, ale nedalo se nic dělat. Usmála se tedy, aby nikdo nic nepoznal.
"Samozřejmě, Razaki-san, počkáme na vás. Tak pojď, Seiko-kun," zamávala na Seika.
"Ale proč nemůžu jít taky, já chci vědět, co o mně budete říkat..." zakňoural Seiko a tvářil se, jako když ho zradil celý svět.
"Razaki-san určitě má dobrý důvod a pak ti všechno řekne, neboj," snažila se ho Kaiyo přimět k odchodu, ale Seiko si jí moc nevšímal a koukal se na Razakiho.

Izumi Razaki

Podíval jsem se na Usagi-taicho. Kapitánko? Vadilo by, kdybych vzal Seika s sebou? Kdo má vzdorovat těm očím... navrhl jsem... nechtěl jsem jí ale zaskočit... a rozhodně jsem nechtěl riskovat, že mi odmítne pomoc... a tu pomoc jsem potřeboval kvůli němu

Genma

se trochu podmračil, když jeho příchod nevzbudil v Yoshirovi žádnou reakci. Fajn, prostě mu sundám obvazy, no, pomyslel si, ale jeho nálada byla ta tam. Bez dalších slov tedy začal s procesem zbavování Yoshira všeho, do čeho byl zamotaný. Něco se muselo uříznout (jako sádra, ne kousky Yoshira), něco stačilo přestříhat. Genma vždycky chvíli zkoumal, jestli už může daná část těla zůstat odkrytá, a potom pokračoval. Sice to nevypadalo zrovna krásně a Yoshiro měl právě teď daleko do krásné, hebké pokožky, ale vše se hojilo a s řádnou dávkou opatrnosti už nebylo nutné nechávat sádru, dlahy a obvazy na místě.